I po roce a půl patří viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl patří k nejvášnivějším obhájcům intervence a důvodů, jež vedly ČNB k oslabení kurzu koruny. Ve své argumentaci nešetří ani prezidenta Miloše Zemana a nevylučuje, že koruna může dále oslabit.

Bankovní rada už vypouští první balónky s varováním, že koruna může ještě oslabit…Může se tedy posunout hranice kurzového závazku nad oněch 27 korun za euro?
Když by se v ekonomice znovu objevila rizika poptávkové deflace, oslabování poptávky, snižování inflačních očekávání, tak jsme připraveni něco takového udělat. Když se podíváte na vývoj očekávání spotřebitelských cen, bude sice letos okolo nuly nebo dokonce pod nulou, jenže z úplně jiných důvodů než v roce 2013. Některé šoky mohou být totiž i pozitivní. Snížení cen energií a ropy je právě oním pozitivním šokem. Na ekonomiku to funguje podobně, jako snížení daní a je naprostý nesmysl, aby na takový pozitivní šok, který nás dočasně odchyluje od inflačního cíle, ČNB reagovala.

Je to hlavně slábnoucí euro, co naopak tlačí na posilování koruny?
Nepochybně ty tlaky souvisí s tím, že velká měnová zóna učinila velké rozhodnutí ohledně uvolnění měnových podmínek a emise nových peněz cestou, která je daleko nekonvenčnější, než je cesta skrze kurz, již jsme volili my. Je to zásadní i pro naši měnovou politiku.

Je to ale tak, že ČNB má dost „munice“ na to, aby čelila tlakům na posilování koruny, který si nepřeje?
Náš závazek je silný a lze jej držet nekonečně dlouho. My nemáme žádný limit na to, jak dlouho můžeme bránit posilování kurzu koruny. K tomu centrální banka emitující vlastní peníze nikdy žádný limit nemá. Sláva za to, že máme autonomní měnovou politiku a že máme nástroj, jak bránit cenové nestabilitě, jíž se řada zemí eurozóny bránit neumí. To je jen důkaz, že autonomní měnová politika této zemi pořád pomáhá.

V roce 2013 jste říkali, že vám už nezbyly žádné jiné zbraně, protože jste úrokové sazby snížili na technickou nulu. Ve světě se ale nyní vydávají i dluhopisy se zápornou hodnotou, tedy zjednodušeně řečeno, že za uložení peněz do dluhopisů si kupující vlastně ještě připlatí… Přichází u nás v úvahu záporná úroková sazba?
V tuto chvíli je s nějakou klíčovou sazbou na záporné úrovni ECB, Švýcarsko, Dánsko, Švédsko… Čili prostředí se skutečně změnilo. Vypadalo to, že se sazbou nejde jít příliš do záporu, ale v mnoha ekonomikách tu skutečnou „nulu“ ještě nenašli. Ale mně osobně tohle úplně nekonvenuje. Za prvé proto, že naše úrokové sazby slouží z hlediska právního systému jako základ pro výpočet nejrůznějších sankcí a dělat ze sankce vlastně bonus, to není rozumná ekonomická úvaha. Za druhé proto, že nikdy přesně nevíme, kde přesně je ta nula. Nevíme, kdy lidé začnou konvertovat své nehotové peníze do hotovosti a nechtělo by se mi to testovat. Myslím, že bychom měli mít tu úroveň výše než třeba Dánsko nebo Švédsko. Ale řada kolegů v Evropě je překvapena, kam až lze se zápornou sazbou jít, bez toho, aby se dostavily učebnicové negativní efekty. My tu debatu také sledujeme a bereme ji v úvahu.

Jinými slovy, pokud by bylo po vašem, s českou úrokovou sazbou by se až do exitu z intervence, ať už bude kdykoli, nemělo hýbat?
Teď se ptáte na můj osobní pohled a já mám za to, že sazby by měly zůstat na nule minimálně do chvíle než opustíme kurzový závazek.

Logicky se nabízí otázka, jak zaručíte to, aby se po exitu nestalo to, co se švýcarským frankem, že koruna skokově posílí?
Baví mě, jak se ve veřejné debatě objevují nekonzistentní argumenty. Jeden z nich právě je: udělali jste to špatně, okradli jste nás a ještě uvidíte, jak to dopadne, až budete opouštět kurzový závazek. Ten, kdo říká, že mu vadí, že dnes není koruna silnější, nemůže zároveň říkat, že mu bude vadit, když koruna v okamžiku exitu výrazně posílí. Ale při vědomí toho, co se děje ve světě, bych byl neuvěřitelně arogantní, kdybych vám tvrdil, že přesně vím, co se přesně bude dít v okamžiku exitu. Hladký a kredibilní vstup do intervencí nám ale dává naději, že hladký bude i exit. Upřímně ale spíš než o exitu přemýšlím o tom, zda nebudou přicházet negativní zprávy z ciziny, které ho budou odkládat.

Už se to tak jeví…
Když se na to podíváte optikou posledních pěti šesti čtvrtletí, zahraničí nás zatím systematicky překvapovalo na té špatné straně. Pokud se objevovaly nějaké šoky, byly spíše protiinflační, jež nutí k udržování závazku spíše po delší dobu než po kratší.

Mění se tedy něco na tom, že závazek držet korunu nad hranicí 27 korun za euro platí nejméně do poloviny roku 2016?
Ne, nadále platí to, co je i v našem aktuálním prohlášeni. Že ČNB „neukončí používání kurzu až do horizontu měnové politiky, tedy ne dříve než ve druhém pololetí roku 2016“.

Sám jste už připomněl, že před pár dny Evropská centrální banka spustila kvantitativní uvolňování, kdy chce do ekonomiky před dluhopisy dostat v součtu přes bilion eur. Jenže s tím přichází zhruba o šest let později než USA… Není to poněkud pozdě?
Vždycky jsem dalek tomu dávat dobré rady kolegům, kteří v jiných měnových zónách dělají svá obtížná rozhodnutí. Evidentní ale podle mě je, že strukturální uspořádání eurozóny je jiné, než uspořádání měnové politiky v USA nebo v Británii. Eurozóna je měnovou  zónou bez státu a to je jeden z důvodů z té řady problémů, které eurozóna má. Nemohu říct, že jsem tím překvapen, ale dále za tento komentář jít nechci.

Follow @brestan