REPORTÁŽ. Zaměstnanci jesenické firmy Hard stále čekají na výplaty a tento týden kvůli tomu dokonce vyrazili na své bývalé pracoviště demonstrovat. Před areál strojírny jich dorazilo přes 60. Na peníze čeká asi dvojnásobek lidí. Všechny znervózňují poslední kroky nového majitele – firmy Moravia Industry. Upozorňují na to, že firma vznikla krátce před koupí Hardu a chová se tak, jako by výrobu chtěla ukončit a ne udržet, jak sama tvrdí.

První lidé se na parkovišti před branou a vrátnicí Hardu shromažďují už půl hodiny před ohlášenou akcí, jde převážně o muže ve středních letech. „Někteří z nás tu pracují už třicet let a kvůli změně vedení jsme všichni dostali výpověď,“ říká jeden ze zaměstnanců.

Další se hned přidává: „Firma založená týden před podáním insolvence chce jen celou fabriku rozkrást, je to krádež za bílého dne a nikoho to nezajímá.“ Jednání nového vedení vyvolává v zaměstnancích nevoli od letošního podzimu, kdy Hard přešel do rukou Moravia Industry.

Celá akce má spíše symbolický význam. Mezi zaměstnanci, kteří tuto středu přišli před bránu firmy, panuje zklamání a jistá dávka apatie.

Po desítkách let nesmí přes bránu

Zanedlouho je parkoviště plné aut a lidí, mezi kterými koluje zpráva od právniček Odborového svazu KOVO. Dokument je adresován panu Christo Bulgurisovi, odborovému předákovi Hardu.

Pak se shromáždění asi šedesáti lidí přesouvá k hlavní bráně firmy a žádá vstup do objektu. „Kde jsou naše výplaty,“ křičí jeden ze zaměstnanců firmy. „Všechno jste nám vzali! Vyjděte aspoň ven!“ Vrátná má ale jasný příkaz nikoho nevpouštět a odkazuje všechny na vyvěšená upozornění (druhé upozornění) na vchodových dveřích, která informují o přísném zákazu vstupu do areálu.

Nakonec vrátná mizí v prostorách závodu. Po chvíli se vrací se zprávou od vedení podniku: „Pan Lieb se s vámi bavit nebude, nesmím dovnitř nikoho pustit.“ „Dobře, my dovnitř nemusíme, ať jde Lieb sem dolů za námi,“ odpovídá jeden ze zúčastněných. „Je na jednání, nemá na vás čas,“ ukončuje vrátná celou diskuzi a zase mizí v budově firmy.

Budova tak zůstává zamčená a zaměstnanci nemohou vstoupit do prostor svého bývalého pracoviště. „Tak to vidíte, tahle se jedná s lidmi, kteří pro tuhle fabriku pracovali i několik desítek let. Je to hrůza,“ říká odborový předák Christo Bulguris.

Vrátná se za několik okamžiků vrací a obrací se právě na Bulgurise: „Nesmím nikoho pustit. Pan Lieb ani nikdo z vedení se s médii bavit nebude. Pustíme pouze vás, pane Bulgurisi, ale nikoho jiného. Vy máte s panem ředitelem dojednanou schůzku.“ To je pro předáka překvapení: „O žádné sjednané schůzce nevím, ale půjdu,“ reaguje.

„Kde je Babiš a Okamura? Kde je Bartoš?“

Uplynula už více než půl hodina od začátku shromáždění a Bulguris vychází ven z budovy, aby promluvil k zaměstnancům „Pan Lieb se s nikým bavit nebude, všichni bývalí zaměstnanci mají do prostor podniku vstup zakázaný. Co se týče výplat, ty má podnik uložené v soudní úschově,“ vzkazuje.

„A co kolektivní smlouva?“ ptá se jeden ze zaměstnanců. „Tu se prý Moravia Industry zavázala dodržet, jak ale všichni víme, rozhodně tomu tak není,“ odpovídá odborový předák.

„Pořád doufáme, že se situace zlepší a děláme pro to všechno. Zaráží mě ale, že se týden před koupí Hardu objeví firma, o které nikdo nic neví. Oni si můžou dělat, co chtějí. Porušují zákoník práce a kolektivní smlouvu porušují taky. Nikdo s tím nic nedělá. Kde je Babiš? Kde je Okamura? Kde je Bartoš? Toto je druhé OKD v menším, akorát jsme za kopcem a není nás moc slyšet,“ uzavírá Christo Bulguris.