Tzv. hranatá legenda, známá též pod jménem Filip Turek. Foto: Ladislav Křivan / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Tohle jsem nepsal já! Turek a fašizující nákaza české politiky

Napsal/a Jan Urban 13. října 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Dva mladí novináři Deníku N Zdislava Pokorná a Michael Švec prokázali demokracii v této zemi výjimečnou službu. Zveřejněním smazaných starších „nekorektních“ příspěvků ze sociálních sítí nově zvoleného poslance a čestného předsedy politického spolku Motoristé sobě Filipa Turka otevřeli hlubinu sprostoty a nebezpečí, kterou velká většina politické třídy až do této chvíle odmítala vnímat.

Teď už nemůže předstírat, že do české politiky nepronikla fašizující nákaza nenávisti vůči demokratickému pořádku.

Filip Turek a jeho ochránci už nemohou vzniklou škodu napravit. Zvláště, když pan poslanec zapomněl na sociálních sítích vymazat i pozdější posty s identickými „myšlenkami“, třeba o „úklidu“ zmasakrováním desítek muslimů.

Takže jeho přihlouple dětinské výmluvy ve stylu „to jsem nepsal já“ rychle ztrácejí na důvěryhodnosti i mezi jeho dosavadními příznivci. Ostatně přesně takhle se chová celá ta „motoristická“ elita.

Je důležité si připomínat, že vznikl pod ochranou Institutu Václava Klause a jednotlivců ze „staré ODS“. Dnes už představuje primitivní vizi otevřeně protofašistické společnosti „bílých alfasamců“.

S vekslákem a Klausem v zádech

Jen pro pořádek a povzbuzení paměti připomeňme, že tento nepovedený stranický a čistě propagandistický projekt původně vznikl v roce 2017 jako „Referendum o Evropské unii“, přejmenovaný o rok později na „Stranu nezávislosti České republiky“ a teprve v roce 2022 na podstatně více sexy znějící Motoristé sobě.

A v letošních volbách se už Motoristé raději zaklínali, že proti členství České republiky v EU a NATO vůbec nic nemají. Ale první pivo na oslavu volebního úspěchu bylo s nejhlasitějším kritikem obou záruk demokracie a bezpečnosti České republiky, Václavem Klausem.

Pozoruhodná byla ovšem hysterická reakce na zjištění novinářů od duchovního stvořitele Filipa Turka, bývalého veksláka a brzy miliardáře Richarda Chlada, který zbohatl na provozování hracích automatů a na spolupráci s pražskou politickou honorací i galérkou devadesátých let.

V nyní už smazaném příspěvku s fotografií muže v maskovací uniformě s pažbou neobvyklé střelné zbraně, vyčuhující z kapsy na jeho zádech, rozhořčený autor tvrdil, že už „je v pohotovosti“, a že „možná bude potřeba vyrazit do ulic“.

A také cosi o „povolebním rumunském modelu“, „hybridní válce“ „proti Motoristům a osobnosti a silném politikovi jako je Filip Turek“. A pak to rychle vymazal.

I tak by si policie a státní zástupci měli vzpomenout na paragraf 352 trestního zákoníku, podle kterého se trestá samo „vyhrožování násilím proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci“, spáchané, kromě dalších sdělovacích prostředků i „veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem“.

Spolek, inklinující stále silněji k autoritářství, vůdcovskému principu, rasismu a sociálnímu darwinismu ve stylu libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, je prakticky nemožné nazývat politickou stranou.

Babiš dokázal spolknout, když ho většina českých voličů odmítla v prezidentské volbě, ale jeho ego by nezvládlo, kdyby ho jeho evropští partneři považovali za slabocha.

Je důležité si připomínat, že vznikl pod ochranou Institutu Václava Klause a jednotlivců ze „staré ODS“. Dnes už představuje primitivní vizi otevřeně protofašistické společnosti „bílých alfasamců“.

Čas najít v sobě politika

Pro Andreje Babiše nastává hvězdná hodina, ve které ukáže, zda může z populistického mluvky dorůst ve skutečného politika. Motorističtí amatéři mu neuvěřitelně nahráli. Nedokázali udržet nervy na uzdě a pro Babiše se díky jejich dětinské chybě otevřel pro sestavování vlády mnohem větší vyjednávací prostor.

ANO je, přes všechny svoje populistické výkřiky a podbízení se, trochu neučesanou, ale přesto mainstreamovou politickou stranou – i když se nazývá hnutím.

Neexistuje možnost, jak by Andrej Babiš mohl jednat s politiky v Evropské unii a NATO, obrazně řečeno, s hajlujícím ministrem zahraničních věcí a ministrem životního prostředí, proti kterému veřejně protestuje prakticky celá odborná veřejnost, po boku.

Babiš dokázal spolknout, když ho většina českých voličů odmítla v prezidentské volbě, ale jeho ego by nezvládlo, kdyby ho jeho evropští partneři považovali za slabocha.

Je tedy představitelné, že nakonec může vzniknout poloodbornická vláda ANO, doplněná o nepolitické experty, pouze nominované SPD a Motoristy. Samozřejmě, že za Motoristy může Andrej Babiš ve vládě jako úlitbu ponechat třeba Borise Šťastného, jako zcela zbytečného ministra sportu, prevence a zdraví.

Anebo se ANO v nové situaci dokáže po dalších krizových jednáních dohodnout se STAN či lidovci, kteří „v zájmu země“ nahradí zdiskreditované Motoristy a odsunou je do opozice, kde by ovšem nenašli jediného spojence. Karty jsou na stole.

V povolebním zmatku je zatím jediným bezchybným hráčem prezident Petr Pavel. Představuje všem pravidla ústavního rámce jmenování vlády a jemně připomíná i hodnoty Ústavy.

Do Sněmovny bylo zvoleno pěkných pár poslanců, kteří se ústavností a hodnotami Listiny základních práv a svobod zjevně nikdy nezabývali. Teď na ně budou muset skládat poslanecký slib.

Měli by si ji přečíst a alespoň trochu se zamyslet, zda opravdu chtějí sloužit a bránit Českou republiku jako „demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií“.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)