Jan Urban: Spor o Beneše jako výzva historikům. Přichází po hysterii konečně diskuse?
POLEMIKA. Iniciativa skupiny historiků a novinářů z května 2025 za umístění vysvětlující tabulky k soše Edvarda Beneše před budovou ministerstva zahraničních věcí byla především výzvou k otevření osmdesát let ostudně opožděné diskuse. Po prvních hysterických reakcích (například Společnost Edvarda Beneše, Institut Václava Klause), se konečně objevují i skutečné diskusní texty.
Po průkopnické reakci profesora Michala Stehlíka publikovaly 18. prosince Lidové noviny text historika Jana Bureše „Zrádce a diktátor, či oběť dějin? Edvard Beneš byl plný rozporů, naivní ale nebyl.“
Odbornost a znalost tématu jsou u doktora Bureše neoddiskutovatelné, vždyť spolupracoval s profesorem Milanem Haunerem na nejnovější edici Benešových pamětí, vydaných před devatenácti lety.
Jeho text je však zároveň skvělou ilustrací a potvrzením nejzákladnějšího problému současné české historiografie. Máme desítky dobrých, a občas i skvělých parciálních prací, dopodrobna popisujících jednotlivé události, osobní a politické vazby, ale neexistuje žádná jejich odvážná nová syntéza.
Tu česká historiografie už desítky let neodvážně přenechává postkomunistické „politice“ a jejím nevědeckým nacionalistickým interpretacím nejrůznějších barev.
HlídacíPes.org vydal knihu České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Je spoluzodpovědností české historiografie, že není schopná a ochotná předložit neoddiskutovatelně a poctivě vědeckou interpretaci, tedy výklad, české a československé historie v jejich celku, která by do budoucna postavila překážku zneužívání historických nepravd a mýtů k politickým kampaním a vzbuzování nacionalistických emocí ve společnosti.
Pravda vás osvobodí
Historikům snad nevadí, že deklaratorní zákon o zásluhách Edvarda Beneše o stát č. 292/2004 Sb. navrhla za mlčení všech českých politických stran poslankyně KSČM?
Nebo že slovenský parlament přijal osmdesát let po válce v prosinci 2025 zákon, který hrozí až půlročním vězením za zpochybňování Benešových dekretů a poválečného uspořádání?
Související články
Jan Urban: Historici nesmějí zamlčovat nepříjemná fakta. Ani o Benešovi
Výzva: doplňte k soše Edvarda Beneše tabulku, že zabránil obnově demokracie a že k bezpráví mlčel
Nebo že prezidentské volby v roce 2012 vyhrál Miloš Zeman nekorektní lží, spojující protikandidáta Karla Schwarzenberga s údajnou snahou Benešovy dekrety prolomit?
Vina českých a slovenských historiků na přežívání a udržování obrozeneckých nesmyslů z devatenáctého století je mimo diskusi. Nová současná generace historiků musí najít odvahu přinést novou syntézu českých a československých dějin – a pokud takový úkol nesplní ani po desetiletích badatelské a občanské svobody, nebude nikoho, kdo by to udělat chtěl.
Biblický výrok „pravda vás osvobodí“ je dnes aktuálnější víc než kdykoliv předtím.
Ve vlastním textu stati Jana Bureše je řada zpochybnitelných tvrzení. Využívat publicistické polemiky k jejich objasnění je však vždy pomalé a pro většinu čtenářů nudné. Mnohem efektivnější by bylo uspořádat kulatý stůl, kde by mohly zaznít relevantní důkazy a být předloženy příslušné dokumenty.
Metropolitní univerzita, kde doktor Bureš působí, by pro takové odborné setkání a hledání společných závěrů jistě byla důstojným prostředím. Proto se soustředím jenom na vybraná, z našeho pohledu mylná tvrzení kolegy Bureše.
Výzva historikům
Jestliže kritizuje Petra Pitharta za přílišné soustředění kritiky na osobu Edvarda Beneše a opomíjí roli politiků a stran Národní fronty od jejího vzniku v březnu 1945, nebere v potaz sborníkovou formu naší publikace „České průšvihy 1945–1948“.
Pithartův text se úmyslně soustředil na osobu prezidenta, kdežto historický kontext byl obsahem mého textu „Třetí republika jako fašistický stát“.
Tam se doslova píše: „Nová vládní garnitura Národní fronty, která se prohlašovala za demokraty, prováděla otevřeně protidemokratickou politiku, jejíž základní projevy by byly jen o pár měsíců dříve přisuzovány jenom fašismu. Formální parlamentní demokracie byla v obnoveném Československu od počátku a záměrně jen divadlem.“
Jistě můžeme vést spor o to, zda Edvard Beneš byl či nebyl „naivní“. Ukazuje to však na další tentokrát metodologické zaostávání české historiografie, která ve své většině dodnes odmítá využití multioborových výzkumů.
I když do současnosti vyšlo několik lékařských prací o zdravotních problémech Edvarda Beneše, souborné multioborové posouzení způsobilosti opakovanými mrtvicemi a Ménierovou chorobou stále častěji paralyzovaného prezidenta v době, a zvláště ke konci, války a po jejím skončení, dodnes chybí.
O Benešově„naivitě“ svědčí celá řada zpráv západních diplomatů. Jako příklad uvádím depeše britského velvyslance Sira George Clarka z roku 1920, kde nazval Beneše „bezohledným oportunistou“.
V roce 1935 psal v dlouhé depeši další britský velvyslanec v Praze Joseph Atkinson, jak mu Beneš po návratu z návštěvy Moskvy vykládal o sovětských dělnících „placených a živených lépe než v samé ČSR“, nebo o tom, jak všichni sovětští dělníci tráví každý rok s celou rodinou šest týdnů na Krymu.
Edvard Beneš počátkem třicátých let odmítal i všechny zprávy světového tisku i československých zpravodajských služeb o hladomoru v SSSR. A asi by bylo přeci jen obtížné považovat Benešův němý souhlas se zformováním ozbrojených komunistických Lidových milicí a převzetí všech ozbrojených a zpravodajských složek státu už v roce 1945 pod kontrolu KSČ za promyšlený státnický krok.
A tak by se dalo pokračovat. Mnohem produktivnější bude, pokud by kdokoliv z oficiálních historiků potvrdil nebo vyvrátil následující tvrzení:
- V březnu 1938 odmítla československá vláda s vědomím prezidenta Beneše vpustit do země stovky rakouských antinacistů a Židů už v noci po nacistickém anšlusu Rakouska a vrátila je přímo do rukou gestapa.
- V září 1938 bojovaly po boku československé armády proti nacistickým ordnerům sudetoněmečtí antinacisté v ozbrojených oddílech Republikanische Wehr. Po Mnichovu se snažili s desítkami tisíc antinacistů a Židů utéci do vnitrozemí. Československé úřady je nepustily přes nové hranice a ty, kterým se podařilo projít, zatkly a proti jejich vůli předaly zpět nacistům. Edvard Beneš byl prezidentem až do 5. října, o celé situaci byl podrobně informován a nese tedy za tento zločin plnou politickou i morální zodpovědnost.
- Edvard Beneš nechával v roce 1940 přes plukovníka Moravce podsunovat britské straně informace o údajných podezřelých stycích svých politických odpůrců s nacisty, aby je britská strana dlouhé měsíce prověřovala v internačních táborech.
- Edvard Beneš písemně zakázal ministru Nečasovi návrat do vlasti po skončení války pro jeho „protisovětské názory“.
- Prezident Beneš se při přípravě březnových jednání v Moskvě v roce 1945 předem dohodl s vedením KSČ, že z jednání budou vyloučeni zástupci domácího odboje, kterým po celou předchozí dobu vzkazoval, že domácí odboj musí být součástí poválečné moci a vlády.
- Povolené strany poválečné Národní fronty získaly v posledních předválečných volbách v roce 1935 pouze necelých 40 % hlasů a jen 118 mandátů ze 300. Nelegitimní dohoda „demokratických stran Národní fronty“ a Benešův dekret o národních výborech tak vyloučily představitele více než 80 % předválečného elektorátu a zcela zničily ústavní strukturu z První republiky ještě před koncem války.
- Edvard Beneš v únoru 1945 zlikvidoval všechny vládní a vojenské instituce londýnské exilové vlády a nechal si od KSČ nadiktovat, kdo s ním smí nebo nesmí přijet do Moskvy.
- Studijní skupina ministerstva národní obrany v Londýně předložila už v březnu 1944 propracovaný návrh „řízené revoluce“, opakovaně konzultovaný s prezidentem a velením armády. Plán předpokládal udržení válečných pravomocí armády, omezení práv a svobod, cenzuru a především násilnou etnickou očistu území obnovené republiky.
- Takzvaný „divoký odsun“ byl vojenskou operací Československé armády, detailně řízenou z nejvyšších vojenských míst, včetně použití tajných jednotek bývalých Hlinkových pohotovostných oddielov, převedených ze 4. divize armády zvláštním rozkazem pod Obranné zpravodajství a detailně úkolovaných osobně generálem Ludvíkem Svobodou.
- Edvard Beneš od května 1945 osobně schvaloval likvidaci západních jednotek i čistku velkého počtu důstojníků armády a zpravodajských služeb.
- Jak vysvětlujete nečinnost prezidenta a vlády ve věci poválečných únosů československých občanů do SSSR?
- Je tohle všechno možné nazvat jednáním demokratického režimu, nebo spíše fašistického státu?
A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Janu Burešovi přesto patří hluboký dík za odvahu, se kterou se pokusil vstoupit do tolik potřebné diskuse a hledání pravdy o naší společné historii.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Jakub Jirsa: Světu vládne síla. Ale ne vždy vládne správně
Jan Urban: Národy bez názoru jsou neviditelné. A nemohou mít respekt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Já jako laik hodnotím Edvarda Beneše jako slabocha a zrádce. Člověk který neměl charakter a byl mstivý. On věděl vše nejlíp.
Takovej jeden Slovák a jeden Japonec tu teď vládnou. Tak z bláta do louže. 🐵🐵
Miliony benešovců po válce bezmyšlenkovitě oslavovalo pochybné Benešovo vítězství. Pro mnohé byl mučedníkem, pro jiné Mesiášem, pro učitele českých škol Beneš byl druhým Masarykem.
Ono je to těžké….I Švýcarsko odmítalo vpustit Židy z reichu na své území…a co vidíme s uprchlickou vlnou…Kromě toho když Rudá armáda obsadila ČSR, asi těžko bylo zabránit deportacím…Politický systém třetí republiky byl právě reakcí na to, co bylo považováno za slabinu První republiky .politická roztříštěnost, neschopnost akce např. za Velké hospodářské krize, apod.. Dnes víme že špatně – ale po bitvě každý generál…Represe jsou špatně…ale fašismus je politologickyvještě něco jiného..atd.
Jenomže Švýcaři udatně kolaborovali s Němci taktéž.
Klasickým příkladem jsou internace spojeneckých, zvláště amerických, bombardovacích letců, co přistáli ve Švýcarsku. Ti co se snažili uprchnout, byli umisťováni do internačního tábora, který si nezadal s koncentrákem. Až po vítězství v Evropě byl vedoucí lágru zatčen a souzen a spojenečtí letci, kteří tento pobyt absolvovali a přežili měli zákaz o tom mluvit. Vše bylo rozkryto až padesát let po válce s otevřením archivů. A Švýcaři silně sympatizovali s nacisty, to už byla liberálnější fašistická junta v Portugalsku. Ale o tom Švýcaři nemluví, protože to poškozuje „image“ jejich země…
Jak vysvětlujete nečinnost prezidenta a vlády ve věci poválečných únosů československých občanů do SSSR?
v květnu 45,kdy zatýkání proběhlo (cca 500 osob) bylo území čech a moravy frontovým pásmem a ve frontovém pásmu působila směrš,která podléhala pouze veliteli frontu (koněvovi),zatýkala bývalé občany ruska/sssr,kteří měli důvody nalézati se mimo území sssr,pro zajímavost si prostudujte život gen. vojcechovského a pochopíte,proč ho naháněly služby usa,británie a sssr,proč byl odvezen do sssr a izolován uvnitř gulagu,aby se k němu nikdo nedostal, nápověda-byl nositele jednoho z nejvyšších státních tajemství sssr, které bylo odtajněno až v roce 1961….
Netuším, jaké tajemné důvody u gen. Vojcechovskéhu myslíte. Portréty odvlečených jsou např. zde: https://www.ustrcr.cz/uvod/portrety-lidi-zavlecenych-do-sovetskeho-svazu-po-skonceni-2-svetove-valky/
Nebyli to jen občané SSSR, třeba i leginář Bohumil Borecký …
a tomu konevovi, kterej deportoval ceskoslovenske obcany do gulagu, odkud se vetsina z nich nevratila, komunisti 35 let po konci valky postavili sochu na kulataku a jsou po nem stale pojmenovane ulice
treba i v jednom meste, kde okupanti za okupace v 1968 zastrelili 2 lidi
nechapu, ze jsme koneva davno nevymazali z verejnyho prostoru
Českých občanů odvlečených do gulagů nebylo 500 ale 20 000…
https://medium.seznam.cz/clanek/glosator-vice-nez-20-000-cechu-a-slovaku-bylo-odvleceno-do-ruskych-taboru-smrti-gulagu-tisice-cekala-smrt-147374
Beneš uvažoval jako právník a ze zákonů v Německu nevyplývalo,že by těm antifašistům a Židům hrozilo něco co by se dalo označit za perzekuci,počítal,že dojde k uplatnění práva,tedy prosekuci a to je v právním státě zcela v pořádku.Prostě o hodně věcech nevěděl co víme my dnes.
Autor by však mohl svůj seznam Benešových hříchů rozšířit o přípravu genocidy-Beneš byl předseda české eugenické společnosti,která připravila zákon podle kterého měla se řada nemocí i činů řešit (trestat) kastrací.Zákon ovšem nestihnul být schválen.
Že bych si dovolil v případě toho tvrzení 1) mnohem jednodušší vysvětlení, když si od sebe ty 2 informace oddělíme
– „.v březnu 1938, ihned po nacistickém anšlusu Rakouska odmítla československá vláda s vědomím prezidenta Beneše vpustit do země ..“
Fakticky řečeno, za takové situace, skutečně čs, vláda uzavřela hranice s Rakouskem Což byl ale poměrně logický, bezpečnostní krok.
– a až pak ta druhá část
“ stovky rakouských antinacistů a Židů ..
Bohužel, za takové situace se asi dalo těžko na té hranici provádět nějaké masové rozlišování a filtrování, podle nějakých kritérií.
Ovšem, jestli tohle panu Urbanovi vadí, tak možná by měl odsoudit celý tehdejší západní demokratický svět. Protože, dobře ví, že židovské exulanty z území ovládaných nacisty, odmítali všude
Beneš byl zrádce a komunistický pohůnek
Naprostý souhlas
1. Hlavní zásluhou Beneše byl podíl na vzniku Československa a vytvoření exilové vlády za 2.sv.války a Západního odboje, čímž nás dostal mezi vítězné státy 2.sv.války (kdyby se všichni čeští politici zachovali jako Hácha a kolaborovali s nacisty, byli bychom jako Slováci na straně prohravších).
2. Beneš zklamal před válkou: 15. září 38 s tajným pověřením prezidenta Beneše odcestoval do Paříže ministr Nečas tlumočit Benešovu ochotu vzdát se části pohraničního území,což podle tehdejších zákonů mohlo být pokládáno za velezradu. Dohodou chtěl zabránit ztrátě celých Sudet, ČSR měla zůstat třetina území Sudet. Generální stávka a pád vlády pak plánu zabránil.“
3. Beneš zklamal v 48: Pod vydíráním Gottwalda shromážděnými davy příznivců komunistů a milicí podepsal demisi nekomunistických ministrů a uvolnil komunistům cestu k moci.
4. Roky 45-48 bych mu nevyčítal: Rudá a americká armáda odešly na podzim 45 a v 46 se konaly svobodné volby (bez stran kolaborantů s nacisty podobně jako ve Francii). Kredit KSČ u občanů byl tehdy stejný jako OF v 89 (protinacistický odboj, zklamání z postoje Západu při Mnichovském diktátu, KSČ se ještě nestihla zdiskreditovat ve vládním angažmá). Poválečné odvlečení do Sovětského svazu se týkalo ruských přistěhovalců-odpůrců bolševického režimu, které Stalin považoval za stejné nepřátele jako nacisty. Území Protektorátu patřilo pod německou správu a exilová vláda těžko mohla omezovat SSSR v akcích na nepřátelském území. .
5. Benešovy dekrety a odsun Němců rozhodly vítězné mocnosti, aby se neopakoval Mnichov.. Násilí během odsunu Němců organizovali hlavně kolaboranti s cílem na poslední chvíli se zařadit mezi vítěze a vyhnout se trestu (např. masakr na Švédských šancích fašista z Hlinkových gard, odsun z Brna Revoluční gardy složené z dělníků vyrábějících zbraně pro Hitlera.). Excesy při odsunu státní orgány stíhaly a vyšetřovaly, nebyly státem organizovány.
To slyším poprvé, že jedna osoba může zvolit exilovou vládu. Benešovy dekrety a odsunu Němců nerozhodly vítězné mocnost. V Německu vítězné mocnosti mimo SSSR ve svých okupačních sférách rozdali dotazníky mezi osoby starší 18 let Pak komise zjišťovaly, za osoba se něčím neprovinila v době války. Pokud, ano šla před soud. U nás se na všechny Němce hodila kolektivní vina a uplatnily se na ně Norimberské zákony. Nezjišťovali se viníci jak v západním Německu, ale všichni šli do odsunu. Beneš ve svých projevech vyzýval k vylikvidování Ně,ců a to nemilosrdně
Byly volby demokratické???? Když byl určen počet stran, které se mohou zúčastnit voleb a ještě byl sdružené do Národní fronty. Agrární strana nejsilnější a nejbohatší strana nebyla k volbám v puštěna a její majetek si rozkradla KSČ. Třeba tiskárnu Rudého práva. Takže přes jeden milionů voličů nemělo koho volit. Beneš na otázku novinářů proč nebyla k volbám vpuštěna k Agrární atrba odpověděl. “ Vládu s Agrární stranu si představit nedovedu představit, ale s komunisty ano .On v roce 1943 mimo jednání se Stalinem jednal jednal s komunisty v Moskvě a Gottwaldovi slíbil, že v nové republice budou tou nejsilnější stranou
No právě. Pan Urban snad vidí že ta diskuze už dávno probíhá, už tím že on a jemu blízcí autoři své knihy a články publikuje a historici na ně dílčí m způsobem a někdy i kriticky odpovídají.
Ovšem takové autoritativni postavení aby ti jiní historici měli povinnost přijmout jejich požadavek a odpovídat na zmíněný položeny seznam účelové položenych otázek, a zdůvodnovat jim svou odpověď, jako u nějakého tribunalu, takovou autoritu fakt mít nebudou.
To už je snad jednodušší když si napíši a dají vytisknout svoje učebnice tam v nich popsat Beneše jako arcilotra a pak je nabízet školám jestli podle nic chtějí učit
Popřípadě si dát vytvořit vlastní sochu Beneše a u ní si taky můžou dát vlastní cedulku a napsat na ni co chtějí..
Pravda je taková, ze historie zajímá jen par jednotlivců. Valné většině národa je to naprosto lhostejné. Tak jako to je všude na světě.
Edvard Beneš – největší trpaslík české politiky (dneska ani Nacher nemá na to, aby ho překonal).
Moc se mi líbí jedno indiánské přísloví, které říká něco ve smyslu – nemohu soudit svého bratra za jeho cestu, protože jsem po ní nešel v jeho mokasínách. Neodsuzujte prosím, posuzujte. Tón je pro diskusi důležitý.
Beneš byl od mládí bytostně oddaný myšlence na sjednocení Slovanstva. Navíc to rozhodně nebyl žádný jestřáb. Myslím, že právě tato výbava charakterizuje jeho kroky nejvíc.
Považuji za navýsost moudré hodnotit kroky kohokoli věcně. Tedy pokud to lze, posuzovat je z hlediska možností, které byly na výběr – včetně toho, k čemu mohly vést, s ohledem na široké souvislosti. Pak můžeme vyvozovat určité závěry. Ale popravdě, málokdy dojdeme k tomu, že někdo byl krystalický lump, kterému nezáleželo na ostatních. Soubor vlastností a charakteru je klíčový.
Nejsem historik, z běžně dostupných informací mám dojem, že Beneš byl teoretik a slaboch. V porovnání s dneškem mě ale napadá, že takový Babiš či Trump rozhodně nejsou teoretici a slaboši, přesto jejich výroky a kroky vzbuzují přinejmenším obavy. Politická aréna je tvrdé kolbiště. Dobrou perspektivu v něm voličům skýtají jen stateční, moudří a dostatečně sebevědomí jedinci s léty prověřeným charakterem.
Dá se totiž (i z dnešního pohledu) docela dobře usoudit, jakým překážkám by naše země s jiným člověkem v čele státu byla vystavena a proč, i jaké důsledky by to mělo.
Snad jen ještě dodám: možná nebude od věci se zamyslet nad tím, jak by se vyvíjela situace, kdyby na místě Beneše byl člověk typu našeho současného prezidenta. A taky, kam by nás za tehdejších okolností dovedla současná vláda.
Zajímavý článek.👍
Edvard Beneš, který sám sebe přejmenoval z Eduarda na Edvarda byl zbabělec, zloděj, vrah a ruský patolízal. Zasloužil se o totalitní stát.
Hned v roce 1945 vydal mimo jiné zlodějské dekrety, které okradly o všechen majetek nejlepší podnikatele Československa, Baťovými závody počínaje a Jawou konče.
Komunisté ještě nebyli u moci, když Benešovy dekrety okradly nejschopnější obyvatele Československa.
Dekret č.60 mimo jiné zbavil občanství všechny Čechoslováky žijící na Podkarpatské Rusi a nechal je na pospas rusáckým hordám. Asi 120 000 takto odkopnutých a okradených obyvatel Podkarpatské Rusi uteklo bez majetku a jakékoliv náhrady do zbytku Československa…
Edvard Beneš „skočil na špek“ jak komunistům tak i Rusům. To je pravda. Lze však tento „skok na špek“ komunistům a Rusům vyčítat pouze Benešovi, jestliže se tohoto „skoku na špek“ dopustila jak během války, tak i po válce, drtivá většina Čechů? Tak trochu se historie opakuje. V současné době značná část Čechů skočila na špek Andreji Babišovi & spol.