Rubikon střední Evropy (a česká proruská torpéda)
Zdánlivě se ještě nic neděje. Politici a diplomaté se stále ještě tváří uhlazeně a hovoří zdvořile. Ale pod povrchem se probouzí historie – a spolu s ní i strach.
Viktor Orbán, evropský politik, premiér vlády členské země Evropské unie, promluvil hlasem devatenáctého století. Hlasem nepoučeného jazykového národovectví – jako kdyby neproběhly hekatomby dvou světových válek, holocaustu i komunistické diktatury.
Za mlada odvážný demokrat, který jako jeden z prvních ke konci osmdesátých let požadoval odsun sovětských okupačních jednotek z celé střední Evropy. Dnes je jeho mantrou šovinismem zavánějící „národní zájem“, velící mu prý „hájit statisíce Maďarů, žijících mimo vlast“.
Jakoby většina zemí, sousedících s Maďarskem, nebyla členskými státy Evropské unie, zavázaných dodržovat nejvyšší známou úroveň ochrany národnostních a kulturních práv na světě. Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko.
Jako kdyby identický argument ochrany jazykem definované národnosti, stavěné nad lidskost a občanství, nezněl tak hrůzně povědomě z úst ruských politiků, stejně jako před Mnichovem a válkou z úst Adolfa Hitlera.
To Orbán mluví i za Česko?
Je třeba pochopit, že Orbán-demokrat je mrtev. Z mladistvého prozápadního lidsko-právního snu o konci diktatur a nadnárodní spolupráci vyrostl iracionální demagog, sázející všechno na kartu úzkého „taktického“ spojenectví s agresívním Ruskem.
Orbán už zcela drze hovoří i za jiné středoevropské státy, včetně České republiky. Dostalo se mu za to už nezvykle tvrdé kritiky od premiérky polské vlády. Je poněkud zneklidňující, že z Prahy se proti takovému diplomatickému faux-pas neodvážil ozvat ani hlásek.
Je třeba se ptát, co vede maďarskou vládu na takto nebezpečnou cestu. Proč za dvacet pět let neudělala nic, aby diverzifikovala svoje energetické dodavatele, a nebyla tak ve chvíli krize v postavení rukojmí.
Takhle se vláda, mající na paměti „národní zájem“, s prominutím, nechová. Nebo snad strach z popularity fašistické propagandy Jobbiku po sto letech znovu přinese na přetřes „národní pohanu a trauma“, ztrátu území a části obyvatelstva po první světové válce?
Představivost se vzpírá byť i jenom pomyslet na možnost, že by nějaký současný maďarský politik mohl snít o strategii parazitního přiživení se na rozbití středoevropské stability na úkor Ukrajiny, Slovenska a Rumunska.
Česká proruská torpéda
Je-li dnešní střední Evropa nedokonalá, bude snad etnicky čistý velkomaďarský ruský protektorát spravedlivější, ekonomicky výhodnější a demokratičtější než současnost?
Ano, ruská agresívní válka proti Ukrajině už do velké míry rozložila středoevropskou spolupráci. Dvacet let ji z české strany úspěšně v ruském zájmu torpédoval Václav Klaus. Miloš Zeman a jeho věrní prakticky bojkotují Polsko, které je přitom základním kamenem nejenom středoevropské politiky vůči Rusku.
Evropa by přitom, nebýt Polska, mohla být mnohem izolacionističtější a benevolentnější vůči ruské expanzi v Pobaltí – i proti České republice a Slovensku. Česká politika vykazuje symptomy ztráty pudu sebezáchovy, jako kdyby nežila ve stínu historického traumatu Mnichova a mnichovanství.
Znovu jakoby pasívně vyčkávala, až jiní budou znovu rozhodovat i o nás bez nás. Ale kdyby jednou mělo jít o Českou republiku – jak se asi zachovají naši spojenci, pokud z Prahy dlouhodobě a po léta nezaznívá nic, než bezprincipiální ticho, a tak často otevřené podlézání zájmům ruského imperialismu?
Konflikt o směřování České republiky se už rozhořel v politice, v redakcích i na ulici. Komunistická strana Čech a Moravy znovu a znovu dokazuje, že nepotřebuje a nemá vlastní národní a evropskou politiku, vlastní myšlenky ani program.
Je zjevné, že z internacionalistické třídní tradice nezůstalo nic, jen otevřeně protinárodní papouškování zájmů imperiálního Ruska. V posledních týdnech čeští komunisté jako na povel také začali stupňovat mediální kampaň, plnou lží a provokací.
Za fantasmagorie o stovkách amerických, evropských a polských záškodníků u ukrajinského Debalceve nebo za požadavek na odstranění fotografie Václava Havla z budovy Národního muzea v Praze by se nemusel stydět nikdo z nacistických propagandistů.
Je to varovné připomenutí největšího omylu Listopadu 1989, a tehdejší nevůle vyloučit alespoň načas podhoubí česko-ruského nacionálního socialismu ze hry. Asi není náhodou, že k tomuto ataku dochází pár týdnů před důležitým soubojem o směřování sociální demokracie.
Při nepochopitelném mlčení nejsilnější politické strany ANO je česká politická scéna prakticky neschopná generovat principiální zahraniční politiku, která by vytvářela většinový národní konsenzus.
Destabilizace celého regionu
Střední Evropa má před sebou svůj historický Rubikon. Pokud nepomůže maďarským demokratickým politikům překonat historický komplex etnického „herrenvolku“, jehož zájmy jsou nadřazeny všem a všemu, včetně demokracie, lidských práv a bezpečnosti všech, dočkáme se destabilizace celého regionu.
Viktor Orbán to nemůže definovat přesněji, když říká, že zájmem jeho Maďarska je dnes budovat zvláštní vztahy s Ruskem a Německem. Jakoby neexistovalo Rakousko a střední Evropa. O Evropské unii, NATO, nebo Spojených státech ani nemluvě.
Česká republika a její postoj mohou mít v této kritické době obrovský význam. Musí však rychle najít jiný hlas, než posluhů ruských imperiálních ambicí.
Demokratické politické strany by měly zahájit pravidelné konzultace s partnery na Slovensku, v Polsku, v Rakousku a Maďarsku. Vysílat v takové době parlamentní delegace do Latinské Ameriky, či jmenovat na pozici stínové ministryně zahraničních věcí hnutí ANO neobratnou a nezkušenou dorostenku, je snad jen – lehce pošetilé.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
Pan Orbán má pravdu. Budovat vztahy s Německem a Ruskem má z pohledu Maďarska (a nejen) jak ekonomickou tak geopolitickou logiku.
Maďaři mají smutnou zkušenost coby kanonenfutter v boji Německa s Ruskem za 1.a 2. sv.v. Jejich prodělek na této geopolitické variantě byl mimořádně katastrofální. To si pan Orbán zřejmě dobře uvědomuje a snaží se na základě těchto maďarských zkušeností konat.
Naše Slovenská pozice je logicky velmi podobná.
Vypadlo písmeno. Má být – Naše a Slovenská pozice je logicky velmi podobná.
„Za mlada odvážný demokrat, který jako jeden z prvních ke konci osmdesátých let požadoval odsun sovětských okupačních jednotek z celé střední Evropy. Dnes je jeho mantrou šovinismem zavánějící „národní zájem“, velící mu prý „hájit statisíce Maďarů, žijících mimo vlast“.“
I Mussolini býval za mlada někdo jiný, moc holt korumpuje moc.
S autorem nelze než souhlasit, potíž je s českou vyčůraností a chamtivost. Kellnerové mají v Rusku své zájmy a neradi by o své investice příšli. Bimbo naštěstí věčně strašit nebude ani na Hradě, ani na Vysočině. Příroda se sama postará.
„potíž je s českou vyčůraností a chamtivost“
1) Viktor Orbán rozhodně není „iracionální demagog“. Je to chladně uvažující nacionální populista – podobně jako třeba Tomio Okamura.
2) Polsko má na východě své zájmy. Jeho hranice se sice dost dobře měnit nemůžou, ale Polsko by chtělo mít na Ukrajině a v Bělorusku svůj „zadní dvorek“. Žádný jiný stát EU takové ambice nemá, proto je přístup ostatních rozumnější.
3) Klíčové pro EU je zbavit se konečně Spojeného království. Potom už nebude problém si s osamoceným Orbánem poradit.
4) Je jedině dobře, že se čeští představitelé (až na Miloše Zemana) zdržují velkohubých prohlášení, která k ničemu nevedou. Naopak je třeba vyjednávat jednotný postoj EU a teprve ten potom rozhodně hájit.
Díky za reakci. Osobně by mne zajímalo, kdybyste rozepsal ten argument s UK.
V evropské integraci můžeme dlouhodobě pozorovat dvě protichůdné tendence: na jedné straně prohlubování integrace (Maastricht, Lisabon, bankovní unie, fiskální kompakt), na druhé straně výjimky (z Hospodářské a měnové unie, britská sleva) a návrat pravomocí na úroveň států, což požaduje UK, a blokování fiskálního kompaktu, který přitom mimo Eurozónu nemá žádné účinky.
Z toho bych vyvozoval, že je třeba zakotvit „dvourychlostní“ Evropu i na úrovni smluv a institucí. Nějaký britský poslanec nedávno prohlašoval (doufám, že se mi sem podaří dát odkaz),
http://www.euractiv.fr/sections/royaume-uni-en-europe/les-eurosceptiques-britanniques-proposent-lomc-comme-alternative-lue
že by volný obchod mohla zajistit Světová obchodní organizace. Já si spíš myslím, že by bylo vhodné přistoupení UK k dohodě o EHP (tedy něco jako má Norsko).
Zatím se ovšem mezi oběma tendencemi hromadí napětí, jak bylo vidět po volbách EP. V minulosti mělo UK jako spojence různé „trojské koně“, nacionalisty jako Berlusconi, později zbabělce Topolánka a Nečase (kteří se neuměli vzepřít Klausovi) – no a teď je to Orbán. Prostě tradiční britský izolacionismus se rád spojuje s nacionalistickým populismem…
Orbán je maďarsky Urban.
Základ pro dobrou spikleneckou teorii 🙂
Souhlasím..Není ohroženo jen geopolitické směřování Střední Evropy , ale celá Evropská Unie jako celek..Nedovedu si představit, jak by mohli fungovat vedle sebe nacionalistické Maďarsko se silně ruskou orientací, včetně ekonomické a třeba konstituční monarchie GB..U nás si bohužel neseme následky volby protestu z minulých voleb, které vynesly nahoru jednak exponenty minulého režimu a jednak politické losery. Obě množiny se navíc zhusta prolínají…Možná buďme rádi, že jsou ohledně dění v Evropě zticha, oni totiž mlčí, protože vědí, že by jejich názor nekorespondoval s politikou EU a NATO..
Dnes jsem dospěla k názoru že jsem smířena se vším. Lidé jsou všude stejní. A všichni chceme žít v míru a přátelství se všemi. Proč pár politiků kterým jde o osobní zájmy zatahují do sporů obyčejné lidi. Mně je přece jedno jestli mi vládne Němec, Rus nebo Američan. Já bych byla docela spokojena kdyby nikdy nevznikla ČSR.
Ad „Při nepochopitelném mlčení nejsilnější politické strany ANO …“
Babiš už absenci zahraničně-politického postoje dál vynechávat nemohl, bylo to příliš nápadné. Takže, v rozhovoru pro MfD k válce Rusko vs. Ukrajina :
„Situace s Ruskem a Ukrajinou je velmi nešťastná. Evropská unie na Ukrajině zaspala. Přijít s tím, že Ukrajina má být součástí Evropské unie, bylo nedomyšlené. Ukrajina tam ekonomicky určitě nepatří. Je škoda, že se to tak vyvinulo. Ještě před pár lety se Rusko a Evropa tvářily, jak budou spolupracovat. Oni mají suroviny, my máme v Evropě technologie. Sankce Rusko poškozují. V samotném ukrajinském konfliktu nic nepřinesly, jen oslabení ekonomiky Ruska a oslabení ekonomiky Evropy. Z pragmatického hlediska je to pro nás problém“.
K Putinovi: „To fakt neřeším. Věnuji se zahraniční politice jen v rámci Evropské unie. Beru to pragmaticky. Potřebujeme mít pozici v EU, dobré vztahy, musíme být proevropští, musíme být při tom, když se tvoří zákony. Když tam vymyslí nějakou nesmyslnou regulaci, musíme na to reagovat. Ohledně Ruska – jsme součástí EU, jsme v NATO. Na vládě jsme si odsouhlasili nějakou strategii a já nevidím potřebu se k tomu stále nějak vyjadřovat.“
Znovu tedy alibismus a znovu tedy populismus, snaha nepřijít o voliče ani zprava ani zleva. Důvěryhodnost nulová. K tomu navrch : je to posera.
„snaha nepřijít o voliče ani zprava ani zleva.“
S tím se dá souhlasit.
Pokud to MfD nezkreslila, je Babiš bohužel jedním z lidí, co opakují nesmysly. Nikdo totiž nepřišel s tím, „že Ukrajina má být součástí“ EU (pokud pominu názory jednotlivců). Jen připomenu, že Turecko je přidruženo snad už přes padesát let – a tehdy na to hospodářsky určitě „nemělo“.
Naopak nemám problém s tím druhým odstavcem. Opravdu jsme součástí EU a měli bychom přispívat k zaujetí jednotného postoje celé Unie, a nedělat žádná jednostranná vyjádření. Už to začínají chápat i Poláci, kterých je čtyřikrát víc a mají na Ukrajině své zájmy. Byť je to trochu tím, že se Tusk posunul do Bruselu…
Pane Urban jistě máte pravdu. Je to jednoduché, odchodem prezidenta Havla se zase stáváme kolaborantským státem s vlivem bolševiků a estébáků. Tito lidé vědí, že bez podpory 150 milionů Ruských bodáků by museli zase zalézt do děr v kterých byli doposud. Putinovi se nedivím a chápu ho ale nechápu Čechy bez hrdosti a vlastenectví. S těmi musejí pohrdat i Rusové nejen Poláci. Ať se vám daří ve vaši odvážné novinařině.
Čím se podle Vás má projevit hrdost a vlastenectví?
[…] Text Rubikon střední Evropy (a česká proruská torpéda) najdete ZDE. […]
„Znovu jakoby pasívně vyčkávala, až jiní budou znovu rozhodovat i o nás bez nás. Ale kdyby jednou mělo jít o Českou republiku – jak se asi zachovají naši spojenci, pokud z Prahy dlouhodobě a po léta nezaznívá nic, než bezprincipiální ticho, a tak často otevřené podlézání zájmům ruského imperialismu?“
V období před II. světovou válkou z Prahy vůči západní Evropě rozhodně nezaznívalo „bezprincipiální ticho“ a přesto to nezabránilo Francii, našemu tehdejšímu spojenci, a Anglii, kolébce demokracie, hodit nás v Mnichově přes palubu. Postrádám byť jen minimální pocit jistoty, že by to současná západní Evropa neudělala rovněž, přesto, že jsme členy EU a NATO.