Už jen podezření, že existují rozsudky na objednávku, je v demokratické společnosti děsivé. Stejně jako to, že by státní zástupci, policisté i soudci namísto hledání spravedlnosti v určitých případech jen účelově „aplikovali právo“. Jenže takové případy se skutečně dějí a otřásají důvěrou v právní stát a ve spravedlnost obecně. A historie nás učí, že stát, ve kterém nefunguje právo pro všechny stejně, v první krizi selže.

Následující případ se odehrál u okresního soudu v Hradci Králové u soudce Mgr. Davida Arochi Vergara Schmucka. Ten se stal i mediálně známým, když v roce 2020 z formálních důvodů zamítl obnovu řízení ve více než třicet let starém případu disidenta Pavla Wonky, který v roce 1988 za podivných okolností zemřel ve vězení po neposkytnutí lékařské péče.

Ale věnujme se jinému, aktuálnímu případu. Není podstatné, o jaký trestný čin by údajně mělo jít (autor tohoto textu nechce a ani nemůže rozhodovat o vině či nevině), jde však o způsob, jak postupuje policie, státní zástupce i soudce.

Státní zástupce v případu předložil jako důkaz elektronická data z počítače spolupracovníka obviněného spolu s analýzou, kterou provedl policií najatý znalec. Ten podle výběru policie vytiskl vybrané přílohy, ovšem jen ty, které měly podporovat policejní verzi.

Obžalovaný namítal, že data jsou neúplná a jejich seřazení vytváří kontext, který se liší od skutečnosti. Proto oslovil znalce Václava Černého, o kterém věděl, že je Policií ČR využíván v nejkomplikovanějších případech posuzování autenticity počítačových dat, jako jsou třeba držení a rozšiřování dětské pornografie.

Kulaté razítko – nezájem

Nový znalec zjistil, že policií předložené přílohy byly upravovány a sestavovány velice nezvykle – totiž ručně. A bez prvotních a kompletních dat nebylo možné ani ověřit, zda je příloha opravdu tím, co tvrdil ručně přidaný popisek.

Soud však opakovaně odmítl žádost o poskytnutí těchto dat, tvrdil dokonce, že je od policie nikdy nedostal. Po další době a naléhání obhájců nakonec data poskytla policie – a pochybnosti začaly přibývat.

Policie u dat zapomněla protokol, podle nějž původní data nešla přečíst, a proto musela být „obnovována“. Jenže znalec Václav Černý následně prokázal, že tato data neodpovídají vytištěným přílohám, a že tedy byla upravována.

Zjistil také, že policejní znalec neprováděl povinné kontrolní součty a neuvedl povinný popis svého postupu, takže nikdo už nemůže ověřit, jak ke svým závěrům dospěl. Takový posudek je tedy nepřezkoumatelný a pro normální soud nepoužitelný. Soudce ho proto neměl připustit jako důkaz.

Obhajoba dostala od znalce precizní analýzu s kulatým razítkem, ale pro jistotu požádala o znalecké posouzení ještě jednu znaleckou kancelář – Risk Analysis Consultants, s. r. o. Ta je vysoce specializovaná v oboru posuzování autenticity elektronických dat a došla ke stejným závěrům naznačujícím přinejmenším, řekněme, nedbalost práce policie a státního zástupce. A opět s úředním kulatým razítkem.

Obhájci tedy měli pocit, že fakta hovoří jasně, a předložili oba znalecké posudky soudu. Soudce však obratem odpověděl, že se těmito novými informacemi vůbec nebude zabývat. Proč?

Systém zkopíruj a vlož

Případ byl totiž projednáván v roce 2021, těsně po nabytí účinnosti novely zákona o znalcích. Podle soudce nový zákon už nezná pojem „znalec“, ale pouze „znalecká kancelář“ a „znalecký ústav“. A podle jeho názoru znalecká kancelář, do kteréžto kategorie byli původní „znalci“ automaticky převedeni, není oprávněna provádět „revizní posudky“, protože to může dělat jen znalecký ústav. Konec diskuze.

Soudce je spokojen s policejní verzí, přestože má v ruce dva dokumenty, prokazující, že je to verze zmanipulovaná. Jeho to ale nezajímá. A obhájcům ještě sdělí, že ta zatrolená původní data se u něj přeci jen našla. Byla prý celou dobu ve spise v zapečetěné obálce…

Obhájci byli dosti zaskočeni takto tvůrčím výkladem zákona a obrátili se na ministerstvo spravedlnosti. Odpověď přišla až po roce. Dala sice zapravdu advokátům, že znalecká kancelář je, samozřejmě, oprávněna provádět revizní posudky, ale mezitím už soudce Arochi stačil vynést odsuzující rozsudek – postavený právě na onom jediném pochybném policejním posudku.

Stále však zbývala naděje, že takto pochybné jednání soudce odvolací Krajský soud v Hradci Králové smete ze stolu. Senát pod vedením JUDr. Zdeňka Korfa však z plánovaných pěti jednacích dnů nevyčerpal ani dva.

Obsah spisu ani vznesené námitky obhajoby ho zřejmě moc nezajímaly, neboť se jimi vůbec nezabýval. Rozsudek okresního soudu jen zkrátil a metodou „zkopíruj a vlož“ opsal. Všechno je v pořádku.

Odsouzeným nyní zbývá poslední možnost dovolání k Nejvyššímu soudu. Jak již zmíněno výše, autorovi tohoto textu nepřísluší hodnotit jejich vinu či nevinu, ale je to příležitost, byť přicházející pět minut po dvanácté, aby se v tomto případě Nejvyšší soud autoritativně zabýval hororovou situací kolem posudků v oboru posuzování autenticity elektronických dat.

Zatím je to jen černý prostor bez pravidel. Stejně černý jako možnosti nabízené dnes elektronickou komunikací – obsah mailu lze spojit s adresou jiného odesílatele, není problém změnit data odeslání, něco přidat, pozměnit nebo odebrat. A v černém prostoru bez pravidel pak na to stačí dát kulaté razítko znaleckého posudku z oboru kybernetika.

Mávání přežitými paragrafy

Ve všech jiných oborech je u znaleckého posudku vyžadován přesně popsaný postup zpracování, který zajišťuje jeho přezkoumatelnost. Posudek z oboru oceňování musí vždy obsahovat popis metody a výpočtu, kterým znalec dospěl k výsledku. Tak je zajištěna jeho opakovatelnost a ověřitelnost z hlediska metodické i věcné správnosti.

To, že v čase raketového nástupu umělé inteligence a rozvoje informačních technologií ještě nejsou podobná kritéria vyžadována u znaleckých posudků z oboru kriminalistika – kybernetika a zajišťování dat, dnes už bezprostředně ohrožuje nejen právní jistotu občanů, ale přímo bezpečnost státu.

Prý má každý občan právo na spravedlivý proces. Na papíře. Teď nás ještě předběhl rozvoj informačních technologií. A občan stále ještě naráží na policisty, státní zástupce či soudce, kteří nehledají spravedlnost, ale mávají přežitými paragrafy a „aplikují právo“.

Autor je členem Společnosti na obranu nespravedlivě stíhaných SONS2017