Jan Urban: Po volbách se vymění obličeje, ale mainstream opět zvítězí
KOMENTÁŘ. Parlamentní volby, které nás čekají za pouhý měsíc, jsou mnohými s obavami přirovnávány k nárazu do zdi. Objevují se varování, že nastane jen tma a beznaděj, ze kterých se prý vynoří jen natěšená a pomstychtivá monstra.
Ta možnost tady jistě je, protože většinová česká společnost v nedávné minulosti mnohokrát prokázala, že dává přednost nezodpovědným a dětinsky užvaněným lhářům před dlouhodobou vizí a skutečnou prací pro blaho země.
Mnohem spíš to však dopadne jako vždy – vymění se pár obličejů na televizní obrazovce, ale nakonec získá navrch opět jen starý dobrý mainstream. Už jenom proto, že nejsilnější politická síla v zemi, známá jako hnutí ANO, nemá sebemenší zájem měnit systém, garantující skupině Agrofert dominantní postavení v dotačním segmentu ekonomiky.
Pseudopolitika a oligarchický model
Čistě marketingový a skvěle promyšlený projekt začal v roce 2011 jako Akce nespokojených občanů (ANO), oprávněně rozhořčených korupčním papalášstvím ČSSD a ODS, které se od roku 1992 střídaly u moci.
O čtrnáct let později ANO stabilně podporuje přes třicet procent voličů, kterým pranic nevadí, že za tu dobu, včetně účasti na vládě, hnutí nezměnilo vůbec nic a jeho předseda jen výrazně zbohatl.
Ať už byl totiž u moci kdokoliv ze zmíněných, vždy se jen stavěl a posiloval společný oligarchický model symbiózy ekonomické a politické moci, prorůstající a ovlivňující nejen moc výkonnou a zákonodárnou, ale i justici, velkou část médií i vzdělání.
Vznikl hned na začátku devadesátých let ve zpackané privatizaci státního majetku, prováděné vládami ODS úmyslně bez právního rámce, který by zajistil ekonomické zájmy státu, důvěryhodné investiční prostředí s rovnými podmínkami pro všechny účastníky a jejich právní jistotu.
Nevzdělaná pseudopolitika stvořila prakticky nezměnitelný oligarchický systém, který od té doby určuje politice témata a zároveň zajišťuje ochranu věrných.
Chyby v takovém systému dělají občas jen jeho příliš nenasytní političtí exponenti, kteří v určité chvíli přecení svoji „nedotknutelnost“, jak mohou dosvědčit nemnohé kauzy, spojené se jmény Dalík, Wolf, Rath či v posledních měsících Pavel Blažek a Radomír Daňhel.
Tento systém je vlastně jen monetarizovanou formou privilegií tenké vrstvy normalizačních nedotknutelných stranických a ekonomických špiček komunistického režimu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století.
Změnila se jen většina jmen, ale nepřirozený návyk symbiózy s politikou se stal pouze mnohonásobně výnosnějším. Současný podíl novodobých miliardářů na celkovém bohatství v České republice je v důsledku výrazně vyšší než v západní Evropě (rovná se 28 % financí zbytku českých rodin oproti 16 % v západní Evropě) a zákulisní politický vliv miliardářů z devadesátých let prokazatelně českou společnost deformuje.
Existuje dostatek důkazů o jejich vlivu na rozhodování Sněmovny. Nebýt tvrdého ultimáta Evropské komise, jejich tlak by i napočtvrté za posledních dvacet let zničil sebemenší šanci na přijetí zákona o lobbingu.
Nejvýmluvnějšími obránci zájmů oligarchů tentokrát byli poslanci ODS Marek Benda a dnešní ministryně spravedlnosti Eva Decroix.
První generace elity
Je ovšem třeba zdůraznit, že dnes už existuje i rostoucí skupina nových českých miliardářů, kteří se vypracovali od píky a bez kolaborace s politickou korupcí. Pánové Jan Barta, Libor Winkler nebo Václav Muchna operují v nových segmentech ekonomiky, především v globálních IT oborech a investicích.
Pro svůj mezinárodní úspěch nepotřebovali politickou ochranu a, trochu ironicky, právě proto netrpí mesiášským komplexem. Představují první generaci návratu podnikatelské elity, která kdysi i u nás spojovala majetek se společenskou zodpovědností a rozhledem.
Shodují se i v podpoře Evropské unie či v kritice ekonomické politiky státu, především toho, jak přehnaně se u nás daní práce a nepřirozeně málo naopak samotný zisk.
Kvůli nezodpovědnosti prakticky všech polistopadových vlád (v polovině devadesátých let jako jediná protestovala jen menší koaliční Občanská demokratická aliance a pak už nikdy nikdo) je dnes celých devadesát dva procent rozpočtu předem rozděleno do povinných a zákonem alokovaných plateb.
Ty budou muset být zaplaceny bez ohledu na to, kdo vyhraje volby. Zbývajících osm procent a tenčící se, ale přesto miliardové, dotace z Evropské unie zůstanou ještě politikům „na hraní“. O to víc se bude před volbami slibovat a lhát. Na snižování zadlužování země můžeme pro nejbližší léta asi zapomenout.
Globalizovaná ekonomika přinesla nepříjemné poznání. Ani kapitalistické státy už nejsou schopné danit nadnárodní společnosti. Premisa novodobé parlamentní demokracie, podle které muselo být zdanění neoddělitelně spojeno s parlamentním zastoupením plátců daně, byla vymazána.
Ve zcela nových podmínkách globalizované ekonomiky služeb už politika rezignovala na jakékoliv pokusy vybírat daně z nejlukrativnějších segmentů nové ekonomiky a raději z nich přijímá jenom úplatky. Jde o celosvětový trend a ruské a čínské hybridní operace proti Západu se na nevelké počty miliardářů snadno soustřeďují.
Někteří vyrostli na korupci, jiným zase stačí dát pocit, že jsou hybateli světa. Případ poloautistického průkopníka Elona Muska snad jako příklad stačí.
Česká společnost nemá dostatečně vlivné elity hodnot. Nemá „národní“ cíl ani fungující kontrolní mechanismy a potřeby. Domácí „politika“ představuje jen pěnu dní a nikým a ničím netlačena vybírá si sama témata k diskusi.
To se nezmění, pokud volič nezačne politiku a politiky kontrolovat a úkolovat. Prý se až osm set tisíc oprávněných voličů, zklamaných dnešním stavem, chystá nepřijít k volbám.
Pitomost a hlupáctví, pravím. Každý volič může využít svoje čtyři přednostní hlasy a zkusit tak odsunout ty, co ho zklamali, na nevolitelná místa kandidátky. A potom, po celé čtyři další roky, tvrdě politiku a politiky den za dnem kontrolovat.
To bude platit v jakémkoliv scénáři, protože určitě nelze pominout i onu na začátku zmíněnou možnost, že se populistické geny v ANO nakonec splaší a obrátí se proti Evropské unii, Ukrajině, Polsku, ziskům Agrofertu i zdravému rozumu.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Antisemitismus. Počátky nejstarší nenávisti v dějinách přetrvávají dodnes
Proč Západ selhává a roste moc internetového fašismu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
24 komentářů
Je zde takové megalománské prostředí, jaké komunističtí ekonomové-klausovci v 90. letech pro sebe vytvořili.
Gratuluji poměrně dobře popsáno. I když je nutné doplnit, že právě ta Babišova cesta, když sám mega-podnikatel vstoupí zcela otevřeně do vysoké politiky – a pak si ve vládě – zcela otevřeně politicky prosazuje svoje komerční zájmy, není zase v současné pokrytecké demokracii tak obvyklá – a tak snadná, jak už i Babiš zjistil.
A že mnohem obvyklejší způsob moderní oligarchie je v tom co předvádějí „ty ostatní politické strany“.. Že si sice do vlády postaví profesionální politiky (na začátku, díky médiím s namalovanými čistým ksichtem), , a ti pak své dohody se spřízněnými podnikateli uzavírají někde v pozadí.
Finančně, z hlediska okrádání státu to pak vychází ještě mnohem dráž. A pokud se týče nějaké politické etiky – je to vlastně ještě horší. Jak ostatně dokumentuje současný přiklad exministra Blažka. Přece jen by se dalo čekat, že don Pablo udrží u svých kšeftů s podnikateli nějaké zdání legitimity. Ale uzavírat dohodu v hodnotě miliardy s propuštěným kriminálníkem? Tak to mu skutečně ani premiér Fiala odpustit nemohl…:)))
Je úplně jedno, kdo vyhraje volby. Občan se bude mít stále steně, tedy bude muset trpět, platit a mlčet. Demokratické strany znedůvěryhodnili demokracii a spojily se s organizovaným zločinem. Takže jít k volbám je nesmysl. Nic se nezmění a bude jen hůře. Dobře už bylo.
Naopak, vždycky to má cenu.
Sova neporodí kanáre,i kdyby chtěla.Proto se to tady bude neustále opakovat a co chcvípne,zase vstanou noví bojovníci za to,okrást druhého.
Vymýšlet nové diagnózy je dalši cesta k totalitě.
V každém případě vyhraje ANO a Babiš, který se nenechává ovlivnit koaličními partnery, jak dokázal ve vrbětickém případě, kdy vyhostil 18 ruských diplomatů přes odpor koaličního Hamáčka (i prezidenta Zemana). Babiš chce setrvat v EU a v NATO, měl vyšší reálné mzdy a důchody a nižší inflaci a zadlužení. Hlavní rozdíl mezi Spolu a Babišem je, že zastaví cestu do Protektorátu 2.0.
A to sis vycucal odkud. Na bureše musel zatlačit socanský ministr zahraničí, aby kauzu rusáckého útoku vůbec zveřejnil. Bureš chtěl ututlat vraždu.
… jenže ten rusácký útok je stále jen „domyšlenka“, která konvenuje různým vejrům, že Pavlušo Š. ? On tedy mezi takové se počítá i takový Lipavský, což je tedy také „dobrý oddíl…“.
Váš problém spočívá v tom, že ekologické aktivity EU stále více poškozují zájmy Agrofertu, takže ten se může nakonec naštvat a poslat Brusel do brusele. Navíc to vypadá, že ANO nebude mít většinu. Bez ohledu na to, zda mu ji zajistí STAČILO! nebo SPD, bude pod antibruselistickým tlakem. A snad není tak hloupý, aby se spojil s Donem Vito il Dosimetro d’Austria.
pan Urban žádný problém nemá. Budu sledovat, na které teplé místečko případná vláda ano a spol. Blažka následně usadí :-).
posílání skončilo poklonkováním bureše v bruselu a podepisováním všeho co před něj předložili … o žebrání o eu dotace na devastaci zemědělské krajiny řepkou nemluvě.
Výstižný článek až na závěr. Nevolič je tedy hlupák, když nebude opět volit ODS a SPOLU viníky mimo známých darebáků. Jak ubohé, když není koho volit. I menší zlo je stále zlem. Očekávat od zlých lidí že nebudou páchat zlo je pošetilé.
Uzavírat smlouvy s kriminálním podsvětí je specialitou ODS. Blažek udělal chybu, protože se na to přišlo. Jinak by to bylo v pohodě.
podle mého Blažek žádnou chybu neudělal, tak hloupý aby nevěděl co přesně za důsledky jeho počínání bude mít není. Bude zajímavé sledovat, jaké teplé místečko mu po volbách ano pokud vyhraje přiklepne. Není tajemstvím že Blažek je kámoš s partou kolem ing. Zemana která by se ráda znovu dostala k veslu :-(.
Už se těším na vládu ANO a SPD, to bude ficak. Vážně bych rád viděl pana Okamuru ve vládní funkci a těším jak mu to půjde.
Aby to neskončilo tak, jako když Bedřich Hrozný za první světové války dělal vojenského skladníka a ve volných chvílích luštil chetitštinu. Jednoho dne se ho nadřízený ptal, jak to, že má ve skladu pořádek. A Hrozný odpověděl: „Já, prosím, nekradu.“
Čili se může stát, že i Okamura nebo Vidlák budou mít pořádek.
Může. Ale s pravděpodobností blízkou nule.
Ne, to se podle mého nemůže stát. Ale potvrzujete to, co jsem si o vás vždy myslel :-). Podle mého se s SPD a Stačilo vracíme do 30-tých let minulého století. Tehdy taky fungovaly různé nacionální a národně sociální strany podobné NSDAP v Německu, např. česká fašistická strana, Svatoplukovy Gardy (dnes spolek Svatopluk) a tak by se dalo pokračovat.
Nejít k volbám – pitomost a hlupáctví, pravím s panem Urbanem.
A upřesňuji nesmělý Urbanův nástin s preferenčními hlasy.
Pokud všichni, kdo to se skřípajícími zuby chtějí přece jen hodit SPOLU a jsou tak jako já NA_RANÍ na ODS, využijí svých 4 preferencí ke kroužkování TOP a KDU, tak na ODS ZBUDE STĚŽÍ 10 MANDÁTŮ.
Potvrzeno modelem od AI.
Šiřte dál a přijďte k volbám.
Obávám se, že pro koho není volitelná ODS, pro toho s vysokou pravděpodobností bude platit i nevolitelnost TOP a KDU.
Počty vám zrovna příliš nejdou A. S. Pergillové. To jste v minulosti ukázali. A s počty pravděpodobnosti na tom budete podobně.
Skeptiku, ty strany mají velmi podobný program, v politice kooperují. Hodit to jedné je téměř to samé, jako hodit to některé ze zbývajících dvou.
Autor zapomněl na nárazy do zdi, které momentálně prodělává USA, ficův mafiánský pašalík a orbánistán. Naivní naděje na to, jak se po volbách všechno ve jménu běžného provozu stabilizuje snad nikdo při smyslech nemůže myslet vážně. Ostatně náraz do zdi se za bureše konal i zde. Jak jinak lze nazvat totální utlumení strategických investic a klíčových reforem, které dodnes chybí, a místo toho prostředky utracené na dotace kamarádíčkům, poklonkování tu číně tu rusácku v čele s notorikem v komatu.