Ilustrační foto: Útočná puška ČZ 805 BREN. Foto: Profimedia

Jan Urban: Ozbrojený jedinec, bez potřeby obrany společenství, je jen zbytečný trubec

Napsal/a Jan Urban 7. února 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Nepřekvapivě pestrá diskuze pod obecným textem „Chceš vlastnit zbraň? Tak se připrav sloužit vlasti“ měla, jako vždy, několik úrovní. Určitě by si však zasloužila pokračování.

Autor se touto problematikou zabývá dlouhodobě. Až do současné chvíle, kdy se ohrožení státu stalo předvídatelnou variantou vývoje, se k ní vzhledem k nepoučitelnosti a nízké kulturnosti české politiky i žurnalistiky raději nevyjadřoval.

Má dlouholeté zkušenosti z válečných konfliktů devadesátých a nultých let ve Střední Americe, na Balkáně a na Blízkém východě. Stejně tak má dlouholetou osobní zkušenost s odmítáním zodpovědnosti a zbabělostí namachrovaných vejtahů tváří v tvář osobnímu nepohodlí nebo, nedejbože, nebezpečí.

Zkušenost číslo jedna: Netrénovaný a namyšlený jedinec se zbraní bez dostatečného výcviku mimo střelnici a, především, bez psychické podpory profesionální struktury, rozkazů a zařazení v týmu, je v krizové situaci z devadesáti procent mrtvý.

Pouhá zkušenost ze střelnice neváží ve skutečné přestřelce vůbec nic.

Zkušenost číslo dvě: znalost střelby a zbraní, byť jen z civilní střelnice, je velmi dobrý základ právě k využití pro potřeby armády.

Bránit stát je povinnost

Bylo by otázkou pro psychologa, proč tolik diskutujících si dovolilo spojovat text či motivaci autora s tragickou prosincovou střelbou na Filozofické fakultě v Praze. V článku o ní totiž nebyla ani jedna zmínka.

Stejně jako tam nebyl ani náznak toho, že by autor navrhoval zrušení soukromého vlastnictví zbraní. Problém je v něčem zásadně jiném – v bezzásluhovém pojetí soukromého vlastnictví smrtících zbraní bez odpovídajícího výcviku a využití v systému obrany země. To je, oč tu běží.

Každý občan má zákonnou povinnost podílet se na obraně státu. Na příslušný zákon č.222/1999 Sb. si ovšem vzpomnělo jen minimum diskutujících. Vědí o něm ti ostatní vůbec?

Kolik z desítek tisíc „střelců“ odpovídajícího věku dobrovolně využívá možností na základě zákona číslo 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování a zákona 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze?

Kolik z nich je v aktivních zálohách AČR? Chápat soukromé vlastnictví střelných zbraní, natož jejich „sběratelství“, jako čistou zábavu bez sebemenších závazků je z hlediska potřeb obrany země vlastně neslušné.

Autor, jak z textu původního článku při nevzrušeném přečtení jasně patrno, je zastáncem znovuzavedení strukturované, ale povinné vojenské (společenské) služby a vytvoření systému armádou řízené Teritoriální obrany, jejíž výcvik a využití by musely být logicky plně hrazeny z rozpočtu ministerstva obrany.

Povinná vojenská služba v současných podmínkách může a logicky musí zahrnovat i segment služby beze zbraně.

Nevratná řešení

Jde o jedinou věc. Hledat a nalézat nejrůznější činnosti, které budou propojovat společenství pocitem sounáležitosti a spoluzodpovědnosti. Soukromé ozbrojování může pro určitou část společnosti tomuto účelu posloužit.

Je k tomu však nutné vést nekončící diskuzi o smyslu, nebo, chcete-li, o hodnotách takového společenství. Rozhodnutí vedoucí k použití zbraní představují v určitých případech legitimní, ale vždy nevratná řešení jedné krizové situace.

Až příliš časté jsou však opačné případy, kdy jsou zbraně, nebo i jenom hrozba jejich použití, zneužity k dosažení nehumánních a někdy až genocidních cílů. Pro potřebnou diskuzi uvnitř tak často nestatečného společenství je proto o to důležitější spojovat motiv vlastnictví zbraně s prostou lidskou zodpovědností za celek.

Rozvinuté evropské společnosti, vyrostlé v minulých dvou stoletích z dobrých důvodů na principech ústavnosti a právního státu, vnímají od počátku parlamentní demokracii jako vyvažování zájmů a iniciativ jednotlivců i skupin.

Osobní ozbrojování je oproti tomuto ideálu konstruováno kolem představy absolutní svobody izolovaného jedince jako základního stavebního materiálu společenství.

Takový jednotlivec se nutně soustřeďuje na možnost jednotlivého život ohrožujícího konfliktu a jeho násilného odvrácení. Nezabývá se dlouhodobou perspektivou, ani preferencemi nebo potřebami celku.

Svoboda beze zbraně

Příklady osobností, jako byli Přemysl Pitter nebo Nicholas Winton anebo v současnosti činnost jedné z nejoceňovanějších evropských humanitárních organizací Člověk v tísni, nabízejí zcela jinou, ale minimálně stejně důležitou možnost.

Dlouhodobou neozbrojenou lidskou statečnost, zachraňující v kritických situacích stovky a tisíce životů. Spojuje je ne zábava či obava, ale jednoduchý pocit spoluzodpovědnosti za životy jiných.

Autor viděl určitě víc obětí střelby než všichni diskutující dohromady. To není vytahování. Když jste u odkrývání masových hrobů desítek, v jednom případě více než sto padesáti zastřelených, nebo když vidíte umírat lidi zasažené střelbou na ulicích, tak se prostě díváte na zbraně trochu jinak.

Autor k nim získal odpor. A co se týče strachu a svobody – byl svobodný a bez strachu už v komunistickém vězení, v konfliktech s StB, ve válkách – jenom k tomu žádnou zbraň nepotřeboval.

Svoboda je stav ducha a vlastnictví zbraní ji samo o sobě nezajistí. Ozbrojený jedinec, nenavázaný na potřeby obrany společenství, je, nezlobte se, z tohoto pohledu jenom zbytečný trubec.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)