Ilustrační foto: Zbraně vrácené na Policii ČR v rámci zbraňové amnestie. Foto: Ondřej Bičiště/ MAFRA/ Profimedia

Jan Urban: Chceš vlastnit zbraň? Tak se připrav sloužit vlasti

Napsal/a Jan Urban 30. ledna 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Sněmovna přijala nový zákon o držení zbraní. Předcházela tomu jedna z nejzbytečnějších a nejméně informovaných diskuzí, příliš často sklouzávající k pouhému ideologickému ptydepe. Ale takový máme parlament, a lepšího se dočkáme jen stěží.

Výsledek hlasování byl vlastně předem jistý. Zastánci ozbrojování za každou cenu vedou už řadu let intenzivní lobbing do detailu okopírovaný z argumentária americké National Rifle Association.

Její kopie, nazvaná u nás Liga libe, má dokonce svoje kádry na pozicích poradců na klíčových ministerstvech vnitra a spravedlnosti.

Jejich laciné mávání ochranou práv a svobod jednotlivce ale ani u nás nedokázalo vysvětlit, proč je americký ústavní ideál z konce osmnáctého století nemožné modifikovat na podmínky století jednadvacátého.

Pokud přijmeme princip legitimnosti osobní obrany života, zdraví nebo majetku za použití smrtící zbraně, měli bychom vlastnictví takové zbraně vázat také na současnou povinnost služby státu.

Vlastnit zbraň byla tehdy, na rozdíl od dneška, pro lovce a zemědělce v divočině a pro miliční systém obrany životní nutnost. Neexistovaly automatické zbraně, jen jednoranné předovky, které i ten nejšikovnější střelec dokázal nabít a vystřelit z nich maximálně dvakrát za minutu. Dnešní zbraně mají násobnou smrtící účinnost a kadenci několika set výstřelů za minutu.

Řád a étos

Jenomže logika tady nikdy nepomáhala a nepomůže ani dnes. Hodnotově bezradná česká společnost a politika si prostě pořídily jen další bezzásluhovou parazitní zájmovou skupinu na úrovni fotbalových ultras, sprejerů či nízkonákladových televizí a hudebních rozhlasových stanic.

Ukázka přemýšlení organizace Liga Libe. Foto: printscreen Facebook/HlídacíPes.org

Pokud tedy přijmeme princip legitimnosti osobní obrany života, zdraví nebo majetku za použití smrtící zbraně, měli bychom vlastnictví takové zbraně vázat také na současnou povinnost služby státu. Otevření a poskytnutí zákonné možnosti, a tedy práva zabít jiného člověka, je vskutku něco jiného než verbální agrese na fotbalových stadionech nebo obliba přihlouplých bitek v klecích.

Naskýtá se možnost všechny držitele zbrojních průkazů zákonem povolat ke službě a výcviku v uvažované struktuře Teritoriální obrany České republiky pod Armádou České republiky.

Zkušenosti především z války na Ukrajině prokázaly možnost a nutnost masového využití levných průzkumných a útočných dronů, obsluhovaných pouze malými pružnými týmy operátorů. Jejich výcvik by armádě předal zodpovědnost i za kontrolu jejich zdravotního a psychického stavu.

Podřízení soukromého zájmu společenské potřebě obrany je zcela legitimní a odstranilo by rázem i naprostou většinu negativ, vyplývajících z dnešního stavu. Do bezhodnotové „svobody“ by tento závazek a povinnost vnesly řád a étos. Tedy přesně to, proč švýcarský miliční systém na rozdíl od Spojených států neprodukuje „šílené střelce“.

Pudová reakce

Současná rezignace státu na prosazování hodnot společenství je absurdní a nezodpovědná. Přímým jejím důsledkem je obecná nedůvěra ve stát a jeho schopnost prosadit za všech okolností nejenom právo, ale i obecné civilizační a kulturní hodnoty.

A to je jedna ze základních příčin, uváděných mezi důvody pro sebeozbrojování občanů. Ty další, citované psychologickými výzkumy, jsou obecný strach ze světa, pocit bezmoci, potřeba výjimečnosti, nedostatek sebedůvěry a důvěry ve společné hodnoty. Jak uvádí psycholog Jan Kulhánek: „Méně o věcech přemýšlíme a více reagujeme pudově, emotivně.“

Pocit nebezpečí a podvědomý strach motivují k obraně před i pouze hypotetickým ohrožením. Vjem ohrožení je ovšem typický projev vyvolaného dlouhodobého stresu, který automaticky nutí nebezpečí zveličovat.

Pokud člověk přestane důvěřovat státu, že dokáže zajistit jeho osobní bezpečnost a veřejný pořádek, „logicky“ se snaží zajišťovat vlastní „bezpečí“ vlastně jakýmikoliv cestami.

Upřímně řečeno, český veřejný život, politika a média, nedokázaly v minulých letech hledat a vytvářet společný vjem a hodnotový popis emočně náročných problémů, jako byly uprchlické krize, pandemie covidu nebo ruská agrese na Ukrajině.

Nezpracovaný strach z neznámého „nebezpečí“ a jím vyvolaný dlouhodobý stres živí jak malá profesionalita médií, tak rozšíření „alternativních“ dezinformačních kampaní i nezodpovědné zneužívání populistickou „politikou“.

Je nutné si uvědomit, že nezodpovědně hloupý ideologický přístup k otázce osobního ozbrojování v minulých desetiletích vytvořil uvnitř české společnosti vlivnou zájmovou skupinu tří set šestnácti tisíc držitelů zbrojního průkazu.

Méně než polovinu z nich tvoří alespoň částečně organizovaní myslivci. Argumenty, poukazující s povzdechem, že je u nás přes jeden milion registrovaných střelných zbraní, což je víc než ve čtyřikrát větším sousedním Polsku, jsou zbytečné. Nepomůže ani srovnání v otázce vlastnictví zbraní divoce „svobodnými“ Spojenými státy.

A pokud přes šedesát zástupců akademické obce chce do diskuze o vlastnictví zbraní vnést jakkoliv logické argumenty jen pár dní před jeho projednáním a schválením ve Sněmovně, měli by si uvědomit, že přicházejí příliš pozdě.

Držení zbraní se v České republice stalo prakticky neodstranitelným faktem. To, co je možné, a bylo by jedině správné, je podřídit tuto ozbrojenou vrstvu občanů zájmu obrany státu.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)