Miloš Zeman a Vladimir Putin. Foto: Mikhail Metzel/TASS, Profimedia

Jan Urban: Odvolejte prezidenta. Zasáhnout v krizi je prostě povinnost

Napsal/a Jan Urban 22. dubna 2021
FacebookXPocketE-mail

Česká Pirátská strana se v mnoha ohledech představuje jako skutečná alternativa k zahnilým politicko-byznysovým pořádkům minulých desetiletí. Stala se i výraznou – a to je třeba jen přivítat – generační alternativou „starých pořádků“. Její představitelé se překvapivě rychle přiučili finesám českého parlamentního cirkusu, jednacím řádům i vystupování v televizi. Teprve „vrbětická krize“ je však jejich první zkouškou ohněm, ve které se jasně ukáže jejich schopnost vést politiku v zájmu země.

Teprve v opravdové mnohadimenzionální krizi přestanou mít význam parlamentní řeči a tisková prohlášení. Ukáže se, zda strana má schopnost rychlé a informované analýzy, vytváření krizových koalic – a především, odvahu a schopnost určovat témata a nutit ostatní politické hráče reagovat na její kroky a požadavky.

Selhání politické analýzy

Dvacátého listopadu vydali Piráti prohlášení svého předsedy Bartoše, jehož „nejrazantnější“ část stojí za to ocitovat:

„…jako první krok se pokusíme vyvolat předčasné volby, a tedy hledat cestu k rozpuštění Sněmovny. A to hned poté, co bude schválen volební zákon. Podle nás je varianta předčasných voleb jediná správná, protože umožní voličům znovu rozdat politické karty, aniž by došlo k posílení vlivu Hradu. V tomto týdnu tedy chceme vyvolat jednání a oslovím jak vládní strany včetně premiéra Babiše, tak budeme pokračovat v jednání s opozicí a požádáme i o schůzku s prezidentem.“

Požadavek rozpuštění Sněmovny půl roku před volbami ukazuje na první selhání pirátské analýzy. Ani vládní strany, ale ani populistická koalice SPD, komunistů a nezařazených, s tím nikdy nebudou souhlasit.

Trend oslabování podpory pro ANO a ČSSD pokračuje a jejich poslanci už jenom s ohledem na svoje hypotéky a kšefty v žádném případě nebudou chtít zkracovat volební období a svoje příjmy. Mnoho z nich se do příští sněmovny nedostane, tak proč by riskovali?

Vláda Andreje Babiše by i při rozpuštění sněmovny dál vládla v demisi – ale tentokrát zcela bez kontroly Parlamentu. Opozice by tak přišla o nejdůležitější fórum nastolování otázek a diskuze. Druhá možnost je ještě horší – prezident by si najmenoval úřednickou vládu podle svého totalitářského gusta…

Druhé selhání pirátské analýzy je ještě horší. Nedokáže totiž rozlišit, že hlavním škůdcem demokratického státu a ústavního pořádku není dnes už tak oslabený premiér Andrej Babiš, ale opuštěná ústava. Tedy právě nekontrolovatelný a ústavní pořádek i politické strany bojkotující prezident Miloš Zeman, jehož letitá podpora antidemokratických režimů a vůdců dělají z České republiky ve světě vysmívanou chudinku.

Proč schůzku s prezidentem?

Zabarikádován na Pražském hradě pohrdá Zeman už i soudním rozsudkem, podle něhož je Hrad veřejné prostranství a nikdo nemá právo bez zákonného důvodu vyloučit jeho využívání veřejností.

Třetí chyba je stylová. Žádat o schůzku s prezidentem, jehož mluvčí, který se bez prezidentova svolení ani nenasnídá, opozici srovnává s katastrofou a přivoláváním války, je přinejmenším nedůstojné a nemístné.

Opozice a Pirátská strana mají na víc. Pro začátek by měla žádat okamžitou omluvu a vyhazov prezidentova mluvčího. Pokud jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta otevřeně popírá základní ústavní princip nadstranickosti prezidentského úřadu, prokazuje mimo jakoukoliv pochybnost, že nemá dost inteligence na to, aby v něm pracoval.

Ale hlavně – opozice by měla ještě před koncem týdne dát Miloši Zemanovi výtku za nečinnost a ultimátum. Pokud ve své osm dní odkládané reakci na akt ruské vojenské agrese a terorismu na území České republiky nepodpoří kroky ohlášené vládou České republiky, nechť navrhne opozice ve spolupráci se Senátem jeho odvolání podle článku 66 Ústavy pro prokázanou neschopnost vykonávat úřad prezidenta.

V krizích je nejcennější devizou umění převzít v pravý čas iniciativu a donutit ostatní reagovat a přizpůsobit se. Odpor proti nedemokratickému prezidentovi by byl tím pravým Rubikonem, za nímž by se ještě před volbami jasně ukázalo, kdo – kromě otevřeně proruských komunistů a populistů – by se nečinného a proradného Zemana odvážil podpořit.

Člověk, který při nástupu nového ministra zahraničních věcí neřekne ani slovo o největší mezinárodně politické krizi státu od okupace v roce 1968, ale nevkusně vtipkuje s příměry zákonů profesora Parkinsona, prostě nemá v čele státu co dělat. Piráti se mají ještě hodně co učit. Držme jim palce.

Připomeňme ale celé opozici: jsou chvíle, kdy odmítnout politické kalkulace a zasáhnout v krizi je prostě povinnost. Ocitli jsme se v bodu obratu, kdy se můžeme a musíme navrátit k základním hodnotám tohoto státního společenství. Je čas vrátit nám hrdost na náš stát a prokázat jeho smysl.


Autor tento text věnuje památce zesnulého Slávka Černíka, v letech 68-70 organizátora stávek a akcí Svazu pražských středoškoláků. Po jeho zákazu po celou dobu „normalizace“ byl jedním z nejskromnějších aktivistů třetího odboje. 

 

 

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)