Jan Urban: Muž, který poznal, že hořet za pravdu se nevyplácí
KOMENTÁŘ. Fedor Gál, terezínské dítě, oslavil osmdesáté narozeniny. Zvláštní svět. Už samo jeho narození v terezínském ghettu bylo zázrakem tak výjimečným, že maminčiny spoluvězenkyně na oslavu daly dohromady svoje příděly chleba, jen tak tak dobré k přežití, a udělaly na oslavu narození v místě, kde se jinak jenom umíralo, chlebový dort s povidly. A pak přišel hned druhý zázrak, když surový kápo, který jinak na vězenkyně jenom řval, zjistil, že se jedné z nich narodilo dítě. Usmál se na novorozeňátko uložené v krabici od margarínu, a odešel. Byl konec března 1945 a měnil se svět.
SMR mobil článek Mobile (207411)Ten slovenský svět, stejně jako český, židovské navrátilce po válce nemiloval. Jejich byty a majetky byly dávno arizovány a všem ostatním byli na obtíž, už jenom jako připomínka vlastních hříchů, zbabělosti a lakoty.
Maminka ho raději nechala pokřtít v katolickém kostele. I Slovensko zažilo pár nepěkných poválečných protižidovských pogromů. Vyrostl v komunistickém Československu a zažil osvobozující pocit mladé generace šedesátých let, která na krátkou dobu mohla doufat, že slepotu a lži ideologie nahradí vědecké poznání a pravda.
Jenomže na světlo nevyšla ani ta pravda o minulosti. V srpnu 1968 bláhový sen o svobodě převálcovaly tanky Varšavské smlouvy a zbabělost většiny domácího publika.
Musel to být zvláštní pocit, když se generálním tajemníkem Komunistické strany Československa a potom i prezidentem stal Gustáv Husák, který ještě na začátku roku 1945 trval na tom, že se Slovensko musí stát republikou Sovětského svazu a který jako povereník vnútra napomáhal sovětským „osvoboditelům“ odvlékat do Sojůzu tisíce Slováků na nucené práce.
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)Prezidentská kancelář se rychle omluvila, ale podle zákona už nemůže jednou udělené vyznamenání komukoliv odebrat. Franz Kafka by to nenapsal lépe.
A protože Slovensko je vždy zvláštní, když pár let po listopadu 89 Husák zemřel, dostalo se mu uznání jako nejdůležitějšímu Slovákovi dvacátého století. V tom guláši slovenské historie Fedor studoval sociologii a pak ekonomii. Časem se dostal do centra intelektuálního života Bratislavy, která v letech normalizace byla podstatně svobodnějším a tolerantnějším prostředím než Praha.
Funkce ho nezajímaly
Potkali jsme se v listopadu roku 1989, kdy se ve chvíli střetu se strnulou gerontokracií normalizace objevil mezi zakladateli Verejnosti proti násiliu (VPN), slovenské verze českého Občanského fóra. Stal se jejím předsedou – ve vytahaném svetru si zapaloval jednu cigaretu od druhé.
Nebyl romantik a vždycky se ptal na věci, které mnohé z nás ještě ani nenapadly. A co bylo nejzajímavější – ani jednou, na rozdíl od mnoha kolegů v Bratislavě i v Praze – se nezajímal o jakoukoliv funkci.
Odváděl práci, kterou považoval v tu chvíli za nejdůležitější pro Slovensko a Československo, a všechno ostatní mu bylo fuk. Byl důstojnější a důvěryhodnější než všichni tesiloví překabátění „politici“ nové doby, kteří se honili za novou kariérou, jenom aby schovali hříchy z minulosti.
Bylo logické, že v novodobé politice, která stále rychleji začínala připomínat luďácké žvásty z minulosti, nemohl obstát. Byl příliš racionální, přímý a odmítal lhát. Praha, tedy česká a československá politika, nepomohla a svojí neznalostí, nepřítomností a necitlivostí spíše škodila.
A v téže chvíli, jak příznačné, bývalí komunisté stejně jako bývalí luďáci co novodobí národovci objevili klasickou výhodnost a pohodlnost sprostého antisemitismu. Z uznávaného lídra, dříče a vůdce VPN se přes noc stal „židák“.
Čaputové vrátil vyznamenání
Ještě nějaký čas bojoval, ale když výhrůžky a kampaně vyvrcholily zapálením dveří bytu, kde s rodinou bydlel, odešel do Prahy. Drsný symbol neschopnosti postkomunistické politiky rozeznat v neslušném populismu a blbosti největší nebezpečí pro demokracii a lidská práva všech.
Jeden z nejskvělejších česko-slovenských filmů všech dob se jmenuje Obchod na korze. V polovině šedesátých let ho natočili režiséři Kadár a Klos s opravdu neuvěřitelnými Idou Kaminskou a Jozefem Krónerem v hlavních rolích. Film dostal i Oscara a jeho režiséři si příběhem o slovenském maloměstském antisemitismu za Slovenského štátu vlastně zničili kariéru.
Elmar Klos byl po okupaci odevšad vyhozen a Jan Kadár raději odešel do emigrace. Fedor jenom potvrdil věčnou nebo přinejmenším dodnes platnou slovenskou pravdu, že hořet za pravdu se nevyplácí a zaslouží si proto ochutnat „lidový hněv“.
Napsal spoustu článků a knih, zakládal televizi NOVA, ještě jako krásný projekt s především vzdělávacím a občanským programem. Zakládal organizace proti rasismu a neofašismu, rozjel skvělé vydavatelství a přednášel a jezdil na besedy po Čechách i na Slovensku – je toho spousta, co tenhle neúnavný osmdesátník stíhal a dodnes stíhá. A při tom všem umí naslouchat a ještě být tvrdohlavě svůj.
V roce 2022 vrátil slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové jedno z nejvyšších slovenských státních vyznamenání, Řád Ludovíta Štůra první třídy, když dala stejné ocenění trojici mladých slovenských fašistů, kteří za války udávali Židy, ale byli popraveni v zinscenovaném komunistickém procesu v roce 1950 za špionáž.
Prezidentská kancelář se rychle omluvila, ale podle zákona už nemůže jednou udělené vyznamenání komukoliv odebrat. Franz Kafka by to nenapsal lépe. A tak Fedor Gál, skvělý a slušný chlap, zůstane bez metálu. Hurá!
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
38 komentářů
Děkuji za připomenutí odvážného, inteligentního a přitom normálního člověka.
Jan Urban, to je vždy kvalita. Taky nestál o funkce a patří k tomu nejlepšímu, co republika má. Měl by dostat nejvyšší státní vyznamenání.
a proč ne ? Ať mu dají metál,ale ať ho nevrací jako ten Gál !
Souhlas
Ano, Jan Urban by mohl být svědomím národa.
a kterého ?
nenaviděný člověk na SK.
Právem.
vrátit dar je urážkou dárce ,vrátit vyznamenání je urážkou státu . To Gálovi nevadí, necítí se být Slovákem,cítí se být Židem.Hm,a co my jako s tím ?
Možná by stálo za to prožít si Osvětim. Vy nic, protože nemáte charakter. Přeji milý den
Váže ný čtenáři,
Fedor Gál vrátil vyznamenání jako reakci na to, že stejné ocenění prezidentka Čaputová udělila omylem třem antikomunistickým aktivistům tzv Biele Légie, popraveným začátkem padesátých let po vykonstruovaném procesu. Při rozhodování v její kanceláři úředníkům uniklo, že všichni tři byli za války frekventanty Vyšší vůdcovské školy Hlinkovy mládeže a aktivně spolupracovali s gestapem. Pánové Púčik a Tunega dokonce v době Slovenského národního povstání pod krytím odhalovali povstalce a udávali je gestapu a dalším německým složkám. Tohle byl jasně sdělený důvod, proč Fedor Gál vyznamenání vrátil a proč se paní prezidentka následně omluvila. Jaká tedy urážka státu? Byl to stát, který udělal chybu, ne Fedor Gál.
Stát je mocenským tvarem národa ,jehož jménem vyznamenává nebo trestá .Stát je suverén,který sám určuje co je správné.
Proto Gál svým činem se mu drze vzepřel a urazil všechny kteří se slovenským státem identifikují. A totéž dělají ti ,kteří vrací české státní vyznamenání – dělají to proto aby ostatní Čechy urazili.
Nenalézám pro ně žádnou omluvu.
…jo, jo, „lapsy“ se mohou stát… U nás třeba dostal vyznamenání za III.odboj člověk, který bojoval jako voják USA ve Vietnamu – tedy ne tady v ČSSR, aby pak po útěku USA z Vietnamu se dobrovolně dal do služeb apartheidního státu v Africe (nebyla to JAR) v boji proti povstalcům, kteří tedy proti apartheidu bojovali… A „kádr“ Stehlík mu to vyznamenání přiklepl a Stropnický (asi) mu tu „medajli“ slavnostně připnul…
Toho nenávistného staříka, spoluprivatizéra Novy, mi raději nepřipomínejte!
Kdo se Vás ptá na to, koho Vám připomínat. Zatím se By jevíte jako bezcharakterní, bezpáteřní a nenávist z Vás jen čiší.
Milý pane Jiráčku,
přečtěte si, prosím, původní projekt TV NOVA, na kterém Fedor Gál pracoval. To, že z něj nezůstalo nic a ředitel to s pomocí právních kliček přetvořil v primitivní zábavu nebyla vůbec jeho vina. A pokud je ve Vaší kategorii nenávistných staříků ještě volno, prosím o zařazení vedle pana Gála.
Už dávno vás mám zařazeného 🙂
Pane Jiráček,nic si z Karla nedělejte,mě posílá do Osvětimi aby tak dokázal svůj pevný charakter…
Děkuji za váš rozumný pohled, na současném trhu je ho málo až nula 🙂 .
Ale on tu Novu zakládal, neprivatizoval.
Asi tak.
Krásný článek a velmi poučný , kdy ti nejlepší lidé jsou těmi nejhoršími primitivy pronásledováni a ohrožováni. Přeji Fedoru Gálovi ještě mnoho let života a Slovensku, ať se probere nebo je s ním konec a z kanálů vyleze to nejhorší, co v něm pořád je.. Rezidua minulosti pořád žijí
v lidech, do kterých bychom to neřekli.
Excelentní pravda pro celé Česko a Slovensko, Z vlastní zkušenosti, už mi dávno bylo 80…………………….
Nevíme, co myslíte excelentní pravdou, musíte to specifikovat
Husák a Beneš byly hlavy státu v Moskvě pomazané.
Ujo Husák byl i můj prezident. Něhajtě ho na pokoji. Já jsem Čech.
Nejkrásnější období prožila ČSR meziválečném období. Židovský kapitál, německý inženýring a české pracovité ruce udělali z Československa jednu z nejlepších demokracii na světě.
A proto v r. 1946 lidé volili komunisty. Protože ta první republika byla tak skvělá a chtěli ji zpět. A nebo ne?
Báječný článek o báječném člověku
smekam Pane Gal
Tak moment, něco tady nesedí. Tak úžasná, mladá a lidsky chytrá a dobrá prezidentka p. Čaputová udělá takovou „botu“, že dá vyznamenání třem fašistům, místo Fedora. Tak kde teda „soudruzi z NDR“ na Slovensku vlastně udělali chybu? Kde je problém? Ve fašistech, nebo ve Fedorovi? Kdyby se to stalo v současnosti za Pelleho a Fica, tak by se to dalo okecat fašistami, ale za Čaputové? Autor článku ale asi nesmí ani naznačovat.
Měl kliku, že se narodil tak pozdě. Dříve narozené děti nepřežily. A ten dozorce musel být slušný (a taky dost riskoval, na to bychom neměli zapomenout), protože v Terezíně se vraždilo ještě v květnu 1945.
Děkuji panu Urbanovi za skvělý článek. Jan Urban skvělý jako vždy.
Co je pravda?
je zid, slovak a zcela rezignoval na obohacovani slovenskeho naroda.
Pro mě je to ovšem dost levicově orientovaný politik, kterého bych nikdy nevolil.
Víte pane, na světě je dobro a zlo
Všechno mezi tím je kompromis
A já kompromisy nedělám. Chvíli mi to trvalo, teda do roku 1971, když mne uliční výbor KSČ nepřipustil ke studiu na VŠ a mého tatínka vyhodili podruhé z práce ( 2 roky TNP a 3 roky PTP). Kdybych měl volit mezi dobrem a zlem, tak volím Fedora Gála. Kdybych měl volit mezi sociálními demokraty (skutečnými) a republikány typu Ronalda Reagana (ten mne osvobodil, žádná rudá armáda), tak volím republikány celým svým srdcem.
jako vždy precisně a objektivně napsaný článek,
škoda, že tento stát nemá více takových novinářů