Miloš Zeman slavnostně otevírá opravenou bránu v Lánech. Foto: David Malik / CNC / Profimedia

Jan Urban: Miloš Zeman, jeden z nejzbytečnějších prezidentů v této části vesmíru

Napsal/a Jan Urban 31. srpna 2022
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Miloš Zeman, jeden z nejzbytečnějších prezidentů v této části vesmíru, pomalu směřuje ke konci svojí politické kariéry. Můžeme proto začít bilancovat, a začněme tím, co je nesporné. Nikdy společnost nespojoval a neposouval kupředu.

Zeman ani spojovat nikdy nechtěl. Už na začátku své politické dráhy v ČSSD pochopil, že intriky a lži – už tehdy se tomu říkalo politický marketing – jsou zaručeným nástrojem mobilizace tradičně silné části českého elektorátu. Tedy těch věčně neuznaných nespokojených a vystrašených.

Pochopil, že jeho voliči nechtějí a ani nepotřebují pravdu ani vizi. O to více chtějí slyšet silná slova, posilující jejich potřebu nesnášet a nenávidět. Pohrdal jimi, a věděl, že pokud jim předhodí obraz nového nepřítele, okamžitě zapomenou na jeho včerejší omyly, pomluvy a nečestnosti.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Vzpomene si čtenář na výkřiky z roku 1998 o vázání členských průkazů ČSSD do kůže členů Občanské demokratické strany? A na vzápětí podepsanou opoziční smlouvu se stejnou ODS?

Nebo na toleranční patent a skandál za skandálem, jež jej provází celou kariéru – bamberský kufřík, aféra Olovo, prodej ruského dluhu, a od začátku do konce korupce poradců v jeho nejbližším okolí, jednajících jeho jménem?

Panika mezi Čecháčky

Zeman nikdy nespojoval a vždy rozděloval. Od vstupu do ČSSD mu ani na chvíli nešlo o prospěch země, ale o dobytí větší moci za každou cenu.

A s pomocí perfektně demokratických voleb a podporou skutečnou demokracii nesnášející části elektorátu, kterou kdysi Václav Černý nazval Čecháčky, se postupně dokázal prosadit jako předseda politické strany, premiér a nakonec prezident.

Prezident Čecháček, protože nikoho jiného jeho voličstvo nesnese. Na nikoho nesedí Černého definice čecháčkovství tak, jako na Miloše Zemana: „Duševně žil nanejvýš mýtem, mýtem v tom nejnižším významu, společným přeludem, pospolitou bajkou o své výbornosti, o svých dějinách a svých zásluhách v nich.“ (Václav Černý, Paměti, III).

Miloš Zeman odejde a bude rychle zapomenut. Stejně jako jeho alter ego Václav Klaus se ještě nějakou dobu bude snažit připomínat, ale nezůstane po něm nic než hluboce rozdělené a vlastně rozvrácené společenství bez vize a nezvratného přesvědčení o tom, co nás spojuje. Bilance nehodná demokratického politika.

Součet voličských preferencí pro populistické, nesystémové a protisystémové politické formace (ANO, SPD, KSČM a další mimosněmovní strany, uváděné v průzkumech jako Ostatní – vyjímaje, samozřejmě, ČSSD, české monarchisty a Zelené) se pohybuje mezi padesáti a šedesáti procenty – a to hospodářské potíže, uměle a cíleně vyvolávané na světovém trhu se surovinami a potravinami kremelskou diktaturou, teprve začínají.

A v české subkultuře toho, čemu se zde říká politika, existuje jen jediná historií ověřená jistota. Při prvních potížích a pocitu momentálního ohrožení „blahobytu“ oněch aktuálních více než padesát procent Čecháčků mezi voliči začíná hysterčit a panikařit.

Kšefty hradních příživníků

Necelý rok po vyhraných parlamentních volbách podle aktuálních průzkumů vládě „změny a naděje“ nedůvěřují čtyři pětiny občanů. Stejní voliči vyjadřují přesvědčení, že „země se neubírá správným směrem“ a uvítali by změnu.

„Baby face efekt“ premiéra Petra Fialy vyvanul do nenávratna a na scéně tváří v tvář panikářům není nikdo, kdo by měl odvahu předstoupit před kamery a znejistělým lidem říci tvrdou pravdu: „Ruská diktatura uvrhla svět do války, a válka není možná bez obětí. Ale my to zvládneme.“

Fialově vládě se povolební sázka na tiché souručenství se zkompromitovaným prezidentem a spolehnutí se na jeho nevyhnutelný odchod vskutku nevyplatila.

V současné krizi by na Hradě potřebovala silného spojence, morální autoritu, která by dokázala lidem dávat naději a klid. Nic z toho od Miloše Zemana čekat nemůže. A tak nezbývá, než naději směřovat do nedaleké budoucnosti, a do hledání skutečné hlavy státu pro čas nepohody.

Stačí začít skromně, ale konkrétně. Všichni kandidáti by mohli sdělit svoje představy o zrušení nesmyslné, zbytečné a korupcí prolezlé Lesní správy Lány.

Jediná státem placená privátní prezidentská honitba v demokratickém světě může být coby příspěvková organizace prezidentské kanceláře zrušena jediným škrtem pera.

Pozemky by mohly být okamžitě převedeny obcím, Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a Lesům České republiky, a státní rozpočet by v jediném okamžiku přestal dotovat soukromé flámy a kšefty hradních příživníků.

Český prezidentský úřad potřebuje v době krize především důvěryhodnost. Zemanova údajně protiteroristická pevnost je pouze trapná, drahá a nedůstojná.

K tomu aby se Hrad zbavil nabubřelosti a pompéznosti Zemanova období, zcela odporujících duchu republikánské ústavnosti, postačí otevřít volný přístup a průchod celým areálem Pražského hradu – a beze zbytku okamžitě zrušit nesmyslné policejní kontroly. Kandidát či kandidátka, kteří by odmítli zbavit Pražský hrad ostnatého drátu na plotech, by toho už občanům moc nabídnout neuměli.

Respekt k funkci prezidenta

Třetí otázkou pro kandidáty by měla být budoucnost předimenzované a drahé Hradní stráže. V roce 1922, kdy byla s konečnou platností ustavena, měla sto devadesát pět „důstojníků a „délesloužících“.

Na zámku v Lánech jich sloužilo jen dvanáct a pamětníci dlouho vzpomínali na prezidenta Masaryka, který tam s nimi večeřel, a po večeři si společně na napjaté prostěradlo promítali filmy.

Dnešní Hradní stráž má na tisíc příslušníků, dopravní jednotku s autobusy a extrémně drahými speciálními vozy, pyrotechniky, psovody, a hudební orchestr. Její nejviditelnější funkce je stát v pruhovaných kukaních u většiny vstupů do Hradu jako turistická atrakce.

Podle odborníků by na ostrahu areálu pohodlně stačila pětina stavu a systém pěších hlídek. O zbytečných nákladech svědčí údaj z roku 2018, kdy úslužný parlament schválil zvláštní dotaci Hradní stráži na „pořízení radiové sítě“. Vojenské zpravodajství stejným rozhodnutím dostalo jen o dva miliony více na „zajištění kybernetické bezpečnosti České republiky“.

Zrušení Lesní správy Lány bez náhrady a zmenšení Hradní stráže a celé přebujelé Kanceláře prezidenta republiky by důvěryhodnosti a respektu funkce prezidenta republiky jen prospělo.

Pokračování dnešní nestoudné nabubřelosti, nevnímané a tolerované celou parlamentní scénou, by jen potvrdilo varování Václava Černého: „Budoucnost češství vidím velmi černě. Čechové v moci Čecháčků nemají leč zlé vyhlídky, a čím dál tím horší, jestliže se vláda Čecháčků prodlouží.“

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)