KOMENTÁŘ. V dobách, kdy cirkusové stany byly ještě z hořlavého plátna a pro jejich diváky byly jen stejně hořlavé dřevěné lavice, povídal se mezi cirkusáky vtip, jaké že je druhé největší nebezpečí pro cirkus hned po požáru. Odpověď vždy překvapila. Prý to druhé největší nebezpečí v cirkuse nastane, když se zblázní klaun…

Když se zblázní kdokoliv jiný, včetně ředitele, je to hned vidět, ale u klauna je bláznovství normální, a nikdo ten moment, kdy se mu, obrazně řečeno, rozsypou cukrátka, nemůže poznat. No, a teď si představme situaci, kdy se klaun stane ředitelem.

Hodně na to myslím, když týden za týdnem pročítám zprávy o dění ve Spojených státech. Solidní ekonomové si všímají predikcí dlouhodobých dopadů zmatené a agresivní tarifní politiky, rozvratu, způsobeného „Velkým nádherným zákonem“ ve federálních financích, dostupnosti zdravotní péče či dramatického poškození zemědělského exportu z USA.

Protrumpovské Breibart news ale nic z toho nevidí, a přesně ve stylu nekonečné chvály Rudého práva nad každou zpackanou pětiletkou hlásají úspěch za úspěchem.

Ponechme trhy, aby rozhodly, kdo že to v tom chaosu nakonec bude mít pravdu. Do roka a do dne bude všechno jasnější. Ještě větší obavy než ekonomické kroky však vzbuzuje neubrzditelná osobní pomstychtivost Donalda Trumpa, který přesně podle stalinistického kánonu „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ osobně dohlíží na likvidaci jakéhokoliv kritika ze svojí minulosti i přítomnosti.

Lze naivně připomenout, že skutečná demokracie je zakotvena v diskusi, střetávání názorů a kompromisech. V bolševickém světě jediných pravd je ovšem nesouhlas s vůdcem zločinem proti státu a žádný se neodpouští.

Třináct centimetrů pomsty

James Comey měří dva metry a tři centimetry. Donald Trump, dětinsky zvyklý být nejvyšší mezi všemi, o třináct centimetrů méně. Zlí jazykové tvrdí, že tohle je skutečný prazačátek Trumpovy žhavé osobní zášti.

V květnu 2017 prezident Trump odvolal Jamese Comeyho šest let před koncem jeho mandátu na hodinu a bez udání důvodu z pozice ředitele FBI. Ten se o tom dozvěděl z televizních zpráv a okamžitě přiletěl z Los Angeles zpátky do Washingtonu, aby vůbec zjistil, co se děje.

Když se o tom druhý den ráno Trump dozvěděl, okamžitě zvedl telefon a od náměstka ředitele CIA Andrew McCabea rozčileně vyžadoval vysvětlení, jak to, že Comey mohl letět do Washingtonu v letadle CIA, když už byl vyhozený.

Za poslední měsíc Trump nechal podat na svoje politické oponenty trestní oznámení nebo jím vyhrožoval v nejméně šesti případech, zcela určitě rekord v dějinách Bílého domu.

Ve stejný den si prezident pozval do Bílého domu ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova spolu s velvyslancem Sergejem Kisljakem a chlubil se jim, že „právě vyhodil šéfa FBI. Byl to šílenec, prostě blázen“.

Podle oficiálního zápisu Bílého domu, zveřejněného o pár dní později v The New York Times (19. 5. 2017), ještě dodal: „Kvůli Rusku na mě byl velký tlak a to teď skončilo. Nikdo mě nevyšetřuje“. V Moskvě měli určitě radost.

Trump prostě Comeyho nezávislost nesnesl, přesto, že mu tento doposud celoživotní republikán nejspíš zajistil první zvolení prezidentem, když dva týdny před volbami v roce 2014 nechal zveřejnit informace o vyšetřování demokratické protikandidátky Hillary Clintonové pro možné zneužití soukromého počítače pro posílání utajovaných dokumentů.

Trump 2.0, jak se nyní přezdívá současnému druhému prezidentskému mandátu Donalda Trumpa, ale pronásleduje svoje domnělé i skutečné oponenty bez ohledu na slušnost i právo. A tak nechal na Jamese Comeyho podat trestní oznámení. Samozřejmě, že ne kvůli sobě, ale právě kvůli starému vyšetřování Hillary Clintonové a svědectví, které o něm Comey tehdy přednesl Kongresu.

Obvinění proti Comeymu stojí na vodě a nezávislý soud by je měl bez problémů zahodit už jen proto, že prezident kvůli odmítnutí podat žalobu odvolal příslušného prokurátora a na jeho místo nechal dosadit svoji advokátku bez zkušeností, která mu, samozřejmě, okamžitě vyhověla.

Čtyřiadvacetičlenná velká porota schválila soudní projednání žaloby pouze o jeden hlas. Zkušený právník a mnohaletý prokurátor Comey určitě rád poukáže na Trumpovu kampaň, zneužívající žaloby proti svým politickým oponentům, jejímž smyslem je zastrašovat nezávislé a podrobovat justici prezidentské kontrole.

Za poslední měsíc Trump nechal podat na svoje politické oponenty trestní oznámení nebo jím vyhrožoval v nejméně šesti případech, zcela určitě rekord v dějinách Bílého domu.

Prezident dokonce přesvědčuje soukromé zaměstnavatele, aby vyhazovali ze zaměstnání jemu nepohodlné lidi.

Nevšímejte si, co říká

Posledním z takto vyznamenaných, protože, jak pravil už Seneca, nenávist mocných je potvrzením pravdy, je slavný mecenáš a propagátor „otevřené společnosti“ George Soros.

Úřad náměstka generálního prokurátora dokonce rozeslal několika federálním prokurátorům memorandum s návrhy obvinění, které by měli vznést proti pětadevadesátiletému Georgi Sorosovi. Mezi nimi jsou i takové nesmysly jako vydírání, žhářství, podvod a materiální pomoc terorismu.

Soudem usvědčený lhář, misogyn, daňový dlužník a čtyřnásobný bankrotář, prý konečně nalezl Boha a právě s jeho pomocí i v úctyhodném věku sedmdesáti devíti let má dostatek energie na zvládání všech strázní a překážek.

Jako kdyby to soudruh opsal z Izvěstijí nebo Rudého práva ze sedmdesátých či osmdesátých let. Totalitě blízcí vyznavači jediné možné pravdy všech režimů nevyhnutelně postrádají invenci, ale o to víc a hlasitěji trvají na svojí neomylnosti a požadují fanfáry. Občasná ostuda, při níž jsou za blázny, jim nevadí.

Britský ministr zdravotnictví Wes Streeting musel v přímém televizním přenosu brutálně odsoudit Trumpovo prohlášení, kterým bez důkazu přisoudil vznik autismu důsledkům používání jednoho z nejběžnějších protibolestivých přípravků v době těhotenství.

Ministr prohlásil: „Prostě si nevšímejte ničeho, co Donald Trump řekne o medicíně. A nevěřte ani mně jako politikovi – věřte britským lékařům a britské vědě“.

V dobách nejistoty je kromě zastrašování oponentů, cenzury komiků, zjevování spiknutí všude ve světě a postupného obsazování neposlušných měst Národní gardou, potřeba i masových oslav a tmelení řad věrných.

Ministr války Pete Hegseth tak poprvé v dějinách USA svolává na jedno místo všechny nejvyšší generály a admirály, aby jim přednesl poselství o „válečnickém éthosu“, který nyní musí ovládnout mysl všech v ozbrojených silách USA.

A zúčastní se i prezident. Za komunistů se to jmenovalo PŠM – politické školení mužstva a bylo to úplně, ale úplně zbytečné.

Donald Trump namísto zodpovědného vyjednávání odmítl jakékoliv jednání, které by zabránilo zablokování financí vlády a odjel se svojí vnučkou na prestižní golfový turnaj Ryder Cup.

Bezpečnostní opatření způsobila několikahodinové zdržení a kilometrové fronty, ale publiku se dostalo nízkého přeletu prezidentského Air Force One za zvuků americké hymny. Prezidentovi se dostalo sice trocha bučení nespokojených diváků, avšak nakonec převládlo – prý neorganizované – skandování U-S-A! U-S-A! a, samozřejmě, Donald Trump! Donald Trump!

A tak zatímco britský The Guardian měl celou show za ostudu, trumpistický Breitbart news se rozplýval nadšením.

A nakonec vysvětlení všeho. Soudem usvědčený lhář, misogyn, daňový dlužník a čtyřnásobný bankrotář, prý konečně nalezl Boha a právě s jeho pomocí i v úctyhodném věku sedmdesáti devíti let má dostatek energie na zvládání všech strázní a překážek, které mu nepřející svět klade do cesty. Cirkus žije!

Tento text vznikl v rámci projektu EthProMedE.

Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.