Jiří Gruntorád v listopadu 2019 na Festivalu 30 let svobody, Masarykova univerzita, Brno. Foto: Anna Vavríková / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Hladovka pánů Gruntoráda a Boka. Důstojnost, spravedlnost a krajina hovniválů

Napsal/a Jan Urban 20. listopadu 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Dva ctihodní starci, jejichž životy by vydaly na roky televizních seriálů, jedni z mála dosud žijících hrdinů odporu proti komunistickému režimu, hladovějí a mrznou od sedmnácti hodin sedmnáctého listopadu v Praze před Úřadem vlády. Jde o důstojnost a spravedlnost. Nic víc a nic míň.

Na Národní třídě prý ten den oslavovalo na devadesát tisíc lidí a z politiků tam chyběl jen málokdo. Oslavy by nám šly.

Jenomže více než třicet let po té oslavované „sametovce“ řada obětí komunistického režimu a disidentů, kteří po desítky let nesměli pracovat ve slušných anebo aspoň slušně placených zaměstnáních, zažili desítky výslechů, vězení, provokace nebo dokonce vyhnání do emigrace, žije na konci života na hranici chudoby, zatímco jejich estébáci, vyšetřovatelé a bachaři berou vysoké důchody a výsluhy k tomu. Spravedlnost? Důstojnost? Pro koho?

Sliby, důchody a výsluhy

A tak se Jiří Gruntorád (71 let, dvakrát vězněn, čtyři roky za podvracení republiky za rozšiřování básní Jaroslava Seiferta a Bohuslava Reynka; když si stěžoval na bití dozorců, dostal dodatečný trest čtrnáct měsíců za to, že se údajně sám zranil, jen aby mohl dozorce pomlouvat, po propuštění další tři roky tvrdého „ochranného dohledu“, nesměl pracovat ani jako topič) rozhodl v ten slavný den a státní svátek zahájit protestní hladovku.

Okamžitě se k němu připojil jeho přítel John Bok (78 let, syn rodičů z legendární 311. perutě britského Královského letectva za druhé světové války, jeden z mála disidentů sedmdesátých a osmdesátých let, kteří vzbuzovali respekt a obavy i u estébáků).

Hladovkou teď chtějí třicet čtyři let po listopadu 1989 přinutit vládu konečně splnit sliby dané v jejím programovém prohlášení a od té doby jen mnohokrát opakované.

Vláda, a v ní především ministr Jurečka, už v lednu 2022 mnohomluvně líčili, že by se mělo sáhnout na vysoké důchody a výsluhy všem příslušníkům bývalé StB, členům komunistických vlád a vysokým důstojníkům komunistické armády a tajných služeb.

Pan ministr to měl už tehdy dobře spočítané: „Pro nás je nepřípustné, abychom ze státního rozpočtu vyplatili bezmála tisícovce bývalých příslušníků StB zhruba jednu miliardu korun jako odměnu za to, že se v minulosti podíleli na represích,“ prohlásil tehdy Jurečka.

Měl v té chvíli podporu nejen celé vládní koalice a jejich poslanců, podpořila ho i řada nevládních organizací. Třeba Mikuláš Kroupa ze známé organizace Post Bellum to pojmenoval jasně: „Estébáci, kteří šikanovali a terorizovali odvážné lidi a dostávali je do kriminálů, nyní na důchodech berou desetitisíce korun. A ti stateční, které režim zatlačil na okraj společnosti, dostávají měsíčně několik tisícovek.“

Pro vládu Petra Fialy jde po dalších více než dvaceti měsících nicnedělání o „píárové“ Waterloo. Byla zvolena s příslibem a nadějí na slušnější a lidštější politiku, než jakou předváděla její populistická předchůdkyně „estébáka“ Andreje Babiše a jeho loutek.

A najednou, přesně v polovině jejího mandátu, jí dva starci připomněli tak dramatickou formou nesplněné sliby.

A tak hned druhý den ráno zasedla pracovní skupina a místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka přerušili raději víkend a přijeli před Úřad vlády.

Takže přibyl ještě jeden slib, tentokrát ten, že v úterý si pan místopředseda konečně s protestujícími chartisty sedne přímo na Úřadu vlády a seznámí je s návrhy na řešení této tak nedůstojné situace.

Hovniválové se svou kuličkou

Marián Jurečka přitom už vlastní návrh přednesl ještě v opozici v létě 2021. Inspiroval se na Slovensku, které už podobné omezení přehnaných příjmů příslušníků bývalé komunistické nomenklatury a utlačovatelských struktur přijalo.

Podle tehdejších Jurečkových propočtů by se podobný zákon v České republice týkal údajně až patnácti tisíc osob. Ušetřil by stovky milionů, které by mnohonásobně přesahovaly částku potřebnou pro vyrovnání nejnižších důchodů obětí komunistického režimu. Měl pravdu, ale čin utekl.

(Nyní také ministerstvo práce a sociálních věcí hovoří o škrtech spíše u stovek lidí, ještě žijících členů ÚV KSČ, různých tajemníků exministrů a vysokých funkcionářů StB, SNB či Pohraniční stráže…)

Václav Černý, drsný kritik české zbabělosti, kdysi řekl, že česká politika od třicátých let odmítá pravdu a odvahu a stává se „krajinou hovniválů“, lidí zaujatých jen „svojí kuličkou“.

Každý z nich prý namísto hájení zájmů pospolitosti jen zadníma nohama koulí kuličku hnoje do nory, kterou zuřivě brání před celým světem. Nakonec do co největší hromady samička naklade vajíčka. Larvy se pak hnojem živí až do dospělosti. „Nic jiného česká politika není. Tragédií národní ale je, že z hovnivála nic jiného než hovnivál nevyroste.“

Příští dny ukážou, zda je vláda Petra Fialy jenom pokračováním „krajiny hovniválů“, nebo zda zoufale odvážný čin dvou starých bývalých disidentů, nebojujících za sebe, ale rytířsky za svoje starší a slabší druhy, dokáže přinutit o generaci mladší české politiky konečně ke splnění daného slova.

Jde přece jen o důstojnost a spravedlnost. A také o zprávu, zda někomu v české politice vadí ostuda a nehoráznost.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)