Jan Urban: Historická neschopnost populistů mění Evropu. Určitě ne k lepšímu
KOMENTÁŘ. Ani dvě zničující světové války dvacátého století nedonutily většinu politiků a obyvatel světa hledat jiný způsob přemýšlení o zárukách míru. Jako bychom si odmítali připustit, že tyto konflikty znamenaly totální proměnu světa a postavení lidí. Už nešlo o násilný střet námezdných armád dvou znesvářených feudálů, kdy někdo vyhrál, překreslily se hranice, ale život se prakticky nezměnil.
Jako by nám zcela nová zkušenost holocaustu, totalitních „revolucí“ s koncentračními tábory a gulagy, první zkušenost globální studené války, příchodu jaderných zbraní, kulturní revoluce v Číně, pádu komunistického impéria a následných etnických a ideologických konfliktů nic neříkala.
Doba racionální demokracie, která dokázala zvítězit nad totalitními režimy, zřejmě končí. Žijeme v čase, který svojí dynamikou až příliš připomíná populistické revoluce počátku dvacátého století.
Vysílení globálním konfliktem
Vedle studenou válkou zmarněného pokusu o nové uspořádání světa prostřednictvím Organizace spojených národů se v západní Evropě po druhé světové válce nové myšlení přece jenom prosadilo.
Evropská unie je proto ve své nejzákladnější podstatě úspěšným mírovým konstruktem, popírajícím po osmdesát let nevyhnutelnost násilnosti celé předchozí historie kontinentu.
Byl to racionální projekt racionální politiky racionálních hráčů, stojících tváří v tvář iracionální sovětské diktatuře a jejím středoevropským vazalům.
Dnes však, zdá se, doba racionální demokracie, která dokázala zvítězit nad totalitními režimy, zřejmě končí. Žijeme v čase, který svojí dynamikou až příliš připomíná populistické revoluce počátku dvacátého století.
I tehdy proměnu života společenství radikálně ovlivnily dopady objevu filmu a rozhlasu a proniknutí sportu a zábavy, vázaných na povrchní mýtus hvězd, do celospolečenského diskurzu.
Ještě relativně mladá politická demokracie se marně snažila appeasementem ukojit italský a německý fašismus. Nakonec je musela vojensky porazit ve druhé světové válce.
Vysílena globálním konfliktem, ve kterém potřebovala pomoc vražedného stalinistického režimu, snažila se sovětský komunismus naivně uplatit poválečným postoupením celé východní a střední Evropy. Na dalších více než čtyřicet let vývoj zmrazila studená válka a vědomí možnosti vzájemného jaderného zničení.
Primitivní egomaniak? Už ne
Probíhající proměna demokracie v důsledku explozívní „revoluce“ informačních technologií v současnosti prokazuje, že ve svých důsledcích zatím, nebo možná už napořád, vylučuje racionální společenskou diskuzi. A to pro demokracie nevěstí nic dobrého.
Středoevropské Maďarsko a Polsko otevřeně tíhnou k omezování demokracie. Populistické odmítání diskuze a hledání nepřítele posiluje na Slovensku, v Rakousku, v Německu i ve Francii.
Po konci komunismu v roce 1989 by lidé jako Donald Trump nebo Boris Johnson byli považováni v lepším případě za šašky a v tom horším za napodobovatele praktik totalitních režimů. Dnes už jsou oni i jejich populističtí napodobovatelé přijímáni jako představitelé hlavního proudu i v těch nejtradičnějších demokraciích.
Racionalita šla v demokratické politice stranou. Trump, usvědčený lhář obžalovaný hned z několika trestných činů, s přehledem vede mezi republikánskými kandidáty pro prezidentské volby v příštím roce.
Johnsonův Brexit už všichni prohlásili za totální propadák, ale on sám uvažuje o návratu na Downing Street.
Spojené státy ani Evropa nepotřebovaly hrozbu islamismu a uprchlické krize, aby se přiklonily k populistickým příslibům vše řešící izolace a spoléhání na suverenitu a „vlastní zájmy a síly“. Ale obě „hrozby“ podpořily polarizační dopady strachu potřebného k posilování populismu.
Projekt Evropské unie vchází do nejsložitějšího období svojí existence. V posledním roce zvítězily anebo posílily svoje pozice otevřeně populistické formace, často pod názvy zcela nových nevyzkoušených politických stran či hnutí ve Španělsku, Řecku, Itálii, Švédsku, Finsku a Turecku.
Středoevropské Maďarsko a Polsko už otevřeně tíhnou k omezování demokracie. Populistické odmítání diskuze a hledání nepřítele posiluje na Slovensku, v Rakousku, v Německu i ve Francii.
Evropští populisté ve velké většině nejsou primitivními egomaniaky, jako byli Benito Mussolini nebo Adolf Hitler.
Většinou jde o univerzitně vzdělané lidi, kteří propadli mylnému přesvědčení, že politika dneška je jen představení pro vyděšený většinový elektorát, který jim, pokud je volební show dostatečně dramatická, dodá v rámci tradičních demokratických voleb dostatek hlasů k získání a udržení moci. Jsou nebezpeční svojí naivitou.
Ruské sociálfašistické tažení proti Ukrajině čekal jen málokdo. Evropští populisté si stejně tak mohou myslet, že dokáží ve své zemi jet na tygru bláznivých výroků a populistických klišé o „národních zájmech“, které nikdo z nich nikdy nedokáže popsat, ale se zhoršující se mezinárodní situací začne jejich vlastní publikum chtít víc.
Vlna iracionálního superpopulismu
Přesně to se stalo dnes nejznámějšímu evropskému odmítači všeho evropského a demokratického, maďarskému premiéru Viktoru Orbánovi.
Kdysi nadějný maďarský demokrat pochopil, že hesla otevřené společnosti a demokracie, která propagoval s podporou George Sorose v prvních postkomunistických letech, mu nezajistí moc, po které toužil. Maďarské postfašistické krajní pravici ukradl rétoriku a stal se „odpůrcem liberalismu, obráncem tradičních hodnot a otcem všech Maďarů“ – samozřejmě bez ohledu na to, kde žijí.
Dlouhou dobu mu to vycházelo. Přetvořil Maďarsko na společnost bez hlubší společenské diskuze a otevřel prostor právě pro extrémisty, které, jak se domníval, dokázal integrovat do jím ovládaného hlavního proudu politiky. Byl to omyl.
Jeho strana FIDESZ je dnes především nejmladšími voliči ve věkové skupině 18 – 29 let, tedy právě těmi, které si za šestnáct let u moci vychovala, považována za málo radikální. Nová extrémistická formace Naše vlast (Mi Hazánk Mozgalom, MHM) se nejenom dostala do parlamentu, ale je podle posledních průzkumů u této věkové skupiny vůbec nejpopulárnější. Orbán v jejich očích selhal.
Evropa se mění před očima. Jaký dopad na ni bude mít historická neschopnost populistů? A co když Donald Trump bude na vlně iracionálního superpopulismu opět zvolen americkým prezidentem?
Spousta znepokojivých otázek, které nediskutujeme a na které nemáme odpovědi – zatímco český premiér a předseda nejsilnější opoziční formace na sebe bez špetky důstojnosti štěkají v televizní „diskuzi“ o nesmyslech – ne o řešeních. Svět kolem jako by se jich netýkal.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
SPD a kontakty s extremisty z AfD: Strana mlčí, vlivný člen hrozí „zúčtováním“
Hustý jogurt, sekaná s masem a čisté svědomí vězně jáchymovského pekla
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
Pojem demokracie je servírován jako víra, přitom popis odpovídá jen drancování planety ve prospěch oligarchie a proti normálním lidem.
Pane Urban tu současnou EU jste moc ve svém článku šetřil, vy to víte, ale proč ne písemně a tím otevřeně?
Za to, že starší strany ztrácejí své pozice, opravdu může 1) islámská hrozba spojená se zaslepenou podporou muslimské (africké i východní) ilegální migrace a z toho plynoucí vlna teroru a zločinnosti; 2) stupňující se zelená destrukce západní ekonomiky a ekon.nezávislosti; 3) státní podpora každého ultra progresivního vyděračství a diskriminací většiny, s kterými přijdou radikálové neomarxisti.
Všechny tradiční strany během posledních 25 let zrudly, sezelenaly a zduhověly a znechutili tím své původní voliče. Např z Kohlovy CDU/CSU udělala Angela levičácký mainstream a spojence Putina. Za zvolení Trumpa může Obama (jeho rasismus, otevření hranic ilegálům, zelení šílenství, LGBT radikalismus, totální neschopnost, štvaní občanů proti sobě).
Liberální demokraté mění Evropu (i EU) jednoznačně k horšímu. Kdokoli se jim postaví, vyhovuje přinejmenším minimalizující definici „nepřítel mého nepřítele“.
EU není a nikdy nebyla úspěšný projekt. Extrémně úspěšným projektem bylo EHS, které nemotalo politiku a ideologické exkrementy do ekonomiky (a proto bylo tak úspěšné). Naopak, přeměna EHS na EU znamená začátek ekonomického sešupu, který budou následovat i otřesy politické a další.
Polsko ani Maďarsko netíhnou k „omezování demokracie“. To jen EU podporuje petrifikaci komunistických soudců v Polsku (kteří už dávno měli být mimo justici) a podobných antidemokratických zjevů v Maďarsku. A prosazuje „liberální demokracii“, což je v podstatě režim kombinující prvky fašismu, nacismu a komunismu. Proto také Orbán uspěl u voličů s „neliberální demokracií“ (tedy demokracií jako takovou).
Pokud populisté zastaví šílenství typu Green Dealu a další podobné projekty, zaměřené na ekonomickou likvidaci obyvatel EU, tak se absolutně nic špatného nestane. Dokonce ani v situaci, pokud by na Maledivách vzrostl hladina oceánu o 0,1 mm.
A vy se divíte když jde o tak dobrý byznys? Do dnes si pamatuju slova mého otce když říkal „válka synu je hlavně o penězích. Pokaždé v historii tohoto světa, když začaly chybět prachy, šlo se válčit“. A věřím, že o tom samém to je do dnes, pouze těch stran které na válečných konfliktech vydělávají je dnes víc.
Jako popis stávajícího stavu demokracie, dobrý článek. Myslím, že si to mnoho lidí takto, v souvislostech a komplexněji plně uvědomuje. Uvítal bych, kdyby na to navazoval článek řekněme analyticko-konstruktivní. Kde jsou příčiny tohoto stavu, kde udělala demokracie chybu? Potažmo vize kam se společnost asi teď může z tohoto stavu dále formovat. Jsou to hédonistické, individualistické práva které podporuje liberální demokracie, při absenci kultivace společenské odpovědnosti? Příčin asi bude více. Očekával bych především od moderní sociologie, že se k tomu bude vyjadřovat, ale jaksi ji není slyšet, nebo se tím nezabývá. Tak jako tak, dobrý článek. Uvedomit si, kde jsme, je nutnou podmínkou a předpokladem budoucího směřování. Nikol však postačující.
Díky
Žádná demokracie chybu neudělala, protože v EU žádná není. „Liberální demokracie“ se má k demokracii jako takové asi stejně jako „Lidová demokracie“, co tu zavedli bolševici po únorovém puči.
Nejsmutnější na tom je, že si populisty vytvořila liberální demokracie sama. Tak dlouho blouznila odnikud nikam a neřešila některé problémy, až se začaly řešit samy.
Tedy obávám se, že se dá těžko srovnávat ta původní koncepce EU postavená skutečně na mírovém propojení západních ekonomik, se současnou byrokraticko-ideologickou mocenskou centrálou v Bruseli.
Dnes ty satelitní chudší státy vidí že tato bruselská cesta je samotné vede k ekonomické záhubě, a jejich vlády se snaž´í hledat cestu jak dál. Jenomže, ono těch cest mnoho není.
Jistě že se dá souhlasit s tím že cesta připojení se ke druhé straně, imperiálnímu Rusku by byla ještě horší.
A že stejně – a vidí to na příkladu GB není snadným řešením i cesta naprosté politické a j ekonomické neutrality.
Takže, sice zůstat v EU, přijmout otrocky její pravidla a jak to kdysi zpíval Kryl
I naše generace má svoje kajícníky
A fízly z honorace a skromné úředníky
A tvory bez svědomí a plazy bez páteře
A život v bezvědomí a lásku
– k nedůvěře.
EU je třeba rozbít, nebo z ní koordinovaně vystoupit spolu s dalšími státy (nabízí se Visegrád + nějaké přílepky). A klidně se integrovat na bázi původního EHS, které bylo ekonomicky asi nejúspěšnější organizací a vytáhlo západ Evropy z poválečné bídy.
EU je naprosto bezcenná a pokud se necháme, budeme na tom hůř, než naši prarodiče či rodiče ve válkou zdevastované zemi někdy červnu 1945. Ale nebude nikdo, kdo by nám pomohl. Žádná UNRRA, která by nám dodala spoustu věcí, od trvanlivých potravin až po vybavení školních laboratoří. Ještě koncem 70. let se na ústavu lékařské chemie brněnské univerzity to, co bylo potřeba zvážit nejpřesněji možně, vážilo na analytických vahách, které kdysi dodala UNRRA. Nic kvalitnějšího prostě nebylo k dispozici.
Mrzí mě to, ale pan Urban pracuje metodou nálepek. nehodlá diskutovat, neklade si otázku proč lidé myslící jinak než on jsou právě takoví a nikoli jiní.
Cennou v článku je jen jeho poslední věta, psaná malým písmem. Když oba představitelé byli zvoleni demokraticky.
Jan Urban má (jako ostatně velmi často) pravdu. Ale co s tím?
Bohužel liberální demokracie doplácí na sociologii a matematiku 🙁 Političtí marketéři mají dobře spočítáno, že značná část populace má inteligenční deficit a nedokáže se orientovat v současném světě. Populistická hnutí tak dokáží nachytat dostatek hlupáků, aby se mohli účastnit politického boje a škodit rozvoji země, kontinentu i světa. Pevně věřím, že do nejdůležitějších voleb nebude Biden kandidovat a demokraté naleznou silného protikandidáta.
I člověk s velkým inteligenčním deficitem pozná, že je něco špatně, když se vykrmují zloději, navázaní na klimatické hochštaplery, a okrádají se občané.
Je jasné, že člověk natolik intelektově deficitní, že věří na užitečnost „boje za klima“ toto nepochopí. Bude opravdu třeba, aby populismus zvítězil a tuhle bezcennou verbež umravnil. nepůjde-li to po dobrém, pak klidně násilím, konaným policií, armádou a případně i ozbrojenými občany.