KOMENTÁŘ. Kvůli rozpadu osobnosti Donalda Trumpa a zbabělosti jeho nohsledů prochází svět a demokracie nejhlubší krizí od druhé světové války. Jeho vláda už zcela vážně plánuje rozbití Severoatlantické aliance a Evropě kromě urážek vzkazuje, že ji jakékoliv klauzule o vzájemné pomoci nezajímají. Ať si ruský diktátor dělá v Evropě, co chce. Takhle začínají světové války.

V krizi národy potřebují skutečné politiky, nadřazující zájmy země nade všechno osobní a stranické. Postavy, jako byli Winston Churchill, Charles de Gaulle, Margaret Thatcherová, Helmut Schmidt…

Češi v takové chvíli, bohužel, nabízejí jen trpaslíky. Ponechme tragédii Spojených států stranou a zůstaňme v Evropě. Stačí si srovnat nedávný projev francouzského senátora Clauda Malhureta a výroky českého premiéra Babiše nebo ministra zahraničí Macinky ze stejné doby.

Francouzský senátor mluví k věci a přesně popisuje Trumpovu neschopnost rozumět světové politice i podlézavou zbabělost jeho ministrů.

„Turecké přísloví říká: Když se do paláce nastěhuje klaun, nestane se králem, ale palác se promění v cirkus. Jeho skvělý tým se rozhodl vytvořit konkurenta OSN. Od zřízení Rady pro mír Trump vyvolal více vojenských úderů, než Biden během celého svého mandátu.“

Macinkových pět minut…

Česká politika na tohle nemá geny. Petr Macinka byl vynášen do nebe za svůj buranský výstup na mnichovské bezpečnostní (!) konferenci, kde se zmohl jen na opakování klišé dávno nudných kulturních válek.

Na pár dní se stal miláčkem trumpistického dvora a bulvární New York Post dokonce otiskl jeho „sedm rad Západu“, prosťáčkovskou adoraci Donalda Trumpa a Marca Rubia.

Etablované zvyklosti mezinárodních vztahů úmyslně ničí trumpistická zlovůle, jakoby opisovaná ze seznamu největších přání ruské KGB.

Uběhlo jen pár týdnů. Spojené státy spolu s Izraelem napadly Irán a Macinka dělá, jako by se nic z toho nestalo. Trumpovi prý „nevidí do hlavy“.

O to razantnější je na domácí ideologické frontě, kde pro potřeby premiéra Babiše vytváří nové a nové kontroverze, tu s urážením prezidenta, onde se zastavením pomoci Ukrajině a jindy zase s prohlášením ekologických hnutí za „teroristické organizace“.

Bez pardonu. Jen totálně ideologicky zabedněný hlupák může uprostřed historické krize s vážnou tváří tvrdit, že zastavení finanční podpory českým projektům monitoringu znečištění a destrukce krajiny na Ukrajině „je pro napadenou zemi vítězství ducha nad hmotou“.

A ještě pitomějším zdůrazněním téhož je výrok „Odepřením financování zelených aktivistických neziskových organizací budoucnost Ukrajiny spíše zachraňujeme, než poškozujeme“.

Pomiňme, že bez ohledu na závazky minulé vlády, rozběhnuté projekty a smlouvy, i dohodnuté plány EU na dlouhodobou rozvojovou pomoc Ukrajině, Macinka škrtl vlastně všechno, co mělo něco společného s Ukrajinou.

Že kvůli tomu desetitisíce Ukrajinců přijdou o podporu a že se tím přeruší čtyři roky budované hospodářské vazby a projekty, které České republice a našim firmám dávaly výrazný náskok před ostatními v soutěži o poválečné zakázky, je mu jedno.

A aby nemusel svoje nesmysly hájit veřejně na půdě parlamentu, s pomocí koaličních poslanců sekty babišiánů bylo zasedání zahraničního výboru k humanitární pomoci poprvé v historii prohlášeno za uzavřené.

Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský po zasedání výboru prohlásil, že od ministra nezazněla ani jedna neveřejná informace a ministr nedokázal odpovědět ani na jednu otázku opozice. „Byli jsme svědky naprosto komediálního, arogantního výstupu ministra Macinky“.

O to více trpaslík

Takže komediální, arogantní, ale o to více jen trpaslík. A co se týká „teroristů“ z Hnutí Duha, je naprosto legitimní připomenout zapomenuté informace a nikdy nezodpovězené otázky z loňského podzimu o blízkém vztahu Petra Macinky k Pavlu Tykačovi a jeho snaze „ušetřit“ mu půl miliardy korun z povinných plateb obcím, dotčených rekultivací velkolomu Československé armády.

Nechat si v letech 2024–2025 od Pavla Tykače platit mzdu mluvčího Institutu Václava Klause a jen o rok později razantně zasahovat coby ministr v jeho prospěch proti zájmu státu, to už je jemně řečeno, neslušné. V civilizovaných podmínkách se tomu říká střet zájmů a, světe div se, je to dokonce považováno za trestný čin.

Svět kolem České republiky se otřásá. Stačí se podívat na nezvykle nepředvídatelné blížící se volby v Maďarsku, Německu nebo Francii se silným zastoupením doposud nemyslitelných extrémistických formací.

Etablované zvyklosti mezinárodních vztahů úmyslně ničí trumpistická zlovůle, jakoby opisovaná ze seznamu největších přání ruské KGB. Zatímco sebezáchovný rozum by velel být aktivní ve středu toho dění a evropského vyjednávání, čeští trpaslíci a švindlpasníci se tlačí až na konec peletonu, kde se nikdy a o ničem rozhodovat nebude.

Andrej Babiš vymýšlí šílený svátek Den vlajky, „Schillerka a Juchelka“ hledají nové dno nedůstojné lidové zábavy, ministr „sportu“ zase propaguje chození do schodů, a s ostatními Motoristy mlčí ke všemu důležitému. Nicotná opozice nevyleze ze Sněmovny. A za scénou zní zdálky chorál doby: „Haj hou, haj hou, to trpaslíci jdou…“