Miloš Zeman a Václav Klaus. Země živitelka 2022. Ilustrační foto: Petr Lundák / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: České volební specifikum? Vyšší průtoky mouder Zemanů, Klausů a Topolánků

Napsal/a Jan Urban 29. ledna 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Nastupující český volební rok nepřinese nové myšlenky. To se u nás nedělá. Volby jsou u nás tradičně jen o jarmarku, podobné natřásání peří u kohoutů, pavímu křiku a roztahování ocasů či nafukování volátek u holubů. Jedinou domorodou zvláštností jsou zvýšené průtoky domnělých mouder z úst neukojitelně žvanivých „hasbeenů“, v českém případě hlavně bývalých prezidentů Klause a Zemana či naštěstí stejně bývalých premiérů Topolánka a Paroubka. Nekončící tok jejich všeználkovského natřásání bez zájmu o důstojnost státu je opravdovou českou specialitou.

„Jen hlupák se nepoučí z minulosti. A jen idiot si ji vymýšlí,“ prohlásil v srpnu roku 1968 tehdejší finský prezident Urho Kekkonen. Tento citát trefně rámuje téma dnešního komentáře.

Americké demokracii lze totiž vytýkat spoustu věcí, ale jejím skutečným skvostem až dosud byla nepsaná zásada, že se bývalí prezidenti a vrcholní představitelé vlády zdržují komentování politiky svých nástupců a aktuální politiky vůbec.

Změnil to až nástup Donalda Trumpa s jeho kolotočářským politickým marketingem. V roce 2017 se proto jeho dva předchůdci George Bush a Barack Obama, aniž by kohokoliv jmenovali, vyjádřili ve společném rozhovoru k tradici přistěhovalectví, jako hodně důležité součásti americké politické tradice.

O tři roky později, v prosinci 2020 se k nim přidal i stejně bývalý prezident Bill Clinton. Všichni tři, opět aniž by pronesli jediné slovo o věcech či lidech, se kterými nesouhlasí, se jen před televizními kamerami nechali naočkovat proti covidu.

Český „bejval“

To naši čeští „bývalí“ (ekvivalent lehce posměšného anglického termínu „hasbeen“ v češtině, bohužel, není k mání) nikdy nepochopili, že jejich důležitost pro stát zmizela s odchodem ze služby v nejvyšších politických funkcích.

A tak jsme se už v minulosti dozvěděli, že ani ne čtyřletý Václav Klaus pomáhal v květnu 1945 stavět barikády a nosil dlažební kostky.

Vědí, že stát je, samozřejmě, v souladu s ústavou až do konce života zaopatří, protože by nebylo důstojné, aby po službě v nejvyšších funkcích ještě museli hledat jiné zaměstnání.

Český „bejval“ ale nikdy nepochopí, že podstatou služby je pomáhat věci vyšší a důležitější, než jakýkoliv jednotlivec. A že její nikdy nekončící součástí je zůstat po uplynutí funkce slušným a mlčenlivým.

Ti, kdo by na to intelektuálně měli, mohou samozřejmě psát paměti nebo stavět knihovnu vlastních děl. Ale pro české „bejvaly“ je zjevně nemyslitelné, že by svět mohl přežít i bez jejich moudra a pomluv následovníků. A pak, opět v Čechách asi nevyhnutelně, nemohou přestat mluvit o historii a pro historii.

Ne, že by o ní něco hlubšího věděli. Spojuje je však, opět výjimečně česká, neschopnost nechat historii minulosti a nevidět v ní jen další politický klacek pro cenzurování diskusí o současných politickým problémech a příležitost za každou cenu zdůraznit vlastní výjimečnost.

A tak jsme se už v minulosti dozvěděli, že ani ne čtyřletý Václav Klaus pomáhal v květnu 1945 stavět barikády a nosil dlažební kostky – jen tak mimochodem, nejčastější pražská uliční dlažební kostka té doby o rozměrech patnáct krát sedmnáct centimetrů vážila 9,8 kg. Ehm, tedy…

Nebo že Miloš Zeman byl sedmnáctého listopadu 1989 mezi posledními demonstranty na Národní třídě – i když ho tam nikdo neviděl.

Hlavně globální interpretace

A tak se máme na co těšit. Václav Klaus nyní oznámil, že se v jeho institutu rozhodli, že musí něco udělat k osmdesátému výročí konce druhé světové války.

„Máme obavy, že výročí bude využito k dalšímu masívnímu překrucování a přepisování dějin, a že je třeba tomu předcházet. Proto vydáme sborník, který bude obsahovat solidnější a vážnější texty, a musíme to udělat s předstihem, protože už bude veřejnému prostoru dominovat předvolební kampaň,“ řekl v rozhovoru pro měsíčník TO.

A prý ho to baví, začal už se tím zabývat a jde mu především o „globální interpretaci“. Bude tedy určitě řeč o vazalství Stalinovi a totalitním hybridním režimu takzvané třetí republiky.

Odvážný počin Institutu Václava Klause konečně tedy beze všeho strachu odkryje osmdesát let zamlčované selhání československé politické elity, ale i absolutní většiny českého společenství – na Slovensku byla situace o hodně jiná a méně nakloněná komunistickým plánům na sovětizaci.

Nebo pánové konečně rozeberou farizejství a protiústavnost vzniku a fungování takzvané Národní fronty s její cenzurou, vyloučením opozice a podpoře vyvlastňovacích kampaní, zpolitizované justice a odevzdání kontroly nad mocenskými složkami státu komunistům.

A třeba konečně odsoudí i masakry historického německého obyvatelstva v rámci „odněmčování“ republiky, vyhlášeného samozvaným prezidentem Benešem.

Pokud budeme mít štěstí a Václav Klaus dost znalostí a odvahy, mohl by on sám napsat něco o zločinech Benešem vyhlášené „národní revoluce“, politických vězních třetí republiky nebo o odvlékání československých občanů do sovětských lágrů, aniž by tehdejší prezident nebo vláda hnuli byť jen malíčkem.

A kdyby si pánové nevěděli rady, mohli by si nastudovat velmi zajímavé srovnání s politikou Finska ve stejné době.

Ve válce poražení Finové museli přijmout ztrátu území i placení obrovských reparací. V zemi působila silná komunistická strana, řízená z Moskvy, a stejně jako u nás, kontrolovala ministerstvo vnitra a politickou policii.

Na rozdíl od české politické elity však finský prezident a vláda dokázali i pod obrovským tlakem Moskvy uhájit samostatnost a demokratické poměry.

A když bezprostředně po únorovém kolapsu československé nezávislosti a odevzdání moci komunistům se na příkaz Moskvy o totéž pokusili komunisté ve Finsku, nařídil prezident Paasikivi v noci na dvacátého sedmého dubna 1948 odzbrojit všechny komunisty řízené součásti policie a rozvědky. Z té doby pochází i jeho slavná a bohužel jen ve Finsku a ne u nás tisíckrát opakovaná věta: „Já nejsem Beneš“.

A když už v tom psaní vlastníci historických pravd a veškerého moudra budou, mohli by hned začít připravovat další díl o roce 1968. Třeba se jim pak pamětihodný výrok prezidenta Kekkonena bude hodit.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)