Jan Urban: Češi nepotřebují mýty, ale pravdu. I tu bolestivou o odsunu Němců a Edvardu Benešovi
POLEMIKA. „Jsem opravdu vděčný předsedovi Společnosti Edvarda Beneše za jakkoliv nesouhlasnou reakci na můj text ‚Prezident ničitel. Je na čase si přiznat pravdu o systematickém teroru a vraždění‘. Bez polemiky není možné dobrat se pravdy. Pokusím se pojmenovat rozdíly v našich přístupech,“ píše publicista Jan Urban v reakci na text historika Pavla Carbola. Oba materiály vyšly v uplynulých týdnech na HlídacíPes.org.
Hned v úvodu jsem upozornil, že není smyslem mého článku posuzovat historickou oprávněnost či politický smysl „vylikvidování německého problému“, jak vyhnání prakticky všeho německého obyvatelstva nazýval prezident Beneš. Celý text pana předsedy však polemizuje právě jen s kritikou odsunu historické třímilionové německy mluvící menšiny z území Československé republiky, tedy s něčím, co tématem článku nebylo.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Zdůraznil to i redakční mezititulek v mém textu, pokládající zásadní otázku „Proč ne civilizovaně“ – jinak řečeno proč, když už v souladu s rozhodnutím vítězných velmocí mělo dojít k odsunu německých menšin ze Střední Evropy, nemohl být prováděn spořádaně, bez státem organizovaného masového násilí – a s vyloučením německých antifašistů a Židů, tedy těch, kdo byli mezi největšími oběťmi nacistického útlaku.
Čeští Němci za republiku
Za vše zlé a tragické, k čemu po válce došlo, si podle pana předsedy mohou Němci sami. Přesnější a určitě poctivější by bylo přiznat, že proti nacismu a Hitlerovi aktivně vystupovaly statisíce sudetských Němců, sociálních demokratů a komunistů.
Ve volbách roku 1935 získala německá sociální demokracie na tři sta tisíc hlasů. Ozbrojené oddíly Republikanische Wehr bojovaly v září 1938 po boku jednotek československé armády s nacistickými ordnery. Po Mnichovu se tisíce z nich spolu se sudetskými německými Židy pokoušely utéci před Hitlerem do československého vnitrozemí. Československé úřady je nepustily přes nové hranice, a ty, kterým se podařilo projít, zatkly a proti jejich vůli předaly zpět nacistům.
Nikdo Beneše nenutil uzavřít protiústavní spojenectví se Sovětským svazem z roku 1943, či okamžitě po osvobození zakázat Agrární stranu a vše mimo Národní frontu, zavést tuhou cenzuru, komunisty řízené Závodní milice (předchůdkyně Lidových milicí), národní výbory či otevřeně protidemokratický Košický vládní program.
Edvard Beneš byl prezidentem až do 5. října, o celé situaci byl podrobně informován, a nese tedy za tento zločin plnou politickou i morální zodpovědnost. Stejně se choval už v březnu 1938 i vůči stovkám Židů, kteří se snažili utéci do Československa v noci po nacistickém anšlusu Rakouska. Během několika dní po záboru Sudet skončilo v nacistických vězeních na deset tisíc sudetoněmeckých antifašistů. Do konce roku jich bylo více než dvacet tisíc.
Teprve šedesát let po válce se česká vláda Jiřího Paroubka dokázala sudetoněmeckým odpůrcům nacismu oficiálně omluvit. Poněkud směšně nicméně zapůsobilo její rozhodnutí vyčlenit trapných třicet milionů korun na zjišťování osobních vzpomínek a dokumentů těchto obětí nacistické i československé nespravedlnosti.
Stonásobně trapnější ovšem bylo vyjádření tehdejšího českého prezidenta Václava Klause, který vládní deklaraci označil za „koncepčně chybné, zbytečné a prázdné gesto“.
Pod křídla SSSR? Beneše nikdo nenutil…
Vyhnání statisíců sudetoněmeckých odpůrců nacismu z Československa v letech 1945-1947 je opravdu obtížné ospravedlnit. Už jen proto, že byli pro československý demokratický stát občansky mnohem cennější než čeští a slovenští fašisté a nacističtí kolaboranti. Snad nebudeme popírat, že na území Sudet za dobu války fungovalo více než sto padesát odbojových skupin a od roku 1944 dokonce několik partyzánských oddílů (Waltro, Meerwald) sudetských Němců.
Prezident Beneš prý také nepřipravoval „destrukci právního státu a parlamentního systému“. Těžko přijmout, že k ní došlo tak nějak „samo od sebe“, nebo že i za ni „mohli Němci“. Shodněme se, prosím, na tom, že Beneš už v květnu 1945 v rozporu se svými sliby odmítl jakýkoliv podíl zástupců domácího odboje na politické moci. Že zlikvidoval Ministerstvo národní obrany v Londýně, nechal rozpustit všechny vojenské jednotky ze Západu, včetně leteckých perutí a obrněné brigády a všechny ozbrojené složky předal pod kontrolu Sověty ovládaných komunistů.
Československé úřady je nepustily přes nové hranice, a ty, kterým se podařilo projít, zatkly a proti jejich vůli předaly zpět nacistům. Edvard Beneš byl prezidentem až do 5. října, o celé situaci byl podrobně informován, a nese tedy za tento zločin plnou politickou i morální zodpovědnost.
Nikdo Beneše nenutil uzavřít protiústavní spojenectví se Sovětským svazem z roku 1943, či okamžitě po osvobození zakázat Agrární stranu a vše mimo Národní frontu, zavést tuhou cenzuru, komunisty řízené Závodní milice (předchůdkyně Lidových milicí), národní výbory či otevřeně protidemokratický Košický vládní program. A byl to Edvard Beneš, kdo mlčel a nebránil řádění sovětské vojenské rozvědky SMĚRŠ na území republiky a odvlečení tisíců československých občanů do otrockých lágrů stalinského gulagu.
Už jeho jedenáct memorand pro pařížskou mírovou konferenci v roce 1919 bylo souborem vědomých nepravd a nesplnitelných slibů. Stavět nový stát bez snahy o regionální spolupráci bylo více než neprozíravé. Spoléhat výhradně na ochranu mocností, nejprve Francie a od třicátých let i totalitního Sovětského svazu, už bylo otevřeně naivní.
Beneš zanechal chaos
Československý stát ale oslabovalo především Benešovo autoritářské prosazování naivních a nezodpovědných zahraničně politických doktrín, bránění diskuzím politických sil a nedemokratické blokování a denunciace politických odpůrců, včetně významných představitelů domácího i zahraničního odboje (Karel Kramář, Karel Pergler a mnozí další). Když 5. října 1938 abdikoval, zanechal za sebou jen chaos.
Není také pravdou, že bylo logické, že se do čela československého odboje po vypuknutí druhé světové války „postavil Edvard Beneš“. Do exilu se po Mnichovu odebrala řada československých politiků, kteří okamžitě – na rozdíl od Beneše na učitelském místě v Chicagu – začali organizovat politický i vojenský odboj.
Pokud ještě dnes někdo hájí Edvarda Beneše a Ludvíka Svobodu a troufá si srovnávat jejich postavení a zločiny s Winstonem Churchillem či F.D. Rooseveltem, stačí připomenout, že českoslovenští politici a vojáci se zvěrstev na bezbranném civilním obyvatelstvu dopouštěli po skončení války v době míru.
Nejznámějším byl poslední předmnichovský předseda československé vlády Milan Hodža, politik, který měl podstatně větší respekt (přinejmenším ve Francii a ve Střední Evropě), než měl Beneš. Druhým byl například armádní generál Lev Prchala, který organizoval už v roce 1939 první československé jednotky v Polsku. Beneš je vnímal jako nepřátelské konkurenty. Když se po porážce Francie museli přesunout do Británie, označil některé jejich spolupracovníky britské tajné službě za podezřelé, a ta je nechala zavřít do internačních táborů. Milan Hodža proto raději odešel do Spojených států, kde v roce 1941 zemřel.
Armádního generála Lva Prchalu Beneš nechal degradovat na vojína. Je mimochodem neskonalou ostudou, že armáda současné České republiky nedokázala tuto nespravedlnost dodnes napravit.
Dalším příkladem může být Benešova osobní politická likvidace předválečného ministra Jaromíra Nečase, kterému písemně zakázal návrat do osvobozené republiky pro jeho „protisovětské názory“. Ve skutečnosti Nečas překážel jako svědek Benešova protiústavního pokusu o odstoupení části pohraničí Německu ještě před Mnichovem. O co více Beneš nesnášel nezávislé postoje a diskuze, o to více se ale opíral o československé komunisty s přímým spojením s Moskvou.
Otevřeně účelové pak bylo hned v prvních dnech po příjezdu do Prahy v květnu 1945 uvěznění protektorátního prezidenta doktora Emila Háchy (přes protesty lékařů nebyl umístěn v nemocnici a koncem června zemřel v pankrácké věznici) a dalších protektorátních politiků, především Jana Syrového a Rudolfa Berana. Je víc než symbolické, že se na jejich zmanipulovaném procesu v roce 1947 podílel i pozdější komunistický prokurátor Josef Urválek.
Chceme mýty, potřebujeme pravdu
Pokud ještě dnes někdo hájí Edvarda Beneše a Ludvíka Svobodu a troufá si srovnávat jejich postavení a zločiny s Winstonem Churchillem či F.D. Rooseveltem, stačí připomenout, že českoslovenští politici a vojáci se zvěrstev na bezbranném civilním obyvatelstvu dopouštěli po skončení války v době míru.
Lze snad popřít účelově vymyšlené prodloužení branné pohotovosti státu, rovné válečnému stavu, až do konce roku 1945, spolu s protiústavním a utajeným převedením tří jednotek 4. divize armády pod ministerstvo vnitra, osobní rozvážení těchto jednotek ministrem Svobodou do míst násilného vyhánění nebo přímou účast vojenské kanceláře prezidenta republiky na udílení rozkazů k masakrování civilistů?
Beneš i Svoboda se osobně podíleli na zločinech proti lidskosti. Lze chápat lidskou potřebu mýtů a hrdinů. Je třeba mít porozumění pro všechny, pro koho je opuštění takových mýtů bolestivým a dlouhodobým procesem. Osvobozující pravdu však česká společnost potřebuje víc než mýty. Úkolem historické práce je pravdu odkrývat – ne bránit nepravdu.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Alberte, umyjte si ruce! Po pražských stopách Alberta Einsteina
Shnilé brambory, rybí ocasy, hlavy slanečků. „Zavřete rypáky!“ křičeli bachaři
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
131 komentářů
Nikdy jsem tyto otresna fakta neslysel a necetl.Akorat ze byl nejaky bojovnik Nemec Thalman.Muj tata byl zavren po heydrichiade deda a stryc take,prezil to jen muj otec.
V koncentraku mu Cesi nepomohli a kdyby nebylo tech Polskych valecnych zajatcu on by to asi neprezil.O valce a valecnych dejinach se nechtel bavit,mel strach ze bych to ve skole opakoval…byla 50ta leta.Nemecti vojaci a Zide potrestani aneb zavrazdeni za odpor nacismu po boku cs. armady.Tahle smutna pravda musi jit ven jeste vice,dekuji za osviceni.Pan Benes nemel asi moc na vybranou po Jaltske dohode ovsem o tom Pan Jan Urban nepsal.
Bravo ! Skoro by už bylo na čase uvést po 75 letech některé bludy na pravou míru! Jenže ono se to jaksi nehodí, že ?
Nehodilo, nehodí a hodit nebude ! Ono by se totiž s našim národem tak lehce orat nedalo, kdyby věděl pravdu o své historii.
Beneš během své politické kariéry udělal pouze jeden záslužný čin a tím byl právě odsun Němců.
Samozřejmě, že nelze schvalovat zvěrstva, které ho doprovázely. Nic méně dnešní generace, těžko může řešit odsun Němců generace, když sama válku neprožila a dokonce válku nezažili ani jejich rodiče.
V článku se píše, že né všichni Němci podporovali nacismus a že 300 000 Němců se v roce 1935 hlásilo k sociální demokracii. To je sice hezké ale stále vycházelo, že na jednoho německého demokrata připadalo 11 nacistů. Navíc se jaksi zapomíná, že nedošlo k odsunu všech Němců a že u desítek tisíc Němců, u kterých byla prokázána loajalita l Československu nebyl odsun nařízen. Osobně jsem dlouhá letá pracoval v Postoloprtech, které jsou nechvalně známé poválečným masakrem německého obyvatelstva a přesto všecko v Postoloprtech a přilehlých obcích Skupice a Březno zůstala po válce řada německých rodin až do dnešních dnů.
Ja ve svem prispevku naopak pisu, ze Edvard Benes udelal mnoho chyb, ale prave nejhorsi z nich byla politicka i vecna podpora vyhnani sudetskych Nemcu, odporujici vsem demokratickym principum, platnym jiz v te dobe.
Nebýt toho vyhnání, tak by byl už někdy v 90. letech obnoven protektorát.
Navíc se reálně s těmi Němci nic jiného dělat nedalo.
Souhlas s článkem pana Urbana.Vyhnání německy mluvících Čechů /sudetských Němců/z Československa výrobce 1945 byl zločin.Měli byt tvrdě potrestáni nacističtí váleční zločinci a civilním občanům hlasicim se k německé národnosti měla být na nějaký čas omezena občanská pràva.
Právě, že opravdu přes spousty chyb co Beneš udělal, toto chyba nebyla a mám to potvrzené od tchána, byl to sudeťák, a jeho kamarádů, to byli odsunutí sudeťáci. Vůbec se nedivili, že se odsun stal a prý ti co řvou jsou ti co tu zanechali velké majetky a chtějí je zpět i když v Německu dostali kompenzace za to.
Ivo,
to, co říkáte, bylo technicky zcela neproveditelné.
No po pravdě, velká část těch neodsunutých byli prostě lidé, kteří měli nějakou kvalifikaci (důlní mistři atd), která byla nutná pro hospodářství v Sudetech, s nějakou podporou Hitlera apod, to nemělo vůbec nic společného. Naopak byli rozdělovány rodiny a vyřazováni z transportu lidé, co do Německa jít chtěli. No a jak se tady pak dařilo třeba jejich německy mluvícím dětem v našich školách si umíme také představit…
Tak stručně.Po panu prezidentovi Benešovi zůstala naprosto zdevastovana třetina Československé republiky a byla vyhnána třetina původních obyvatel.Ten pán měl stát před soudem za vlastizradu.Celá řada jeho fatálních selhání dostala průmyslové a rozvinuté Československo čtyřicátých let na úroveň Mongolska na konci let osmdesátých.A to nemluvím o jeho podílu na zavražděni tisíců československych vlastenců po atentátu na Heydricha.Dobře věděl jaká jatka tento čin vyvolá a přesto jej schválil z důvodu zvýšení své osobní prestiže.Pan Beneš byl největším a nejtragičtějším omylem prezidenta osvoboditele Masaryka.
Do ruské zóny vlivu jsme se dostali už na Jaltě. Západní spojenci nás prostě předhodili Stalinovi, jako předtím Hitlerovi (ve svých zónách vlivu prostě komunistické pučisty vystříleli, viz třeba Řecko).
Stvrdil to výbuch sovětské kopie americké jaderné bomby v roce 1949, za který můžeme „děkovat“ zrůdám, které sovětům US atomové know how dodaly.
Odsun není prací Beneše, ale spojenců! Viz Postupimská dohoda z 2.srpna 1945! Chamberlein navrhl, aby po válce byly odsunuty Německé menšiny z Československa a Polska, aby se vyřešil tento problém jednou provždy! Okupační mocnosti musely tyto Němce přijmout na svých zónách v Německu. Viz.: Convention on the Settlement of Matters Arising out of the War and Occupation, signed at Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV to the Protocol; on the Termination of The Occupation Regime in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23. October 1954 / 332UNTS 219 Vinou našich vlád tento dokument v originále nesmíme znát!!! Důvod???
Beneš nebyl žádnej hrdina a první republika měla sudetské pohraničí i obyvatele tam žijící na háku.Proto tak snadno uvěřili bludum Hitlera a Henlaina .Je také zakázanou pravdou že Mnichovskou dohodu jsme si vykoledovali nerovným přístupem k Německy mluvícímu obyvatelstvu a ke Slovákum s kterýma jsme historicky nic společnýho neměli.Nakonec se to ukázalo Slovenský Štát a podraz na nás.Prumyslové pohraničí přitom táhlo ekonomiku země velkým procentem ,ovšem zpět od vlády žádná pomoc.
V podstate bych s vami souhlasil, az na tu prisernou cestinu, ktera chvilemi brani v porozumeni toho, co jste chtel vyjadrit. Ale verim, ze si rozumime.
V podstatě máte pravdu, nechceme si přiznat, jedna z hlavních příčin toho všeho je to, že jsme tak nějak za té oslavované první republiky přehlídli fakt, že něco přes 3 mega lidí není z jejího vzniku nadšeno (normálně se ti lidé báli) a my jsme dělali, že tihle lidé neexistují…
Naprosto stejný přístup za krize měl k Sudetům i německý prasečák provozovaný Habsburky. Byl tam prostě bezcenný spotřební průmysl (sklo, porcelán atd.), vyrábějící zbytné věci. Byla tam půda s nízkou bonitou, z níž gram umělého hnojiva vydoloval ani ne polovičku toho, co v Polabí nebo na Hané.
A Němci měli naprosto rovnoprávné postavení s Čechy, pouze nemohli rozdejchat, že už jejich řeč není oficiálním a jediným úředním jazykem (s úřady přitom německy komunikovat mohli, na rozdíl od Čechů a Slováků v Rakousko – Uhersku, kteří při styku s úřady své jazyky používat nemohli).
S národem je oráno, protože je hloupej až skoro blbej! Stačí se podívat do jiných diskuzí, třeba o České televizi!
Víte, Váš omyl je v tom, že se sám necháváte utvrzovat v nějakých bludech, o tom že se nám tohle dosud tajilo.
Leč není tomu tak, jak asi sám víte, historie o tom že „prý nás osvobodila jenom Rudá armáda“, se přestala učit už před více než 30 let, i těm sudetským Němcům jsme se za násilí při odsunu oficiálně omluvili už dávno předtím než zmíněným Paroubkem, ostatně většina těch násilných činů byla úředně vyšetřena a zdokumentována už tehdy po válce.
Plus tedy i o řada dalších v článku zmíněných historických faktů, se veřejně ví leč které se dají vykládat různě..
Pokud se to snad oficiálně nepřiznávalo za totálity (ok, komunisti kryli svoje lidi), tak při dobré paměti, hned po listopadu 89, jak se otevřely archivy si toho každý mohl nastudovat, číst i diskutovat jak chtěl . Dost dobře si na tu dobu pamatuju, jen jsem přešel náměstí a byly toho plné fochy v knihkupectví, ale i před nimi za pár kaček na stolcích, a když jsem došel do knihovny tam jsem si toho napůjčil a narval do batohu spostu a mohl jsem to číst a studovat doma od rána do noci a nikdo mi ani nikomu v tom nebránil a netajil .I toto období, od různých autorů i pamětníků, se zcela rozdílnými názory a pohledy..
Dovolím si připomenout, že němečtí kolonisté byli pozváni českým králem a slíbíli mu poslušnost. Pokud si později zvolili „Ein Reich, ein Führe, Ein Volk“ a „Heim ins Reich“, dostalo se jim spravedlivého zadostiučinění. Autor by si měl též poctivě nastudovat podíl sudetských obyvatel v represivních složkách gestapa na českém území, kde se hodila jejich znalost češtiny. Dozvuly války na českém území byly ještě dlouho po roce 1945 a neskončily ani tahem banderovců. A k vlastní osobě prezidenta Beneše: byl to realista, který pochopil, že české území „spojenci“ dali v Jaltě Stalinovi, všiml si chování spojenců v květnu 1945, kdy zůstali u Zdic a v Německu uměli dojít k Torgau a pak se stáhnout atd., takže ostouzet ho může jenom někdo, kdo chce měnit výsledek bestiální války, rozpoutané pozdějšími „rádobyobětmi“. Na celý problém se hodí slovo vlastizrada, ale pouze na chování německého obyvatelstva po roce 1935 až do odsunu, který jejich přání vyplnil! To je poučení z dějin!
A co Postupimská konference????????????
Právě tam údajně britký zástupce vymyslel a domluvil s Rusy a USA odsun Němců
a jejich přesun do okupačních zon mocností.
Beneš odsun nevymyslel,jenom elegantně provedl a dostal za to od vítězů pochvalu.
Německý majetek propadl státu bez náhrady a nezapočítaval se do válečných
reparací, které jsme zatím po germánech,nevím proč nechtěli.
Němci dostali potvrzení o majetku, který jim zde byl zabaven, a hodnota toho majetku se odečítala od válečných reparací,. Německý stát měl tyto peníze zaplatit jednotlivým sudeťákum. pokud to neudělal, okradl je on a ne my.
Podle kapitoly 6, článku 3, Postupimské smlouvy, Německo nemůže už nikdy uplatnit námitky proti spojeneckým státům ani jednotlivcům vzhledem k trvalému zabavení německého majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace, nebo jako přímý následek jimi vyvolané války. Dle kapitoly 8, článku 1 této dohody němečtí příslušníci nemohou už nikdy uplatňovat žádné hmotné ani finanční nároky proti spojencům a jejich občanům a takové nároky nemohou být už nikdy projednávány ani německými soudy. Podle článku 3 téže kapitoly, Německo nebo jeho příslušníci nemohou už nikdy uplatňovat žádné nároky proti spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jakýchkoli jejich činů nebo opomenutím mezi koncem války od 5. května 1945 až do nabytí ratifikační platnosti této smlouvy 5. května 1955 !
Nějak se u nás zapomíná na o 6 let starší odsun Čechů z pohraničí, vyvraždění četnických stanic a obecnou podporu Hitlerovi.
Můj děda taky utíkal i s dětmi a můj táta vzpomínal, jak ve Střekově na nádraží překračovali mrtvoly – překvapivě Čechů.
Třeba by si pan pisálek (myslím Jana Urbana) o tom mohl taky něco přečíst.
Nikdo prezidenta Beneše nenutil uzavřít protiústavní spojenectví se Sovětským svazem z roku 1943, či okamžitě po osvobození zakázat Agrární stranu a vše mimo Národní frontu, zavést tuhou cenzuru, komunisty řízené Závodní milice (předchůdkyně Lidových milicí), národní výbory či otevřeně protidemokratický Košický vládní program. Ale po zkušenosti se zradou západních spojenců mu nic jiného nezbývalo. Kdo zradil jednou, zradí i podruhé.
Kdo nutil Němce žijící staletí v ČR vyhánět, vraždit, znásilňovat a terorizovat Čechy žijící v pohraničí? Kdo nutil Němce rozpoutat 2.světovou válku, stavět koncentráky, likvidovat celé rasy obyvatel, mučit a vraždit pokojné obyvatele jiných zemí?
Kdo nutil Curchila k prosazování otrokářství, kolonizaci jiných zemí, jejich drancování a zotročení původního obyvatelstva?
Odsunuti podle práva byli ti sudetští Němci, kteří se přihlásili k říši. A jich bylo podle historických záznamů 94% obyvatelstava německé národnosti. Žádné nevinné oběti, ale vlastitzrádci podporujicí Hitlera. V tom se Urban jako vždy záměrně a účelově plete. Nebyly to statisíce nevinných obětí. Ani náhodou.
Ludvík Svoboda prezident osvoboditel, který bojoval s nacisty, je člověk zasluhující úctu. Prezident Beneš doplatil na zradu našich spojenců. Zločinů proti lidskosti se dopustil Churchil podporující otrokářství a Němci. Téměř v každé rodině v ČR se najde někdo, kdo ve 2. svět, válce přišel o život, byl v koncentráku nebo byl jinak válkou postižen. A to si pan Urban jaksi neuvědomuje. ČR a její občané jsou oběťmi války, a Němci, kteří zničili celou Evropu, nám nezaplatili ani válečné reparace.
Naprosto s Vámi souhlasím.Snad by bylo dobré panu Urbanovi připomenout,jaký osud čekal český národ v případě vítězství Německa.Možná by se pan Urban už nenarodil. A „divoký odsun“ ? Ano, byl divoký, často i nelidský,ale je potřeba se vžít do nálad a postojů drtivé většiny Čechů, kteří poznali co znamenal Protektorát. A Beneš a zrada ? Poučen postojem Anglie a Francie v Mnichově se obrátil na Východ. Člověk se těžko znovu spřátelí s někým, kdo ho předtím zradil.
Vy jste klasickou obětí nesmyslů a polopravd, které vznikly, aby se zamaskovaly nepravosti, kterých se český národ v průběhu dějin dopustil. Nejdří si o historii něco nastudujte a nevycházejte pouze z výkřiků, které zaslechnete někde v hospodě.
Třeba byste při „nastudovávání“ přišel na počty Čechů zabitých během války Němci a porovnal s počtem obětí odsunu. Je to asi pětsetkrát víc.
A to jsou ty „oběti odsunu“ v řadě případů ryze fiktivní.
No někomu nestačí ani prostá interpretace faktů a bude stále opakovat lživé řeči o Benešovi – hrdinovi a pod. Protože máte jiný (navíc ideologicky zkreslený) pohled na historické události, dává vám to právo očerňovat někoho, kdo se snaží tuto část historie fakticky popsat? Není to ve vašem věku trošku dětinské?
Nakonec, není trošku mimo mísu argumentovat chybami jiných (Churchill), když se bavíme o Benešovi? Notabene těmito chybami omlouvat Benešovo protiústavní a amorální činy? Pokud jste byl příznivcem minulého režimu, pak se váš postoj dá pochopit. Celý režim stál na lžích a násilí. Ale když budete chtít o věci uvažovat trošku objektivněji, musíte pod tíhou historických faktů uznat, že Beneš byl jistě ledacos, jen ne hrdina a osvoboditel. V podstatě by mu spíše sedělo označení populista a především amorální politik upřednostňující svůj prospěch před vlastním národem.
Bohužel 🙁
Nezamrzl jste prosím v minulosti? Vaše komunistická nenávist z Vašeho příspěvku jen kape. Pokuste se dovzdělat a primitivní nenávist už konečně odložte….
Komunisté Beneše zvolili za prezidenta v roce 1935
Pan Urban popsal věcně a pravdivě danou problematiku. Správně popsal že nikdo nenutil Beneše kolaborovat se Stalinem a Gottwaldovými komunisty (snad jen jeho nerovný, po moci bažící charakter). On tak činil a podle toho to tady taky tak dopadlo. Umetl bolševickým otrokářům cestu k neústavní moci. Vaše argumenty soudruhu vlade tu byli slyšet 40 let za komunistického zlořádu doprovázeny přátelstvím se sssr na věčné časy. Nic z toho již naštěstí neexistuje, ani ten sssr.
Nezbývá než souhlasit. Ale ne s vašimi placatými názory a omšelými nepravdami. Těžko se smíříte s faktem, že i vy jste obětí minulého režimu a pokračujícího neobolševického tlaku na ne zrovna bystré prosťáčky. Pokud se seznámíte s širšími okolnostmi nedávné historie a hlavně pokud pochopíte souvislosti, v prvé řadě se naštvete na sebe. Pokud se o to alespoň nepokusíte nezasloužíte si víc než shovívavý úsměv. Panu Urbanovi patří díky za nekompromisní a
Bohužel pan Urban zcela účelově nemluví pravdu . Jenom podotknu,že 300.000 hlasů pro německou SD bylo pouze jen 0,001 % všech voličů ,ostatní volili Hitlera . Beneš přeci nemohl mít jako prezident vliv na zakládání Závodních milicí v roce 1948, samozřejmně ani na činnosti Národních výborů , to bylo v režii vládních stran a parlamentu . Beneš se také snažil o rozumné východisko sudetských Němců po válce. V Londýně proběhla řada jednání s předsedou německé soc. demokracie v exilu , který odmítl, aby se Sudety vrátili zpět do pravomoci a správy ČR . Proto došlo k rozhodnutí spojenců o odsunu německého obyvatelstva. Samozřejmně nemohl do prosince 1945 zabránit činnosti jednotek SMERŠ ,protože teprve tehdy
od nás odešly okupační jednotky jak západu , tak východu.
Celé nesmyslné a nepodložené povídání pana Urbana s útokem na prezidenta Beneše vypadá jako příprava dalšího útoku na dosud platné poválečné dekrety prezidenta Beneše , které silně vadí sudetoněmeckým stranám .Že vy pan Urban pracoval v jejich režii ?
Vasi odpovedi nerozumim, bud se mylite, nebo spatne pocitam, nebo ma kalkulacka zesilela. Pokud 300 000 hlasu predstavuje 0.001% vsech volicu, pak jedno procento predstavuje 300 milionu (?).
S vasi obhajobou prezidenta Benese a jeho dekretu nesouhlasim, prijde mi to stejne zmatecne, jako ta vase promile volicu SD. Dal uz asi nema cenu psat.
Co se tyce „utoku na povalecne dekrety prezidenta Benese“, teto hanby naseho naroda, myslim, ze je na case jejich zruseni. Tim se odvali balvan na ceste cesko-nemeckych vztahu.
Tzv. Benešovy dekrety je možno zrušit až po té, kdy Německo ze svého právního pořádku odstraní Mnichovskou dohodu!
Vážený pane Lipši,
Henleinova SDP získala ve volbách roku 1936 jeden milion a necelých dvě stě padesát tisíc hlasů. Tři sta tisíc hlasů pro levicové formace je tedy téměř čtvrtina – ne Vámi uvedených 0.001%. Závodní milice začala KSČ zakládat bezprostředně po osvobození s pomocí Rudé armády – a s vědomím prezidenta Beneše. Lidové milice roku 1948 byly jen pokračováním ZM. Národní výbory byly Benešem a vedením KSč dohodnuty nejpozději v Moskvě na jaře 1945 ještě před Košickým vládním programem. Jejich cílem bylo obejít předválečný systém státní správy a samosprávy. K tomu účelu byly od ledna 1945 na území Protentorátu vysazeny tzv. organizační výsadky NKVD, které měly za úkol NEBOJOVAT, ale připravovat sítě pro obsazení národních výborů. Edvard Beneš přerusil v Londýně jednání se sudetskou sociální demokracií v roce 1943 – s velkou podporou domácího odboje (Krajina). Od té doby už žádná jednání nevedl. Rozhodnutí velmocí o odsunu padlo už v roce 1943 – ne tedy až v roce 1945. Jednotky SMĚRŠ měly nejenom svolení prezidenta a vlády, ale i rozvětvenou agenturní síť československých občanů, především v Obranném zpravodajství.
Bylo by příjemné, kdyby diskuze probíhala o faktech a bez osobních útoků. Můj otec strávil šest let v protinacistickém odboji a já byl chartista.
Ty závodní milice ovšem měly fungovat v situaci, kdy nám po městech i závodech běhali neodsunutí Němci a hrozily z jejich stran útoky (a také k některým došlo, viz např. známý výbuch v Ústí nad Labem. Původně taky ani nebyly komunistické.
Bohužel, Beneš těžce podcenil, k čemu to povede dál. Nicméně tohoto podcenění se dopustili prakticky všichni tzv. demokratičtí politici u nás. Spokojili se s tím, že podle průzkumů ve volbách na konci jara 1948 komunisté stojí na porážku a do prevence jejich puče se vůbec nehrnuli.
A právě tohle je aspekt té doby, z něhož bychom se měli velice důkladně poučit. V podstatě stejnou chybu udělal i Trump.
Jednotky SMĚRŠ byly zcela mimo pravomoci prezidenta a vlády a stejně jako jednotky americké MP využívali pomoci vznikajících poválečných československých úřadů.
Kterých západních spojenců ? Už třicet let si můžete prostudovat pravdivé materiály z historie a vidíte , není to stále nic platné. Jakou smlouvu jsme třeba měli s Velkou Británií ? Na Francii si stěžovat můžeme, ale ne ji dávat vinu, že jsme se nezačali bránit sami. Atd., atd…..
hele můžete si tu plkat co chcete, ono věřit tomu, že 94% Němců ze Sudet byli fanatičtí podporovatelé může jenom blázen… faktem je, že Benešovo výsledky jsou vesměs tragédie a Sudety dnes vypadají, přesně tak jak vypadají..takže v podstatě další tragédie.
Z vašich slov vyplývá ,že je chybou že nedošlo rovněž k odsunu všech československých komunistů po roce 1989 s 15 kg osobního majetku a v dobytčácích z Československa,neboť se vůči československému státu provinili stejně jako sudetští Němci,tedy spolupráci s cizi mocnosti ,v jejich případě Sovětským svazem.Komunisté byli a jsou vlastizrádci a jako sudeťáci podporovali Hitlera ,tak tito podporuji Brežněva a Putina.A jistě tedy souhlasíte aby i Rusko jakožto nástupnický stát SSSR nám zaplatil reparace za okupaci v roce 1968.
… no zvláštní úchylka. Komunisté se mj. „provinili“ tím, že „nechali“ pro budoucí plánovaně- neplánované rozkradení st.majetku v hodnotách bilionů korun (a třeba jen na důchodovém podúčtu přes 300 ml.Kčs)… A dnes jsme hrdí námezdníci (ale zatím asi o stupeň lépe než třeba naši Ukrajinci…).
Žádný důchodový podúčet nikdy neexistoval neboť v socialistickém Československu byl vždy průběžný systém důchodového zabezpečení.Naopak komunisté na počatku 50 let ještě před měnovou reformou rozkradli důchodové zaměstnanecké fondy československych občanů,které existovaly už za Rakouska a ani Hitler si na ně nedovolil sáhnout !!! Komunisti z nich financovali přezbrojení na ruskou vojenskou techniku.Dá se říci že po sudetských Němcích toho tady zůstalo víc než po čs. komunistech .
Oddělený účet pro důchody reálně existoval. Zlikvidoval ho Klaus.
no jistěže byl průběžný systém důchodový zabezpečení, ale důchodový podúčet existoval v rámci státního rozpočtu. Proto také Ivan Kočárník – coby min.financí, ho „zrekvíroval“ natvrdo ve prospěch SR a to byla částka, která účetně uměle vyrovnala sekyru v rozpočtu…
Viz.: http://www.lidice.cz/obec/historie/komentar.html Zaslal prof. Dr. George Glos J.S.D. (YALE)
Vážený pane Urbane.
Dlouhodobě se zcela amatérsky zabývám Československou historií a období mezi lety 1935-1948 mě neustále překvapuje. Po celou dobu mi vrtá hlavou, proč se poválečná československá politika ubírala tím směrem, kterým se ubírala. Proč nikdo nezasáhl proti hordám šílenců ,kteří masakrovali civilní obyvatelstvo. Brali spravedlnost do vlastních rukou a z ničeho nic z nich byli „partyzáni a odbojáři“. Tak nějak podvědomě si pořád říkám že v tom musí být něco víc, než jsem se kdysi učil v dějepisu.
Proto Vám chci poděkovat za článek, který jsem si mohl přečíst. Je zcela zásadní věci nazývat pravými jmény a ne psát pouze a jenom to co chce někdo slyšet.
Přeji Vám hlavně pevné zdraví, selský rozum a životní pohodu.
V úctě Ing. Jaromír Foltýn, Krnov
Panebože, vy ho..a, můj otec byl v roce 1944 odsouzen v Dráždanech k nejvyššímu trestu a zachránil se jen náhodou. Když čtu ten text nahoře, dělá se mi fyzicky nevolno, Němci dostali, co zasloužili, stejného názoru je i moje manželka, je Němka, Vera, za svobodna Herbst. Kolaborantům smrt, to platí i dnes.
Můj dědeček byl popraven nacisty a přesto jsem přesvědčen že vyhnání německy mluvících Čechů/sudetských Němců / byl nespravedlivý a téměř zločinecký čin ,který především poškodil Československou republiku.O panu Benešovi řeknu jen tolik,že to byl zakomplexovaný člověk,neschopná,mstivá a tragická postava našich dějin.
nevím jestli to víte, ale na jednom příkladě, byť se vás dotýká, není možné udělat vůbec žádné závěry…
Němci zdaleka nedostali to, co si opravdu zasloužili.
Málokdy čtu text, ve které s tolika závěry tak silně souhlasím a jinými nesouhlasím. Autor má naprostou pravdu v kritice Benešovy předválečné zahraniční politiky, jeho osobní pomstychtivosti již za první republiky, v exilu i po 2. světové válce, otázce zákazu stran mimo Národní frontu….
Sporná je otázka spojenectví se SSSR, on ten osud exilové polské vlády v Británii je také varováním, že takhle to bohužel také nešlo.
A odsun. Byť nemusím souhlasit ze způsobem jeho provedení, v tom měl Beneš zrovna pravdu. Když si každý žije ve svém státě, vytváří to podmínky pro harmoničtější vztahy a ne vzájemnou nevraživost, jaká tu panovala již dávno před nějakým Hitlerem.
Tak ono jistě že celé to období bylo velmi složit, přímo tragické – a málokdo z něj vyšel morálně beze skvrny (ani tedy Beneš, ani jiní, ani většina Němců a německých (těch hodných?) politiků.
Ale na tom jsme se Německem shodli a vzájemně se jsme za provedené křivdy a násilí omluvili. Ovšem nikoli až „..za pana vlády pana Paroubka v roce 2005“, ale už předešlou Deklarací v roce 1997, právě za pana Klause. Který pak nutně musel onu rychle ušitou „reprízu“ za Paroubka považovat za dosti hrubou politickou chybu.
Jako, když u toho jsme – nikoliv nezbytných nebylo těch „trapných “ třicet milionů korun na zjišťování osobních vzpomínek a dokumentů těchto obětí nacistické i československé nespravedlnosti. A to proto, že tato fakta už řádně zdokumentovaly samotné státní naše orgány v té poválečné době – a z jejich archivních zápisů se vychází i právně dodnes.
Nebo dejme tomu v úvodu zmíněná nespravedlnost ohledně „nevyloučení z odsunu “ německých antifašistů a Židů, tedy těch, kdo byli mezi největšími oběťmi nacistického útlaku.“..Ve skutečnosti, jak se dá dohledat přímo v textu dekretu, tak nemuseli, leč byli právě proto z odsunu explicitně vyňati – jenže by o to museli individuálně požádat. Což tedy, obvykle neudělali – jak jsem tu už psal nedávno, už tehdy jim došlo, že v poválečném Německu (pod kontrolou Američanů) jim bude mnohem lépe než v poválečném Československu (pod kontrolou Rusů :)))
A takto by se dalo pokračovat dál, v dalších podrobnostech.. Ono je jistě dobré o tom takto nadále diskutovat, se znalostí základních události a principů, a jen různě vážit vliv různých podrobností.
Ovšem, v čem je to riziko, v zapojení do diskuze těch nejmladších generací, které nejeví ani snahu se ve školách naučit základy, leč jsou právě odkázany jen na na (obvykle) jednostranná a (často bombatická) zkratkovitá líčení v dnešních médiích..
Děs a bída,nový historik,(nebezpečný).Budeme předělávat dějiny učebnice !
Jako 86ti letý pamětník se vyjádřím k některým zkresleným informacím.Žil jsem za války v Roudnici n.Lab.,otce jako Sokola ( spolu se 17ti dalšími zatkli Němci v r.1942 a bez soudu odvlekli přes Kladno(gestapo),Terezin do Osvětimi,kde plynová komora a smrt.
Jak probíhal odsun?Ve vlnách.Sami Němci v březnu a dubnu 1945 posílali své rodiny do Německa a Rakouska (oni ještě úřadovali, a mezi prvními odcházeli ti,kteří zabrali vše židovské ( vily,domy,byty).Druhá vlna byla koncem dubna,kdy odjížděli kolaboranti (Češi)- možná předkové Jana Urbana.Po osvobození na nádraží v Roud.n.L. byl zřízen lazaret,kde byli ošetřováni vězňové z Terezína (ještě v pruhovaných hadrech),kteří by nedojeli do Prahy a dále domů Matka a další hrdinky,Sokol,červ.kříž pracovaly (v Terezíně tyfus !).Chystaly se volné vagony (nákladní) pro odsun a my,omladina,na ně psali Heim ins Reich.Někde to neproběhlo klidně (lidi z nucených prací v Německu) (známé je Ústí n.L.,Postoloprty.Závěrečný účet je 3 tis.mrtvých Němců proto 300 tis.Čechů a Slováků.P.Urban píše:proti Hitlerovi statisíce Němců !(Sudeťáků).Ještě bývají odsuzovány t.zv.Benešovy dekrety! Neznalové (nebezpeční) by je chtěli zrušit !Ale Němců se týkaly pouze 4 z cca 42.Jinak to byly Zákony,uvedené ve Sbírce zákonů z roku 1945 – prostě do voleb a ustavení Parlamantu.
Kde se berou názory J.Urbana po 75ti letech,kde do dneška byl ?Úplně stejné jsou od potomků Sudeťáků – ne už navrácení půdy a majetku ale vyplatit!!!To už by si ale měla pohlídat střední a mladší generace a vyhledat,že Německo nám nevyplatilo válečné reparace (nechtěli platit komunistům tvrdou měnu).’Rešila mezin.komise: bylo finančně vyrovnáno.
Takovým lidem jako Jan Urban hanba,měl by je někdo obžalovat a dostat k soudu.
Chápu vaši nenávist, zabili vám tatínka. Je mi to líto stejně, jako je mi líto všech ostatních obětí národního socialismu.
Ale že kvůli tomu házíte všechny do jednoho pytle to také neomlouvá. Část mé rodiny byla vyhnána i přes to, že s nacisty nikdy nesympatizovala/nekolaborovala a o majetky zde při odsunu přišli. Jsou to typičtí Sudeťáci, jak píšete, ale nikdy se nedomáhali navrácení majetků, ani vyplacení nějakých reparací. Takže bych prosil neosočovat všechny kvůli marginální skupině dnešního Landsmannschaftu. Těch pár křiklounů opravdu nereprezentuje potomky odsunutých Sudeťáků o nic víc, než reprezentuje například Okamurova SPD slušné lidi. I přes to, že to o sobě neustále prohlašují.
Stal by se tak totiž z vás někdo nepříjemně podobný nacistům v jejich černobílém vidění světa a uplatňování kolektivní viny. A to, předpokládám, nechcete.
Pan autor míchá vzájemně nesouvisející věci.
Benešova orientace na SSSR byla jednoznačně alespoň zpočátku daná jako následek mnichovské zrady. Prostě Britům a těm dalším nevěřil, a po té zkušenosti se mu ani nedivím. A snažil se jistit dobrými vztahy s opačnou stranou. Že to dopadlo tak, jak to dopadlo, opravdu nemusel předem vědět.
Připomenu v této souvislosti třeba to, že po atentátu na R-U následníka trůnu spousta politiků i politických publicistů vyjádřila uspokojení nad tím, že velká hrozba války byla smrtí tohoto politika, „válečného štváče“, zažehnána.
To, co se dělo s Němci, bylo logickým důsledkem šest let trvající okupace a poměrů, které za ní panovaly. Patrně nebylo Čecha, který by v širší rodině nebo v okruhu svých známých neměl nějakého zavražděného. A pak platí, pochopitelně, to, co kdysi explicitně napsal česko – židovský spisovatel Kovanic na svém blogu („Nemám problém odpustit Němcům. Stačí, když všichni moji příbuzní, které povraždili v koncentrácích, vstanou z mrtvých.“).
A pan autor rovněž ignoruje fakt, že pokud se něco nezákonného dělo po skončení okupace, tak to byly excesy jednotlivců nebo malých skupin, jejichž vyšetření a potrestání zabránil únorový komunistický puč. Ale vše, co se dělo těch šest let předtím, byla oficiální politika německého státu vůči nám, podporovaná prakticky všemi Němci (protože nepodporovatelé seděli v koncentrácích nebo padli v první linii na frontě).
Kdo zradil koho? Nejvyšší správní soud Československa v breznu 1919 soudil: „národní stát má právo uplatnit svůj národní charakter a menšiny nemohou nárokovat, aby v ohledu národním a zejména jazykovém byly ve všech směrech a naprosto postaveny na roveň příslušníkům národa československého“. Na tento princip, ze mezinarodni smlouvy CSR plati jen v pripade, ze prosperuji československému národu bez mensin, se mohla odvolat kazda smluvni strana. S Velkou Britanii prvni republika zadnou smlouvu nemela. Kdyz ma fiktivni etnicka suverenita vetsi cennost nez vnejsi bezpecnost, tak se neda mluvit o zrade.
Němci měli daleko víc národnostně menšinových práv než tč. Lužičtí Srbové v Německu, Katalánci ve Španělsku (a prakticky jakákoli jiná národnostní menšina v EU). Měli víc práv, než měli Češi v době habsburské okupace.
Kdepak , nejméně práv měli Češi v době ruské/no řekněme sovětské/ okupace.Srovnávat současná práva Lužických Srbů ,kteŕí jsou v Německu výrazně protěžovanou menšinou s menšinovým právy česky mluvících Němců v předválečném Československu považuji za vtip.
Lužickým Srbům zrušili všechny střední školy a průběžně ruší i školy základní. Že by měli univerzitu a techniku, vyučující v lužickosrbštině, jako měli Němci v ČSR německou univerzitu a německou techniku, to jim opravdu nehrozí.
Nám vysoké školy zavřeli Němci už v roce 1939. Sověti nám za okupace 1968 – 1990 nějaké vysoké školy zavřeli? Že jsem si nevšiml …
Luzičtí Srbové mají v Německu síť základních škol,tři školy střední a v Budyšině je pobočka univerzity.A o výšce dotaci na lužickosrbský národnostní a kulturní život se nám tady v ČR muže jen zdát.Takže asi tak…
Sověti nám svou okupací v roce 1968 nezlikvidovali vysoké školy ,ale vysokoškolské pedagogy,což je v podstatě to samé….
Ivo Ano,ale až v době,kdy už je pro Lužické Srby asi pozdě.Němčinu už vnímají jako svou mateřskou řeč a probíhá v ní i většina výuky. Lužickosbština se vyučuje jen jako jeden z předmětů.
Zdroj na ty střední školy? V 90. letech se podepisovala petice proti zavření poslední SŠ s vyučovacím jazykem lužickosrbština.
Jen tady obecně k té otázce lužickosrbštiny… Problém je také v tom, že ona ale nějaká standardizovaná obecná lužickosrbština neexistuje, nebo není používána – prostě existují hornolužické a dolnolužické nářečí. Tak stačí se podívat třeba i jen na Wikipedii, která má také svou hornolužickou i dolnolužickou verzi, i když v obou případech v dost omezeném rozsahu ve srovnání třeba i s českou verzí Wikipedie…
Jana Urbana mám rád, ale bohužel, v tomto článku je spousta nesmyslů a polopravd. Nejsem nějakým obdivovatelem Edvarda Beneše, ale za spoustu věcí, které Urban zmiňuje, Beneš opravdu nemohl. Takže jen pár autorových lapsů: Těch sudetoněmeckých antifašistů bylo asi 150 tisíc, a je pravda, že jim mělo být umožněno, aby zde zůstali, a nebyli odsunuti (prostřednictvím tzv. antifa transportů, za lepších podmínek, než ostatní německé obyvatelstvo). Jenomže tito antifašisté, kteří by zde zůstali, byli buď komunisté, nebo levicoví sociální demokraté, kteří by pouze napomáhali a urychlovali nástup totalitního komunistického režimu v Československu – takže k udržení demokratického režimu u nás by nijak nápomocni nebyli. Že Beneše „nikdo nenutil“ k uzavření smlouvy se Stalinem, je nesmysl. Ve skutečnosti spojeneckou smlouvu se SSSR v Londýně podporovali skoro všichni, nejvíc vojáci, a dále pokud se Jan Urban rozhořčuje nad Benešovou prosovětskou politikou, měl by si uvědomit, že v Londýně byly ještě daleko prosovětštější politici než on, např. sociální demokrat Bohumil Laušman, který nezávisle na Benešovi vyrazil do SSSR v r. 1942, a nabízel své služby, pokud by Beneš pro sovětské vedení nebyl dostatečně uspokojivý. Ostatně příznačná je situace z toho jednání v Moskvě v prosinci 1943, kdy Stalin v Benešově přítomnosti dával ostentativně najevo přízeň Zdeňku Nejedlému, aby Beneš viděl, že když nebude spolupracovat dle sovětských představ, má ho Sovětský svaz kým nahradit. Ostatně volby v r. 1946 jasně ukázaly, že ač se nám to dnes nelíbí, za touto politikou stála většina českého obyvatelstva (na Slovensku to vypadalo jinak). Nikdo nás nenutil, abychom dali komunistům 40 procent hlasů. Kdyby u nás získali komunisté pouze 25-30 procent hlasů (jako ve Francii a Itálii ve stejné době), tak by samozřejmě spousta věcí mohla být jinak. Při kritice Beneše za to, že po 1. světové válce neusiloval o regionální spolupráci, bych J. Urbanovi připomněl Malou dohodu, tj. spojenectví ČSR, Jugoslávie a Rumunska, kterou Beneš prosadil. Co se týče jiných států, (hlavně Polska), je třeba říci, že k navázání spolupráce musí být dvě strany, a není Benešovou chybou, že o spolupráci s Československem nikdo jiný nestál. Co se týče toho Háchy, toho přece nenechal uvěznit Beneš, a když se o tom od ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny dozvěděl, velmi ho to rozhořčilo, a řekl mu: „To jste neměl dopustit, to byla chyba! Měli ho nechat v Lánech dožit.“
K vasemu „bych J. Urbanovi připomněl Malou dohodu, tj. spojenectví ČSR, Jugoslávie a Rumunska, kterou Beneš prosadil. Co se týče jiných států, (hlavně Polska), je třeba říci, že k navázání spolupráce musí být dvě strany, a není Benešovou chybou, že o spolupráci s Československem nikdo jiný nestál.“ bych jenom podotkl: 1) Kde byla Jugoslavie a Rumunsko v dobe mnichovske krize ? 2) Jak to, ze o spolupraci s Ceskoslovenskem nikdo jiny nestal ? Nebylo to treba tim, ze Benes hral tento diplomaticky poker hodne spatne, zejmena tim, jak nekriticky spolehal na Francii, a pozdeji na SSSR ? Tezko muze byt pricitan k nejlepsim diplomatum sve doby.
Bohužel, popsal jste si to sám, jak správnou úvahou v úvodu, že „.. k navázání spolupráce musí být dvě strany“, ovšem pak i výčtem řady států, se kterými jsme navázali dohody. (které ale pak nebyly dodrženy)).
Ono totiž v tehdejší zoufalé době silného nacionalismu před válkou vůle sjednávat a hlavně dodržovat dohody „bona fide“, , ale už pouze účelově, podle aktuální situace, která se často měnila. O tom by se dalo napsat mraky.
Tudíž, z tohoto pohledu, pan prezident Beneš samozřejmě nepatřil k nejlepším diplomatům své doby (ani nemohl, protože jsme nebyly velmoc a tedy tu potřebnou vyjednávací sílu ani neměl), a ani to nikdo netvrdí.
Ovšem na čem se shodnout dá, že byl jeden z prvních státníků (se svým státem) jehož vyjednávací strategie zkrachovala a stal se obět. Řada dalších na to dojela později, po zahájení války.
Ovšem, že Beneš nebyl ani první, krátce před ním bylo třeba už Rakousko.,…
K té regionální spolupráci… Tady je možná třeba vidět, že ale Jugoslávie a Rumunsko byly od Československa nebo jeho centra geograficky přece jen o něco vzdálenějšími státy než jiné, třeba Maďarsko, proti kterému ta Malá dohoda mířila a priori už jako vojenský pakt. Přece Jugoslávie (původně Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) s ČSR vůbec přímo nesousedila, i když tu byla těsně po roce 1918 vize vytvoření jakéhosi „slovanského koridoru“ na rakousko-maďarském pomezí, zhruba v linii „Bratislava-Záhřeb“, který by Československo a Jugoslávii spojil (tuto myšlenku tehdy podporoval i Tomáš Garrigue Masaryk), a s Rumunskem nás pojil jen krátký úsek hranice v oblasti Podkarpatské Rusi, čili dost odlehlém regionu z nějakého, řekněme, pragocentrického hlediska.
Na druhou stranu, byl to zrovna Beneš jako ministr zahraničí ČSR, kdo se rozhodně stavěl proti francouzskému návrhu, aby k Malé dohodě přistoupilo rovněž právě Polsko (jinak, z řad samotné Malé dohody by proti takovému kroku rozhodně nic neměli Rumuni). Ale tak zase je fakt, že celkovou realitu nedobrých československo-polských vztahů v době mezi světovými válkami můžeme sotva svádět výlučně na Benešovu ješitnost.
Nicméně, zrovna pokud jde o naše vztahy s Polskem a Maďarskem, za pozornost může stát nápadný rozdíl v tomto ohledu v situaci za I. Republiky a pak v období po roce 1989, resp. od roku 1991 (narážím samozřejmě na vznik a existenci V3, posléze V4)…
Nedobré vztahy s Polskem má na svědomí spíše Masaryk, který patřil k obhájcům tvrdého postupu na Těšínsku, naopak Beneš tyto snahy spíše mírnil. Poláci dlouhodobě vnímali tento postup jako dýku do zad, když v té době vedli válku s bolševiky.
Ale Benešovy osobní a obecně protipolské postoje z úřadu ministra zahraničí po roce 1918 (až do jeho nástupu do presidentské funkce v roce 1935) jsou taky dobře známy – a tohle Benešovo zamítání návrhu, aby se Polsko připojilo k Malé dohodě, je také signalizovalo. Jasně, ono je to taky vysvětlováno, vzhledem k tomu, že by to tak ráda viděla Francie, jako akt snahy o vlastní, nezávislý československý postoj vůči Francii jako velmoci.
Jinak lze dodat, že před vypuknutím toho těšínského konfliktu (tzv. sedmidenní války) v roce 1919 mezi našimi politickými předáky existovaly představy dobrých vztahů s Polskem, tak jedná se přece taky o slovanský národ. Výrazným bodem, který ČSR a Polsko mezi oběma světovými válkami opravdu aspoň dočasně sblížil, byl tedy důsledek smlouvy z Locarna z roku 1925, kdy Německo (tehdy ještě samozřejmě za tzv. výmarské republiky) garantovalo neměnnost svých hranic na západě s Francií a Belgií, ale odmítlo učinit tentýž deklarativní akt, pokud šlo o jeho východní hranice právě s Československem a Polskem.
Poláci si jen chtěli připojit území,která vždy patřilo k Zemím Koruny České a dodnes vydávají za své vítězství bitvu u Skočova,která se vůbec neodehrála. Za to,že tam nebyli českým vojskem,majícím drtivou převahu převahu lidskou a hlavně materiální,zmasakrováni,vděčí Benešovi,který přesvědčil Masaryka,že masakr Poláků by vznikajícímu Československu u spojenců velmi uškodil.
Opět vedle věcných kritických postřehů i jednostranné nekritické ideologické invektivy a ignorování podstatných souvislostí a faktů. Urban tak mimo jiné ignoruje a odmítá vzít na vědomí věci zcela nesporné, také skutečnou autoritu a postavení E. Beneše v období války a nezná ani fakt, že němečtí antifašisté, kteří aktivně odporovali nacismu, mohli v osvobozeném Československu zůstat a občanství ČSR jim bylo přiznáno.
Pane Urbane,zajímavé čtení.Co mě na vás mrzí je,že se nevěnujete dostatečně svinstvu Babiše a Zemana ohledně Koudelky.
Autor přebírá myšlenku sudetských Němců, že zabíjet civilisty za války je jaksi nějkým způsobem lepší…
Konečně to někdo věci nazývá pravými jmény, jestli nepochopíme naši historii, tak se nemůžeme dopracovat k lepší budoucnosti. Díky pane Urbane
Mám babičku, které je 93 let a bydlela u Vodňan a když přijeli Němci a u silnice stály a vítaly je davy Českých Němců a neví kde byly statisíce tzv. loajálních Němců k Československu.Pan Urban je mimo mísu.Historije je jenom jedna a může psát co chce. Odsunem Němců jsme se zbavili páté kolony, ale určitě Souhlasím s tím že toto se takto nemělo a nesmělo stát.Umírali lidé a již to nemělo žádný smysl.
Pan Urban to má z historických dokumentů a vy od babičky! Kdo je tedy mimo mísu?
Je mi velice líto, věřil bych spíš té babičce. Protože dokumenty mohou lhát a často i lžou.
Jedna šlechtična z doby Ludvíka IV si zapsala do deníčku (byl vydán, takže se o tom výroku ví): „Když tak lžou o tom, co jsme viděli a zažili, jak teprve musejí lhát o tom, co bylo dříve?“
Není divu….a na nic jsem se vás neptal!
To vyprávění babičky o tom, čeho byla na konkrétním místě a v konkrétní dobu svědkyní, může posloužit též jako jeden z historických dokumentů. Říká se tomu orální (ústní) historie.
Taky nechápete proč jsem to napsal?
Kdo je tady mimo mísu?
Petr napsal:
10.8.2021 (19:44)
…… Pan Urban je mimo mísu…….
V čem je nějaký dokument (bůh ví od koho a za jakým účelem sepsaný) důvěryhodnější , než vyprávění VLASTNÍ babičky o události,kterou přímo zažila?
Napsal jsem to snad někde?
Koukám, že je vás mimo mísu víc!
To umírání je špatně, protože nemělo žádný smysl? A kdyby ten smysl mělo? Co na to babička?
Odsunem Němců jsme se zbavili paté kolony německé ,ale posílili patou kolonu ruskou.Zkratka jedny zločince a vlastizrádce jsme jen nahradili jinými.Jak říkají Poláci,jednu tasemnici nahradila druhá…. Kdyby historici postupovali podle pětkrát přebraneho subjektivního svedectvi pamětníků ,tak se historiografie muže zrušit.
Ivo,
ale historie v podstatě nic jiného nemá, než svědectví lidí, kteří v té době žili. Ať už to sepsali průběžně (dokumenty, listiny, denníky, dopisy atd.), nebo dodatečně jako memoáry, nebo někdo zapsal jejich vyprávění.
V 19. století, krátce po smrti Napoleona na Svaté Heleně, vyšla vědecky se tvářící práce, která „dokazovala“, že žádný Napoleon nikdy neexistoval, že všechny správy o něm jsou, řečeno dnešním termínem, „hoax“. Je to zmíněno ve známé knize od Bergiera a Pauwelse „Jitro kouzelníků“. S poznámkou, že pokud by byla takto použitá argumen tace nasazena na nějakou méně známou a důležitou osobnost, tak by tomu i spousta lidí i uvěřila. Ta práce do jisté míry parodovala snahu Bourbonů zcela vymazat Napoleona z francouzských dějin.
No a teď tu máme pátou kolonu,která zlehčuje okupaci v r.68 a na Rusy nedá dopustit. Vládne tomu křupan na Hradě a VK a jemu podobní a co s nimi? (Omlouvám se,zdá se ,že je to mimo tema,ale je to aktuální!)
V zasade s clankem Jana Urbana souhlasim, i kdyz se domnivam, ze duraz mel byt polozen jinam – nikoliv na sudetonemecke odpurce nacismu, ale na bezne sudetske Nemce. Ti v poslednich svobodnych volbach zcela legitimne volili svou predstavu lepsiho zivota, za to jsme z nich po valce udelali vlastizradce a nasilne je vyhnali z mist, kde jejich predkove zili po osm set let. Jinymi slovy, povalecne Ceskoslovensko prijalo teorii „kolektivni viny“ a vyhnalo vice nez tri miliony svych byvalych obcanu. Prezident Benes v tom hral svou velmi negativni roli. Z jeho mnoha politickych chyb (Pariz 1920, Mnichov 1938, pakt se Stalinem 1943, Unor 1948) mu nejvice vytykm prave jeho hanebne chovani pri vyhaneni (nikoliv odsunu !) sudetskych Nemcu v letech 1945-46.
Běžní sudetští Němci byli nepřátelské obyvatelstvo, které se až do samého konce války dopouštělo odporných zločinů. Viz informace o tom, jak se chovali k uprchlým vězňům nebo nuceně nasazeným, viz jejich chování k lidem v „pochodech smrti“, viz jejich nadšené zařazení se do organizace Wehrwolf.
Zločiny nebylo možné vyšetřit a potrestat individuálně, protože jich jednak bylo moc, jednak nezůstali v řadě případů věrohodní svědkové, jen Němci s máslem na hlavě.
Ještě se tedy mohlo provést řešení v intencích křesťanství:
Když se vůdce tažení proti albigenským kacířům, Simona z Monfortu, zeptali jeho vojáci, co mají dělat se zajatci, protože nejsou schopni rozpoznat, kdo z nich je křesťan a kdo kacíř, odpověděl jim: „Pobijte je všechny, však si je nahoře přeberou.“ A byl krátce po své smrti blahořečen a poté i svatořečen, prostě – příkladný křesťan. (respektive možná řekl … však si je pánbu přebere, alespoň podle jiných zdrojů; aby mi skeptik zase nepřišil nějakou „lež“)
„Už jeho jedenáct memorand pro pařížskou mírovou konferenci v roce 1919 bylo souborem vědomých nepravd a nesplnitelných slibů. Stavět nový stát bez snahy o regionální spolupráci bylo více než neprozíravé. “
– a s kym mel Benes regionalne spolupracovat? S nackama? Autor nenapadne podsouva, ze kdyby se s nemcema spolupracovalo, mozna by zadna valka nebyla? Jenze duvodem valky nebylo zadne ceskoslovensko, ani zadni sudetaci – duvodem valky byla hitlerova snaha dobyt cely svet pro germanskou „panskou“ rasu. A 90% vsech nemcu mu v tom nadsene aplaudovalo.
V roce 1919 nikde žádní náckové nevládli.
Zcela jistě v Německu byly skupiny, z nichž NSDAP o pár let později vznikla.
Tento článek je naprosto zbytečný,Odsun němců byl realizován nejen u nás, ale i z Polska na základě dohod vítězných mocností na Jaltě Dokonce se uvažovalo o opětovném
připojení Horní a Dolní Lužice (zde však proběhla ve 20.stol. rozsálá germanizace) a posunutí hranice až k Berlínu, ale to Beneš , odmítl jako nereálné. Pan Urban zapomíná, že z 6,5 mil českého obyvatelstva bylo povražděno cca 350 000 čestných lidí z velké části inteligence včetně misterského předsedy, byly to asi 4-5-té nejvyšší ztráty za druhé světové války a vzhledem k tomu, že byli vražděni bez boje, jako zvěř, porovnává nás západ s řeckem , jugoslávií i polskem, které bojovali prakticky bez výzbroje. Váš článek pane Urbane naši a také vaši pověst ve světě nezlepší,
Nesouhlasim. Odsun Nemcu nebyl narizen dohodami z Jalty, ty jej pouze stvrdily jako existujici realitu za ulitbu Stalinovi, a zadaly, aby byl provaden humanne (coz se ovsem nestalo).
Vetsina zavrazdenych obyvatel protektoratu zemrela nikoliv za to, ze jsou Cesi, ale za to, ze jsou Zide. Stejne tak byli zabijeni nemecti Zide v Nemecku, polsti v Polsku apod. Teprve po valce se nam velmi hodilo udelat z nich Cechy. Dnes existuji cisla o poctech odbojaru ci zahranicnich vojaku, padlych ve valce. Ovsem drtivou vetsinu nasich zemrelych tvori zavrazdeni obcane zidovskeho puvodu, a to prave za ten svuj puvod.
Podívejte se do Wikipedie, kdy byla Jalta, a nepište nesmysly. Spojenecké dohody v Jaltě i posléze v Postupimi časově předcházely odsunu.
Před Postupimí proběhlo akorát pár „vyháněcích“ akcí, které v podstatě spoustě Němců zachránily život, protože měli máslo na hlavě v takovém rozsahu, že mohli skončit jako oběti lynčování.
Navíc byli „předčasně“ vyhnáni i „hosté z východních území“ (tj. němečtí osadníci na okupovaných územích v SSSR, z nichž mnoho dorazilo až do protektorátu), protože po nich šli sovětští vojáci jak slípka po flusu, vzhledem k tomu, že měli v čerstvé paměti stopy jimi napáchaných zvěrstev, která viděli během osvobozování těchto území.
Např. v Brně byl II. Ukrajinský front, mezi jehož příslušníky snad nebyl ani jeden (snad vyjma předválečných totálních sirotků), který by neměl v širším okruhu rodiny nebo známých nějaké Němci zavražděné osoby. Pokud ti našli nějaké „východní osadníky“, tak je, i ty, co jim poskytli ubytování, nemilosrdně pobili. A v podstatě i o tom byl onen „pochod smrti“ z Brna do Pohořelic, při kterém nezemřel ani jediný člověk.
To co říkáte o situaci v Brně po válce ale vůbec není pravda.Tak za 1. V Brně nebyli skoro zadnî ,,národní hosté ,,protože hlavní proud uprchlíků ze Slezska šel přes Vysočinu,střední Čechy,východní Čechy a západní Čechy.2.Vojáci Malinovskeho v Brně ani nevěděli ze jsou na Moravě,mysleli e jsou v Čechách.3. Pochod do Pohořelic vyvolány především bývalými brněnským kolaboranty a takzvanými partyzány byl stejnou zločineckou akci jako byly pochody z nacistických vyhlazovacích táborů a Ruda armáda s nim neměla nic společného.Byl to likvidační a pochod starych obyvatel Brna a jeho organizátoři měli být souzeni.To je další ze zločinů Beneše který těmto kreaturam udělil amnestii.
Oprava…Malinovskeho vojáci v Brně si mysleli ze jsou ve Vídni…
Za „pochod smrti“ si mohou především brněnští Němci sami a to za své chování před i v průběhu války. Nejen že agilně udávali a v Kounicových kolejích se popravovalo až do konce války,ale za spojeneckého bombardování vyháněli Čechy z krytů,že ty jsou jenom pro Němce.A to dokonce ještě i v době,kdy na Brno útočila Rudá a Rumunská armáda. Asi čekali,že stačí říci,že od teď se k sobě budeme všichni chovat slušně.
Usvědčují vás z nepravdy dvoudílné Dějiny Brna, které vyšly v 70. letech. Dále vzpomínky pamětníků, s nimiž jsem měl možnost mluvit.
I to s tou Vídní je totální nesmysl. Vojáci měli reálné mapy, jinak by nemohli postupovat v terénu podle rozkazů. Navíc v Brně přespával Kutuzov před bitvou u Slavkova a propagandisticky se o tom vědělo.
A že byli ve městě nalezlí němečtí osadníci z východních území a bydleli u brněnských Němců vím od pamětníků.
„Pochod smrti“ byl jediná možnost, jak zabránit lynčování Němců za to, jak se chovali za okupace i za to, co vyváděli na těch „východních územích“. Organizovala ho odbojová organizace zbrojováků, která za okupace opravdu utrpěla od gestapa citelné ztráty (a na druhé straně významně Němcům škodila). Řada jejích příslušníků byla zastřelena gestapáky přímo na pracovišti.
To co říká pan Pergill o konci války v Brně je jen snůška lží a výmyslů lidí kteří zcela jistě konec války v Brně neprožili..Pochybuji že se nějakého brněnského starousedlika ptal.Píše zde jen propagandistické bláboly.
Kontrolní otázka pro pány ,kteří zde stelou rozumem (různé nesmysly o vyhánění z protileteckých krytů- to by těm vyhaněčům Luftschutz dal co proto…)o situaci v Brně na konci války.Co bylo nejcharakterističtějším znakem toho že v Brně dojde k náletu? Byla to jedna specifická věc na kterou by žádný pamětník nezapomněl.A týkalo se to pouze Brna a žádného jiného města v Protektorátu.
Maminka vzpomínala na „kukačku“, ale co to přesně bylo, nevím, a už se jí na to nezeptám.
Náš dům postavil dědeček ve 30. letech, zažil bombardování, naštěstí ne přímý zásah, a měli jsme v době dobývání Brna na domě dva zásahy z děla (nebo možná z děla na tanku). Před naším domem se léta propadávala vozovka, protože tam byl po válce nedbale zasypaný protitankový příkop. Až někdy na konci 80. let se dělala generálka ulice a bylo vše vybagrováno do hloubky cca 5 – 6 m, tak byla tato vzpomínka na válku definitivně pryč.
Ještě mám schovanou na psacím stole vrtulku od bomby (její vyšroubování proudem vzduchu bombu odjistilo). Měl jsem jich víc, ale postupně se poztrácely, protože se z nich dělaly na potoce perfektní mlýnky.
Souhlasím , autor by si měl umět dovodit, kdo by se asi tak omlouval nám, kdyby Německo válku vyhrálo…Tam až ale jeho myšenky nedoputovaly, zastavil se u hledání chyb a prohřešků u vitězů , ale zapomněl na to, že bez nich by se asi nenarodil…
Velmi trefné.
Je to historicky těžká zátěž, kterou nelze vymazat, ale i vztah Německa k nám je tak zatíženy. Musíme věřit, že budoucnost nebude jednoduchá, ale společně úsilí nám pomůže ji překonat v překonávání společných nebezpečí, jen tak to dává smysl. Dnes nikdo neodhadne jaké síly a mocností budou ovlivňovat svět. Z bývalých mocnosti jsou státy střední velikosti a bývaly pokořeny stát je na trajektorii se stát supervelmoci se vším co k tomu patří. To je nepřijatelné pro některé státy a snaží se získat a tvořit koalice. Asie bude určovat vývoj ve světě pod vedením Číny v tomto století. Z těchto důvodů není odsun, nebo vyhnání Nemcu z ČSR až tak důležité, budou dulezitejsi spojenectví v překonávání ohrožení, která přijdou a budou zásadnější, než to co se odehrálo v minulosti. Budoucnost je nejistá a se silnějším spojencem se překonává lépe i když víme, že se bude vždy povysovat.
No máme historickou zkušenost – silnější spojenec nás v minulosti vždy obětoval! 1938, 1945, 1948, 1968 nebo zradil – 1993 Slováci.
Bylo by možno dodat, že o připojení Horní a Dolní Lužice k nově vzniklé Československé republice se uvažovalo už v době pařížských mírových jednání v roce 1919. Samozřejmě, jak píšete, šlo by vlastně o opětovné připojení k českým zemím, když povážíme, že obě Lužice patřily k zemím Koruny české od dob Lucemburků ve 14.století až do pražského míru mezi vídeňskými Habsburky (Ferdinandem II.) a saským kurfiřtem z roku 1635, který ukončil jeden z konfliktů v rámci třicetileté války…
Jen ještě dodávám, že tímto komentářem reaguji bezprostředně na slova komentáře „Jirek Zdeněk, 10.8.2021 (20:52)“…
Urbana a jemu podobné vykladače historie budu poslouchat až v okamžiku, kdy současné Německo uhradí veškeré a kompletní válečné reparace (které jsou stanoveny Pařížskou reparační dohodou a jejíž závěry se Němci snažili v roce 1997 bagatelizovat Česko-německou deklarací) a odškodní každou jednotlivou českou rodinu, která v důsledku jejich řádění v letech 1938 – 1945 přišla o své příslušníky nebo majetek.
Přesně!
Přesně tak. To není žádné otevírání starých křivd, jak se nám snaží namluvit naši servilní politici, ale jen prostý nezaplacený a jasně vyčíslený dluh, který nám Němci zřejmě jen nějakým nedopatřením zapomněli zaplatit. A teď se kroutí jako hadi a vymlouvají se na kde co, místo aby cálovali.
Slib Kohla byl jasný – pokud ČR bude souhlasit se znovusjednocením Německa, tak Němci uhradí dlužné reparace. Stejně jako to již předtím sliboval Genscher.
Souhlas,ale zároveň s německými reparacemi je nutno vymáhat ruské reparace.Tedy platby za ukradený uran,za ukradené know-how československych firem a zejména za 20 let okupace.
tak to musí Německo vymáhat mraky peněz za okupaci od r.1945 dosud – a místo toho stále každoročně platí „za pobyt“ vojáků USA miliardy eur (a nedávno chtěl Trump částku ještě vyšší…). A teď to samé by měl chtít Afghanistan po USA a dalších 59 státech, kteří se na „demokratizaci (někdy krvavé) podílely…
Souhlas.
To je opravdu počteníčko, ta „diskuze“! Mám pocit, že jste tu dobu všichni zažili na vlastní kůži… bože, bože!
Ti starší z nás jsou přímo potomky pamětníků.
„Edvard Beneš se zasloužil o socialistický stát.“
Dr. E. Beneš byl naším prvním socialistickým presidentem. A byl jím rád – protože byl BYTOSTNÝM národním socialistou, za nastolení socialismu v naší vlasti bojoval celý svůj život. To je fakt tak nezvratný, že s ním nic neudělá ani J. Urban, zarytý obhájce kapitalismu a demokracie.
Proč naše vlast nemohla přejít k socialismu ihned po osvobození od Rakouska a Evropy, po vzoru Sovětského Ruska? No přece vinou tehdejší existence menšin v naší vlasti: Němců, Maďarů, německojazyčných sionistů.
Cituji z NEJDŮLEŽITĚJŠÍHO projevu našeho prvního socialistického presidenta, který dr. Beneš přednesl dne 28. října 1945 před Prozatímním Národním shromážděním republiky Československé, u příležitosti svého potvrzení ve funkci: „…Po roce 1918 jsme nemohli dělat to, co děláme dnes. … přijali jsme v podstatě starou byrokraticko-policejní správu rakouskou a přes to, že už tehdy návrh na dnešní formu národních výborů byl učiněn, nebyl přijat hlavně z ohledu na naše Němce a Maďary – těm nebylo možno tehdy tu míru svobody a demokracie dáti. Dnes jsou poměry jiné. …
Dělnictvo bude musit míti vysokou morálku sociální a státní, aby se opravdu cítilo plně zodpovědným za celý hospodářský život státu. Musí si uvědomit, že se u nás začíná budovat celá nová společenská morálka a že těmito opatřeními neměníme jen instituce, nýbrž chceme a musíme tvořit také nového člověka.
Stejně si musíme uvědomit s celou vážností věci, že se nám celý proces socialisace musí podařit. S takovými věcmi se nemůže hazardovat. Uvažte jen, co by to znamenalo, kdyby náš veliký pokus nebyl úspěšný:
a) Celý svět na nás dává pozor a bude nás dle toho soudit, nejen naši schopnost, ale i naši státní odolnost pro budoucnost. Dle toho vzhledem k nám bude nadále postupovat. A zklameme-li, bude k nám nemilosrdný.
b) Položili jsme před světem na váhu – a to principiálně – celý problém socialisace jako takové. Jestliže by se nám celá tato operace nepodařila, je možno, že bychom mohli kompromitovati na dlouhou dobu i princip sám. Ti, kdož jsou mezi vámi socialisty, vědí, co to znamená.“
Celý projev ZDE: http://www.psp.cz/eknih/1945pns/stenprot/002schuz/s002001.htm
Prostě a jasně: Samotné Benešovy dekrety (= rozdrcení ekonomické základny třídního nepřítele) k socializaci ČSR nestačily. Proto jsme provedli etnické vyčištění naší vlasti, a cesta ke šťastným zítřkům byla otevřena.
Což – mimochodem – je NESMÍRNĚ hodnotné poučení i pro brzkou budoucnost, kdy budeme zavádět rozvinutý babišismus, předstupeň reálného putinismu a (v konečném kroku) komunismu: Nestačí pouhé převedení majetku boháčů do národní správy národního Vůdce Babiše – musíme PŘESNĚ jít ve šlépějích Dr. Beneše, a důsledně očistit vlast.
Ti, kdož jsou mezi vámi socialisty, benešisti, babišisti, zemanisti a putinisti, vědí, co to znamená.
Na shledanou v lepších časech!
P. Radosta
Pan Urban jako historik velice dobře zná podstatu problému, což mu ale nebrání sebemrskačsky nutit a vzbuzovat v českém národě pocity viny za chování našich předků při odsunu německého obyvatelstva po 2. sv. válce. Problém soužití Němců s Čechy, Moravany a Slezany trvá staletí, minimálně od Velké kolonizace. O Sudetech se pak mluvilo většinou jen polské straně od Jeseníků po Krkonoše. Dominantnější německý živel ve svých činnostech většinou předčil své slovanské sousedy, a proto získával větší bohatství a moc.
V rámci Rakousko-Uherska neměli Němci na území Českých zemí žádné výsadnější územní postavení, vyjma jazykové spřízněnosti. Porážkou a rozpadem Rakouska-Uherska a vznikem ČSR v r. 1918 se Němcům nepodařilo se osamostatnit, ani etablovat jako státotvorná menšina ČSR.
Právě z těchto reálii je potřeba odvíjet veškerý počátek oboustranného revanšismu. Ten vyústil z německé strany Mnichovem 1938 a relativně skončil odsunem Německého obyvatelstva v r. 1947 z Československa. Faktem je, že z pohraničí Českých zemí nikdo Němce nevyháněl, jako to dělali Němci od roku 1938 Čechům. S Hitlerem v zádech a s „konečným řešením české otázky“ byli nepřátelské aktivity pohraničních Němců v rámci Říše zlověstné a tragické. Německý národ uvěřil své rasové nadřazenosti a podle toho se choval k poraženým a podřadným národům. Bezohledně, tyransky, otrokářsky a vražedně. Nikde v historii se nenajde paralela k tomu, že by se oběti otrokářství a ponížení po jejich vítězném boji s otrokáři chovali k otrokářům velkoryse a bez pomstychtivosti. Naopak!
Pan Urban v teple, v klidu a míru svého bádání, s odstupem 75 let od doby, v níž nežil, nic neprožil, a ve svém pozdějším životě nezažil ani zbla ničemností protektorátní poroby, si dovolí moralizovat tehdejší společenskou atmosféru včetně kauzality projevů nenávisti vůči po zásluze poraženým.
K čemu je člověku-historikovi vzdělání, když neumí či nechce dávat události do patřičných souvislostí, respektive se vyhýbá souvislostem s obecně přijímanými atributy spravedlnosti.
Je mi líto: Platí jednoznačně ono „Vae victis“. Němci válku prohráli, a tak si byli nuceni tu porážku „vyzobnout“ do dna. Kdyby válku vyhráli, patrně by dnes už nikdo nemluvil / nepsal česky.
No vidíte,my máme chybu i na prezidentské standartě: PRAVDA VÍTĚZÍ
Realitě přitom odpovídá : PRAVDA VÍTĚZI
To heslo pochází od dob husitů a původně znělo „pravda boží vítězí“. No, a protože za pravdu boží bojovaly jak všechny frakce husitů, tak i všechny frakce katolíků, tak ať vyhrál kdokoli, „pravda boží“ zaručeně zvítězila. Příště ovšem zase jiná 🙂
Češi nepotřebují ani mýty, ani pravdu, ale obrazně řečeno „pár po hubě“ aby se vzpamatovali!
Bohužel opakujete polské bludy o našem vražení dýky Polákům do zad v době, kdy bojovali s bolševiky. 19. ledna 1919 vydalo československé Ministerstvo národní obrany rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska (nebudu tu psát dlouhé pojednání o tom, jak Marie Terezie a Friedrich Velký válčili o Slezsko). 21. ledna 1919 vyzvalo Československo Polsko ke stažení polského vojska a orgánů z Těšínska. Polsko výzvu ignorovalo. Postup československých jednotek (v podstatě našich italských legionářů) – pod vedením generála Šnejdárka ve směru na Skoczów byl zastaven v noci z 30. na 31. ledna 1919 na rozkaz pražského MNO (na nátlak západních mocností). Šestidenní válka byla ukončena podepsáním československo – polské smlouvy dne 3. února v Paříži. V té době polsko-sovětská válka teprve začínala (bitva u Berezy Kartuské proběhla 14. února 1919). P.S. Víte co to byl tzv. Bunt Želigowskiego?
Reagoval jsem na Petrse 11.8.2021 v 10:38. A pro přesnost: Ti naši legionáři, kteří byli počátkem ledna 1919 urychleně přivezeni z Itálie do vlasti a pak pod generálem Šnejdárkem vybojovali šestidenní válku, byli původně součástí našeho francouzského legionu (viz Šnejdárek: Pochoduj, nebo zemři). A (první) bitva u Berezy Kartuské proběhla 13. až 16. února 1919 (https://pl.wikipedia.org/wiki/B%C3%B3j_pod_Berez%C4%85_Kartusk%C4%85 ).
Dnešní historici neustále řeší odsun Němců. Za první republiky historici nestále řešili Bílou horu a naše hochy od Zborova.
„Nikdo Beneše nenutil uzavřít protiústavní spojenectví se Sovětským svazem z roku 1943“. To napsal Jan Urban. K tomu chci vyjádřit toto: Smlouva se SSSR z roku 1943 se nazývá: „Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik“. Byla podepsána 12. prosince 1943 v Moskvě. Nebyla totiž žádnou smlouvou o spojenectví.
jinak vidí odsun Němců a Maďarů z ČSR, který se uskutečnil v ČSR MIMOCHODEM striktně podle dohody a na základě nařízení vládě ČSR a Benešovi z dohody vítězných tří mocností USA, SSSR a VB….tak jinak je vidí dnešní árijsky čistý český občan, jehož rodina si neprošla HOLOCAUSTEM, což autor článku pan Jan Urban JE, což nám sděluje mezi řádky a jinak vidí odsun ze své vlasti pozůstalí Čeští židé, navrátivší se z koncentračních táborů a jejich potomci
Čeští Židé odsunuti nebyli (někteří dobrovolně emigrovali do Izraele a často odtamtud ještě jinam).
Do odsunu šli Židé, kteří se v onom kritickém sčítání lidu hlásili k německé národnosti. Mnozí z nich měli na triku i podporu německých nacionalistů za první republiky a velice často se k českým zaměstnancům chovali hůř než opravdoví Němci (prostě: poturčenec horší Turka). Např. nutili zaměstnance ke komunikaci v němčině a nutili je pod hrozbou vyhazovu z práce posílat děti do německých škol. Než se rozneslo, co jsou koncentráky vlastně zač, tak jim české obyvatelstvo vesměs sankce ze strany Němců (arizace majetku, podřízení Norimberským zákonům, odvoz do koncentráků) přálo.
Později už ne, ale pravda o koncentrácích vyšla najevo až někdy v roce 1944, do té doby i vlády západních Spojenců oficiálně braly za svou „expertízu“ Mezinárodního červeného kříže, která na nich nic zlého neshledala (můžem se leda domýšlet a hádat, nakolik byli inspektoři ČK oblbnuti nějakými „potěmkinskými vesnicemi“, a nakolik případně jinak „ovlivněni“).