Jan Urban: Atentát jako kruté probuzení z pocitu, že slova nic neznamenají
KOMENTÁŘ. Novodobý demokratický parlamentní systém byl na přelomu 18. a 19. století vystavěn na principech postupného vyjednávání, nikdy nekončící diskuze a racionálních kompromisů. Násilí v něm nemá místo a je za všech okolností odsouzeníhodné a nepřijatelné. Platí to ovšem, a na to sami politici rádi zapomínají, pro násilí ve všech jeho formách.
V této chvíli je proto nutné vidět i krutou pravdu, že usilování o život člověka je až na konci dlouhého období násilí verbálního, které se v minulých desetiletích stalo neoddělitelnou součástí naší „postkomunistické“ populistické pseudopolitiky.
Sázka na rozeštvanou společnost
Robert Fico je obětí atentátu, pro který není omluvy. Není však možné zapomenout na to, že sám dlouhá léta podněcoval a provokoval sprosté verbální útoky na svoje politické oponenty.
Stejně tak nikdy nezasáhl proti jedinému případu, kdy jeho nejbližší spolupracovníci, jako třeba dnešní místopředseda parlamentu za SMER Luboš Blaha, bičovali dav k nenávistnému skandování, že prezidentka Čaputová je „americká kurva“.
Reakce slovenských politiků na ničím neospravedlnitelný útok na právoplatnou většinou zvoleného premiéra jen potvrzují základní rozpor mezi nacionálně-socialistickou scénou a racionálnějšími představiteli většiny politických stran.
Později se tento vysokoškolsky vzdělaný postmarxistický filosof a obdivovatel Huga Chaveze, Che Guevary a Vladimíra Putina vymlouval na to, že chtěl jenom, aby dav skandoval slovo „agentka“, a že na pódiu zmíněné ošklivé slovo nebylo slyšet.
Robert Fico stál hned za ním a spokojeně se ušklíbal, aby vzápětí sám vyzýval k „sundání té americké paničky Čaputové“ a přidal i pár dalších hrubostí.
Robert Fico je proto i obětí vlastní neslušné politiky. Naprosto vědomě a cílevědomě po dlouhá léta rozeštvával slovenskou společnost. Daleko překonal svůj vzor z devadesátých let Vladimíra Mečiara a dotvořil korupční syndikát, převlečený za stát, ve které vládl zájem a vzájemná ochrana regionálních mafií, podporujících SMER.
Tato symbióza a tolerance organizovaného zločinu vedla až k nájemné vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v únoru 2018. Vlna demonstrací tehdejší Ficovu vládu smetla.
Sám Robert Fico pro objasnění zločinu a jeho politického krytí nehnul ani prstem. Naopak, bojoval proti vytvoření zvláštní prokuratury a odmítal výměny a trestní stíhání prokazatelně zkorumpovaných policejních šéfů, které sám do funkcí dosazoval.
Dodnes slibuje, že až přijde čas, tak zveřejní „pravdu o tom, kdo zabil Jána Kuciaka“ a to i přesto, že rozsáhlé policejní vyšetřování a soudní řízení dokázalo na nezpochybnitelných důkazech popsat tuto tragédii minutu po minutě.
Výhrůžky jak ze třicátých let
K návratu k moci mu pomohla nejednotnost demokratické opozice ukonejšené jeho porážkou v prezidentských volbách v roce 2019.
Ficově garnituře potom stačilo použít osvědčené metody populistických kampaní doby sociálních sítí – strašení vnějším i vnitřním nepřítelem, doplněné o sliby sociálního státu.
Reakce slovenských politiků na ničím neospravedlnitelný útok na právoplatnou většinou zvoleného premiéra jen potvrzují základní rozpor mezi nacionálně-socialistickou scénou a racionálnějšími představiteli většiny politických stran, včetně SMERU.
Postkomunističtí nedozrálí politici si z totalitní zkušenosti odnesli pocit, že slova nic neznamenají. Pochopili to mnohem dříve, než se tomu s nástupem sociálních sítí přiučila i velká část politiků Západu.
První, opravdu hysterická, vystoupení už zmíněného místopředsedy slovenského parlamentu Luboše Blahy a předsedy Slovenské národní strany Andreje Danka připomínaly spíše fašistické výhrůžky z třicátých let minulého století.
Blaha přiřkl vinu za atentát opozici, liberální demokracii a novinářům. Danko dokonce prohlásil, že pro SNS ten atentát znamená začátek války a hrozil nekompromisní osobní odvetou.
Naprostým protikladem je společný postup odcházející prezidentky Zuzany Čaputové a jejího zvoleného nástupce Petera Pellegriniho. Oba, ač politicky patří do opačných názorových proudů, společně vyzývají ke klidu a usmíření.
Jejich společná výzva k setkání představitelů všech parlamentních politických stran a k uklidnění situace představuje pro Slovensko mimořádný příklad státnické rozvahy.
Zodpovědně a rozvážně původně vystupoval i ministr vnitra a asi nejdéle fungující politický souputník Roberta Fica, ministr obrany a místopředseda vlády Robert Kaliňák.
Ten nejprve se schůzkou v prezidentském paláci souhlasil, aby v pátek pozdě odpoledne napadl „falešnou politickou korektnost“ a ultimativně požadoval od opozičních politiků a všech novinářů omluvu za to, že v minulosti proti Robertu Ficovi vystupovali, protože podle něj „všechny tyto lži jsou hlavním důvodem, proč dnes Robert Fico bojuje o život“.
Národní zájem se dá hájit bez lhaní i bez pěny u úst.
Novináři coby největší nepřítel
Postkomunističtí nedozrálí politici si z totalitní zkušenosti odnesli pocit, že slova nic neznamenají. Pochopili to mnohem dříve, než se tomu s nástupem sociálních sítí přiučila i velká část politiků Západu.
Nehynoucí memento amerického demagoga Steva Bannona o novinářích coby největších nepřátelích nové politiky doby sociálních sítí, se kterými se ale dá snadno bojovat tím, že „zaplavíš prostor sra*kama“, mělo ve střední Evropě svoje průkopníky.
Po Václavu Klausovi a jeho volební „mobilisaci“, opoziční smlouvě či jeho skandální amnestii při odchodu z funkce prezidenta nastoupil Miloš Zeman s už desítkami málo inteligentních lží a provokací.
Můžeme být tedy vděčni za ostentativní mediální slušnost trochu toporného premiéra Petra Fialy, který může být v mnoha ohledech nestatečný a se kterým lze v řadě věcí i nesouhlasit. Je ale důkazem toho, že národní zájem se dá hájit bez lhaní i bez pěny u úst.
Státnickou rozvahu v této chvíli ukázaly i odbory, které odvolaly všechny v nejbližší době plánované veřejné protesty. Buďme za to vděční. Politická zralost – a tedy skutečná politika v zájmu země – je v pochopení starého přísloví o tom, že nelze jet na tygru a myslet si, že se nic nemůže stát.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
26 komentářů
Tedy – jestli bych si dovolil úvahu, zda nedochází k omylu, a zda tímto naopak nedoháníme ty vymoženosti Západu, protože i tam historicky bylo i aktuálně je, teroristických útoků (na prostý lid), tak ale atentátů na VIP, taky dost.
Možná tedy stačí zopakovat přímo prorocká slova Merkellové „Wir schaffen das“.
Proč se zoufale dívat jedním směrem na Západ a pomlouvat. V Rusku je vraždění nepohodlných lidí doma i v zahraničí, běžnou státní politikou i ruským lidem uznávaná a volbami schvalovaná praxe. Inu Slované.
Není přece nic jednoduššího, než vyhodit do popelnice všechny vymoženosti Západu (vyráběné levně v Asii) a vrátit se s Rusáky na stromy do věčné říše zelí a vodky. 🙂
Neplést si prosím brutální jednostrannë postupy totalitních režimů (a ty já nepopirâm) s teroristickými útoky a atentáty, ke kterým dochází i v demokracii. Protože ty se tam můžou dít,a že to napíšu surové, naprosto svobodné a jejich cíle se měnï podle toho kdo je po svobodnych volbách zrovna u moci a jakou politiku právě vede.
A že taky nepožaduji nějaký návrat zpět, ale naopak si na to v té demokracii musíme zvyknout.
Pan Urban to jistě myslí dobře – jenže – vidí to tak, jak je asi vidět naše galaxie z některého místa uvnitř galaxie. Nechce se na galaxii podívat s dostatečné vzdálenosti. Tak se to má i s naší vnitřní politikou. To, že se partaje hádají jim není možno vyčítat, jednají přece v rámci Ústavy, zplichtěné horkou, ueforickou jehlou po roce 89. Kdepak by někdo požadoval po poslanci vzdělání, úspěšné výsledky, schopnost jednat s veřejností! Na premiéra člověk vystačí s pochybným názvem politologa, když za ním, kromě vedení školy a kopy řečí není vidět nic, jen byrokracie. A když budu pokračovat podobně je tomu u současných ministrů. Takže se není co divit, když se třeba ministryně obrany vyjadřuje jako kanálie. Zastupitelská demokracie současného ražení je přímo předurčena k tomu, aby rozhádala společnost. Dokud je společnost třeba dotovaná vykořisťováním kolonií a v metropoli se mají lidé dobře, ještě to jde. Jakmile ale není rozpočet dotován zvenčí a lidé se ocitají v potížích nastávají v zastupitelských demokraciích rozpory vedoucí někdy až k násilí. Nejhorší situace nastává, když se do vedení partají dostanou jen hádaví lidé, kteří v životě nic nedokázali. Za takového mám třeba pana Šimečku mladšího. Ten už se živí jen napadáním jiných. Nic neumí, dostat ho do vlády nastane stejná katastrofa jako u nás s Fialou, když ovšem je Šimečka útočnější.
Takže – je třeba vidět pravou příčinu.
Neboli – potřebujeme jiné noty, než nám nabízí současná Ústava, která měla být už dávno nabídnuta k revizi. Před tím ovšem musí být adeptům vládnutí vysvětleno, oč lepší by bylo řídit stát jako podnik. Dovedete si představit podnik, v němž se někteří neustále hádají? Nebo snad jsou věčné, neplodné hádky v demokracii samozřejmé? Zcela jistě nikoli. Když tedy se hádáme, není to demokratické. Máme uváženě a věcně diskutovat. Demokracie je diskuse, nikoli hádky.
Ani jiná Ústava nic nezmění. Je to v obyvatelích ČR. A pravá příčina?
Lidé mají přesně to, co si většinově zvolí. Politici jsou přesným obrazem svých voličů. Výsledky celostátního testu IQ populace ČR by odborníky asi nezaskočily, ale širokou veřejnost možná pořádně vyděsily a „nejchytřejšímu“ etniku na světě, který každému na potkání radí na chvíli přistřihly křidélka a hlavně zavřely „ústa“.
Já nikde v ČR nevidím pořádek jako ve Švýcarsku, a Rakousku, technologický boom jako v USA na Taiwanu, nebo Jižní Koreji ani asijskou pracovitost. Já občas v Tv vídávám české kňourající lenochy, kteří mají na všechno bezpracný nárok a jejich volené politické zástupce, kteří jim to zařídí. Německé důchody,…, za to, že chodili do práce, bohužel, mnozí jenom chodili.👎 I to setkání s německou, nebo polskou prodavačkou, úřednicí je jiný level, než setkání s nadutou českou důrou v obchodě, nebo úřadě… Prolhaná, líná, nadutá a závistivá, taková je většinová česká populace i její volení politici. Pravda, pracovitost a přirozená vstřícnost jsou málo kdy k vidění, stejně jako ve společnosti.
Bude to asi v této zjitřené době znít cynicky, ale konečně se vysoce nadstandardní odměny politiků, zcela neodpovídající jejich nízké kompetenci a nulové odpovědnosti, se v duchu posledních událostí v Horních Uhrách alespoň trochu kompenzují mírou rizika s touto profesí spojené. Platit to samozřejmě bude jen pro určitý specifický a vyhraněný typ politiků. Běžný „řadový“ politik se může obávat tak nanejvýše negativních komentářů na sociálních sítích či nějakého toho vajíčka či rajčete na meetingu (a to se za ty prachy fakt dá přežít a vydržet). Třeba se tato kasta „nadlidí“, kteří svou každodenní nekompetencí a neschopností ničí a komplikují životy lidí, kteří je musí živit z brutálního zdanění práce a spotřeby a kterých se důsledky jejich špatného rozhodování nikterak nedotýkají, začnou ve svých slonovinových věžích konečně trochu bát. A strach je jedním z motivátorů pro sebezpytování či změnu. Ostatně v minulosti se i vládci „z Boží milosti“ báli o život, revoluce či hněvu davu. Proč by současní politici měli být výjimkou? Však benefity, luxus, možnost nechat se korumpovat a během vskutku krátké doby hmotně zajistit sebe i svou rodinu na několik dalších generací trochu toho strachu bohatě vyváží!
Dnešní politici však nejsou ve funkcích z vůle „boží milosti“, jak se mylně domníváte vy, ale z vůle voličů hlasujících ve svobodných volbách zpravidla pro stejné týpky, jakými jsou oni sami.
Přesné !
Přesně!
Chtěl bych připomenout, co ve své promluvě před loňskými volbami na Slovensku zmínil Tomáš Halík: Putinovo Rusko už dlouho vede proti nám a všem bývalým sovětským satelitům hybridní válku pomocí dezinformačních médií a své páté kolony v našich zemích. Velmi mu záleží na tom, najít trojské koně uvnitř Evropské unie k jejímu postupnému rozkladu, k destrukci Evropy a celého mezinárodního právního řádu. Nyní se nejvíce zaměřili na Slovensko. …. Pokud se klany nacionalistů a fašistů, napojené na kriminální podsvětí, zmocní vlády nad Slovenskem, může to znamenat odtržení Slovenska od evropské civilizace a politické kultury směrem k chaosu divokého Východu. Konec výňatku z promluva Tomáše Halíka. Pan profesor Tomáš Halík se docela trefil, že?
Naprosto s vámi souhlasím. Obávám se, že vládnoucí slovenští nacionální socialisté atentátu zneužijí k omezení demokracie na Slovensku a postupně k přípravě na jeho odtržení od Západu (Slováci mají oproti nám opravdu velké štěstí, že mají Euro, které jim případný odchod z EU dosti zkomplikuje).
Asi před hodinou jsem sledoval pořad na ČT2 o vraždě Jána Kuciaka. Nečiním si velké iluze o vyspělosti českých voličů, i ti si po dvakráte dokázali zvolit Miloše Zemana za prezidenta a jednou Andreje Babiše za premiéra, ale na Slovensku je v tomto ohledu situace ještě násobně horší. Nejprve si opakovaně zvolili HZDS na čele s Vladkem Mečiarem a když přestali volit Mečiara, zvolili si třikrát bývalého komunistu Roberta Fica a jeho mafiánský režim. Po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky slovenským voličům došlo, že Robert Fico a jeho mafiánské společenství asi nebude to pravé ořechové, a tak místo mafiána Fica si zvolí neschopného populistu a kašpárka pana Matoviče. Poté, co slovenští voliči zjistili, že tato volba nebyla dobrá, tak si pak do čela státu opět zvolí mafiána Roberta Fica a spol. Co byste na toto řekl pane Miroslave? Já prostě nemám slov. A toto se prosím děje na religiózním Slovensku, kde by alespoň podle církevního učení měla být morálka na předním místě. Buď mají na Slovensku něco špatně s religiozitou nebo s církví.
Hlavně jsem zvědavý, jestli se naši dezoláti, hlavně Bábiš a Pi-tomio, konečně vzpamatují a zklidní svou zatím čím dál tím více konfrontační, nenávistnou a lživou v podstatě už permanentní volební kampaň. Mám docela obavu, že nikoliv (nakonec Bábiš je Slovák a Pi-tomio Japonec) a že se i my zanedlouho povezeme s kopce dolů na šikmé ploše za Slovenskem. A nejenom dolů, ale současně i zpátky na Východ, do koloniálního područí Číny a Ruska. Proto Slovensko by mělo pro české voliče sloužit jako poslední varování před volbou bolševických a fašistických autoritářů.
Autor si poněkud odporuje. Nejdříve hovoří o soustavném vyjednávání a racionálních kompromisech a následně nacionálně socialistických násilnostech třicátých let. To, že jsme tady 40 let nebyli díky brutální totalitě na pouliční nepokoje zvyklí, neznamená, že v demokratických společnostech se toto nedělo. Dělo se to a stále ses to děje. Ani atentáty a bombové útoky nejen islamistického původu, nebyly v západních demokratických společnostech něco výjimečného nebo neznámého. Spoustě lidem prostě a jednoduše není racionalita (pokud se to netýká hrabání pod sebe) vlastní, a to se týká jak mafiána fica tak jeho atentátníka.
Demokracie je střídání vlád podle vůle občanů vyjádřené v demokratických volbách. O tom, zda vláda porušuje ústavu nebo zákony rozhoduje soud. Není možné, aby opoziční strany svrhavaly demokraticky zvolenou vládu. V ČR pokorně čekají opoziční strany na vypršení mandátu vlády, i když vláda koná v rozporu s volebním programem (jako teď Fialova vláda). Naopak na Slovensku už podruhé od 2018 chtějí svrhnout demokraticky zvolenou vládu , která plní svůj volební program.
Za 2,5 roku Fialovy vlády opozice už 3x vyvolala hlasování o nedůvěře vládě, a to z diskutabilních, nebo spíš zástupných příčin.
A také se opozice a její podporovatelé přiživují na četných demonstracích, tu proti bídě, tu za učitele, nebo zemědělce. A na všech těchto 7-8 demonstracích požadována demisi vlády.
Nepopírejte, že se naše opozice přes dva roky nemůže dočkat, až se zase chytne vesla.
„Robert Fico je proto i obětí vlastní neslušné politiky.“
Velmi vlídně, delikátně řečeno.
Děkuji Vám, Jane Urbane, za tento příspěvek.
Ne. Robert Fico se stal obětí neochoty opozice uznat své porážky ve svobodných volbách.
Robert Fico se stal obětí střelce Juraje C., který byl před atentátem sympatizantem Kotlebovy silně proruské strany Ľudová strana Naše Slovensko.
Pamatujete si ještě ty vlny dezinformací z britské MI6 a kolegyňky CIA o Putinovi zkraje války? Už několik let (!) má mít rakovinu slinivky, modré (!) ruce jako Fantomas, poukazovalo se na jeho neklidné nohy, které prý neovládá, prosté provlečení rukou, znak orientální důvěrnosti s Erdoganem, bylo mladšími snaživými kolegy pana Urbana vykládáno jako „podpírání“. Botox ve tváři, nejméně tři dvojníci…sešel se rok s rokem a zdravím kypící V. V. P. je pořád s námi a zoufalá dezinformační kampaň médií napojených na Nadační fornd nezávislé (sic!) žurnalistiky se rozplynula jako pára nad hrncem. Proč? Protože jí už netřeba, válka je prohraná, neproduktivní válečná dezinformační propaganda končí.
Divide et impera.Tak třeba kandidovat v Mexiku,jen pro
otrlé, těch vražd,tak se to rošířilo do Evropy.A vy jste u
toho byl,Bartoníček spolupracovník STB,tak to byla také
,,Poprava“.
Slovenský narod se podvolil cechoslovakismu při vzniku ČSR, při Mnichovské krizi zvolíl oklestenou samostatnost, což bylo lepší řešení jak Protektorát v Česku. Vítězství SSSR v II. světové válce a následná, dominance ve východní Evrope, politické strany ČSR řešily budováním socialismu se zatatymi zuby. Trvalo to 40let, než si Slovaci řekli o statopravni uznani, to se stalo v r. 1968.A zase KSČ udržovala federaci za každou cenu, což se nepovedlo a došlo k rozpadu statu. Liberální demokracie se stala silou v Česku více ekonomickou. Na Slovensku je to složitější paternalisticka ocekavani obyvatel nejsou plněná, proto dochazi k situacím zvlášť když sousední Ukrajina je v konfliktu s Ruskem. Kombinace prez. Caputova a Matovicova vláda, a dá lší nepovedené vlady dovedly Směr k vítězství s tímto stavem se běsněním opozice stalo,že byl spáchán atentat na, premiéra Fica. To je těžký úder pro Slovensko a cesta bude pomalá s obtížemi. Je možné ocekavat ještě větší příklon Slováků k Madarsku a posílení vzájemných vztahu. Liberální opozice Slovenska bloudi a nemá řešení situace, může se stat okrajovou silou Slovenska. Slovensko najde své důstojné místo na světě.
Když jde o moc a prachy, tak i vražda oponenta může být užitečná. V politice jde vždy o moc a prachy, to ví každý.
Ano, Kuciak by mohl vyprávět .. kdyby žil.
Tak zvany pokus o prevrat 6 Ledna 2016 ve Washingtonu
a nezdareny atentat ( a jine podobne udalosti) na pana Fico vzbuzuji ve mne vzdy dve otazky: Kolikrat je mozne zapalit Reichstag a jak se tomu vyhnout ???
Fico? Typicky postsvazacky gauner balkanskeho strihu. Hodil by se nekam do Kosova, Moldavie nebo Cerne Hory. Tam by bylo jeho prave misto.