ROZHOVOR. Pozornost na Maďarsko v posledních týdnech strhávají protivládní demonstrace v Budapešti. Země je ale stále pevně v područí propagandy premiéra Viktora Orbána. Klíčové pro její úspěch je maximální potlačení nezávislých médií. Ta ovšem v zemi stále fungují a právě poslední protesty ukázaly, že část veřejnosti se jich nechce vzdát.

Agnes Urbanová

Lidé mimo velká města se v Maďarsku vůbec nemají šanci dostat k nezávislému tisku, popisuje z vlastní zkušenosti odbornice na ekonomiku médií z Korvínovy univerzity v Budapešti Agnes Urbanová. Ta kromě akademické dráhy působí i v think-tanku Mérték.

S kolegy v něm začíná pracovat na výzkumu, který by měl prokázat, zda a jak maďarská státní pošta znesnadňuje distribuci nezávislého tisku na venkově. „Seženete ho jen ve velkých městech, v prodejnách Tesco nebo Spar, zahraničních řetězců, které ho nediskriminují, nebo na čerpacích stanicích,“ říká.

V rozhovoru pro HlídacíPes.org vysvětluje, proč je i navzdory stále silnějšímu sevření médií v Maďarsku Orbánovou vládou optimistkou, že Maďaři si svá poslední zbylá nezávislá média vzít nenechají.

Orbán šetří, co když EU zavře kohoutky?

Když před měsícem majitelé deseti mediálních domů v Maďarsku převedli svá média do rukou mediální nadace blízké Orbánovi, bylo to na Západě interpretováno většinou tak, že si Orbán ještě víc podmanil média. Ve skutečnosti ta média, která do nadace vstoupila, už předtím pod kontrolou měl. Jaký může mít vytvoření nadace skutečný dopad na práci novinářů v Maďarsku?

Ano, většina z těch médií byla nejen provládních, ale řekla bych že přímo propagandistických směrem k vládě, byl tam pouze jeden týdeník, který vlastnili opoziční socialisté. Jeho editoriální politika se změní, ale zbytek těch médií bude pracovat tak jako předtím a pro jejich publikum se nic nezmění. My vlastně přesně nevíme, proč se Orbán rozhodl takhle konsolidovat tu členitou mediální krajinu. Jedním z důvodů může být, že to prostě bylo příliš drahé. Když máte deset různých společností, které mají vytvářet zisk, deset různých vlastníků, kteří mají dostávat dividendy, deset různých managementů, stojí to peníze. Možná se prostě Orbán snaží ušetřit peníze pro případ, že by eurofondy netekly tak jako dřív, a tím si nemůže být jistý.

Z toho, co říkáte, vyplývá, že už před vznikem mediální nadace Orbán řídil těch deset mediálních domů jako firmu nebo holding, že rozhodoval o dividendách a podobně?

Ano. Vlastníci těchto médií mají blízko k vládě, vládní straně FIDESZ i přímo k Orbánovi z různých důvodů. Nejen skrz média, ale třeba i stavební byznys a další podnikání. Tato média byla prakticky financována z inzerce zadávané státem a bylo to pro stát velmi drahé. Navíc to bylo dlouhodobé téma, velmi viditelné pro maďarské diváky a čtenáře, takže myslím, že Orbán prostě chce snížit objem peněz, které do toho jdou.

Problém je, a je to skutečně velké nebezpečí pro zbývající média na maďarském trhu, že tenhle nový mediální konglomerát bude velmi atraktivní pro velké zadavatele inzerce, včetně mezinárodních společností. Jsou v tom všechny regionální deníky, nejméně pět celostátních deníků, některé televizní stanice a webové portály. Velcí inzerenti to prostě nebudou moci obejít a budou své peníze muset utrácet právě tady, i když se dřív bránili inzerovat v médiích šířících vládní propagandu.

Pošta ve službách propagandy

HlídacíPes.org nedávno zveřejnil i rozhovor s výkonným ředitelem portálu 444.hu, který patří mezi poslední nezávislá online média v Maďarsku s výrazným čtenářským zásahem. Podle něj neexistuje v zemi jediný deník, který by nebyl v područí vlády. Totéž platí až na výjimky – Klubrádió a televizi RTL – i o rozhlasovém a televizním trhu. Souhlasíte s tím?

Pokud jde o rozhlas a televizi, naprosto. A pokud jde o print – máme sice některé nezávislé politické týdeníky, ty ale čte jen úzká skupina intelektuálů. A navíc je těžké si je na venkově vůbec koupit. Třeba já když jedu na chalupu, ty týdeníky prostě v naší vesnici nekoupím, musím je sehnat buď v Budapešti nebo na benzínce. A s tím souvisí i další příběh – jak maďarská státní pošta vůbec distribuuje tenhle typ tiskovin. Budeme o tom dělat výzkum.

Naznačujete, že státní pošta dostupnost nezávislého tisku cíleně blokuje nebo znesnadňuje?

Nemůžu to blíž komentovat, protože kolegové s výzkumem teprve začínají. Ale já sama jsem se na to ptala lidí z různých oborů a ti mi na základě zkušeností z menších měst a vesnic potvrdili, že tam jsou v podstatě tři možnosti, jak se dostat k novinám a tisku. Jednak je to přímo pobočka pošty, pak malé obchody, které ale v Maďarsku na základě franšízové struktury stojí vlastnicky také blízko vládě, a nakonec trafiky, které sice nejsou vlastněné státem, ale systém přidělování licencí pro trafikanty ovlivňuje Orbánova strana FIDESZ, takže těžko v trafikách povolí nezávislý tisk. Ten seženete jen ve velkých městech, v prodejnách Tesco nebo Spar, zahraničních řetězců, které ho nediskriminují, nebo na čerpacích stanicích. Ale staří lidé, kteří si chtějí jen koupit noviny v blízkém obchodě, nemají šanci se k nezávislému tisku dostat.

Maďarská i světová média už v minulosti důkladně popsala rozsáhlý systém Orbánových „starých přátel“ a lidí, kteří jsou ve svém byznysu skrze předsedu vlády v Maďarsku nějak napojení na státní či evropské pěnězovody. Přesto, opravdu se nenajdou žádní podnikatelé, kteří by nebyli přímo pod Orbánovým vlivem, měli peníze a byli ochotní jimi podpořit nezávislá média?

To je téma, které dalece přesahuje oblast médií. V Maďarsku po pádu komunismu během privatizace téměř všechno skoupili zahraniční investoři. Dnes sice máme pár IT společností v maďarských rukou, které lze považovat za takový „nový maďarský průmysl“, ale v zásadě nám chybí velcí domácí vlastníci a kapitál v maďarských rukách. Samozřejmě nemluvím o bohatých politicích, kteří sledují svoje vlastní zájmy.

Jsem optimistka, lidé se probouzejí

Středoevropská univerzita nedávno po tlaku Orbánovy vlády potvrdila přesun velké části svých aktivit z Budapešti do Vídně. Vy sama vyučujete ekonomiku médií na státní Korvínově univerzitě. Cítíte nějaký tlak seshora? A jak se dnes dá v Maďarsku vůbec vyučovat a studovat tohle téma, když mediální scéna vypadá tak, jak vypadá?

Moje osobní zkušenost je zatím dobrá. Vlastně si myslím, že moje kurzy jsou mnohem zajímavější než třeba před deseti lety. Byly tehdy příliš teoretické, bez zajímavého vývoje. Teď naopak máme zajímavé příklady narušování trhu, jen za tenhle semestr to byl zmiňovaný vznik mediálního konglomerátu, pak příběh portálu Index.hu a spekulace o tom, jak moc je ještě nezávislý, anebo vznik online verze někdejšího týdeníku Heti Válasz, který nedávno přestal vycházet. Můžeme taky hodně mluvit o crowdfundingu nebo dalších nových byznys modelech pro média.

Když zmiňujete Heti Válasz, tedy online návrat někdejšího tištěného titulu, dá se to brát jako pozitivní signál, že s maďarskými médii ještě není všechno ztraceno, nebo je to jen poslední záchvěv…?

Já jsem vlastně docela optimistická. Ta nezávislá média, která zůstala, jsou stále víc a víc inovativní. Je v nich velký novinářský i manažerský potenciál, mají dobrou komunikaci, jak lidem vysvětlit, že potřebují finanční podporu. A na druhé straně je zajímavé sledovat i maďarskou společnost. Ten celkový obraz sice není moc dobrý, spousta lidí věří propagandě. Ale část společnosti začíná chápat, že pokud opravdu chceme nezávislá média, musíme je taky financovat. Protože když je budou financovat jiní, už nebudou nezávislá. A ještě před rokem jim to takhle jasné nebylo.

Proč myslíte, že to část Maďarů začíná chápat?

Třeba prosincové pouliční protesty proti vládě v Maďarsku. Když začínaly, podívala jsem se na crowdfundingovou stránku webu Mérce, jsou nalevo a dělají zpravodajství a jsou velmi dobří na Facebooku. Dělali live streamy ze všech demonstrací a i bez velké infrastruktury byli prakticky všude. A tehdy jim přišla velká spousta podpůrných vzkazů i finančních příspěvků od lidí. Přitom nedělali žádnou kampaň ani výzvu, lidé prostě viděli jejich přenosy na Facebooku a poslali jim peníze. To bylo po dlouhé době něco opravdu optimistického.