Listopadové protesty proti režimu v roce 1989 začaly v Teplicích, které se už měsíc dusily v drsné smogové inverzi, kdy úřady lidem doporučovaly nevětrat a raději moc nevycházet z domu. S čistou přírodou a ohledem na životní prostředí si totiž komunistický režim vůbec nelámal hlavu. Dnes je stav životního prostředí zcela nesrovnatelný. Ale pořád by to mohlo být lepší.

S příchodem zimy se některé české vesnice místy mění v oblasti, kde stačí i jeden čudící komín k tomu, aby v obci vytvořil nedýchatelno a dal vzpomenout třeba právě na Teplice konce osmdesátých let.

Vzletnějšími slovy na to upozorňuje i Zpráva o životním prostředí České republiky za rok 2023, kterou nyní v listopadu schválila vláda:

„Energetická krize donutila některé domácnosti kvůli vysokým cenám jiných způsobů vytápění zůstat u vytápění uhlím, případně i na něj přejít. Spalování tuhých paliv, včetně biomasy (dřeva) v domácích topeništích, je kromě dalších znečišťujících látek významným zdrojem emisí persistentních organických polutantů, které jsou vysoce rizikové pro lidské zdraví.“

Celkově se však kvalita ovzduší v Česku zlepšuje a „podíl území s překročenými imisními limity je již velmi malý“. Nejhoršími oblastmi v tomto směru zůstává Moravskoslezský kraj, hlavně Ostrava, Karviná a Frýdek-Místek.

Vzduch

Na kvalitu ovzduší v Česku upozornila i nedávná zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, který řešil to, jaký vliv na kvalitu vzduchu měly například kotlíkové dotace či veřejné peníze určené na snížení emisí z průmyslu.

Zatímco kotlíkové dotace určené na výměnu nevyhovujících kotlů v domácnostech podle NKÚ ke snižování znečištění v letech 2014 až 2022 znatelně přispěly, „dotace určené na snižování emisí z průmyslu se na snížení objemu vypouštěných škodlivých látek, jako je oxid siřičitý a oxidy dusíku, podílely jen minimálně“.

V letech 2014–2022 šlo ze státního rozpočtu a z fondů EU na projekty zaměřené na zlepšování kvality ovzduší celkem 16,2 miliardy korun: „Částkou 12,7 mld. Kč podpořilo MŽP 111 tisíc výměn nevyhovujících kotlů v domácnostech. Tyto výměny přispěly ke zlepšení kvality ovzduší a snížily závislost na fosilních palivech.“ Množství vypouštěných prachových částic prý díky tomu kleslo o 18 procent, i proto NKÚ tyto výdaje vyhodnotil „jako účelné“.

Vytápění domácností je z pohledu znečišťování ovzduší nadále problematické, je převažujícím zdrojem emisí látek způsobujících významná zdravotní rizika.

Na snižování emisí z průmyslu šlo mezi roky 2014 a 2022 celkem 2,9 mld. Kč. Ačkoliv je průmysl významným zdrojem znečištění ovzduší oxidem siřičitým a oxidy dusíku, přispěly podle NKÚ vynaložené prostředky ke snížení těchto vypouštěných emisí jen minimálně – méně než jedním procentem.

Emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku (SO₂ a NOX) se nicméně v Česku – podle aktuální Zprávy o životním prostředí – dlouhodobě snižují (SO₂ o 69,0 %, NOX o 48,3 % v letech 2005–2022). Významnou roli hraje pokles výroby elektřiny v elektrárnách spalujících pevná paliva a naopak její narůst v elektrárnách jaderných a výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů.

„Vytápění domácností je z pohledu znečišťování ovzduší nadále problematické, je převažujícím zdrojem emisí látek způsobujících významná zdravotní rizika. Spotřeba paliv v domácnostech je i největším zdrojem emisí oxidu uhelnatého (71,5 % celkových emisí),“ čteme ve Zprávě o životním prostředí.

Pokud jde o emise skleníkových plynů, ty v Česku oproti roku 1990 poklesly o 37,1 %. Oblastí, kde naopak emise těchto látek stále stoupají, zejména ve městech, je doprava. Pozitivně se projevuje alespoň vyšší zastoupení vozidel, která již splňují přísnější emisní limity. I proto emise oxidů dusíku z dopravy v období 2000–2023 poklesly o 44,6 %, oxidu uhelnatého o 85 % a pevných prachových částic o 20,8 %.

Bateriových elektrických vozidel všech kategorií bylo koncem roku 2023 v Česku celkově zaregistrováno 33 401, což je 0,4 % z celkového počtu všech registrovaných vozidel.

U polycyklických aromatických uhlovodíku (PAU), které mají vážná zdravotní rizika, však emise z dopravy ve stejném období vzrostly na přibližně dvojnásobek – kvůli celkovému nárůstu spotřeby paliv.

Změna a modernizace vozového parku, a také zákaz olovnatých benzinů, má svůj odraz v tom, že „emise těžkých kovů do ovzduší s výjimkou mědi v dlouhodobém horizontu klesají“. Nejvýrazněji poklesly v období 2000–2022 emise olova (o 89 %). Vzrostly naopak emise mědi (v období 2000–2022 o 50 %).

„Využívání alternativních paliv a pohonů se zejména v individuální dopravě rozvíjí jen pomalu. Česko má třetí nejnižší podíl (po Slovensku a Chorvatsku) registrací nových osobních bateriových elektrických automobilů v EU,“ konstatuje zpráva. Jak vypočítává, bateriových elektrických vozidel všech kategorií bylo koncem roku 2023 v Česku celkově zaregistrováno 33 401, což je 0,4 % z celkového počtu všech registrovaných vozidel.

Teplota

Roční průměrná teplota vzduchu na území Česka statisticky zřetelně stoupá; rok 2023 byl podle zprávy nejteplejším rokem od roku 1961. Roční průměrná teplota na území Česka roste o 0,35 °C za deset let, toto tempo růstu teploty je přibližně dvojnásobné oproti globálnímu průměru.

Jak připomíná zpráva, růst teploty vzduchu má vliv na další projevy změny klimatu, jako jsou sucho, nebezpečí požárů, přívalové srážky a s nimi spojené riziko přívalových povodní a další extrémní projevy počasí, jako jsou bouřky či silný vítr.

Z praxe a běžného pozorování to potvrzuje třeba ekolog a laureát Ceny Josefa Vavrouška Martin Trávníček ze spolku Pestré Polabí:

„Vidíme to třeba v tom, že dříve byl běžný takový ten zahradnický déšť, to znamená, že pršelo drobně třeba celý den. Místo toho jsou dnes časté přívalové srážky, které na jednu stranu způsobují povodně, na druhou stranu jinde zůstává sucho. Mizí nám i chladné středoevropský zimy. Musíme si to připustit a krajinu na změnu adaptovat.“

Voda

Ani v polovině 20. let 21. století není zcela automatické, že všechny české domácnosti mají k dispozici veřejný vodovod a kanalizaci: „Na kanalizaci zakončenou ČOV dosud není připojeno 15,5 % obyvatel. Podíl obyvatel připojených na veřejný vodovod v období 2000–2023 vzrostl z 87,1 % na 94,5 %.“

Povrchové vody jsou dlouhodobě zatížené pesticidy. Nejčastěji jde o látky užívané pro ošetření kukuřice, řepy a řepky, a to včetně těch, které jsou již zakázané.

Pokud jde o kvalitu vody ve vodních tocích, ta v posledních letech stagnuje a nedaří se dále výrazně snižovat obsah znečištění. V hodnocení kvality vody dle ČSN se bezmála polovina (47 %) toků řadí do kategorie znečištěná voda.

Povrchové vody jsou dlouhodobě hojně zatížené pesticidy (v roce 2023 nalezeny v 81,5 % vzorků). Nejčastěji jde o látky užívané pro ošetření kukuřice, řepy a řepky a to včetně těch, které jsou již zakázané (alachlor, acetochlor, atrazin). Pesticidy narušují i kvalitu podzemních vod.

České vody běžně obsahují léčiva (v roce 2023 v 87,3 % vzorků). Nejčastěji nacházenými látkami byly léky na dnu, analgetika, antirevmatika a ibuprofen.

Statistiky ukazují i to, jak od roku 1990 výrazně klesá odebírané množství povrchové vody: „Je způsobeno ekonomickými a ekologickými faktory, modernizací výroby, při které klesá potřeba vody, a rovněž snížením ztrát v síti.

V roce 2023 byl historicky vůbec nejmenší odběr z povrchových vod: 966,7 mil. m³, přičemž nejvyšší odběry jsou pro vodovody pro veřejnou potřebu. V roce 2023 činila spotřeba vody na jednoho obyvatele zásobovaného vodou z veřejného vodovodu 127,1 litru na osobu a den.

Hluk

Hlukovou zátěž ve venkovním prostředí v Česku i v celé EU způsobuje zejména silniční doprava. V Česku je celodenně vystaveno hluku ze silniční dopravy nad 55 dB zhruba 2,2 milionu lidí, tedy zhruba pětina obyvatel Česka. Z toho 1,7 milionu lidí žije v městských aglomeracích nad 100 tisíc obyvatel.

Hladinám hluku ze silniční dopravy přesahujícím stanovenou mezní hodnotu 70 dB je vystaveno 210 tisíc lidí. V nočních hodinách (tedy v čase 22–6 hod), kdy platí nižší mezní hodnota 60 dB, je to ještě více: 272 tisíc lidí.

Hluk, který splňuje kritéria „vysokého obtěžování“, v Česku musí snášet bezmála půl milionu lidí. I hluk má přitom svá zdravotní rizika spojená například s trvale narušovaným spánkem.

Nejvíce je hlukem ze silniční dopravy zatížena Praha, kde je „vysoce obtěžováno hlukem s rizikem zdravotních dopadů“ vystaveno 14 % obyvatel. Nadprůměrnou hlukovou zátěž má i Brno.

Naopak nejpříznivější hluková situace, pokud jde o celodenní i noční hlukovou expozici obyvatel, byla zjištěna v městech Ústí nad Labem a Liberec.

Krajina

V Česku dlouhodobě ustupuje orná půda nové zástavbě. Mezi lety 2000–2023 takto ubylo 86 tisíc hektarů zemědělských pozemků.

Příčinou rozsáhlých ztrát půdy je i eroze. Potenciálně je 48,1 % tuzemské zemědělské půdy ohroženo vodní erozí, z toho 13,4 % erozí extrémní. Větrnou erozí je ohroženo 33,3 % zemědělské půdy.

Z dlouhodobého hlediska se nedaří zlepšovat zdravotní stav lesních porostů. Při novém zalesňování nadále převažují jehličnany, nejčastěji vysazovanou dřevinou je dlouhodobě smrk. Následuje buk a dub.

„Celkový podíl listnatých porostů na porostní ploše lesů pozvolna stoupá, od roku 2000 se zvýšil z 22,3 % na 30,1 % v roce 2023. Předpokládá se zvýšení zastoupení listnatých dřevin na 35,6 %. Dlouhodobě nejvíce zastoupenou dřevinou je smrk s podílem 46 %, následovaný borovicí (16 %), bukem (9,8 %) a dubem (7,9 %).

Minimální prokazatelná výše škod způsobená zvěří v lesích se odhaduje na 1,16 miliardy korun ročně.

„Pro podporu přirozené a umělé obnovy lesa je nezbytné činit řadu hospodářských opatření, a to jak lesnických, tak mysliveckých. U mysliveckých opatření je nutné zejména dodržovat plán chovu a lovu spárkaté zvěře, a to zejména s ohledem na přetrvávající rozsáhlé škody, které tato zvěř způsobuje okusem na zakládaných lesních kulturách i na přirozené obnově, jakož i na zemědělských plodinách a pozemcích,“ upozorňuje zpráva.

Dlouhodobě se počty všech sledovaných druhů zvěře zvyšují, patrné je to zejména u zvěře daňčí, jejíž stav se v období 2000–2022 více než zdvojnásobil. Nejpočetnější je dlouhodobě zvěř srnčí.

Minimální prokazatelná výše škod způsobená zvěří v lesích se odhaduje na 1,16 miliardy korun ročně. Roční náklady na ochranu lesních porostů proti zvěři v současné době představují další zhruba 1,45 miliardy.

Ptáci

Od roku 1982 poklesla početnost všech běžných druhů ptáků v Česku o zhruba 12 %, pokles je nejvýraznější v posledních pěti až deseti letech. Nejvíce utrpěli ptáci zemědělské krajiny – jejich počty poklesly téměř na polovinu (o 46,8 %), i když masivní úbytek polních ptáků započal již před začátkem sledování v roce 1982.

Hlavním příčinou je především vysoká intenzita zemědělství a „rozorávání mezí“. Například koroptev polní, čejka chocholatá, linduška luční nebo konipas luční jsou na zlomcích svých někdejších stavů.

Ze střední Evropy mizí druhy severské a přibývají teplomilné druhy ptáků, které donedávna přebývaly hlavně v jižní Evropě.

Také početnost lesních druhů ptáků se zhruba do roku 2000 mírně snižovala, poté následovalo období stability a v posledních letech je patrný opět pokles: v roce 2023 byla její hodnota o 22,6 % nižší než v roce 1982.

Mizí druhy jako je lejsek malý, budníček lesní, králíček obecný a nahrazují je široce rozšířené jako je kos černý, drozd zpěvný, červenka obecná, pěnice černohlavá či sýkora koňadra a modřinka.

Od poloviny 90. let minulého století se na ptačí populaci odrážejí projevy změny klimatu. Jejím vlivem ze střední Evropy mizí druhy severské a přibývají teplomilné druhy (hrdlička zahradní, slavík obecný, žluva hajní), které donedávna přebývaly hlavně v jižní Evropě.

Zvěř

V Česku se šíří nepůvodní a invazivní druhy (nejvyšší počet tzv. invazních druhů je podél vodních toků a silnic, které usnadňují jejich šíření). Mezi živočichy je to zejména norek americký, mýval severní, jelen sika, střevlička východní, karas stříbřitý, rak pruhovaný a rak signální nebo plzák španělský. V roce 2023 byla v Česku poprvé zaznamenána sršeň asijská.

Zásadní pro druhovou pestrost a přežití ohrožených druhů jsou bezzásahové zóny v národních parcích a chráněných územích.

Například v Krkonoších tvoří nejchráněnější klidové zóny pětinu území Národního parku. „Vytvořit klidové území národního parku není vůbec jednoduchá záležitost. Jde o velmi odborné rozhodnutí, které prochází odbornou oponenturou a musíme obhájit, proč někam chceme pustit lidi pouze po značených cestách a ne kamkoliv,“ vysvětluje ředitel Správy Krkonošského národního parku Robin Böhnisch.

Díky zónám se zákazy vstupu vzrostla například šumavské populace vzácného tetřeva hlušce. Pozitivní trend je i u sokola stěhovavého, jehož evropská populace se v 50. letech 20. století prakticky zhroutila vlivem užívání různých druhů pesticidů v zemědělství, zejména DDT.

V současnosti v Česku hnízdí víc než sto párů sokolů, k nejvýznamnějším hnízdištím patří Národní park České Švýcarsko.

Lidé

Zpráva o životním prostředí se věnuje i tomu, jaký postoj k ochraně životního prostředí mají Češi a Češky. Z průzkumů plyne, že životní prostředí v místě svého bydliště hodnotí obecně lépe (70 %) než celkové životní prostředí v zemi.

Mnohem nižší podporu veřejnosti mají některá konkrétní evropská opatření pro plnění cílů v oblasti změny klimatu.

Nejkritičtěji jsme k silniční dopravě (78 % respondentů uvedlo, že situace je špatná) a k nedostatečnému postihu těch, kdo životní prostředí poškozují (70 % dotázaných uvedlo, že situace je špatná). Zhruba dvě třetiny dotázaných hodnotí jako nedostatečná opatření proti suchu (68 % dotázaných).

I když z jiných průzkumů vyplývá, že o změnách klimatu tuzemská veřejnost příliš povědomí nemá, podle šetření Eurobarometru „změnu klimatu za závažný problém“ v roce 2023 považovala většina (77 %) české veřejnosti. Oproti průzkumu z roku 2021 se ovšem výrazně (o 16 procentních bodů) propadl podíl těch, kteří změnu klimatu vnímají jako „velmi závažný problém“.

Například 75 % české veřejnosti sice souhlasí s tím, že „bychom měli snížit emise skleníkových plynů na minimum a kompenzovat zbývající emise, například zvýšením zalesněných ploch“, aby se „ekonomika EU stala do roku 2050 klimaticky neutrální“, nicméně, i zde ve srovnání s rokem 2021 výrazně poklesl počet lidí v kategorii „rozhodně souhlasím“.

Mnohem nižší podporu veřejnosti pak mají některá konkrétní evropská opatření pro plnění cílů v oblasti změny klimatu. Zelenou dohodu pro Evropu (Green Deal) za příliš ambiciózní považuje 36 % lidí v Česku. Přibližně stejný podíl populace (34 %) zároveň přiznává, že o Zelené dohodě neví „nic, nebo téměř nic“ a polovina jen „něco málo“.