Socha pohraničníka na Cínovci poblíž česko-německých hranic, kterou nechal před rokem vztyčit extremistický Klub českého pohraničí, se rychle stala středem aktivit spolku, sdružujícího bývalé komunistické pohraničníky a přátele starých pořádků. Ty v dnešní době představují hlavně boj proti „překrucování dějin“, rozuměj činnostem dokumentujícím zločiny totality. Zkrátka ovšem nepřichází ani aktuální ruská agrese proti Ukrajině: spolek za své putinovské přátele tvrdě bojuje – odstraňováním žlutomodrých vlajek.

Je to necelý týden, co členové teplické pobočky Klubu českých pohraničníků přišli ke svému poutnímu místu na Cínovci a zjistili nemilou věc. Vedle jejich sochy pohraničníka s nezbytným německým ovčákem někdo zapíchl improvizovaný stožár z klacku a na něm visela ukrajinská vlajka. Způsobilo to zděšení.

Na sociálních sítích na událost reagoval předseda teplických strážců hranic a národní čistoty českého pohraničí Ondřej Vašata. „Bohužel se stále najdou lidé kteří nerespektují jiný názor, dovolí si provádět věci na cizím pozemku bez souhlasu majitele a zbytečně provokovat a vyvolávat tím konflikt – vstup na pozemek a vyvěšení vlajky cizího státu… Pomník i socha jsou zasvěceny československým ochráncům hranic a ne Ukrajincům!“ napsal soudruh předseda a dodal, že klub bude i nadále hájit a připomínat si ty kteří „za naši vlast padli a ne ty kteří s Československem, Českou republikou ani Čechy nemají nic společného“.

V příspěvku předsedy Vašaty je obsaženo mnohé. My si povšimneme zmínky o cizím pozemku a souhlasu majitele. Socha skutečně stojí na pozemku, který klubu věnoval dlouholetý podporovatel Pavel Svoboda z Teplic. Jeho celoživotním snem bylo právě vztyčení sochy pohraničníka v blízkosti bývalého hraničního přechodu na Cínovci.

Původně chtěl odkoupit sochu „Na stráži míru“, která od roku 1955 stála v západočeském Chebu. Socha, která velebila „dílo“ komunistických pohraničníků, stála desetiletí v Městských sadech, po listopadové revoluci byla odstraněna a skončila v lapidáriu ve františkánské zahradě vedle Lenina a jiných velikánů.

Po nějakou dobu si ji pohraničníci vzpomínající na časy Železné opony půjčovali, dokonce ji vztyčili na vrchu Dyleň, kde u ní pořádali srazy. Pavel Svoboda pak pro sochu koupil pozemek na Cínovci, který později převedl na Klub českého pohraničí. „Chci si tam umístit sochu a tam se mi budou chodit dětičky klanět, až umřu,“ řekl již dříve Reportérům ČT. Zastupitelstvo města Cheb ale nakonec rozhodlo, že historickou sochu bývalým pohraničníkům nevydá. Ti si proto nechali vyrobit jinou.

Svoboda byl bývalý pohraničník, příslušník komunistické Veřejné bezpečnosti, agent Státní bezpečnosti (prý dokonce dvojitý, podle vlastních slov pracoval i pro čínskou tajnou službu). HlídacíPes.org už před časem popsal, jak funguje modlitebna Církve husitské Jana Žižky z Trocnova v Teplicích coby krytí pro srazy bývalých pohraničníků. Zmíněná „církev“ není ani církví, stát ji opakovaně odmítl registrovat, a svým názvem pouze parazituje na existující Církvi československé husitské. A právě Pavel Svoboda stál za aktivitami „církve“ v teplické modlitebně.

Odhalení sochy loni v září se Svoboda nakonec nedočkal, zemřel o několik měsíců dříve. Pomník se rychle stal pro členy klubu zdrojem radosti, ale i starostí. Hned po otevření jim ho neznámí lidé polili rudou barvou krve a podobné drobné incidenty se opakují. Jako třeba letos v březnu, krátce po ruském vpádu na Ukrajinu.

„Zdravím a zasílám fotky z kontroly na Cínovci, pořízené dnes 20. 3. 2022. Na soše byla kolem krku pytlovina nabarvená v barvách UK, sundala jsem to, jsme v České republice. Lípa zdárně roste. Barvy trochu přírodními vlivy mírně ubylo, trošku pomohl ochranný nátěr při instalaci sochy Pohraničníka. Jako obvykle, na Cínovci kolem pomníku ještě sněhu docela dost,“ zapsaly na stránky klubu členky mostecké pobočky Marie Hanischová a Tereza Škorpilová.

A tak severočeští členové dál vyrážejí na pravidelné strážní hlídky, jako když kdysi střežili hranici s NDR. A dál bojují i za vyšší cíle – třeba proti „překrucování“ historie.

Proti historii i České televizi

Překrucováním historie je míněno cokoli, co zavání moderním historickým bádáním o tématech poválečného odsunu Němců nebo činnosti Pohraniční stráže od jejího založení v roce 1951 až do pádu železné opony. Aktuálně klub chystá dvě stížnosti, obě směřují na dokumenty z produkce České televize.

Takže tu máme organizovanou stížnost na dokument @jakubhamleti o masakru v Postoloprtech. Vzhledem k tomu, že je pod touto kupou lží a manipulací podepsán Klub českého zadrátovaného pohraničí, jde zároveň o prvotřídní reklamu na tento film. Takže ještě jednou, koukněte se:👇

— Martin Jonáš (@MartinJonas19) November 30, 2022

Dokument Jakuba Wehrenberga „Postoloprty 1945 – česká odplata“ vysílala veřejnoprávní televize počátkem listopadu a dostupný je v jejím iVysílání. Pojednává o postoloprtském masakru německého obyvatelstva, během něhož bylo po skončení 2. světové války zavražděno několik set lidí. Jde o filmovou rekonstrukci výslechů a jednání parlamentní komise, která masakr v roce 1947 vyšetřovala, a přibližuje motivy a okolnosti činu.

Klub českého pohraničí se chce obrátit na Radu ČT, na kterou apeluje, aby „zabránila překrucování historických událostí takovýmito pořady“. A ve svém otevřeném dopise cituje účastníky a pamětníky, kteří prý mají jiné informace, mezi nimi třeba RSDr. Jaroslava Šimůnka nebo Janu Machovou.

„Je to sprostá lež o hromadném vraždění na postoloprtském kasárenském dvoře. Nic takového se nekonalo! Němečtí fašisté, nacisté, kolaboranti a další hitlerovské zrůdy se snaží zakrýt své zločiny. „Sudeťácká“ podlost, tyto hitlerovské pohrobky žene k tomu, aby své zločiny zatajovali a lží je hájili. Je obrovskou hanbou i před celým světem, že české polistopadové vlády se přátelí s landsmanschaftem, s potomky právě těch obludných vrahů,“ cituje klub například slova pamětnice Jany Machové z jejího prohlášení z roku 2019.

---

Co byl masakr v Postoloprtech?

Postoloprtský masakr se stal v červnu 1945, kdy vojáci Československé armády zabili bez soudu několik set internovaných civilních obyvatel německé národnosti z Postoloprt a okolí. Masakr si připsal největší počet obětí v severních Čechách v poválečné historii a byl druhou nejtragičtější událostí při živelných násilnostech při takzvaném divokém odsunu Němců. Více lidí přišlo o život jen v souvislosti s tzv. Brněnským pochodem smrti.

O postoloprtském masakru pojednává například dokument Jiřího Padevěta ze série Temná doba na Mall.tv.

---

Machová nabízí zcela jiný pohled, než jaký odpovídá historickému zkoumání. „Němečtí hrdlořezové, kterým se podařilo uniknout i v posledních bojích, byli už snadno pochytáni a v počtu do pěti set mužů internováni na dvoře postoloprtských kasáren. K ostraze internovaných zabijáků bylo určeno pět mladíků, kteří pochopitelně neměli žádnou zkušenost v jakémkoliv boji. Bylo to nezodpovědné, nedomyšlené opatření, a tragická chyba. Tuto situaci velmi rychle odhadli protřelí hrdlořezi, ostrahu pobili, pouze jednomu mládenci se podařilo uniknout. Zalarmoval nedaleko ležící posádku čsl. armády. Zásah byl bleskový, vzbouřenci byli dostihováni již na pokraji lesů, kam se mínili opět uchýlit, jiní byli zlikvidováni ještě v blízkosti města. Byl to jejich konec!“

Podobně i citovaný vojenský historik RSDr. Šimůnek si události pamatuje jinak. „Přes Postoloprty nebylo tehdy radno jezdit. Proto sem byli z Prahy posláni vojáci 3. praporu 4. brigády čs. armády. Teprve po jejich příjezdu se situace v Postoloprtech zklidnila. To mohu dosvědčit. Byl jsem tehdy jako předseda lounské organizace Svazu české mládeže členem okresního národního výboru v Lounech. Žádné masakry se tu nekonaly, i když naši vojáci začali v Postoloprtech s „divokým“ odsunem. Ten spořádaný se konal v roce 1946,“ napsal v roce 2005 v dopise, v němž žádal Českou televizi o omluvu za již tehdy zveřejněná fakta a Klub českého pohraničí z něho nyní cituje.

---

Vraždění na československých hranicích

• Od roku 1948 do roku 1989 bylo hlídkami pohraniční stráže zastřeleno 144 lidí.
• 95 lidí zemřelo při překonávání elektrického zařízení k ochraně hranic.
• 11 lidí utonulo v pohraničních řekách.
• 19 lidí spáchalo sebevraždu v bezvýchodné situaci.
• 5 lidí zahynulo při pokusu o překonání vzdušné hranice.
• 6 lidí zemřelo při pokusu o zdolání hranice pozemními prostředky při nárazu do pohraničních zátarasů.
• 2 lidé zemřeli v důsledku výbuchu nastražené miny.
• 2 lidé zemřeli po kolapsu organismu bezprostředně po zatčení.
• Jeden člověk zemřel na následek traumatického šoku po útoku dvou služebních psů.

Zdroj: ČT24

---

Podobně je klub rozhořčen z česko-rakousko-německého dokumentu Hranice, rovněž vysílaného v minulých dnech. Film režiséra Olivera Halmburgera nese podtitul „Tragický příběh československé hranice“ a pojednává třeba o osudech lidí, kterým se hranici nepodařilo překročit.

„Tento slint vysílala , dezinformační Česká Televize. Klub Českého Pohraničí bude na toto reagovat. Rozhodně nesmíme dopouštět takové lži. Vy, co jste na hranicích sloužili tak víte, jak to bylo,“ napsala na stránky časopisu Hraničář jeho šéfredaktorka Ladislava Šimková (svérázná gramatika byla ponechána – pozn. red.). Ta pak ještě dodala svůj výklad historických událostí. „280 zavražděných z několika deseti tisíc, co se pokusili o útěk je číslo, které je v důsledku zanedbatelné, ale víme, že šlo především o zločince, kteří utíkali před spravedlností – vrazi, násilníci, pedofilové, váleční zločinci. Pokrytectví v těch slovech mě uráží za nás všechny.“

Ale zpátky na Cínovec, k soše, která přitahuje sentiment bývalých pohraničníků a dráždí jejich odpůrce. Jak bylo řečeno, stojí na soukromém pozemku, a oslavná procesí pohraničníků a stalinistů tak mívají charakter privátních akcí.

O kousek dál snad v budoucnu najde protiváhu – plánuje to aspoň skupina přátel, kteří loni na podzim založili Spolek pro vybudování Památníku cest za svobodou. Ten by měl naopak připomínat památku těch, kdo překračovali státní hranici, aby mohli žít ve svobodném světě. Kdy bude památník na Cínovci stát, teď záleží hlavně na tom, jak rychle se spolku podaří na něj vybrat peníze.

„Řešíme finální podobu památníku s Petrem Císařovským, který přislíbil realizaci. Následně máme v plánu ho představit veřejnosti a zintenzivnit výběr peněz do sbírky, protože to finančně bude náročnější, než jsme předpokládali. Pan Císařovský přislíbil, že dílo udělá bez nároku na honorář, jen za cenu materiálu, protože se mu líbí myšlenka,“ říká zakladatel spolku Vladimír Šavel s tím, že by se náklady na dílo měly pohybovat kolem 300 tisíc korun.

---

Projekt „Příliš vzdálené Česko“ vzniká s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.