KOMENTÁŘ. Lze-li věřit přepisu a překladu slov maďarského vůdce Viktora Orbána při víkendovém projevu v Györu, označil obyvatele České republiky za nejracionálnější národ v celé Evropě. A možného příštího premiéra Andreje Babiše za „fantastického člověka“. Chtě nechtě tak potvrdil posun v tom, jak vnímá část evropských politických elit českou realitu a hodnotí změnu rovnováhy v postoji voličů. A jak je i s odstupem interpretuje zahraniční tisk.

Odhlédneme-li od skutečnosti, že právě chvála maďarského autokrata může znít i části nespokojených českých občanů hořce či rovnou nepříjemně, potvrzuje změnu v prizmatu, kterým je česká politická scéna a hodnoty, s kterými se identifikuje většina voličů, vnímány v zahraničí.

Londýnský Daily Telegraph v článku nazvaném Evropa se stává horečnatým snem stoupenců členství v EU vzal výsledek voleb do Poslanecké sněmovny dokonce jako důrazný vzkaz britským zastáncům Evropské unie a stoupencům návratu do EU.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční. 

Mimo ostrovní radary

Než je však autor eseje, novinář a spisovatel Sean Thomas (62) takhle explicitně formuloval, musel čtenářům nové rozložení sil v českém zákonodárném sboru podrobně vysvětlit:

„Nestává se často, aby nový obrat v extrémech české politiky zavdal důvod k pobavenému úsměvu. Vskutku, posledních sto let nebyla v téhle zemi žádná sranda. Ale nejnovější rozruch z Prahy generuje cynické, tragikomické pobavení ve stylu co podivnějšího můžou dvacátá léta 21. století ještě přinést.

Anglický autor dvanácti knižních titulů pak sahá k názorné paralele, když chce vysvětlit, co se vlastně kolem Karlova mostu odehrává. „Jen na moment uvažte, kdyby se takové představení odehrálo ve (vládní čtvrti) Westminsteru,“ uvádí svou úvahu v Daily Telegraphu.

„Konzervativci po další chmurné volební porážce zvolí do čela Jamese Dysona (vynálezce, farmáře a podnikatelského magnáta, který založil v roce 1991 firmu na domácí přístroje s obratem 6,6 miliardymm liber, pozn. autora). Ovšem nikoliv umírněného konstruktéra Dysona, ale populistického despotu, jakéhosi mega Dysona. Vydělal peníze na hnojivu a vlastní kolem 1,8 procenta země,“ snaží se Thomas přiblížit čtenářům českou realitu.

Strana potřebuje parlamentní většinu, pokračuje autor. V zoufalé snaze zformuje koalici s Brity za velké motory – skupinou motoristů, kteří nesnášejí auta s elektrickým pohonem. A s Přímou demokracií teď, která produkuje plakáty s Big Benem končícím v řece Temži.

Titulek v bulvárním Daily Expresu – fabuluje dále Sean Thomas – pak napíše: Mogul přes kukuřičný olej v koalici s vyznavači spalovacích motorů proti imigrantům. Moderátoři se usilovně snaží vysvětlit, jak se přihodilo, že nový ministr vnitra kdysi vlastnil YouTube kanál věnovaný točivému momentu motorů. A že nový velvyslanec ve Washingtonu byl v minulosti předsedou klubu pneumatických heverů v hrabství Kent.

Autor se pak vrací do reality a informuje čtenáře, že český multimiliardář, agrobaron a bývalý premiér kontroluje v nové české Dolní sněmovně parlamentu společně se stranou Motoristé sobě a krajně pravicovou Stranou přímé demokracie 108 křesel.

„Nejde o prostou výměnu pneumatiky. V české politice se taková změna rovná kompletní výměně motoru. Výsledný (vládní) program vypadá jako směsice: srát na Ukrajinu, ochránit hranice, zachovat svíčky do zapalování a způsobit Evropské komisi bušení srdce.“

EU, z níž Británie odešla, už není

Telegraph se ptá, zda výsledek českých voleb v sobě skrývá nějakou lekci či poučení pro Velkou Británii, a pro českého čtenáře přichází možná s překvapivou odpovědí:

„Ovlivňuje nás. A to značně. Máme tu další zemi Evropské unie, která se posouvá doprava. Ale tohle tektonické hnutí musí britské politické radary teprve registrovat,“ soudí Sean Thomas, který připomíná, že od referenda v roce 2016 je britská politická scéna bolestně rozdělena na zastánce odchodu a stoupence EU.

Stoupenci Evropské unie se rekrutují ze středu politického spektra a nalevo od něj. Většina z nich je zoufalá a vstoupila by znovu do EU. A brzy se o to pokusí.

Co se však stane, až konečně zjistí, že ta útulná, sociálnědemokratická Evropské unie zamilovaná do solárních panelů, z které Británie odešla, už neexistuje? A že krajní pravice se podílí nebo je rovnou u moci v Maďarsku, Itálii, Belgii, Finsku, na Slovensku a v Bulharsku? A brzy se k nim může připojit Německo, Francie a další?

Text úsměvné eseje možná kvůli pohodlí autora nezmiňuje, že žádná z budoucích vládních stran alespoň zatím explicitně nevolá po referendu o vystoupení z Evropské unie. A že v prezidentských volbách před dvěma lety dali čeští voliči mandát kandidátovi, který si v kampani přál pevné ukotvení České republiky v evropských integračních a západních bezpečnostních strukturách.

Z tohoto pohledu, zdá se, jako by chtěla mít polarizovaná česká voličská veřejnost účinné a historickou zkušeností ověřené pojistky na obou pólech nastalých tektonických změn. I ty zůstávají momentálně mimo britský politický radar.