KOMENTÁŘ. Včerejší 9. říjen má šanci se významně zapsat do dějin Blízkého východu jako den ukončení války v Pásmu Gazy. Zástupci Izraele a teroristického hnutí Hamás, kteří za přítomnosti prostředníků z Egypta, Kataru, Turecka, Saúdské Arábie a Spojených států, vyjednávali v egyptském letovisku Šarm-aš-šajch o ukončení dvouletého konfliktu, se dohodli na první fázi mírového plánu. O dalších částech 20 bodového „scénáře míru“ navrženého americkým prezidentem Donaldem Trumpem se ale bude jednat dál.

Na vyhlášení výsledků jednání v egyptském Šarm-aš-šajchu čekal napjatě celý svět. Už v průběhu středy se někteří účastníci zmiňovali do médií, že se schůzky vyvíjejí „povzbudivě“, pozitivní byl ohledně jejich vývoje i autor „mírového scénáře“ Donald Trump, který ve středu večer řekl novinářům, že „je to velmi blízko, že se jim to daří velmi dobře a že je velká šance, že se to stane“. Ve čtvrtek dopoledne se TO opravdu stalo.

Mluvčí kabinetu židovského státu Shosh Bedrosianová na tiskové konferenci potvrdila, že všechny strany ve čtvrtek dopoledne podepsaly finální verzi dokumentu zahrnující první fázi mírové dohody. Podle ní se má izraelská armáda během pátku stáhnout za domluvenou „žlutou linii“. Pod její kontrolou tak zůstane přibližně 53 procent palestinského území.

Pak začne dvaasedmdesátihodinová lhůta k propuštění všech zbývajících izraelských rukojmí, které od 7. října 2023 drží teroristické hnutí Hamás. Jak ale sám později na sociálních sítích sdělil samotný americký prezident, podepsaná dohoda je pouze „prvním krokem k silnému a trvalému míru“.

Vyjednavače čeká rokování o dalších bodech mírového plánu, a ty nejsou jednoduché. Musí se shodnout na podmínkách odzbrojení a případné amnestie pro členy Hamásu, předání správy nad Pásmem Gazy vládě palestinských technokratů, na jejichž počínání by měl dohlížet „výbor míru“ s Donaldem Trumpem a bývalým britským premiérem Tonym Blairem v čele.

Rovněž na zajištění bezpečnosti v Pásmu Gazy, na kterou by měly dohlížet mezinárodní mírové síly, včetně členů z arabských států. Pokud by se vyjednavačům v Šarm-aš-Šajchu podařilo trvale ukončit dva roky trvající válku, nabízí se otázka, jak to zamíchá s kartami vlivu v blízkovýchodním regionu?

Kdo bere a kdo tratí

Podle zprávy Světové banky, která vyšla letos v únoru, se výdaje na obnovu Gazy odhadují na 53 miliard dolarů, tedy přes 1,2 bilionu korun. Regionální fond ve výši 20 miliard dolarů představili na březnovém summitu Ligy arabských států Spojené arabské emiráty, Katar, Jordánsko a Saúdská Arábie.

Především ta má zájem na normalizaci vztahů s Izraelem. Korunní princ Muhammad bin Salmán se netají tím, že v rámci strategie ekonomické transformace svého království má zájem na obchodování s Izraelem a vzájemných investicích. Stejně tak Gazu vnímají Saúdové jako otevírající se možnost pro rozšíření svého politického a ekonomického vlivu.

Nadstandardní vztahy korunního prince s rodinou amerického prezidenta Donalda Trumpa pak dávají tušit, že jejich zájmy jsou v tomto ohledu společné. Bin Salmán už v minulosti prosadil dvoumiliardovou investici Saúdského státního fondu do firmy Trumpova zetě Jareda Kushnera, který je teď součástí amerického týmu, který v egyptském Šarm-aš-Šajchu vyjednává mírovou dohodu o ukončení války v Gaze.

Kushnerova firma Affinity Partners pak koncem září oznámila, že společně se Státním investičním fondem Saúdské Arábie PIF převzala amerického vydavatele videoher Electronic Arts (EA) za zhruba 55 miliard dolarů (přes 1,1 bilionu korun).

A společnost Trump Organization patřící přímo Donaldu Trumpovi byla nedávno označena jako jedna z firem, které se budou podílet na tzv. gigaprojektech v Saúdské Arábii. Není vyloučeno, že spolupráci, především na developerském poli, by pak mohli rozvíjet potenciálně i během obnovy válkou poničené Palestiny.

Oslabený Írán

Vlivná arabsko-muslimská koalice zahrnující Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Katar ale i Turecko podporovaná Spojenými státy, která v regionu získává na vlivu, je přijatelná i pro Izrael. Nevnímá ji jako existenčně ohrožující, tak jako tomu bylo v případě Íránu, donedávna klíčového regionálního hráče v politickém a bezpečnostním vývoji regionu.

Právě Írán kvůli válce v Gaze významně oslabil. Dohořel tzv. ohnivý kruh, jak komentátoři s oblibou nazývali vlivovou síť, kterou si Írán vytvořil prostřednictvím podporování a vyzbrojování Hamásu, Hizballáhu a Húsíů v Jemenu.

„Vydržování proíránských milicí a teroristických organizací v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu utrpělo těžké vojenské rány. Politické změny v regionu vliv Íránu také zásadně zmenšily,“ napsal pro izraelský Haaretz komentátor Yishai Halper.

Z červnové eskalace izraelsko-íránského „zamrzlého konfliktu“ a vzájemného ostřelování se raketami a drony, vyšel také vítězně Izrael. Jeho snahou teď bude zabránit, aby se „antiizraelské regionální ústředí“ z Teheránu nepřesunulo do Sýrie, jehož politická situace je sice stabilizovaná, stále ale křehká. Velký vliv na dění v Sýrii má také Turecko, s nímž Izrael nemá ideální vztahy.

Soutěživé Turecko

Geopolitická pozice Turků díky válce v Sýrii a jejímu výsledku významně posílila. Navíc turecký prezident Recep Tayyip Erdogan má, podobně jako lídři Saúdské Arábie a Kataru, dobré vztahy s Donaldem Trumpem, což se propsalo do významného zlepšení bilaterálních vztahů i díky ochotě amerického prezidenta zvrátit odmítnutí Bidenovy vlády prodat Turkům bombardéry F-35. Ty má v regionu dosud jen Izrael, jemuž tak v Turecku roste významná bezpečnostní konkurence.

Erdogan se netají ambicí vytvořit z Turecka nejvlivnější mocnost Blízkého východu. „Vidíme, jak se Turci snaží vytvořit základny i páky vlivu v celém regionu, od Libye po Sýrii,“ citoval vyjádření izraelského vysoce postaveného bezpečnostního zdroje portál Al-Monitor. Podle něj Turci rozšiřují svůj vliv po celém Blízkém východu prostřednictvím vojenské síly ale i díky „politické kreativitě a odhodlání dua Erdogan, Fidan.“

Tureckého ministra zahraničí a bývalého šéfa rozvědky Hakana Fidana považují mnozí za možného nástupce stárnoucího prezidenta Erdogana. Konkrétně Izrael by podle komentáře Al-Monitoru takovou změnu uvítal. Fidana považují jeho představitelé za většího pragmatika, doufají tedy v potenciální zlepšení vztahů.

Ty jsou mezi Tureckem a Izraelem napjaté, zvlášť od začátku války v Gaze. Prezident Erdogan je velkým kritikem válečného postupu Izraele. Obě země dokonce přerušily letecká spojení, což by ale mohlo uzavření mírové dohody v Šarm-aš-Šajchu změnit.

Výjimku udělali Izraelci už 4. října, kdy tedy téměř po dvou letech umožnili přistát letadlu Turkish Airlines na jehož palubě se pak evakuovali účastníci flotily Sumud. Tu zastavilo izraelské námořnictvo na cestě do Gazy.

Podle některých komentátorů také Turecko pomáhá se zákulisním vyjednáváním míru v Pásmu Gazy. „Zdá se, že Trump požádal Turecko i Katar, aby využily svůj vliv na Hamás a přesvědčily ho k přijetí jeho mírového plánu na ukončení války v Gaze a osvobození izraelských rukojmích,“ říká Ben Caspit, komentátor portálu Al-Monitor a izraelského Maarivu.

Nevylučuje se ani, že by Izrael mohl v rámci mírových pohovorů dosáhnout vyloučení vysokých představitelů Hamásu z Ankary, Istanbulu i katarského Dauhá, která jim dosud skýtala zázemí.

Americký prezident Trump se tak díky dobrým vztahům s regionálními lídry na Blízkém východě, ale i ambici vytvořit tam příznivé podmínky pro podnikání (i to vlastní), může nakonec stát politikem, který situaci v regionu dokáže ne vyřešit ale zklidnit. Pokud by se mu to povedlo, pak jeho opakovaná prohlášení, že by si zasloužil Nobelovu cenu míru, jejíž laureát bude vyhlášen tento pátek, nejsou úplně mimo mísu.