Investor Brůna: Když mi chcete radit, jak být bohatý, proč nejste bohatý sám?
KOMENTÁŘ. Od mého známého jsem před deseti lety koupil jeho firmu a on od té doby díky investování svůj majetek zpětinásobil. Dnes odhadem tak na dvě stě milionů. Přesto žije skromně. Jezdí stejným autem, žije ve stejném bytě. Jmenuje se Petr, jednou za rok se potkáme a je to vždycky v mnohém poučné.
Přijel za mnou z jižních Čech žlutým autobusem. Lépe prý tak využije čas, vysvětluje. Je nohama na zemi, peníze mu ovšem přinesly volnost: může cestovat, sportovat, chodit na procházky a jezdit na Šumavu na túry ve všedních dnech mimo sezonu, kdy jsou hory prázdné. V tom osobně vidím největší luxus.
On sám své zbohatnutí zvládá s lehkostí. Majetek jednou předá dceři, která nejspíš ani netuší, kolik peněz v rodině mají. Není marnotratná, ale ani jí nic příliš nemotivuje k brigádě.
Je škoda, že Petr dceru nevede k tomu, aby v sedmnácti letech už znala hodnotu peněz a učila se majetek spravovat a že život není jen příjemná plavba v klidných vodách.
Moudrá otázka úspěšného muže
Základy toho, že když něco chci, musím pro to něco udělat, a že rohlíky natož banány nepadají z nebe samy, se podle mě pokládají už v dětství. Finanční gramotnost a vztah k penězům se formují na prahu dospívání.
A je to ještě důležitější vzdělání než to školní. Znám dost trojkařů a čtyřkařů, kteří později dokázali vybudovat firmy, a naopak jedničkáře, co se plácají životem a nevědí, co se sebou.
Někteří lidé starost o majetek vyřešili tak, že mají v šanonech založené smlouvy na penzijní a stavební spoření, pojistku na domácnost a životní kapitálové pojištění. Jsou pak snadným terčem pro nejrůznější finanční poradce, kteří potřebují pomoci k penězům hlavně sami sobě.
Vážím si jiného známého, Václava. Je zkušený, o generaci starší než já. Zažil velké úspěchy v byznysu. Za jeho hlavní úspěch ale považuji, že výborně vychoval své čtyři děti.
Václavovi se pravidelně ozývají finanční poradci, kteří by mu chtěli radit a on se jich vždycky ptá: „Když mi chcete radit, jak být bohatý, tak proč nejste bohatý sám?“
Ostatní platí za to, že něco máte
V krušnohorském Perninku se pravidelně scházíme s lidmi, kteří jsou úspěšní, nechybí jim odvaha a museli tvrdě pracovat na to, aby byli tam, kde teď jsou. Jsou ve svých životech a byznysu globální. Kabinu mají v Čechách, ale hřištěm je jim celý svět.
Vyměňujeme si zkušenosti. Velkým tématem je právě budoucnost našich dětí.
Shodujeme se na tom, že většina rodičů vede své děti k tomu, aby se dobře učily, vystudovaly prestižní vysokou školu a pak našly dobře placenou práci. Málo lidí vede děti k tomu, aby byly odvážné a podnikaly. A moc s nimi neřeší ani investice.
Ani moje čtrnáctiletá dcera nechce o investicích zatím slyšet. Vybrala si, že bude jednou učitelkou na prvním stupni základní školy.
Jistě, dítě má být pánem svého osudu. I když bych ji radši viděl jinde než ve školství, nebudu ji nutit. Ukážu jí cestu, jít pak musí sama. Je důležité dělat, co vás baví, co dává smysl.
Všichni nemohou být rentiéři. Ale i jako učitelka základní školy by dcera měla vědět, že svůj čas v práci mění za peníze. A že je dobré vlastnit takové investice, kdy vám ostatní platí za to, že něco máte – ať je to nájem z bytu nebo dividenda z akcie.
Autor je podnikatel a investor, stálý spolupracovník HlídacíPes.org
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Investor Brůna: V čem jsou české banky lepší než ty švýcarské
Investor Brůna: Ceny stavebních pozemků v Česku dál rostou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
Aneb jak napsat 15 odstavců a neříct vůbec nic. Gratuluji, to je výkon!
Souhlas.
Z Vás dvou je krásně vidět, že jsou lidé, kteří nechápou jasně daný vzkaz.
Ale pak se nezlobte na druhé, že máte posrané životy.
Naprostý souhlas. Taky jsem se vcelku zabezpečil, do práce chodím hlavně kvůli tomu že mne to baví – navíc dělám 3-4 dny v týdnu. Po 8mi letech jsem si koupil nové auto – velké SUV, abych jej po půl roce vyměnil v rodině za 8 let starou octávku 🙂 (rodičům se přeci jen do ni už blbě nastupovalo – když jedem za hranice, tak si pujčím to nové). Opravdu nechápu lidi (a že jich znám), co nemají extra příjmy, zato na baráku hypotéku a hlavně si koupí nové nebo zánovní prémiové auto. Posledně se kamarád přijel pochlubit novou škodovkou a přitom oba dělají na směny ve fabrice a vidí se tak 2x týdně. Nechápu.
Kdysi mne inspiroval starší kamarád- majitel opravdu velké firmy, který jezdil s letitým Peugeotem 307 dokud mu ho nenabourali (pak si teda koupil BMW 5GT a s tím pro změnu jezdil 6 let dokud se mu nerozpadlo – doslova).
Právě mne taky trochu mrzí děti (10 a 8 let), které mají snad všechno a nechápou vůbec cenu věcí, byť například pochopili, že iphone je předražený křáp, nebo v hračkářství sami kolikrát uznají, že např. plastové vajíčko s figurkou uvnitř za 5 kil je opravdu blbost, tak většinou odcházíme bez ničeho (přijde mi, že všechny rozumné hračky už mají), nebo s drobností do stovky.
Dcera chce taky být učitelkou (po babičce a mamince), tak ji vtoukám do hlavy, že hlavně ať zkusí pracovat na sebe, ale je to těžké, protože v rodině nemáme podnikatelský vzor – proto i já se toho celý život bojím. Navíc, svým způsobem bohužel, jsem hned po škole měl dobrý nástupní plat a vždy když jsem je uvažoval o tom, že odejdu z práce a něco začnu, tak mi ho zvedli.
ahoj.
nedomnívám se, že přístup a náhled je špatný.
Je podstatné se , dle mě, zauvažovat v jakém ekosystému, ať primárním ,tak ekonomickém
dokážeme si představit budoucnost pro své
pro potomky.
Děkuji Lev
Největší luxus je dělat to, co nás baví. Má spoustu peněz, tak proč nedopřát dceři luxus připravovat se na práci, o které si nyní myslí, že ze to její životní poslání.
Možná časem přijde na chuť možnosti aktivně spravovat svůj majetek a možná, že ne. Předpokládám, že on dokáže zvolit nějakou variantu, kdy se nebude muset jeho dcera o nic starat a mít jen pravidelný příjem z investic, které pro ní bude spravovat někdo jiný.
A k těm finančním poradcům – to trefil naprosto přesně. Když vidím, kdo všechno v mém okolí je dělá a jak jsou na tom sami s vlastními financemi….
Investoval jsem do nemovitostí. Zůstane po mě dost. Kdyz jsem synovi nabídl luxusní plat chvíli přemýšlel a pak řekl. Táto děkuji, ale chci žít svůj život-ne tvůj. Budu sice vydělávat méně, ale za to co mě baví. Jsem na něj pyšný. Nepodporuji ho. Poradím, ale má svou cestu a na ní určitě potká úspěch i neúspěch. Přeji mu to nejlepší a ve skrytu duše doufám, že jednou vše převezme, protože co jsem budoval jsem dělal proto ať tu dětem něco zůstane.
To jsou zas knížecí rady. Tipuju autora někde kolem věku 50-60 let s kontakty hlavně na politiky ? Jaké byly možnosti podnikání před 10 lety a dnes, kdy jen nájem prostoru je ve výši paralelního vesmíru, nemluvě o morální stránce věci jak píše autor „nechybí jim odvaha a museli tvrdě pracovat na to, aby byli tam, kde teď jsou“. Opravdu pracují tvrději než slévač nebo valcíř v železárnách, zedník v zimě na otevřené stavbě? Jaká je hodnota slibu, morálního kompasu a smyslu pro férovost u těch dříčů o kterých píše ? Platí zaměstnancům na pohodlný život nebo jen aby přežili. Celý článek má hodnotu papírku kterým se utírám na záchodě.