Nekonečný proud žen s dětmi prchajících z Ukrajiny nám ukazuje, co je nejdůležitější – rodina, spolehliví přátelé i za hranicí bydliště, schopnost rychle se přizpůsobit. Nelpět na majetku: když je, fajn. Když není, taky dobře – hlavně, když jsou v pořádku mé děti, mí příbuzní. K tomu pár tisíc eur, velký batoh a dvě tašky.

Válka je blízko. Výbuchy pár desítek kilometrů od proudu uprchlíků. Třeba Rusko s Ukrajinou uzavřou příměří, všichni bychom si to přáli. Nejen prchající paní s dcerkou na nádraží v polské Přemyšli, která v přeplněném vestibulu, sedíc na kufru, se slzami v očích a poté při nástupu do dodávky pořád opakovala: „Chci mír, chci domů, chci domov.“ Jedna z víc než 2,5 milionu lidí, kteří mnohdy i s miminky v náručí už uprchli z Ukrajiny.

Mít komu zavolat a nebýt odbytý

Lidé jako my. Často i dobře zajištění lidé. A přesto… taška, kufr, nějaká hotovost a toť vše. „Bůh s vámi, bůh s námi,“ opakoval stařeček-dobrovolník na polském přechodu Medyka, kudy prchalo nejvíce lidí dál do polských měst, do Prahy, do Německa.

Tyto obrazy realisticky zaznamenali reportéři Práva z místa a obdobné přinesla i další média. Vystihují přesně, oč tu teď běží.

Někteří v Česku říkají, že situace prý zneužívají lidé z míst, kde se nebojuje apod. Jsou to nesmysly. Smrt přiletí i z velké dálky a ani nevíte odkud. Stačí vidět agenturní snímky prchající manželky, syna a malého dítěte, se dvěma psy v přepravce, jak všichni leží zabití na chodnících, jako by spali… Vedle nich zůstaly stát kufry. Utíkali a nestihli to.

Češi prý teď mají zájem o bunkry a kryty. Má to ale smysl ležet někde v díře? Podle mne nikoliv. Podle mne má smysl být připraven a udržovat schopnost pohybu a rychlé změny.

Několik ukrajinských maminek s dětmi teď našlo útočiště u mého spolupracovníka, šéfa karlovarské stavební firmy. Zajistil bez váhání transport pro manželky a děti svých dělníků. Už mají víza, ženy mají práci, střechu nad hlavou. Tito muži zachránili své nejdražší mimo jiné díky tomu, že dělají pro zavedenou rodinnou firmu, ne někde pokoutně pro kdovíkoho. Bez velkých slov se utužila vazba mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Širší rodina.

Je vidět z rozhovorů a záběrů, že na tom jsou mnohem lépe ty ukrajinské ženy, které někdo v Evropě čeká. Ty, které měly komu zavolat, a také se dovolaly a nebyly odbyty.

Co se peněz týče, je dobré více než kdy před tím úspory rozdělit na více hromádek: něco v korunách, něco v eurech a dolarech, něco na účtu u banky vlastněné nadnárodním kapitálem, něco v hotovosti, nějaký slitek zlata. Pozemky jsou dobré a budou ještě lepší do časů příštích.

Každopádně rapidně u nás rostou na ceně budovy, kde lze ubytovat více lidí. I ty vybydlené. Lze je rychle opravit a zaplnit.

Zbytečnosti se redukují. Snad

Humanitární „náraz“ se zvládne. A věřím, že desítky tisíc uprchlíků i u nás obohatí naši stárnoucí a vymírající populaci. Bude to nová krev. Mnozí, kteří jsou teď v Praze a už i v menších městech, stejně budou chtít odejít dál na Západ. Ale řada zůstane a většina chce pracovat. Tohle vyřeší nedostatek pracovníků například v gastronomii, i zdravotnictví.

Na Ukrajině se vyráběla spousta důležitých věci. Kabelové svazky, neon pro čipy. Z Ruska jde nikl do baterií… To teď nebude. Naše ekonomika je silně závislá na automobilovém průmyslu. Dostane a už dostala ránu.

Dařit se bude menším firmám, které se dokážou adaptovat a najet na nové výrobní programy. Menší flexibilní strojírenské firmy schopné dělat věci na míru z oceli a elektroniky.

Je však těžké něco teď předpovídat. Budeme určitě muset slevit ze svých nároků. Evropa ztrácí konkurenceschopnost a naplno se obnažuje neakceschopnost přebujelého aparátu EU. Potřeboval by zredukovat počtem i obsahem.

Potřeboval by – co se vnitřní síly týče – takové osobnosti jako je ukrajinský prezident. Bruselu nastavil pořádné zrcadlo, aniž bych chtěl hodnotit jeho konkrétní politické proklamace.

Zpocené tričko a polní mundůr proti nažehlenosti líných elit zabředlých do, pardon, většinou pitomostí. Hyperkorektnost, která už často přesahuje rámce zdravého rozumu, teď snad půjde stranou.

Sankce poškodí i Evropu. Jsme závislí na ruské ropě, plynu a komoditách. Němci to vědí. Pokud Rusko nebude dodávat do Evropy, Čína si to ráda odebere.

Historie se pořad opakuje, každých padesát let je měnová reforma a každých sto let velká válka. Bude těžké budovat novou Ukrajinu. Válečné reparace nic neřeší. Budeme si muset hrábnout do misky a rozdělit se. Pro klid všech.

Jedno mě uklidňuje: peníze nejsou všechno. Rakev kapsy nemá.

Autor je český investor.