KOMENTÁŘ. Odbrzděná inflace roztrhla pytel s rizikovými investicemi. Úročení na termínovaných vkladech a spořicích účtech silně pokulhává za inflací. Střadatelé tak často sednou na lep investičním šarlatánům. Ten lidem volá to a ten zas tohle. Kryptoměny, „zaručeně garantované“ firemní dluhopisy nebo jiné zázračné metody na bohatství. Jako když se alchymisté v rudolfínské Praze snažili z laciných plíšků vytavit zlato a císař platil kopami skutečných stříbrňáků a zlaťáků za kdejaký brak.

„Dejte k nám peníze a naše firma postaví desítky nových domů či bytů a vyděláte majlant… Už víte, jak zachráníte své úspory před žravou inflací? Kupte si naše počítačové šifry, uděláme burzu, ti ostatní, tam venku, budou tak hloupí, že si ty šifry koupí za skutečné peníze a vy budete boháči.“

Sto tisíc ožebračených

Posledního čtvrt roku není týden, kdy by nepadla nějaká investiční firma, nezhroutil se sen o revoluční „tokenizaci“. Nebo o tom, že z peněz drobných střadatelů se vybuduje nová čtvrť.

Podle mých hrubých odhadů za poslední dva roky přišlo v pyramidovitých a nezvládnutých investičních projektech více než sto tisíc lidí o peníze v řádech desítek miliard. A to je teprve začátek, vyšší úrokové sazby s sebou přinesou větší náklady na dluhy, a tím další bankroty.

Jsou-li případy vnímány jednotlivě, nepůsobí to tak vážně, ale když se podíváme celkově, kolika lidem se zhroutil sen o výnosech, už to stojí minimálně za to, aby každý zpozorněl.

Nechápu, jak se někdo může nechat ukecat po telefonu nebo na první letmé schůzce, aby komukoliv svěřil své peníze jen s vidinou, že za rok dva dostane, co vložil, a hroudu k tomu. Bez podrobné analýzy toho, kdo za investicemi stojí, jak je dělá, jaké má zkušenosti a výsledky.

Pohyboval jsem se v komunitě lidí rozjíždějících start-up společnosti. Byli nadšení, zapálení. Zamilovaní do svého produktu. Ale často nevěděli, kdo by mohl být jejich zákazník či jaké má potřeby. Proto tak často tyto projekty neuspěly.

V každém, velkém i malém byznysu, při jednání s potencionálním velkým investorem či malým střadatelem, je osobní kontakt nenahraditelný. Z očí do očí.

Sociální sítě jsou důležité, ale jen v některých odvětvích a jen na něco. Například rád sdílím, když v milovaných Krušných horách objevím, kde dělají dobré palačinky či buřty, kde ji milá obsluha. Vím, že tím pomůžu místním živnostníkům.

Když peníze spojují

V investicích ale na mě nepůsobí dobře, když má někdo potřebu pro své projekty „navolávat“ střadatele a komunikace stojí jen na call centrech a nevyžádaných nabídkách a e-mailech.

Jsem obklopen komunitou tří stovek lidí, kdy máme společně investovány téměř dvě miliardy korun. Se všemi jsem v osobním kontaktu. Nejen na začátku, ale průběžně. Seznamovali jsme se a seznamujeme hlavně na osobní doporučení. Náš vztah se tvoří delší dobu. Každý z nich je hodně dobrý ve své branži, v tom, co dělá. Už to je samo o sobě velmi obohacující, být obklopen šikovnými lidmi napříč obory.

A mít navíc v něčem společně peníze, to je hodně vážná věc. Být na příjmu, vidět se znamená ujištění, že očekávání ve spolupráci jsou reálně nastavená a nevedou ke zklamání.

„Pro restaurace, výrobce hraček, cestovky i pro menší podnikatele jsou sociální sítě ideální, jak zákazníky získat. Jsou to věci, kterými se lidé na sítích rádi inspirují,“ potvrdila mi marketingová specialistka Lenka Tůma Pobehová z agentury Glare.

Zdůrazňuje ale, že ne všechny sociální sítě jsou pro podporu podnikání vhodné. V některých činnostech jsou přímé reference a osobní kontakt nenahraditelné.

Nejen tradiční investice, jsou-li seriózně vedené, vyžadují osobní kontakt, ale důležitý je také pro spotřební zboží.

Neschovávat se za call centrum

„V Česku máme zhruba pět stovek odběratelů z řad obchodů. Přímý kontakt s koncovým zákazníkem je klíčový. Spotřebitel posouvá firmu ve službách a designu. Zákazníci vám na prodejně řeknou, co jim sedí, co chtějí,“ řekl mi Vladimír Štreit, majitel firmy Catherine Life, zastřešující značky Relax, R2 a Rudy Project.

Vyvíjejí a nechávají vyrábět sluneční a sportovní brýle, výbavu pro lyžaře, cyklistickou výstroj, například helmy. Obrat kolem tři sta milionů korun ročně.

Dělají pro ně špičkoví designéři, ale například až maminky na prodejně poradily, že u jednoho typu rukavic by měla značka upravit úchytky, aby byly ideální pro děti.

A o tom to je. Nestavět vzdušné zámky, a když pro někoho něco dělám, zboží či službu, třeba vydělávám peníze, neschovávat se za chatovací roboty a nemyslet si, že „call centrum to vyřídí“.

Autor je český investor