KOMENTÁŘ. Stezka Českem je úžasný projekt nadšenců okolo Martina Úbla. Loni jsem se na stezku vydal i já. Je to zajímavá cesta podél hranic. Nadšení zde u mne nezpůsobuje jen nádherná příroda, ale také zajímavé příběhy lidí, které potkávám. Teď mám za sebou etapu z Žacléře do Hronova vedoucí přes Adršpach a Broumovsko.

Na první pohled je to paradox. Na stezce Českem podél hranic republiky byste možná čekali jen turisty s klobásou v ruce a vesnické hospody s gambrinusovým nátiskem, ale najdete tam podniky s ambicí, srdcem a atmosférou, na kterou se nezapomíná. Místa, která by obstála i v centru Prahy, a přesto se rozhodla růst v pohraničí.

Stravování v Adršpachu bylo ale příšerné – stánky s klobásami, smažákem v housce, kvalita mizerná. Tady žádného genia loci rozhodně nenajdete. Jenže pak narazíte na podnik jako Kovářova kobyla ve Zdoňově a všechno se změní.

Stezka Českem. Foto: archiv autora

Stezka Českem

Stezka je dálková turistická trasa od nejzápadnějšího k nejvýchodnějšímu bodu v Česku. Trasa má dvě větve, severní a jižní, obě mají přibližně 1000 km. Stezka je zařazena do mezinárodního systému dálkových tras ERA.

Vyhlášená restaurace se skvělou atmosférou, výborným jídlem a úchvatným prostředím. Tamní kuchař Otakar Humpl měl prosperující restauraci v Praze, ale nechal se zlákat místem a otevřel si se svou sestrou Kateřinou nový podnik, takhle na vesnici u polských hranic. Je to sice stranou dění, ale stojí za to si tam vyhradit celý víkend.

A druhá fascinující vesnická hospoda je U Lidmanů v Machovské Lhotě. Takhle milé prostředí vás vezme za srdce, má nádhernou zahradu s jabloní nedávno vyhlášenou nejkrásnějším stromem Česka. A hlavně skvělým majitelem, který do hospody vložil své srdce a úsilí.

Penzion U Lidmanů. Foto: se souhlasem autora

Tyto a mnoho dalších míst v Česku jen dokazují, že když lidé dají do svého podnikání um, kreativu a právě to své srdce, hosté se jim vždycky vrací a nepotřebují ani marketing.

Začátky? Myslivci a pár polských turistů

Petr Šturm, majitel restaurace U Lidmanů, vystudoval gymnázium, Vyšší odbornou školu hotelnictví a nakonec filozofickou fakultu v Olomouci. Zjistil ale, že nechce být zaměstnancem a rozhodl se, že bude radši podnikat.

Po škole si pronajal penzion s restaurací a ubytováním v chatkách na dobrém místě v Adršpašských skalách. Provozoval penzion téměř deset let, práce to byla od dubna do října každý den od rána do večera.

Pak ale majitel svou nemovitost prodal a provoz penzionu převzal nový majitel. Petr místo toho koupil hospodu v Machovské Lhotě. Hospoda tu před tím fungovala sto let, nějaké zákazníky historicky měla, jen bylo potřeba vzbudit důvěru u místních ve služby i ceny. Během prvního roku ale Petr zažil rozčarování, zjistil, že Machovská Lhota není Adršpach.

Místo zájezdových autobusů sem původně zašli jen místní myslivci a pár polských turistů. Čím více se do toho ale ponořil, tím více cítil, že to dává smysl.

„Snažíme se mít vše lokální, jednoduché, poctivé. Marketing jsem moc nepoužíval a nepoužívám, samozřejmě kromě webovek a několika ubytovacích portálů. Lidé se totiž vrací, doporučují nás dál,“ popisuje Petr. Vida, takže to jde i bez placené reklamy a bez influencerů.

Kde hosté nosí dobré boty

Kovářova kobyla ve Zdoňově působí jako zjevení. Venkovské stavení s minimalistickým interiérem, sezónní menu postavené na lokálních surovinách, žádné kompromisy, žádné líbivé turistické triky.

„Začalo to vlastně jako náhoda,“ vypráví šéfkuchař a majitel Otakar Humpl. „Po letech v Praze jsem přijel pomoci kamarádce s provozem restaurace. A už jsem zůstal. Později jsme podnik odkoupili a dnes jsme tu naplno, otevřeno máme od pátku do neděle.“

A právě víkendový provoz je součástí filozofie. Restaurace se nehoní za obratem, ale za kvalitou. „Každé menu je jiné, mění se podle toho, co je k dispozici. Hosté si u nás rezervují místo dopředu. Ví, že se musí přezout z pohorek, ale že je čeká zážitek.“

Stezka Českem. Foto: archiv autora

Lidé ze sousedství  byli k jejich počinu původně skeptičtí. Výhodou blízkého okolí se ale ukázala být v dostatku kvalitních surovin. A z toho vznikl koncept – každý víkend jiné a krátké menu o pěti chodech, přizpůsobené dané sezóně. Pokud možno co nejvíce využívat lokální suroviny a vařit z nich světovou kuchyni.

Příběhy jako tyto nejsou v pohraničí výjimkou. Když totiž v Česku vyrazíte na toulky přírodou, můžete narazit na místa, kde se spojí dohromady nejen skvělé jídlo, ubytování, lokalita a úžasní lidé, ale konečně pocítíte ducha českého podnikání, který nám byl komunisty na 40 let ukraden.

Autor je podnikatel a investor, stálý spolupracovník HlídacíPes.org