Ne všechny nemovitosti jsou poklad, po němž lační stovky zájemců. I když tomuto pocitu vlastníci podléhají. Ve skutečnosti se s mnohými pozemky a domy hlavně v regionech léta trápí, protože jsou něčím zatížené. Rádi by je prodali. Tak nějak ale ne a ne to klapnout. 

Leží ladem, nepřinášejí užitek a vlastník jen čeká a čeká na „výhru v loterii“, tedy cenu, kterou si vysnil. Stačí ale být realista. Zarputile nesedět a nečekat, až zahřmí z nebes.

Doba přeje realitám. Dnes se opravdu může dobře prodat i komplikovaný pozemek či dům. Je však potřeba se na věc dívat nejen svýma očima, ale i pohledem kupujícího.

Nejde jen o balík peněz jako takový, o číslo, ale o jeho reálnou hodnotu, a čím může člověku či jeho rodině zkvalitnit dosavadní život. V reálném čase.

Lepší byt v hrsti než vidiny z děravé střechy

Důvod, proč doba přeje prodejům i složitých nemovitostí, je prostý: na co nemusí mít sílu a zdroje jednotlivec, to je řešitelné pro realitní nebo stavební firmu mající zázemí v právnících, projektantech a lidech, kteří dokážou rozplétat složitosti v územním rozvoji.

S tím, jak ubývá místa, a investiční společnosti mají kapitál na nové projekty, se otvírá příležitost jednotlivcům či rodinám, jež vlastní rozpadající se dům na horách nebo pozemky, na nichž svými silami nic nevybudují, ale přitom by se jim hodily peníze třeba na byt.

Jednou to někdo koupí. Kdoví…

Mnozí si řeknou, že „jednou to někdo koupí a svou cenu si vyčekáme“. I to je možné. Jenže co bude v onom čase „jednou“? Kdoví. Je klidně možné, že stejně jako kolem roku 2008 se „jednou“ mohou takové nedořešené nemovitosti proměňovat v peníze opravdu těžko.

A navíc, někdy v mlhavém budoucnu bude i vysněný byt nebo malebná chaloupka mnohem dražší. Svou cenu má to, když člověk něco prodá třeba za menší cenu, než si původně myslel, ale obratem si z utržených peněz opraví střechu svého domku, kde žije, koupí byt pro dceru, zkrátka peníze užívá a nečeká až na někdy příště.

Méně může být více. V čase

Cení se i transakční jistota. Ne sliby „za to vám dám majlant, ale počkejte mi ještě týden“, ale jasná řeč a potvrzení z banky či od notáře, že nabídnutá částka je skutečně zájemcem o koupi na věc vyčleněna. Někteří zájemci jsou vskutku velcí vypravěči pohádek, protože by „to chtěli“, ale vlastně na „to“ ve skutečnosti nemají, či by „to“ rádi měli, ale zadarmo.

Hodnotu peněz je moudré poměřovat v čase, a v tom, co v daném čase přinášejí. Jsou to přece jen „finanční prostředky“, jak se říká, tedy prostředník k něčemu dalšímu.

Živořil v ruinách kravínů. Nakonec se stal milionářem

Za Jindřichovým Hradcem, u hranic, žije v jedné malebné obci muž, řeklo by se podivín. V restituci získal pozemky, přes deset tisíc metrů čtverečních. Malebná krajina, koně, mokřady, ticho. Na pozemcích stály ruiny kravínů. Ten muž v nich přežíval.

Nevadila mu děravá střecha, přespával na nevábné slámě uprostřed harampádí. Vysnil si, že pozemky prodá za dvanáct milionů. Střídala se tam jedna realitka za druhou. Trápily se s tím. Rozpadlé kravíny, nepořádek kolem i osoba prodávajícího, to vše zájemce rychle odrazovalo. Měsíce plynuly, už ani nikdo nechodil na prohlídky. Nabídková cena klesla na 4,5 milionu. Pořád nic. Až si nabídky všimla jistá nemovitostní investiční firma. Nakonec prodávající kývnul na ještě nižší cenu, za kterou by si ale v kraji mohl pořád koupit malý byt. S tekoucí teplou vodou, suchou postelí… Firma zjistila, že kravín přesahuje ještě na jednu parcelu a v tomto případě se rychle dohodla o odkupu.

Místní domkaři a chataři začali hořekovat, že pozemky měli koupit oni, když to bylo nakonec „tak levné“, že jim tam realitní firma postaví kdovíco, že přijdou o svůj klid a o možnost, že pozemky vlastně sami tak nějak užívali. Ruiny? Ty nám nevadí, na ty jsme si zvykli, prohlašovali.

Realitní firma investovala do demolice ještě tolik, kolik činila kupní cena, a prostor vyčistila. Za necelý rok pak pozemky prodala rodině podnikatele v oblasti technologií. Nehodlá zde zatím nic stavět, rodina do pozemku uložila své úspory. A kupní cena? Dostala se přes sumu, kterou si prapůvodně vysnil předchozí vlastník-podivín. Jenže, rozhoupal by se původní majitel k realizaci demolice? A pokud by pozemky koupili místní, byli by vůbec schopní shodnout na tom, jak prostor vyčistit, kolik kdo zaplatí? Těžko.

Typicky zdánlivě neřešitelné je, když jednu nemovitost vlastní obvykle z dědictví více různých vlastníků. Pět majitelů pozemků v Praze se nedokázalo patnáct let dohodnout na společném postupu. Nakonec pochopili. V nějaký moment se přestali hašteřit o tom „za kolik“ a přistoupili na slušnou nabídku od firmy, která pozemky připraví k výstavbě.

Všichni mohou být spokojení

V jižních Čechách, v Rapšachu a Putimi, se před časem prodaly větší soubory stavebních parcel. Byly příliš velké na to, aby jejich majitelé mohli investovat do studií, územního rozhodnutí a zasíťování. Prodali je ale za tolik, že obratem si z utržených peněz mohli koupit pro ně uchopitelnou nemovitost. Ano, investiční firma zde vydělá zhruba dvojnásobek, ale odpracuje si to.

Nebo v Perninku v Krušných horách nedávno prodala rodina domek nad sjezdovkou ve stavu před rekonstrukcí investiční společnosti, která zde má dlouhodobé rozvojové plány. Rodina už neměla kapacitu starat se o objekt, který je „na konci světa“, vyžaduje nákladnou rekonstrukci a nemá vyřešenou přístupovou cestu ani pozemky okolo domu. Ani nešla do realitky, jež by nemovitost prodávala půl roku, spíše rok.

Využila přímé nabídky a za domek utržila tolik, že v nedalekém Chodově si za to mohla obratem koupit byt 3+1. Všichni jsou tak spokojení. V duchu „přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno“.

Autor je český investor.