Investor Brůna: Děda zakopal zlato pod altán. Potomci to vědí, ale nedostanou se k němu
KOMENTÁŘ. Vzpomínám na svého známého z bohaté části Sudet. Jeho děda byl zlatník. Velmi šikovný. Vědělo se o něm, že má ve své vile zahradní altán, který má betonovou podlahu. Když ale přišlo na odsun, nebyl čas kopat do betonu…
Mohl tam být velký poklad, nebo tam také třeba nemuselo být nic, děda byl tajnůstkář. Vila s altánem byla zabraná. Altán tam stál až do devadesátých let. Pak shnil.
Betonová podlaha na zahradě zůstala. Vila je teď obehnaná vysokým plotem, protože tam jsou dva psi na volno. A kamery.
Možná by bylo řešení začít opatrně jednat se současným vlastníkem: smlouva o tom, že co se najde, jde na půl. A rodina tajemství prozradí, až když potomky dědy pustí na pozemek s kopáči.
Tento skutečný příběh hodně vypovídá o výhodách a nevýhodách zlata coby investice.
Kam s ním?
Výhody investice do drahých kovů jsou v tom, že jsou cenově dostupné, anonymní, držitel ji má ve své kontrole a zisky jsou pro fyzické osoby osvobozeny od daně z příjmu.
Někteří ale fyzickou držbu považují za nevýhodu a mají strachy, kam to uschovat. Možností je několik a stejně jako u investice, doporučuju rozložit držbu na několik míst.
Jeden trezor by měl být takový, že ho zloděj najde a snadno otevře a prakticky žádnou hodnotu neukradne.
Pokud máte drahé kovy za nízké statisíce, je možné je mít doma a rozumně je schovat. Lidé se bojí mít doma dva malinké slitky za 100 tisíc korun, a přitom mají doma mnohem větší hodnoty.
Více trezorů
Židé už před více než 100 lety věděli, že lepší je mít několik trezorů. Zloději nejčastěji hledají v šatní skříni, kuchyňské lince a mrazáku.
Když zloděj najde trezor, který jde rychle otevřít a najde v něm několik stříbrných mincí za nízké tisícovky a pár eurových bankovek, už další trezor nehledá.
Takže jeden trezor by měl být takový, že ho zloděj najde a snadno otevře a prakticky žádnou hodnotu neukradne.
Další trezory by měly být dobře schované. Jeden člověk z mého okolí to vyřešil tak, že má doma několik trezorů a ve většině má dopis pro zloděje: je to v tom druhém. Humor bych zde dal stranou, takový vzkaz zloděje dopálí a pokud začne ve vzteku demolovat, způsobí větší škody.
Pod stůl? Za skříň?
Obecně platí: zloději, co vykrádají byty, neumí otevřít trezor větší bezpečnostní třídy. Ti zloději, co vykrádají takto sofistikované trezory, zase nevykrádají byty a chodí vykrádat jiné objekty, kde se ví, že je trezor.
Někdo schovává zlato tak, že ho třeba nalepí zespoda stolu. Vím o někom, kdo si nalepil půlkilovku zlata pod parapet. Nebo někam za skříň. Snadno se to ale zapomene.
Pokud o tom někdo z rodiny ví, může to být dobře, nebo špatně. Někdo by o tom vědět měl, ale to, co může být v určitou životní etapu dobrý nápad, může být později nápad špatný.
Není chytré drahé kovy někam zakopávat. Existují na to sice speciální sudy, do kterých se nedostane voda. Ale opět. Měl by to někdo vědět. Ten to může vykopat za vás.
Úschovní firmy a schránky bank
Kov lze uschovat u některých firem, kde jste si ho koupili. Firmy za to účtují úschovné, které je okolo 1 % hodnoty kovu ročně a stojí dost podobně jako bezpečnostní schránka v bance.
Dále jde kovy uschovat právě v nich. Opět, řádově stojí bezpečnostní schránka banky nízké tisícovky ročně, a vedle drahého kovu zde můžete uložit i například důležité dokumenty.
Bezpečnostní schránka má tyto limity: do každé je potřeba uložit jen bankou daný objem prostředků. A dodržovat váhový limit.
Byl jsem svědkem toho, že do malé bezpečnostní schránky s nosností pět kilogramů někdo uložil třicet kilo stříbra a schránka svou vahou propadla a způsobila škody i jiným.
Bankovní úschova má tu nevýhodu, že se do ní dostanete jen v případě, že má banka otevřeno. Po teroristických útocích v New Yorku na Dvojčata banky na několik dní zavřely a lidi se nedostali ke svému kovu.
Existují i nebankovní úschovy, se kterými bývají dobré zkušenosti. Ke svému kovu se dostanete 24/7 a je to za rozumný peníz v ceně bankovní úschovy.
Zde stejně jako při uskladnění drahých kovů u obchodníka riskujete reputaci. Dnes může mít obchodník miliardové tržby a velké zisky. Zítra na něj může zakleknout finanční úřad nebo regulátor a klientům zbydou oči pro pláč.
Nemluvit, nevěřit
U kovu platí: není problém, když někde leží. Největší riziko je, když se kov přenáší a opouští svoji úschovu.
A největší riziko nehrozí od zlodějů, ale hrozí zevnitř, od blízkých. Hlavní zásada je o kovu nemluvit a mít více míst.
Nemít majetek je starost. Ale mít majetek je starost ještě větší.
Autor je podnikatel a investor
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Petr Fischer: Slovo roku a úpadek duševní činnosti lidského pokolení
Buďme k sobě upřímní. Kdo je tady udavač – práskač – bonzák?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
Ta ,,vodotěsnost“ u schovávání zlata, je opravdu nejdůležitější (-:
To zní jako návod na okradení českého státu? Podle zákonů přijatých na základě závazných ujednání protihitlerovské koalice byla Československá republika zavázána zkonfiskovat veškerý německý majetek a zajistit, aby se nedostal do německých rukou. Občan při nálezu takového majetku má určité povinnosti.
A co BITCOIN? Hm?
No, u bitcoinu jsou taky problémy.
V první řadě vysoká volatilita. Jestli za posledních pár let napřed jejich cena vystřelila nahoru, pak se propadla na asi zase čtvrtinu, a teď jde zase strmě nahoru ale neví se, kdy se zase propadne, tak asi řadu konzervativních investorů neosloví. Spousta z nich se ptá, jestli to není jen podobná dočasná finanční mánie, jako byly kdysi v Holandsku tulipany, která jednou skonči.
No, a třeba další problém jsou hesla a privátní klíče. Jestli ty dědeček nenechal dědicům někde v obálce, tak maj smůlu…
Takový klasický příklad, relikviář svatého Maura v Bečově.
Tam se taky chtěl zahraniční zájemce dohodnout s vlastníkem zámku,vulgo naším státem, že se udělá smlouva o tom, že co se najde, o to se pak rozdělí.
Figu borovou, když si stát zjistil o jaký poklad jde, tak si ho našel a vykopal sám ..:)