KOMENTÁŘ. Dělník nebo dělnice si u pásu v řadě regionů vydělají sotva dvacet tisíc korun měsíčně. Za únavnou, do zblbnutí opakující se monotónní práci, kterou stejně nikdo nechce dělat. Firmy proto musí brát novodobé otroky – agenturní zaměstnance. Zato operátor automatické linky si vydělá o třetinu více, mechanik dvakrát tolik. Ovládat roboty se naučí všichni, stejně jako se naučili začínat a končit den s mobily a aplikacemi.

„Byl jsem se před nějakou dobou podívat v automobilce Toyota v USA, když fabrika přecházela na automatizaci. Byl to zvláštní pohled. Na jedné straně stroje, které byly vysoce efektivní, bez poruchy, bez přestávek, bez nemocnosti. Na druhé straně dělali stejnou práci lidé, kteří viděli, že určitě v nějakém čase budou na těchto pozicích nahrazeni,“ řekl mi zakladatel společnosti ABRA Software Jaroslav Řasa.

Nebojím se ale, že automatizace vezme masám práci. Jen ji promění. Uleví a dá prostor dostat lepší místo.

Místo osmnácti jeden

V české firmě na výrobu komponent do aut u Berouna mají jeden automat, který produkuje elektronické spoje do ovládacích prvků vozů a nahradil osmnáct dělníků. Je mnohem přesnější. Odpadl problém se zmetky v koncovém produktu. Špatný spoj automat včas odhalí a vyřadí.

Přesto firma pořád nabírá nové zaměstnance. I na rukodělnou práci. Do oddělení, kde se pájí a ručně dělají díly na míru, a to pro vozy, jež se už sériově nevyrábějí, a přesto zákazníci poptávají náhradní díly.

Jde ale o to se dívat dál než jen do příštího pátku, a k ceduli své obce. Jak říkal slavný hokejista Wayne Gretzky: „Všichni bruslí tam, kde puk je. Já bruslím tam, kde puk bude.“

Kdyby nebylo vizionářství a technického pokroku, žijeme v chýších nebo chodíme pořád s červeným praporkem před autem. Lidi nechtějí dělat rutinní práci. Je to nudné. Pracovní síla je drahá a těžko se hledá.

Přes montovnu už cesta nevede

Jedna z mých firem se zabývá automatizací. Robotika a automatizace jsou nejlepší průmyslové obory, kde chcete být. Jsou to obory, ve kterých se objevuje spousta zajímavých inovací a mají velkou přidanou hodnotu. Potřeba automatizace a odborníků v oblasti robotiky bude v budoucnu strmě růst. Pokud chceme naši krásnou zemi ekonomicky pozvednout, nebude to přes další montovnu nebo lisovnu plastů, ale právě přes obory jako robotika a automatizace.

Nedávno jsem se jel podívat do výrobních provozů našich zákazníků, odběratelů na míru stavěných automatizovaných linek.

„Další automatická linka nahradí dvacet dělnic, které jogurty skládaly do lednic.“ Foto: se souhlasem Bohumila Říhy

Přišli jsme k výrobnímu pásu, kde seděla paní s netečným pohledem. Jeden zaměstnanec skládal kartonovou krabici a paní do ní rovnala krabičky s hotovými výrobky. Generální ředitel společnosti a výrobní ředitel nám řekli: Podívejte se na tuhle paní, co a jak dělá. Navrhněte nám řešení, které ji nahradí.

„Kvalitní zaměstnanci se stávají nedostupným zbožím se zhoršujícím se trendem. Společnosti, které se v předstihu nepřipraví na automatizaci opakujících se činností (například paletizátory, koncovky, kontroly, balení) se v blízké budoucnosti ocitnou v konkurenční nevýhodě,“ shrnuje Bohumil Říha z firmy ISOS Automation. Také v ní jsem spolumajitelem.

Otřepat se z netečnosti

Za 1,5 milionu korun navrhneme řešení, které za rok nahradí oba zaměstnance. Investice se zákazníkovi vrátí do dvou let. Ale paní o práci nebude muset přijít a naopak, když přijme změnu, tak si více vydělá. O automatickou linku se musí někdo starat. Jsou potřeba zaměstnanci v péči o zákazníky.

Bude to samozřejmě vyžadovat se i ve čtyřiceti, padesáti něco nového naučit. Otřepat se z netečnosti. Většina lidí to ale dá. Bude muset. Tak jako na Liberecku se někteří cukráři rychle přeučili na operátory strojů pro výrobu součástek ze vstřikovaných plastů…

Jiný náš zákazník působí v automobilovém průmyslu. Za směnu vyrobí deset tisíc součástek. Z toho jsou jen dvě až tři s vadou. Jejich zaměstnanci pak tuto vadu kontrolují vizuálně. Pokud by pochybili, tak hrozí, že bude velká svolávací akce automobilky a do servisu pojedou stovky aut na výměnu. To je už vážená práce. Masu dílů ale úplně přesně zkontroluje robot.

Nejsou lidi? Uděláme si roboty

Automatizace je globální věc velkého významu. Většina výrobních podniků nejen u nás, ale v celé Evropě i USA, bojuje s nedostatkem spolehlivých zaměstnanců.

„USA nutně potřebují zvýšit hrubý domácí produkt a zbavit se závislosti na čínském trhu. Celá desetiletí americké firmy investovaly do rozvoje výrobních procesů právě v Asii, kde bylo k dispozici nevyčerpatelné množství výrobní síly. Nyní takzvaný reshoring, podpořený státními i federálními pobídkami, znamená vrácení výroby z Asie zpět do USA. Bez velkých investic do automatizace výroby se neobejdou,“ říká Luboš Brzobohatý, spoluzakladatel společnosti Sanezoo vyrábějící řešení pro 3D kontrolu kvality a navádění robotů.

Foto: se souhlasem Luboše Brzobohatého

Nedostatkem pracovní síly trpí i výrobní průmysl v celé Evropě. „Výrobní firmy, které ustrnou na manuálních procesech, v horizontu tří let konkurenci neobstojí,“ dodává Brzobohatý.

Nejlepší investice: vzdělání

Podle statistiky potřebuje český pracovní trh minimálně 43 tisíc dalších pracovníků k vyrovnání nabídky s poptávkou. Na jedno volné pracovní místo připadá průměrně pouze 0,9 uchazeče.

Současný stav robotiky a automatizace v roce 2023 je podle Luboše Brzobohatého často přirovnáván k době, kdy se začaly objevovat domácí počítače a lidé začali využívat internet: „Pronikání robotů do výrobních podniků je pořád ještě velmi nízké, v jednotkách robotů na 100 zaměstnanců.“

Tuzemští politici se pyšní nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU a schopností vytvářet nové pracovní podmínky. Avšak tato situace má i stinné stránky, jako je obtížnost získávání nových zaměstnanců, růst mezd nad možnosti ekonomiky a ztráta konkurenceschopnosti firem. Firmy jsou nuceny zaměstnávat i méně kvalifikované pracovníky, což může snižovat jejich efektivitu a kvalitu.

Regionálně se nezaměstnanost samozřejmě liší, s nejvyššími hodnotami v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Klíčovou roli má vzdělání. Nejvíce pracovních míst zaniká u lidí se základním vzděláním, zatímco vysokoškoláci čelí výpovědím méně často.

Autor je český investor