Tím, kdo má rozhodovat o budoucnosti české energetiky, nemá být management polostátní společnosti ČEZ, ale vláda. „Stát nemůže říct, že se bude jen dívat na to, zda tu někdo jadernou elektrárnu postaví, nebo ne. I když je firma státní, je to pořád firma a její investiční horizont je mnohem kratší,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org náměstek ministra průmyslu a obchodu Pavel Šolc.

• Není v aktualizované Státní energetické koncepci do roku 2050 víc neznámých než známých?

To, že je v budoucnosti víc neznámých než známých, platí obecně pro všechno, i pro energetiku. I když bych skoro řekl, že energetika je dnes předvídatelnější než třeba eurozóna… Jakkoli je těch neznámých faktorů nespočet, v oblasti energetiky je překvapivě mnoho i těch robustních. Třeba ve scénářích spotřeby se můžeme lišit o deset procent, ale ne o čtyřicet. Společnost během deseti let nezačne spotřebovávat polovinu elektřiny, to je ve sci-fi scénářích. To, co je nejisté, je regulace – s čím přijde EU, co se bude zpřísňovat. My jsme s nejlepším vědomím a svědomím vyprojektovali pravděpodobnost a na to se snažíme zabezpečit.

To bylo ještě před krizí…

• Říkáte, že predikce vycházejí z reálných čísel, ale je řada výroků z nedávné minulosti, kde nám experti i politici s odkazem na podobné zdroje předpovídaly, že touto dobou už přestaneme být energeticky soběstační…

Tyhle výhledy byly dělány před krizí. Opravdu nikdo nečekal tak hlubokou krizi, touto dobou jsme měli mít spotřebu elektřiny o 15 % vyšší, ale průmyslová produkce šla dolů. To je jeden z důležitých faktorů. Druhý faktor je, že se kvůli dění na trhu změnily původní záměry, jak rychle odstavovat elektrárny a přecházet na nové. Každý se snaží maximálně využít, co ještě využít jde a jedou elektrárny, které už měly být odstaveny. Třeba Malý Prunéřov měl být odstaven už v roce 2012. To vytváří přechodný přebytek. A třetí faktor je vyšší rozvoj obnovitelných zdrojů. Plus ještě upgrade jaderných elektráren, díky němuž jsme získali dalších 500 megawattů výkonu.

• Když jsem se ptal na ty neznámé, přijde mi, že se řada důležitých rozhodnutím odkládá kamsi za horizont. Rozhodnutí o jaderných elektrárnách někdy kolem roku 2025, rozhodnutí o prolomení limitů na dole ČSA v roce 2020…

My říkáme, že nemůžeme současně utlumovat jádro i uhlí. To bychom už neudýchali ani s pomocí dovozu.

• Jde mi o to odkládání odpovědnosti, politického rozhodnutí.

Ono to není tak, že bychom do té doby nic neřešili. Je to i v jaderné koncepci – okamžitě začněme připravovat dokumenty k výstavbě a začněme hledat partnera. Stavební povolení nemáme šanci získat bez výběru technologie a předběžných dohod s vybraným dodavatelem, protože je to nutné šít na konkrétní technologie. To musí proběhnout do roku 2025. Osobně myslím, že to bude do roku 2020. Rok 2025 je kritická hranice, kdy bychom měli začít stavět, abychom překryli kritické momenty v energetické bilanci.

• Myslíte, že v roce 2020 už bude na evropském energetickém trhu jasněji o budoucnosti?

O tom jsem stoprocentně přesvědčen. Do té doby budeme mít pryč řádově 15 – 20 tisíc megawattů zdrojů, které se zavřou v regionu střední Evropy v následujících čtyřech letech a v Německu bude ukončený odklon od jádra. Uvidíme, co to udělá na bilanci, v jaké jsme situaci a co dokáže skutečně zajistit masivní rozvoj obnovitelných zdrojů a skladovacích kapacit. Za těch pět let se opravdu odehraje neuvěřitelné množství věcí.

Rozhodovat musí stát, ne ČEZ

• Ministr financí  Andrej Babiš říká, že tendr na nové bloky v Dukovanech či Temelíně by se měl rozjet nejpozději příští rok. Bude to tak?

Nejsem si jistý, zda je pojem tendr vhodný. Spíše půjde o hledání strategického partnera, protože ve hře je stále více varianta, že dodavatel bude současně zaháčkován jako koinvestor. Měl by tak větší zájem na tom, aby nedošlo ke zpoždění a navýšení nákladů. A v takovém případě nemůžu koinvestora hledat tendrem. Půjde spíše o výběr, kde definuji, jaká kritéria hledám a jakou jim dám váhu. Že by to mělo formálně znaky výběrového řízení, to asi ne. Jaderná elektrárna je něco, kde hledám i know-how partnera a balík služeb… Měl by to být selektivní proces, kde musí být jasně daná kritéria. Jestli tohle budeme schopní nacpat do běžných tendrovacích procedur, to tedy nevím.

• Jak byste to tedy nazval?

Nazval bych to výběrem strategického partnera . V tuto chvíli není rozhodnuto, jakou cestou to půjde, ale rozhodnout by se to mělo do konce roku. Můj osobní názor je, že takový výběr by byl pro Českou republiku výhodnější.

• To by tedy rozhodoval stát, nikoli ČEZ?

To je také významné poselství energetické koncepce – že hybnou silou má být stát. Nejde o postavení jedné elektrárny na dvacet let, ale o hybnou sílu energetiky do konce tohoto století. To těžko můžeme nechat na jedné firmě. Firma může být finančním partnerem, ale stát se nemůže jen dívat na to, zda tu někdo jadernou elektrárnu postaví, nebo ne. Je to zájem státu na dlouhodobé bezpečnosti. I když je firma státní, je to pořád firma a její investiční horizont je mnohem kratší.

• Politici mají horizont čtyřletý…

Pevně věřím, že řada z nich bude v této zemi žít i nadále a že jejich horizont je mnohem delší.