PSÍ UŠI. Nebyla by to ta správná předvolební kampaň, kdyby se jí ve správnou chvíli nechopili stateční orlové práva. Zejména v situaci, kdy se sami podezřelí dejme tomu z dotačního podvodu tak dlouho snaží vyšetřování zdržovat, až kruciální moment přijde 70 dní před volbami. Je to jak v tom vtipu: Tak už můžeme ven s těmi plakáty, že jste obětí systému? Cože? To už je srpen?! Ano. Už je srpen.

• Andreje Babiše zpráva o chystaném obvinění kvůli Čapímu hnízdu nezaskočila. Zazněl tradiční Kalousek i řeči o snaze zkorumpovaného systému zlikvidovat jediného čistého politika. Potud v pořádku, pak ale šéf hnutí ANO přitvrdil.

„Jsme jak v 50. letech. Je tu objednávka na osobu, která nevyhovuje korupčnímu systému.“
(Andrej Babiš pro deník Právo, 10. srpna)

Možná by Babiš jako dlouholetý komunista mohl o 50. letech něco vědět. I když je fakt, že právě komunisté o těchto věcech vždy neradi slyší. Čili si to připomeneme: v 50. letech by se těžko o obvinění dozvěděl na dovolené v kapitalistické cizině, s právem na advokáta by to bylo všelijaké a místo fešáckého kriminálu by mu hrozil lágr. Pokud by se ovšem jako velkostatkář procesu vůbec dožil. Čili bychom s těmi paralelami byli opatrní.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Odkazy na 50. a 60. léta jsou poslední dobou vůbec v módě. Nešetří jimi třeba hradní mluvčí Jiří Ovčáček; takto třeba glosoval skutečnost, že senátoři neskočili na další prezidentovu provokaci a nejmenovali bývalého šéfa Jazzové sekce Karla Srpa do rady Ústavu pro studium totalitních režimů:

„Jde o návrat totalitního kádrování. Podle této optiky by neprošla většina disidentů, kdy řada z nich byla v 50. a 60. letech členy KSČ.“
(Jiří Ovčáček na twitteru, 8. srpna)

Asi nemá cenu to dokola připomínat: nejde o návrat totalitního kádrování, ale aplikaci zákona. Členové KSČ v radě ústavu usednout nesmějí, i kdyby se Hrad na hlavu postavil. Karel Srp tvrdí, že si na své členství v KSČ nepamatuje, ale pokud to tak bylo, je na něj hrdý. Čili jeho selektivní paměti přejeme hodně mentální svěžesti a panu prezidentovi invenci při dalších snahách svého kamaráda někam upíchnout.

• Ministryně Karla Šlechtová zaznamenala velký úspěch v propagaci dobrého jména značky Czechia v zahraničí, když se tak dlouho ometala na startovním roštu Velké ceny Brna ve snaze pořídit si selfie s Valentinem Rossim, až ji musela motocyklová hvězda decentně, leč důtazně vyhnat. Později se k události vrátila milým komentářem:

„Tak ta situace na MotoGP byla trochu nešťastná. Chtěla jsem jen Rossimu, podobně jako ostatním, popřát před startem hodně štěstí. V tom hluku se nikdo neslyšel, nebylo rozumět, a tak to asi vypadalo, ze jsem neodbytná fanynka. To úplně ne, ale to nedorozumění chápu. Rozumím, ze soustředění před startem je velmi důležité a že je Valentino opravdu velká hvězda.“
(Karla Šlechtová na facebooku, 8. srpna)

Tomu všemu rozumíme taky. Jen nám v tom popisu události trochu chybí vysvětlení, proč se Šlechtová oháněla tím, že je ministryně.

• Nový Mirek Dušín české politiky, tvář Starostů a nezávislých Dalibor Dědek, je nepřítelem dotací. Tak zapřísáhlým, že z toho úplně zapomněl, že je jeho Jablotron pobíral. Chápeme, STANe se.

„Prohlásil jsem, že jsme nikdy nečerpali dotace. Á ouha, stačilo pár dnů a už vím, že čerpali.“
(Dalibor Dědek v krátkem videu na facebooku, 9. srpna)

https://www.facebook.com/dedekdalibor/videos/108088449884900/

Co k tomu říct? Snad jen aktualizovat poučku ředitele autoservisu Karfíka: Neber dotace, neber dotace, nebo se z toho zblázníš.

Tak klidnou mysl bez dotací.

Follow @malecak