„Hnali nás dál a dál…“ Hladový pochod Němců dorazil před 79 lety do Králík
Hladové pochody, pochody smrti. Tragické průvodní jevy posledních měsíců druhé světové války, ale i doby bezprostředně po jejím konci. Víme o nich poměrně málo, splývají nám a to není dobře.
Pochody smrti organizovali nacisté, aby evakuovali a likvidovali vězně z koncentračních táborů, které byly s postupem spojeneckých vojsk postupně uzavírány. Probíhaly od léta 1944 až do posledních dnů války v květnu 1945 a často vedly přes české území. Vězni museli překonávat i stovky kilometrů pěšky, často za mrazu, jen v lehkém oblečení a téměř bez jídla. Odhadem čtvrt milionu lidí těmto nelidským podmínkám podlehlo.
Hned v prvních poválečných dnech a týdnech ale začaly být obdobným způsobem vyháněny ze svých domovů statisíce českých Němců v rámci takzvaného divokého odsunu. Víme také o dlouhých pěších pochodech poražených německých vojáků do sovětského zajetí. Přestože i zde docházelo ke ztrátám na životech, vžil se pro tyto smutné události termín „hladové pochody“.
Město Krnov bylo v průběhu první poloviny roku 1945 svědkem obou těchto tragédií. Koncem ledna za tuhého mrazu městem prošel pochod zbědovaných vězňů koncentračního tábora Osvětim. V posledním červnovém týdnu se na několikadenní pochod musely vydat desítky tisíc německých civilistů z města a okolí. A protože byl Krnov do roku 1945 městem téměř výhradně německojazyčným, nacházíme dnes pamětníky obou pochodů většinou v Německu. Poslední z nich poskytli roku 2022 své vzpomínky sbírce Paměť národa.
Zbídačelé postavy z Osvětimi
Helga Titze, provdaná Rügamer, dnes žije v Norimberku. V roce 1945 byla batole, vše ale zná podrobně z vyprávění svých sedmi starších sourozenců. „My jsme vždycky museli do domů, všechno zatemnit, nikdo se nesměl ukázat u okna. Ale oni přesto vykukovali. A viděli úplně zbídačelé postavy. Nevědělo se, odkud přicházejí, jen se to tak tušilo. Neměli na sobě nic a bylo to v lednu, mrzli… Na nohou měli jen hadry, muselo to být příšerné.“
Ani další z pamětníků, tehdy sedmnáctiletý Kurt Schmidt, na vlastní oči pochod neviděl. Byl ale zvědavý a hned druhý den si o něm nechal vyprávět od kamaráda, který neuposlechl oficiální zákaz vycházení a během pochodu byl na ulici. „Byli to ubožáci. Někteří se na předměstí pokusili utéct, ale hned je zastřelili.“
„Celá ta skupina potom táhla dál na Rejvíz a tam je část z nich pohřbena, tam přišli o život. To náš strach ještě vystupňovalo. Říkali jsme si: nám se může stát něco podobného.“
Obavy byly na místě. Konec války do převážně německého Krnova klid nepřinesl, oběťmi násilí a bezpráví se měli stát pro změnu místní Němci.
Tři nábory pro Němce
Podle vyprávění tehdy šestnáctiletého Kurta Heina město obsadili čeští „partyzáni“ a zavládl chaos. Během června byli Němci hromadně vyháněni z domů a přemisťováni do místních internačních táborů. Celé město bylo brzy prázdné a docházelo k rabování, rabovali Češi, Romové, Sověti, ale i samotní Němci, kteří také prohledávali domy a hledali základní životní potřeby a něco k jídlu.
„A tihle lidé nás potom vyhnali z domovů. Když nás vyháněli, vzal jsem si jenom aktovku, víc jsem neměl. Oni byli v ruských uniformách, měli s sebou ruské samopaly. Postupovali čtvrť za čtvrtí, takže už jsme se o tom doslechli s předstihem. No a pak už měl každý sbalenou svoji tašku, tak ji pak prostě popadl a přidal se ke shromáždění, odkud jsme byli nahnáni do tábora. Nechci být teď nějak zlý nebo říkat kdovíco. Stáli jsme tehdy ve městě před Opavským hotelem, Slezský domov se teď jmenuje. Bylo nás tam shromážděno dobře pět set. Potom jejich velitel zvolal: ‚Stát, zůstaňte stát!‘ A nejdřív jsme museli nahlas provolávat: ‚Hitler je svině!‘, a když jsme nekřičeli dostatečně nahlas, měl v ruce samopal, mával s ním a pokaždé, když ho měl nahoře, vystřelil několik ran do vzduchu. No tak jsme museli poslechnout. Pak jsme museli od toho hotelu Slezský domov jít pěšky až dolů do opavského tábora [tábor v Opavské ulici], to budou asi přibližně dva kilometry. A chtěl po nás, abychom cestou všichni zpívali: Deutschland, Deutschland über alles! A to jsme museli zpívat pořád dokola, dokud jsme nedošli do tábora.“
Internační tábory pro Němce z Krnova a okolí byly tři. Nejhorší pověst měl právě tábor v Opavské ulici, mírnější podmínky vládly zejména v táboře pro německé antifašisty v dnešní Hlubčické, dříve Trmantické ulici, ale i v táboře sloužícím později k odbavování transportů na Cvilíně.
Navzdory otcově sociálnědemokratické legitimaci se Kurt Hein s rodiči dostal nejdříve do opavského tábora, který byl zřízen z bývalých kasáren. Uprostřed tábora stál trestanecký barák, kde mučili politické vězně, tedy členy nacistických organizací nebo vojáky s hodnostmi. „Když měl český personál chuť, zašli dovnitř a mlátili je.“
Právě zde kvůli své funkci v Hitlerjugend skončil již zmiňovaný Kurt Schmidt. „Úplně vepředu, hned vedle stráží, byly dva baráky oddělené ostnatým drátem a tam se potom odehrávalo bičování,“ nemůže hrůzné zážitky dodnes zapomenout. Sám se mučení totiž také nevyhnul.
„Tušíte, co to je nagajka? Nagajka je bič a do jeho kožených řemenů jsou zapletené kusy železa. Když tím člověka uhodí, rovnou mu to potrhá kůži. Tím mě bili. Když jsem ztratil vědomí, vylili na mě jeden dva kýble vody a dali se opět do bití. A když jsem potom znovu ztratil vědomí, sebrali mě ze stolu, hodili do kouta a tam jsem zůstal ležet.“
Kurt Hein nakonec skončil v mírnějším táboře pro anitfašisty, Kurta Schmidta poslali na nucené práce do ostravských dolů. Oba byli odsunuti do Německa v roce 1946. A oba se proto vyhnuli několikadennímu pěšímu pochodu z Krnova přes Jeseník do Králík, takzvanému „krnovskému hladovému pochodu“.
„Smuteční pochod“
Na něj si naopak pamatuje tehdy čtyřletý Günter Klemenz, který velkou část pochodu absolvoval s matkou a mladším bratrem. „Šlo se pěšky. Pamatuju se na tu štěrkovou silnici. Maminka tlačila kočárek a tomu kočárku pořád upadávalo kolečko. To kolečko jsem sbíral, ona ho nasazovala zpátky, ale nedrželo. Tak ona potom celou cestu ten kočárek nadzdvihovala, aby kolečko nevypadávalo. Na to si ještě dnes pamatuju. A také na tu druhou noc, kdy jsme přenocovali ve Frývaldově. Pod širým nebem v továrním areálu. Druhého dne jsme totiž překročili hory, šli jsme hodiny a hodiny do kopce. “
Matka, Günter Klemenz a jeho bratr v kočárku. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
V jiném kočárku, ale na téže silnici, byla tehdy také Helga Titze. „Hnali nás dál a dál, pěšky. První den třicet kilometrů. Mým bratrům tehdy byly tři roky a pět let. Ti nemohli jít dlouho, museli je tedy nosit. Pro mě měli kočárek, Waltera mi určitě posazovali na nohy. Ale po většinu doby ho taky museli nést, tomu se nedá věřit! A při tom museli jít!“
„Potom nás hnali dál. Pěšky, prvního dne 30 kilometrů, až do – teď jsem trochu v úzkých, jak šla ta místa po sobě, mám v tom zmatek. Mým bratrům byly tři roky a pět let. Ti nemohli dlouho jít. Museli je tedy taky nosit. Pro mě měli kočárek a přišlo nám vhod, že nás bylo tolik a každý měl nějaké schopnosti. Erich přivázal na kočárek svůj pásek od kalhot, aby se dal kočárek zvedat a táhnout, aby to ten kočárek vydržel. To brzy poznal. Ty ulice přeci nebyly vyasfaltované, byl tam jen štěrk. Waltera mi určitě posazovali na nohy. Ale po většinu doby ho museli nosit, tomu se nedá věřit! A přitom jít!
„Bratr Erich cítil zodpovědnost. Byl nejstarší. Koukal, aby se všechny děti držely okolo kočárku a abychom v tom ‚smutečním pochodu‘ byli co nejvíc vepředu. Protože zezadu se pořád ozýval křik a výstřely. Měli jsme sousedku, byla to paní přes osmdesát, už nemohla jít dál. Tak ji prostě v příkopu u silnice zastřelili. Proto Erich koukal, abychom byli daleko vepředu. Přenocovali jsme pak ve stodolách u sedláků. Noci byly nejhorší – kvůli strachu ze znásilňování. Edith se někdy tak třásla, že ji Erich musel pevně držet okolo ramen. My jsme šli prakticky přes pohoří Jeseníky přes Videlské sedlo až do Králík. A v Králíkách nás potom zavřeli do jedné fabriky a víc se o nás nestarali. Jen okolo areálu hlídkovali s nabitými puškami.“
Během „krnovského hladového pochodu“ byly podle historických pramenů asi tři tisíce Němců hnány přes Vrbno, Videlský kříž a Frývaldov (dnes Jeseník) do Králík. Mezi 22. a 28. červnem 1945 tak pěšky museli urazit přibližně 120 kilometrů. Asi deset procent vysídlenců po cestě zemřelo. Po pochodu byli přeživší naloženi do dobytčích vagónů a odvezeni na hranice s Německem. Odsunuti byli do sovětské zóny, tedy budoucí NDR, odkud ale řada z nich raději emigrovala na Západ.
Nezapomínat a odpouštět
Až do roku 1990 směli odsunutí Němci svá rodiště navštěvovat jen sporadicky, zato od pádu železné opony do Krnova jezdí pravidelně. Díky neutuchající aktivitě právě Kurta Schmidta, který se na stará kolena podruhé naučil česky, se jim dařilo udržovat dobré vztahy s místními politiky, ale i veřejností a školami. Organizovali výměnné pobyty českých a německých gymnazistů, na hlavním náměstí zřídili i Dům česko-německého porozumění. První porevoluční starosta Bedřich Marek měl podle vzpomínek Kurta Schmidta prohlásit:
„Neznám žádné jiné město, kde by vztahy mezi dnešními obyvateli a německými rodáky byly tak dobré jako v Krnově.“
Krnovská madona. Zdroj: Petr Zemánek, se souhlasem Paměť národa
Byl to právě Kurt Schmidt, který uspořádal v Německu sbírku na podporu rekonstrukce krnovské synagogy, přesněji na opravu a převoz lavic z vypálené olomoucké synagogy do Krnova. „Každá ta židle má tabulku a na ní stojí jméno jednoho Žida, kterého nacisté zavraždili. My jsme si každý jednoho vybrali a za tu jeho židli jsme zaplatili,“ popisuje pan Schmidt symbolické gesto někdejších krnovských Němců. Právě díky němu dnes stojí pomník hladového pochodu právě na pozemku krnovské synagogy.
Walter Titze, přeživší hladového pochodu a bratr Helgy, zase nechal vyrobit věrnou kopii tzv. krnovské madony a daroval ji tamnímu kostelu sv. Martina. Tu původní v roce 1943 krnovští duchovní propašovali do koncentračního tábora v Dachau, aby tam nabízela útěchu vězněným věřícím. Němcům i Čechům.
Tím ale aktivity pro usmíření nekončí. V roce 2021 na konci školního roku se spolupracovník Paměti národa a učitel pražského Gymnázia Jana Keplera Petr Zemánek se svými studenty rozhodl připomenout oběti hladového pochodu tím, že se pěšky vydali v jejich stopách. Na cestě byli stejný počet dnů, spali pod širým nebem na stejných místech, pili ze stejných potůčků.
Autor textu Jan Blažek ůsobí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Alberte, umyjte si ruce! Po pražských stopách Alberta Einsteina
Shnilé brambory, rybí ocasy, hlavy slanečků. „Zavřete rypáky!“ křičeli bachaři
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
30 komentářů
Sudetští Němci měli před válkou nejvíce práv a nejlepší podmínky ze všech národnostních menšin v Evropě. Hitler ale potřeboval utiskovanou menšinu, aby sem mohl vpadnout, a Henlein mu oddané posloužil vyvoláváním rozbroju a nepokojů. A většina Sudetaku k tomu mlčela a nepořádala demonstrace na podporu ČSR. Tato pátá kolona (s výjimkou německých antifasistu) byla po válce z rozhodnutí viteznych velmocí odsunuta. Zločinů během odsunu se dopouštěli hlavně ceskoslovensti kolaboranti s nacistickym režimem (viz Švédské šance,), aby se na poslední chvíli zařadili na stranu vítězů. A menšinu lidi, kteří se mstili za vyvraždění své rodiny nacisty,, já nemám právo soudit..
Samá lež.
Na Sudety centrální vláda v Praze vždy zhluboka kašlala. Němci nikdy nechtěli žít v jakémsi umělém Československu. 4. března 1919 demonstrovali proti svému připojení k ČSR. Přijela „slavná“ československá armáda a postřílela 57 bezbraných civilistů, včetně žen a dětí.
Vítězem posledních svobodných voleb v Československu 1935, byla Sudetoněmecká strana. Čecháčci byli ovšem připraveni a podvodným povolebním přepočtem, okradli vítěze voleb o křesla v parlamentu, kde přidělili o 2 křesla více druhým v pořadí Agrárníkům. Taková drzost by vedla k občanské válce i dnes v roce 2024. Pomsta na sebe nenechala dlouho čekat.
Ani na další lež nemáte žádné důkazy. Vyhnání Němců z Československa nebylo nikdy nařízeno vítěznými mocnostmi. Chopila se jej svévolně česká lůza za vydatné podpory zrádce a zloděje Edvarda Beneše, který tak chtěl odčinit své selhání a zradu ze září 1938. Jediný, kdo dodatečně schvaloval vyhnání sudetských Němců byl totalitní Sovětský svaz, který společně s nacistickým Německem začal 2. světovou válku přepadením Polska.
V americké zóně se nikdy žádné hranice neměnily a žádní Němci nikdy nevyháněli. Proto je dodnes vidět ten propastný rozdíl prosperity Západu a mentální i ekonomická bídy Východu-sovětské zóny.
Vždyť tady Němce nikdo nedržel. Jestliže nechtěli žít v Čechách a na Moravě, mohli se sebrat a odejít do Německa.
V září 38 zradila Francie a selhala Anglie.
Sovětský svaz se naopak k odsunu stavěl zdrženlivě, protože byl zvyklý na soužití různých národů. Odsun prosazoval hlavně domácí prozápadní odboj. Pochopitelně.
Není pravda, že Sovětský svaz „společně s nacistickým Německem začal 2. světovou válku“. Hlavní vinu nese samozřejmě Německo, další pak zase Francie a Anglie. Sovětský svaz žádnou.
Jedna lež vedle druhé.
Taky jste po bankrotu socialismu, neodešel do svého milovaného Sovětského svazu ke komunistickým soukmenovcům.🙂 Zbabělečkové mohli vždy bojovat za svoji zemi, kolaborovat s okupanty je ovšem mnohem pohodlnější (1939-1989). Výmluvy na jakousi zradu jsou trapné a nedůstojné. Polákům také nikdo nepřišel na pomoc a přitom bojovali proti nacistům ze Západu i sovětským komunistům z Východu.🙂
Sovětský svaz zahájil 2. světovou válku po boku nacistického Německa. Vše lehce dokazuje společná slavnostní vojenská přehlídka vítězů nad Polskem v Brestu-Litevském, 22.září 1939, nacistického Wehrmachtu a Rudé armády…👎
Víte, sice bych to co popisujete mohl rozebírat bod po bodu, ale vyjádřím se alespoň k tomu prvnímu, ze kterého doufám vyplyne i to další.
V roce 1919 NEBYLO vůbec ani z mezinárodního hlediska možné, aby se ta situace řešila připojením Sudet k Německu.
Protože to bylo Německo ,kdo bylo už tehdy mezinárodně projednáváno za vyvolání první světové války. Doporučuji si přečíst všechny body Versaillské dohody.
Takže, jestli se tehdy některým Němcům nelíbilo v Sudetech měli se individuálně přestěhovat do Německa. V tom jim nikdo nebránil.
A ať to pochopíte úplně, i dneska by si třeba mohli občané Sudet stěžovat, jak se mají v České republice špatně.
Ale snad chápete, že požadavek aby se Sudety připojily k Německu by neprošel ani dnes. A že pokud by tam kvůli tomu vypukly nepokoje, tak by tam poslal vojáky i pan prezident Pavel..
Tudïž, i tehdejší protesty německého obyvatelstva v Sudetech měli asi tak podobný charakter, jako jsou libovolné demonstrovat dnes. Občané demonstrovat a tím projevovat svůj názor můžo
T
Je to smutné, ale vždy musíme mít na paměti, že „Bez Mnichova protektorátu a války by Sudetští Němci v Čechách a na Moravě žili v klidu a míru dodnes“. Jak všichni víme není to česká vína že tomu tak není.🤓☘️
je to česká vina ! Matka mi vyprávěla jak Češi ve Vojkovicích zakopávali Němce zaživa.
Aby to mohlo být odpuštěno,k čemuž kupodivu Němci mají sklon,museli by toho Češi litovat.Místo toho se tím chlubí. Takže pak je to vina,která musí být potrestána jinak bude mezi našimi národy trčet jako ohavné memento.
A litovali Němci toho, co napáchali? Pokud je mi známo, tak Karl Jaspers (esej „Otázka viny“ o vině Němců na zločinech hitlerovského režimu) byl vyštípán do Švýcarska.
V podstatě za toho poválečného „běsnění“ nebylo naplněno ani ono biblické „oko za oko, zub za zub“.
A četl jsem před časem velmi racionální úvahu, že sudetští Němci nesli daleko větší vinu za zločiny, včetně rozpoutání války, než říšští. A to z toho důvodu, že žili v demokratickém státě a měli, na rozdíl od Němců v „rajchu“, přístup k validním a pravdivým informacím.
Mezu Němci byli viníci,ale potrestáni byli Němci všichni bez výjimky,tzn. i ti kteří se kvůli věku ani provinit nemohli.Jednalo se o etnickou čistku vedenou ne proti fašistům,ale proti Němcům.Toto je špatně a Češi si to pořýd neuvědomují.Co se týká Němců,tak tam je zase otázka osobní viny,která vůbec nemusí být takového druhu za jakou ji Češi mají.
Z Němců jen pár desítek v Protektorátu vědělo o holocaustu a o plánovitém poněmčování jen několik z nich,museli se podepsat pro převzetí textu a nejednalo se o deportace nebo vraždění,nýbrž o náhradu zaměstnavatelů.Prostě propaganda vykreslila věci jinak než jak to vnímali jednotliví Němci.To je další chyba.
Vladislave, problém j, že s etnickými čistkami (i proti nám) začali Němci, a jakmile něco takového rozjedete, jde to proti celému etniku.
A odsun Němců (a zdaleka ne jen od nás) byl preventivním opatřením proti tomu, aby německé menšiny nemohly pomáhat Německu připravit další válku. Byla to tak trochu „příprava na minulou válku“, nicméně jedním z důležitých faktorů, které zajistily v podstatě dlouhý mír od konce druhé světové války, byla právě eliminace německých menšin mimo Německé území.
chudinky, je mi jich moc líto, zejména, když pravda to bude tak zpola a když si představím, jak báječně se jelo do koncentráků jiným předkům v dobytčích vagonech natlační na sebe bez jídla a vody a bez přístupu k toaletě, jak báječně se cestovalo lidickým ženám, do lágrů, a jak si pochutnávaly v dobách, kdy nebyl hlad všeobecně na té jen občas poskytnuté skývě chleba.
Po válce nebylo dobře, potravin bylo málo a nemůžu se přestat divit tomu, jak zlí Češi raději nasytili své včetně přeživších koncentrčních táborů a na Němce zapomneli. i když meli vědět, že ti Sudetští nebyli zlí, jen skočili Hitlerovi na špek a proto útočili na české četníky a zabíjeli j, na české lidi vůbec a jistě jim na cestu do vnitrozemí připravili pořádné zabezpečení a jídlo Jakpak asi Němci jídlem a péčí zabezpečili ty vězně KT, které hnali v pochodech smrti jen o týdny dříve stejnou krajinou?
jako informace je ten článěk OK, jako snaha vzbudit nějaký soucit s německými běženci se u mne zcela míjí účinkem.
Napište také někdy o osudech čechů vyhnaných ze Sudet v roce 1938.Jinak článek o Krnovu byl dobrý. Děkuji
Bylo by záhodno zkoumat osudy Čechů, kteří v Sudetech „po Mnichovu“ zůstali; bylo jich cca půl milionu.
Pravděpodobně bychom zjistili, že většině z nich se „pod Němci“ žilo lépe, než po okupaci ČSR fašistickým Rusáckem, a hlavně po naší „slavné“ národní sebevraždě: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_parlamentn%C3%AD_volby_1946
Takže tak.
Každý takový článek by měl začínat souhrnem svinstev, kterých se dopouštělo obyvatelstvo Sudet, Německa + vojáci wehrmachtu. Takže tak 1000 stran A4 hustě popsaných zvěrstvy, kterých se dopouštěli a pak až max jedna strana formátu A5, jak jim bylo ubližováno po válce z naší strany.
nic jinyho si za ta tverstva nezaslouzi
Titulek článku je zbytečně bulvární.
Obsah článku je poměrně nekonfliktní.
Odpustit lze, i mučení lze odpustit,ale až poté,co budou pachatelé potrestáni ! Není přece možné aby tu mezi námi chodili důchodci s krví na rukou,zrůdy které mučili jiné aby pro sebe měli prospěch !
Když v Německu ženou před soud i stoleté za to,že se podíleli na zvěrstvech, musíme i my pochytat naše zrůdy a dát je za katr kam patří !
….“ proč jste zastřelil ty německé děti ? A co jsem s nimi měl dělat,když už jsem jim zastřelil rodiče ?“ ( Karol Pazůr,předseda antifašistů na Slovensku)
Na přístupu většiny Čechů k vyhnání Němců, Maďarů a německojazyčných Židů se dá snadno dokázat, že pořád ještě nejsme Evropani – že jsme stále Západoasiati, jako naši starší ruští bratři: Milujeme lež, nenávidíme pravdu.
Pořád si opakujeme nacibolševické mantry typu
•Němci v ČSR byli menšinou
•Němcům se v ČSR dařilo lépe než v Německu
•Češi byli „po Mnichovu“ ze Sudet vyhnáni
•okupace ČSR Rudou armádou bylo „osvobození“
•Benešovy dekrety nařizují mj. odsun Němců, proto je nelze zrušit
•odsun Němců přinesl mír, jejich návrat by znamenal válku (sic!)
•atd. apod.
Přitom právě zde, na Hlídacím psu, si můžeme přečíst řadu skvělých článků o naší minulosti, např. http://hlidacipes.org/jan-urban-vznik-ceskoslovenske-republiky-byl-velmocenskym-omylem-ze-lzi-se-stala-legenda/, nebo http://hlidacipes.org/jan-urban-prezident-nicitel-je-na-case-si-priznat-pravdu-o-systematickem-teroru-a-vrazdeni/, či http://hlidacipes.org/jan-urban-kronika-komunismu-v-cechach-rakovina-stale-buji/ .
Pravda vyděsí!
•Němci v ČSR byli menšinou
Ano, jednoznačně byli. A navíc měli více práv než kterákoli jiná menšina v té době jinde v Evropě (a dodnes v současných státech EU, vč. Německa, řada menšin taková práva nemá).
•Němcům se v ČSR dařilo lépe než v Německu
Zcela jednoznačně ano, nebyla hyperinflace jako v Německu
•Češi byli „po Mnichovu“ ze Sudet vyhnáni
Ano, byli, týkalo se to i části mé rodiny.
•okupace ČSR Rudou armádou bylo „osvobození“
Osvobození před vražděním Němci. On by ani ten masakr Němců v Přerově nejspíš nenastal (nebo by ho místní lidé zarazili), kdyby na samém konci války, už po smrti Hitlera, nepostříleli Němci řadu občanů z Přerova a okolí jen za to, že oslavovali blížící se konec války.
•Benešovy dekrety nařizují mj. odsun Němců, proto je nelze zrušit
Benešovy dekrety po volbách potvrdil řádně zvolený parlament a jsou součástí našeho práva. Navíc se ČSR zavázala, že zabavený německý majetek nesmí nikdy v budoucnu přijít do rukou Němců, aby ho nemohli posléze použít pro přípravu další světové války. Netýká se to pochopitelně jen Československa, ale i dalších států, z nichž byli Němci odsunuti (Francie, Benelux, Polsko, Maďarsko, Rumunsko …).
•odsun Němců přinesl mír, jejich návrat by znamenal válku (sic!)
Ano, návrat Němců by znamenal riziko občanské války na způsob dění v bývalé Jugoslávii.
Na tak malý příspěvek, pěkná snůška lží a nesmyslů.👎
Němcům se po roce 1918 v ČSR určitě nedařilo lépe než Němcům v Německu. Přesně naopak, byli bráni jako občané 2. kategorie. „Obyvatelé byli podle ústavy považováni za příslušníky „československého národa“ a oficiálním jazykem byl „jazyk československý“. Pěkná navoněná bída a hloupost na rozdíl např. od Švýcarska…
Od roku 1933, získávali Němci v Sudetech úvěry a půjčky v Německu, včetně materiální a hospodářské pomoci. Centrální čecháčkovská moc na ně kašlala.
V roce 1935 byla ve volbách vítězná Sudetoněmecká strana okradena čecháčkovskou většinou o křesla v parlamentu ČSR, kde dostala o 2 křesla více strana Agrárníků, která skončila v pořadí až druhá. Prezident Edvard Beneš se s vítězi voleb až do svého zbabělého útěku 5.října 1938 vůbec nebavil. Pohrdal výsledky voleb i německou částí obyvatel ČSR. Klasická navoněná bída.👎
Příjezd Rudé armády v květnu 1945 byl rudou okupací Československa, která skončila až odchodem posledního sovětského vojáka 21. června 1991. Veliké děkuji Michaelu Kocábovi a všem jeho spolupracovníkům.
Rusáci si na celém území Československa počínali, jako v dobyvační nepřátelé. Vraždili, unášeli, loupili, kradli v bytech, znásilňovali a v mnoha místech ukradli i vybavení firem a továren. Sovětské řádění bylo završeno 29.června 1945, krádeží 1/7 území Československa s tichým souhlasem lokaje a zrádce Edvarda Beneše, který již dříve, zlotřile, bez parlamentu nabídl Podkarpatskou Rus Stalinovi.
Benešovy dekrety nejen dodatečně „legalizovaly“ vyhnání německé části obyvatel Československa, ale též okradly o všechen majet schopné a pracovité Čechy, Moraváky, Slezany, Slováky a všechny příslušníky ostatních menšin k velké radosti početné česko-bolševické lůzy, která se po květnu 1945 v Československu zformovala u cizího majetku svých spoluobčanů, což lůze zůstalo dodnes.👎 Mimo jiné Benešův dekret č.:60, zbavil československého občanství všechny obyvatele Podkarpatské Rusi a 120 000 Čechoslováků muselo prchnout bez majetku do zbytku Československa. Jak říkám, Edvard Beneš, vrah, zloděj a lhář č.:1 v historii ČSR.
Pěkný blábol, nikdy k takovému nesmyslnému závazku nedošlo. Byla to bohapustá loupež a zlodějna = „Navíc se ČSR zavázala, že zabavený německý majetek nesmí nikdy v budoucnu přijít do rukou Němců, aby ho nemohli posléze použít pro přípravu další světové války.“
Další blábol o odsunech Němců v Evropě – odsun Němců jako v Československu se v americké zóně nikde nekonal. Západní spojenci byli zásadně proti a dobře věděli proč, páchaly by se další křivdy.
S kým byste chtěl „občansky válčit“, když neustále lžete a v srpnu 1968 jste se zbaběle vzdal Rusákům a poctivě s nimi v předklonu kolaboroval až do roku 1989, možná ještě dnes?😅👎
Němci byli menšina, tak se holt měli smířit s tím, že ty jejich „samospasitelné“ germánské skřeky už nejsou státní jazyk.
Kdyby hned na konci první světové války nepovstali a nesnažili se odtrhnout od ČSR, mohli mít kantonální systém.
Po materiální stránce se měli jednoznačně lépe než Němci v Německu a hrozně si „pomohli“, když jim za necelý rok po Mnichovu začly chodit z Berlína povolávací rozkazy a spousta z nich hnije na Ukrajině, v Bělorusku i na západě Ruska.
Sověti odtud odešli v roce 1947. Vrátili se až v srpnu 1968. Mezi tímn byli maximálně nějací poradci a odborníci v množství srovnatelném s jejich US obdobami v armádách států NATO.
S odsunem Němců se začalo počítat už před invazí Spojenců do Francie. A nebyli odsunuti zdaleka jen od nás.
Ano, zabavení německého majetku je kryto Postupimskými dohodami jako prevence vyvolání další války Němci.
Němci byli odsunuti i ze zóny, kterou osvobodili Američané.
Kdyby tu Němci zůstali, nejspíš by se pokoušeli opakovaně se od Československa odtrhnout. Ostatně, existovaly „incidenty“ s německými (NDR) „turisty“. V případě kauzy Ještěd to skončilo mrtvolkami.
Skvěle napsáno. 👍
Dostali, co si vykoledovali.
Ony i ty skutečné pochody smrti (vězňů z koncentráků) vypadaly jinak, než to „pamětníci“ líčí. Těch pár vězňů, co je přežili, líčí nadšení německých obyvatel, házení kamením apod. Nějaká lítost nad zuboženými vězni se rozhodně nekonala.
Z hlediska dnešní doby se jednalo o krutost při vyhnání Němců.
Z poválečného pohledu panovalo přesvědčení, že nic jiného si Němečtí civilisté nezaslouží; oni se během války chovali když ne stejně, tak hůře. O vyhlazení českých židů a českých vlastenců v plynových komorách, nebo zemřelých hladem se ani nemusím zmiňovat. To si snad ještě pamatujeme.
Otec strávil jako celý jednadvacátý ročník na otrocké práci při totálním nasazení v Říši. Do konce života Němcům neodpustil ztrátu svého mládí.
Němci od roku 1939 do roku 1945 povraždili miliony obyvatel v Evropě i Asii,další miliony nechali vyhladovět,další miliony lidí všech věkových kategorii zavraždili v koncentračních táborech a co pak mohli očekávat ??? Jako lítost nebo co jsme si,to jsme si ? Já se vůbec divím,že nějací němci tehdy přežili,měli jim to oplatit aby na vlastní kůži poznaly,jak se chovali ,copak už lidi zapomínají na fotky z 2 světové války a na německá zvěrstva,vraždění a kradení ????
Předpokládám, že němečtí občané byli v daleko lepší fyzické kondici, než vyhladovělí a nemocní vězni koncentračních táborů. Neomlouvám tím chování k odsunutým Němcům, ale srovnávat tyto pochody nelze. Pochod smrti prošel i naší obcí a rodiče pamatovali na vyzáblé, potácející se postavy. I na to, že hrozily vysoké tresty za pokus podat jim kus chleba. Nepamatuji, že by mi rodiče říkali něco o tom, že by se o to někdo z německých spoluobčanů byť jen pokusil.
Hodně se popisuje odchod nebo vyhnání Němců, ale opačně toho moc konkrétního nevíme. Němci před válkou křičeli, že chtějí domů do říše, no tak šli. Ne sice hned, ale šli.
Jsem dcera pamětnice, které v té době jako mladá žena žila. Říkávala, že dokud se do spolužití se Sudetskými Němci nezapletla politika, tak nebyly problémy. Třeba tzv. veksl – německé dítě do české rodiny a české dítě do rodiny německé. Česky se u nich učilo minimálně pět sudetských chlapců. Jenže pak začali naši Němci hajlovat a bylo po normálním spolužití. Moji prarodiče žili v Přerově ve drážním domku a na důchod si stavěli domek. Jenže po Mnichovském diktátu byli do vnitrozemí vyhnaní Češi, a ti pak žili v nouzových podmínkách a předtím zažili německou „humanitární péči“. Prarodiče se museli nastěhovat do nedostavěného domku a uvolnit tak místo vyhnancům ze Sudet. I tchán mi vyprávěl, jak zažil pochod smrti z KT Gross Rosen. Jak o vězně na pokraji sil „pečovali“ nacističtí pohůnci.
Ještě by naši politici a novináři počkat, až zemřeme i my nepřímí účastníci. A pak už může být jen ta jejich pravda a „pravdy“ Bernda Posselta.
Čecháčkovské fňukání je neskutečné. Chováte se, jako by tady před vylhaným, umělým Československem vůbec nic nebylo a naši předci „stvořili Svět“.
Ti Sudetští Němci žili v pohodě v Rakousku-Uhersku, stejně tak, jako i Čecháčkové se domluvili německy po celém Rakousku-Uhersku, než „českým“ služkám a „češkým“ podkoním vylhal TGM v USA umělý stát Československo. Začali vládnou bývalí pohůnci a podle toho to i vypadalo. Najednou jim stoupla panská sláva do dutých hlaviček. Uzákonili si úřední blábol, jazyk „československý“ a při prvních sudetských demonstracích (4.března 1919), hned 57 civilistů včetně žen a dětí pro jistotu postříleli. Samozřejmě, že si obyčejní lidé normálně rozumněli, vyměňovali si děti na studia, chodilo se „na zkušenou“ a pod. Ovšem pouze do chvíle, než začalo bývalé české služebnictvo v Praze vládnout (1918). Nejhorší je vláda ukřivděných primitivů. Ve Švýcarsku dodnes mluví čtyřmi jazyky a nikdo s tím nemá žádný problém. Československo a jeho obyvatelé si od roku 1918 mohou za drtivou většinu svých problémů jenom a jenom sami. S časovým odstupem nic pozitivního pro obyvatele dnes již zaniklého Československa, bez rozdílu národností nevidím.
Zase blábolíte nesmysly.
Pokud by se Rakousko – Uhersko nedostalo do vleku německých nacionalistů, patrně by zůstalo. Problém byl, že od krachu Badeniho reformy, vyřvaného právě německými nacionalisty, nebylo pro jiné národy než Němce v císařství místo.
Němec nemusel v Československu za celý život promluvit slovo česky, protože Němci měli kompletní německé školství od mateřských školek až po univerzitu a techniku (otázka: Mají něco takového v Německu Lužičtí Srbové, původní obyvatelé území, kam přišli bezcenní Germáni, kteří co jim neukradli, to neměli?).
Jedině když chtěl Němec do státní služby, musel zvládnout jakési minimum češtiny, jaké zvládnou zahraniční studenti i s neindoevropským backgroundem za rok.
Němci se prostě nedokázali smířit s tím, že ty jejich bezcenné skřeky už přestaly být jediným úředním jazykem, a že oni už nejsou „herrenfolk“. Takže se jim nakonec dostalo onoho kutuzovského „rypákem do exkrementu“ (viz L. N. Tolstoj: Vojna a mír).