Češi jsou kritičtí k daňovým únikům u velkých firem, zejména u nadnárodních. U menších firem a zejména u jednotlivců jsou mnohem ochotnější obcházení daní tolerovat.

Ukazuje to průzkum názorů veřejnosti na daně a daňové úniky jež pro analytické centrum Glopolis zpracovala společnost Median. Bezmála šedesát procent dotázaných je přesvědčeno, že k velkým daňovým únikům dochází v mezinárodních firmách, 48 % má za to, že daně unikají u velkých českých firem.

Názory na frekvenci daňových úniků podle typů poplatníků

Zdroj: Glopolis

„Je třeba, aby se stát vedle elektronické evidence tržeb cílené na menší podniky a živnostníky zaměřil i na daňové úniky velkých korporací,” komentuje to zástupce ředitele institutu Glopolis Ondřej Kopečný.

Kde je daňová mezera

Podobně se před časem v rozhovoru pro HlídacíPes.org vyjádřil i prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala. „Velmi často se tu přijímají opatření, která nejsou opřena o data a přesné analýzy. Nyní je to systém na elektronickou evidenci tržeb. Nám přitom vychází, že stínová ekonomika tvoří jen 7 % z celkové tax gap, mezery u DPH (tj. rozdíl mezi daní, která by měla být odvedena na základě uskutečněné ekonomické činnosti a daní skutečně odvedenou, pozn. red.). Není to sice zanedbatelné, ale není to ani fatální. Naopak bezmála polovinu té daňové mezery tvoří podnikatelé, kteří úmyslně zkreslují účetnictví,“ řekl Kala.

„V tom je částečně kriminální jednání, částečně se na tom ale podílejí i auditoři. Směřují tam dnes nějaká opatření? Tím se tady nikdo nezabývá,“ řekl vloni Kala s odkazem na závěry kontroly NKÚ zaměřené právě na efektivitu výběru DPH v letech 2011 – 2013.

K zásadním důvodům umožňujícím existenci daňových úniků v Česku řadí 64% lidí korupci a propojení firem a politiků, 44 % dotázaných uvádí špatná mezinárodní pravidla (vyvádění peněz do daňových rájů a malou kontrolu) a 41 % špatné zákony.

Daňové úniky na úrovni velkých firem Češi vnímají jako běžné a zároveň nejvíce nepřijatelné. U velkých firem je vyhýbání se daní nepřijatelné pro 89 % lidí, u malých firem pro 77 %, u jednotlivců už jen pro 52 % lidí.

Přijatelnost vyhýbání se daním metodami na hraně zákona

Zdroj: Glopolis

Pocit, že ve velkém byznysu jsou daňové úniky běžnou praxí, pak část veřejnosti vysvětluje i „právo“ vyhýbat se individuálnímu placení daní. „Celkem 84 % dotázaných souhlasilo s tezí, že k únikům dochází na úrovni velkých firem a na daních jsou bití hlavně obyčejní lidé,“ konstatuje průzkum.

„Výzkum ukazuje, že lidé vnímají nový typ nerovností, založený nejen na příjmech, ale i na rozdílných možnostech obcházet pravidla nebo si je dokonce určovat. Tento pocit pak legitimizuje i vlastní kompromisy v placení daní, což vede k dalším ztrátám z veřejných rozpočtů,“ komentuje data sociolog Medianu Daniel Prokop.

Třetina daní se rozkrade? 

Hlavním hráčem, který má daňovým únikům bránit, je podle většiny lidí (62 %) stát, spíše než firmy (18 %) nebo občané (20 %). Většina účastníků výzkumu připouští, že by jejich ochotu platit daně zvýšila transparentnost toho, jak stát nakládá s vybranými penězi a obecně větší informovanost o tom, co se s daněmi dále děje.

„To, že lidé mají málo informací, se projevuje i v tom, že lidé asi čtyřnásobně nadhodnocují podíl vybraných daní, který se promrhá kvůli korupci a zmanipulovaným zakázkám,“ upozorňuje Daniel Prokop.

Jiný průzkum Medianu z loňského podzimu „Vyhýbání se platbě daní – přijatelnost a formy legitimizace“ ukázal, že lidé jsou přesvědčeni, že zhruba třetina všech vybraných daní se v Česku rozkrade formou korupce a kvůli zmanipulovaným veřejným zakázkám.

To by při inkasu daní okolo 670 miliard Kč představovalo ztráty zhruba 250 miliard ročně. Odhady reálných ztrát veřejných zdrojů korupcí se sice různí, ale i ty vysoké hovoří o několikanásobně nižších číslech. Například odhad Národní ekonomické rady vlády pracoval za minulé vlády s odhadem ztrát ve výši 65 miliard korun.

Podle ministra financí Andreje Babiše ale stát nyní pouze na podvodech s DPH ročně přichází o 80 miliard korun. Tím také vysvětluje nutnost zavést elektronickou evidenci tržeb a vznik povinných každoměsíčních kontrolních hlášení u plátců DPH.