František Varaďa v dětství zažil důsledky hospodářské krize, pak napjatou předválečnou atmosféru. Jeho kniha Jak jsem potkal v Brodě válku je vzpomínkou na prožitky začátku konfliktu. Poválečný komunista po sérii vyhazovů a po invazi vojsk ze strany vystoupil.

František Varaďa se narodil 22. září 1932 v Uherském Brodě jako druhé z pěti dětí rodičům Stanislavu a Anděle, rozené Buráňové.

Otec byl tesařem, maminka stavební dělnicí. Brali se roku 1930. Žili v Havřicích u maminčiných rodičů, místní části Uherského Brodu. Zároveň stavěli dům v ulici Zahradní.

Lidé ze Sudet hledali útočiště

V době hospodářské krize bylo v Brodě málo pracovních příležitostí a zvláště ve stavebnictví hodně konkurence. Otec často odjížděl na delší dobu za prací mimo domov, početné domácnosti tak většinou velela maminka.

Po narození prvního syna Stanislava otec odjel na Zakarpatskou Rus do oblasti Užhorodu, kde stavěl horské chaty. Poslal odsud pohlednici, která rodinu příliš neuklidnila. Stálo v ní, že v noci slýchává vytí vlků.

Roku 1936 se v Uherském Brodě začala stavět Česká zbrojovka, pobočka zbrojovky ve Strakonicích. Provoz zahájila v roce 1937. Ze Strakonic přišli i odborníci, kteří hledali podnájem v okolí a Zahradní ulice se nacházela v blízkosti továrny.

U Varaďů tehdy bydlel pan Müller, jemuž rodiče přenechali jeden ze dvou bytů v domě. Ve Zbrojovce později pracoval i Františkův otec.

Napětí způsobené předválečnou situací začal František více vnímat až v létě 1938. Maminka pracovala u sedláka, aby si přivydělala, rodiče spláceli hypotéku. Když se jednou vrátila, vyprávěla tatínkovi, že k sedlákovi přišli lidé ze Sudet. Ptali se, zda by nevěděl o nějakém ubytování, protože soužití s Němci se už nedá vydržet.

Zlín před bombardováním, asi 1944. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace. O týden později podepsali předsedové vlád Německa, Itálie, Francie a Velké Británie mnichovskou dohodu postupující pohraniční oblasti Československa Německu. Mezi lidmi převládal pocit zrady.

Kolona tanků až k Havřicím

František toho roku nastoupil do první třídy obecné školy. „Už tenkrát jsme věděli, že se zhoršuje politická situace,“ vzpomínal pro Paměť národa v roce 2020. Na stěně třídy visel obraz s portrétem Háchy, kterého o pár měsíců později vystřídala Hitlerova podobizna.

15. března byl zřízen Protektorát Čechy a Morava. Téhož dne se v Uherském Brodě objevili první němečtí vojáci. Starosta Bohumil Luža se nedostavil na radnici, kde jej očekávali. Vzkázal, že je nemocen, a tím jasně vyjádřil svůj postoj. Byl zatčen 1. září 1939, zemřel v koncentračním táboře Buchenwald.

O den později přijížděly od Uherského Brodu tanky, které zastavily před zbrojovkou. S kluky si je zvědavě prohlíželi. Němečtí vojáci zrovna obědvali a nabízeli jim jídlo.

„Bylo jich celá ulica až do Havřic, potom odjeli do města,“ vzpomínal František Varaďa. Polovinu školní budovy včetně tělocvičny obsadil Wehrmacht. Němečtí vojáci zaplnili i ulice města, začali vykupovat veškeré zboží.

Později za školou vyrostly dva dřevěné baráky, do kterých se vojáci nastěhovali. Vzniklo zde i cvičiště. „Jako kluci jsme tam viděli děla, minomety, vojáci procházeli výcvikem,“ vzpomínal. V rámci germanizačních snah museli v učebnicích začerňovat místa připomínající první republiku a zpívat německou hymnu, od čtvrté třídy měli povinnou němčinu.

V ulici zatýkali příslušníky odboje

Od počátku roku 1939 se stejně jako na území celého protektorátu na Uherskobrodsku začalo poměrně rychle organizovat ilegální hnutí. Ihned po zákazu činnosti na podzim 1938 do ilegality přešli členové KSČ, koncentrovala se i Obrana národa a do protifašistického odboje se zapojovali i zaměstnanci dráhy, zbrojovek a dalších podniků.

V ulici, kde Varaďovi žili, sídlila komunistická odbojová buňka vedená učitelem měšťanky Janem Rychtalíkem. Přes agenta Ferdu Čiháka ze Střílek se v září roku 1941 gestapo dostalo na stopu Rychtalíkovu spolupracovníkovi Antonínu Vrbovi a jeho synu Zdeňkovi.

Čihák se v této oblasti pohyboval půl roku a jeho působení mělo děsivé následky… V lednu 1942 zatklo gestapo Antonína Vrbu v jeho dílně na náměstí. O pár hodin později zadrželi i jeho syna Zdeňka a dalšího z členů odboje Vojmíra Kalvodu. Manželce Antonína Vrby se prostřednictvím dcery podařilo Jana Rychtalíka varovat. Ten se však jen o pár dní později vrátil do svého domu, kde na něj čekalo gestapo.

Vlasta Burian v Uherském Brodě roku 1943. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

Agent Čihák měl na svědomí přes 100 zatčených, 30 lidí zahynulo na popravištích a v koncentračních táborech. Bylo tak zlikvidováno celé ilegální vedení na Uherskobrodsku a zahynul také Jan Rychtalík.

„Pamatuji si, jaký poprask to vzbudilo na měšťance mezi kantory, protože jeho mladší dcera se mnou chodila do třídy,“ vzpomínal František Varaďa. O pár dní později zatkli další členy buňky. „Šlo o pana Škráška, Vrbu a Dudu, někteří byli popraveni.“

Spolužák si pro vysvědčení už nepřišel

V Uherském Brodu žila před válkou početná židovská komunita, ve městě se nacházelo židovské ghetto, tzv. Židovna. Protižidovských opatření už v prvních měsících války přibývalo.

Od září 1941 Židé starší šesti let museli na veřejnosti chodit označeni žlutou šesticípou hvězdou. Téhož roku se všichni Židé z Uherského Brodu museli přestěhovat do ghetta a byla vypálena místní synagoga.

„Se mnou chodil do školy Žid Friedrich Deutsch, jeho tatínek byl zubní technik. První třídu v roce 1938/1939 se mnou nedokončil, už byly ty pogromy na židovské obchody a podobně.“
Následující den se rodině podařilo utéct z protektorátu přes Slovensko. Domov našli v Izraeli. František už spolužáka nikdy neviděl.

Tři tisíce lidí v transportu

V roce 1943 vzniklo v Uherském Brodě deportační středisko, byli sem převáženi Židé z celé Moravy. Ubytováni byli v ghettu. Na místním gymnáziu vzniklo shromaždiště, ze kterého pak Židy odváděli na nádraží. Transporty mířily do Terezína a dále do Osvětimi. Jednalo se o tři transporty po tisíci lidech, které z Uherského Brodu vyjely 23., 27. a 31. ledna 1943. Přímo do Uherského Brodu se po válce vrátilo pouze 26 osob.

Sestřenici zasáhl granát

S postupující válkou přibývalo odbojových akcí. Varaďovi bydleli nedaleko zbrojovky, kde otec v té době pracoval. František na něj někdy čekával u brány, díky tomu si všiml i zpřísněných kontrol zaměstnanců na vrátnici. Někteří se snažili pronášet zmetky z výroby, protože Němci je považovali za sabotáž. Zaměstnance kontrolovala werkschutz, ozbrojená závodní stráž složená převážně z Čechů.

Přibývalo přeletů spojeneckých letadel a poplachů. Roku 1944 byli obyvatelé Brodu svědky dvou leteckých bitev. Při jedné z nich František s kamarády viděl sestřelení Liberatoru, který dopadl do lesa u Korytné. Běželi na místo, kam už před nimi dorazili němečtí vojáci. Viděli vrtuli letadla zarytou v zemi, vojáci hledali po lese letce, kteří seskočili před dopadem letadla.

Blížilo se osvobození, na podzim roku 1944 Uherským Brodem procházely týlové německé jednotky, které před sebou hnaly zubožený dobytek. František Varaďa byl svědkem průjezdu německých trénů (zásobovacích vozidlech) městem. Cesta se svažovala, on po stranách vozů viděl přivázané ruské zajatce, byli bosí a museli běžet, zatímco se na ně Němci z vozů dívali. A ani se nepokoušeli zpomalit.

Během podzimu už slyšeli frontu blížící se směrem od Strání. Zůstala zde do konce března 1945, kdy se fronta dala do pohybu. Poslední tři dny války trávili Varaďovi ve sklepě sousedů Jurčíkových, spali na uhlí a na bramborách.

Otec zůstal doma, aby hlídal dům a postaral se o zvířata, ozývaly se výbuchy a dunění. Nad ránem 26. dubna se rozhostilo ticho… Toho dne město osvobodila ruská a rumunská armáda.

Bombardovani Zlina, 1944. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa

27. dubna šla maminka k rodině do Havřic, když začaly padat granáty. Soused Pančocha na ni volal, aby se šla schovat k nim do sklepa. Sotva za sebou zavřela dveře, šel on ještě zavřít dveře na dvorek, kam v tu chvíli dopadl další granát.

Soused na místě zemřel. O den později vyšla dvanáctiletá sestřenice Marie Buráňová na zápraží, když od Prakšic přiletěl dělostřelecký granát. Na vratech zůstala její silueta…

Mladým mužem ve Varnsdorfu

Roku 1947 se František Varaďa začal učit mechanikem pletacích strojů na učilišti ve Varnsdorfu. Režim se zde snažil kopírovat Baťovu školu práce. Pro učně se používalo oslovení „Mladý muži“ a nosili uniformy. Po odsunu Němců z Varnsdorfu byli žáci motivováni, aby zde zůstali a založili rodiny.

František Varaďa pokračoval ve čtyřletém studiu na Vyšší průmyslové škole textilní v Brně. Jeho spolužákem byl Jaroslav Dietl, který ho přivedl ke vstupu do SSM.

V letech 1952–1954 absolvoval vojnu u hipomobilního pluku v Martině a ženijní jednotky v Rokycanech. Během vojny dostal nabídku ke vstupu do KSČ. Na rozmyšlenou měl čtrnáct dní a nakonec kývl. Tzv. kandidátská lhůta trvala dva roky, poté, co odešel pracovat do uherskobrodské zbrojovky, mu byla lhůta prodloužena ještě o rok.

Chtěli, aby přesvědčoval…

Začal pracovat jako technik v konstrukci přípravků. Brzy zjistil, že dělníci mají vyšší plat, což mu přišlo nespravedlivé. Jako straník také musel jezdit přesvědčovat sedláky ke vstupu do JZD, s čímž absolutně nesouhlasil.

František Varaďa při natáčení rozhovoru v roce 2020. Zdroj: Post Bellum, se souhlasem Paměť národa

Tou dobou se totiž seznámil se svou budoucí ženou, jejíž otec byl ke vstupu do JZD nucen. Prohlásil tedy, že nemá potřebnou kvalifikaci, zemědělství nerozumí a tuto činnost odmítá. Z konstrukce ho vyhodili, roku 1957 byl přeložen do slévárny, posléze do chromovny. Po třech letech se do konstrukce vrátil.

Pomyslnou poslední kapkou se pro něj stala invaze vojsk Varšavské smlouvy. Ze strany vystoupil, tak ovšem dceři uzavřel cestu ke studiu na zvolené škole. V práci neprošel prověrkou a opět putoval na jinou pracovní pozici. Pomohl mu vedoucí, který jej přijal do konstrukce mechanizace výroby jednoúčelových strojů.

Později jeho vedoucí povýšil do Oddělení technologických projektů a Františka Vaďuru si vzal na nové působiště s sebou. Ten zde pak pracoval až do odchodu do důchodu.

Do revoluce žil spíše rodinným životem, politika ho nezajímala. Nikdo si tenkrát nedovedl představit, že by režim mohl padnout. Revoluční události roku 1989 sledoval, zúčastnil se i manifestací v Uherském Brodě.

Mladým lidem by vzkázal, aby nabrali zdravý rozum. Život ho naučil, že člověk musí žít v každé době, musí mít práci, aby mohl uživit rodinu, a měl by se i vzdělávat. V roce 2020 v době natáčení žil v Uherském Brodě.

Příběh byl zaznamenán díky podpoře Zlínského kraje a města Uherský Brod. Autoři textu Hana Langová a František Vrba působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.