Principiální postoj Česka k porušování lidských práv na Kubě může znamenat, že zůstaneme poslední mezi těmi, kdo se teď na Kubu pohrnou za byznysem.

Spojené státy, Francie, Španělsko a další země v poslední době předvádějí, jak vypadá pragmatická politika v praxi.

Americký prezident Barack Obama požádal Kongres o přehodnocení amerického obchodního embarga vůči Kubě a oznámil, že plánuje vyškrtnou Kubu ze seznamu zemí podporujících terorismus.

Netrvalo dlouho a na Kubu dorazil newyorský guvernér Andrew Cuomo a spolu s ním kam s ním i zástupci byznysu. Americké firmy si tak už obšlapávají možnosti, jak podnikat na stále ještě komunistickém ostrově. Mají to tam kousek a půl století americké embargo dost možná brzy padne.

Žraloci vás už nesežerou

Počátkem května Spojené státy už vydaly – nevídání, neslýcháno – licence na provoz trajektů pro osobní přepravu mezi Floridou a Kubou. Po padesáti letech by tahle cesta byla legální a bez výraznější hrozby, že vás při plavbě na bárce na trase Kuba – Florida slupne žralok.

V půlce května na Kubu jako vůbec první francouzský prezident dorazil Francois Hollande. Sešel se s bratry Castrovými a vyzval ke zrušení embarga.

A jaké to překvapení: i francouzská hlava státu nabídla volná místa ve vládním speciálu zástupcům desítek francouzských firem. Společnosti Total už dokonce zvládla uzavřít smlouvu s monopolní státní společností CubaPetroleo na průzkum ropných ložisek u pobřeží ostrova. Slušný výkon.

Prý se u tamních břehů v Mexickém zálivu nacházejí miliardy barelů ropy, což by byl zajímavější vývozní artikl, než pomeranče…

Španělé na vstřícnosti Evropské unie ke komunistické Kubě pracují vytrvale už roky. Mají tam také své historické a obchodní zájmy.

Česko je v EU na úplně opačném pólu, na vztahu ke Kubě a tamním disidentům vybudovala svého druhu privátní značku. Současný kubánský režim Česko nepovažuje za demokratický a dle oficiálního vyjádření ministerstva zahraničí „předpokládá jeho změnu demokratickou cestou, která musí vzejít ze samotné kubánské společnosti“.

Odměna za podporu demokracie?

Změny, politické i ekonomické na Kubě v poslední době viditelně probíhají. Jenže čekat na to až to na Kubě konečně převezmou disidenti a pak nás za odměnu vezmou do party? To je jako víra, že vám na dětském hřišti nikdo nerozšlápne tu vaši pracně uplácanou bábovičku.

V ideálním světě by mělo s postupným oteplováním americko-kubánských vztahů, jež jsou rozhodující, Česko získat něco jako „success-fee“.

Je však na místě obava, že to dopadne úplně jinak. Zformuloval ji ostatně nedávno i protřelý diplomat, nyní šéf zahraničního odboru Pražského hradu Hynek Kmoníček:

„Naše podpora demokracie na Kubě byla v kontextu Evropské unie zcela výjimečná a když se otevírají nové příležitosti, měla by být v takové chvíli také ohodnocena. Hodně nerad bych se dočkal toho, že všichni naši partneři v EU, kteří nás kritizovali za náš postoj k lidským právům na Kubě, budou nakonec za svou kritiku ekonomicky odměněni.“

Takže schválně – jak myslíte, že to dopadne?

Psáno pro Hospodářské noviny