PSÍ UŠI. Zveřejnění výročních zpráv tajných služeb vyvolalo zcela zbytečnou diskusi, zda náhodou naše mladá a křehká demokracie není v nějakém zásadním ohrožení. Není. Zatím ještě stále smíme vést debatu, jestli je vláda spíš komunistická, nebo fašistická. To nám jako popis stavu pro tuto chvíli postačí a my se můžeme jít věnovat některým podružným aspektům.

• Úvodní fotografie z produkce nakladatelství Naše vojsko (Unsere Wehrmacht) samozřejmě nebyla zvolena náhodou. Každý národ potřebuje svou galerii elity, která ho provede těžkými časy. Platí to i o soudruhu Zdeňku Ondráčkovi, který ve vysílání České televize konečně ukázal, že jeho doménou už dávno není jen práce s obuškem. Vyrostl nám z něho i zdatný rétor a didaktik, skoro bychom řekli až pedagog.

„Je třeba si říci, že ke čtení výročních zpráv BIS i Vojenského zpravodajství je třeba znát více než písmenka, která dávají dohromady písmena, a ta písmena dávají slova a věty.“
(poslanec Ondráček ve vysílání ČT24, 3. prosince)

Po tomto lingvisticko-syntaktickém úvodu velikán pokračuje zábrusem do logických kategorií, které už nejsou nedovzdělanému našinci zcela srozumitelné.

„Neříkám, že se nic zásadního neděje, ale neděje se nic tak zásadního, abychom tomu přikládali větší zásadní význam.“

Osobně máme dojem, že soudruh Ondráček pravil toto: Kuřinec. (™Kurt Vonnegut, Jr.) Případným zájemcům pomůže hlubší smysl osvětlit sněmovní překladatel Míla Rozner.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Když jsme u mluvnických kategorií, k zásadnímu zjištění došla i socioložka Jana Valdrová. Ta ve svém svěžím dílku „Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit“ dospěla k jednoznačnému závěru, že čeština straní mužům.

„Když mluvíme o ženě a psovi, pes je z hlediska jazyka víc. V přísudku budeme tedy psát měkké i.“
(Jana Valdrová objevuje temná zákoutí českého jazyka, Lidové noviny, 4. prosince)

Paní prostě zuří, že jeden muž a sto žen PŘIŠLI. To jí ovšem ještě nikdo neřekl, že sto žen a jeden smradlavý kojot taky PŘIŠLI, to už by byla, pámbu s námi, na barikádách.

• Není v tom ale paní sama, další historickou nespravedlností, kterou je třeba napravit, je jazykové násilí páchané na zvířatech. Tady jde dokonce o otázky života a smrti.

„Tak jako je nepřijatelné používat rasistické, homofobní nebo diskriminující výrazy, tak vymizí i slovní obraty, které bagatelizují krutost vůči zvířatům.“
(aktivisté organizace PETA bojující za práva zvířat, Týden.cz, 8. prosince)

Jako příklad aktivisté uvádějí obraty typu „zabít dvě mouchy jednou ranou“ nebo „dělat pokusného králíka“. Toto slovní spojení by mělo být v novém světovém řádu nahrazeno obratem „dělat zkumavku“. My jsme vraždění much v českém veřejném prostoru podrobili hlubinnému zkoumání a jako hlavní padouch nám vyšel Honza Nedvěd. #mouchy_too

• Tolik krátká exkurze do stavu naší rozvíjející se socialistické společnosti. Rozloučíme se ještě jedním příspěvkem z galerie elity národů podle vydavatelství Naše vojsko. Zejména poslední zobrazený by k naší realitě jistě měl co říct.

Klidnou mysl.

Follow @malecak