Řeporyjský starosta Pavel Novotný

František Štambera: Vlasovci, řeporyjský starosta Novotný, pomník a kontroverze kolem nich

Napsal/a František Štambera 29. listopadu 2019
FacebookTwitterPocketE-mail

S vlasovci to u nás bylo vždy složité. Po uchopení moci komunisty byla jejich role nejdříve úplně tabuizována. To se nedařilo, neboť mnoho účastníků povstání s nimi přišlo do přímého styku nebo o nich a jejich činech alespoň vědělo. Jejich úloha tedy byla alespoň marginalizována. Vlasovci s sebou ale nesou i stigma zrádců a vrahů…

V lepším případě byli i historiky představováni jako nebezpeční a nespolehliví oportunisté. Po pádu režimu je vojenští historikové začali v kontextu Pražského povstání očišťovat. Příběh Pražského povstání se prostě nedá úplně převyprávět bez nich. Kontroverze však zůstala.

Nejnověji ji připomněl i nám historikům starosta Řeporyjí Pavel Novotný svým záměrem postavit vlasovcům ve své městské části pomník.

Šlo o ruské (či sovětské, chcete-li) zajatce, kteří proti Stalinovi chtěli bojovat a osvobodit (za „pomoci“ Němců) Rusko. Jednotky byly tedy označované jako Ruská osvobozenecká armáda (ROA).

Ponechme teď stranou, kdo koho využíval, a věnujme se skutečnému nasazení, než se začneme věnovat Řeporyjím, jejich starostovi a pomníku vlasovců.

Hitler vlasovcům nevěřil

ROA velel generál Andrej Vlasov. V roce 1941 významně pomohl při zastavení postupu wehrmachtu k Moskvě, za což byl také Stalinem vyznamenán. Později však upadl do zajetí, po kolaboraci a vytvoření ROA pochopitelně i do Stalinovy nemilosti.

Hitler a kruh vlivných lidí kolem něj byli k nasazení vlasovců dosti skeptičtí. Nicméně už dříve bojovali po boku s Němci oddíly složené z bývalých občanů SSSR – nechvalně proslulá Sturmbrigade RONA působící proti partyzánům (a civilnímu obyvatelstvu) v Bělorusku a pak proti povstalcům ve Varšavě.

Tato brigáda podřízená SS totiž byla jakousi předchůdkyni ROA. S ní se v boji potkávali i povstalci na Slovensku a českoslovenští vojáci postupující od Dukly. Příslušníci brigády následně spolu s vojáky vplynuli do divizí Vlasovovy ROA.

ROA samotná byla nejdříve neúspěšně nasazena na jaře 1945 u Frankfurtu nad Odrou. Odtud se stáhla a měla se stát součástí skupiny armád „Střed“ Ferdinanda Schörnera, jež se shromažďovala v Čechách.

S vršením nepříznivých zpráv mizela ochota angažovat se a tím se oslabovat marným bojem za záchranu Třetí říše.

Vlasov a jeho důstojníci doufali, že válka bude pokračovat i po kapitulaci a válčit v ní bude Západ proti Sovětům. Vlasovci vešli ve styk i s představiteli českého odboje, a to již v závěru dubna na Teplicku. Divize ROA však pokračovala v přesunu k Budějovicím.

Pokus o vykoupení

Když vypuklo 5. května 1945 Pražské povstání, byli vlasovci u Berouna. V tento den propuká boj o rozhlas, staví se barikády, Němci nasazují z Ruzyně letectvo, které bombarduje i rozhlas a podniká nálety na barikády.

K Praze míří pancéřová divize SS „Das Reich“ a „Viking“, z jihu pak SS Kampfgruppe „Wallenstein“, před tanky následně leckde užívá Pražany jako živé štíty.

Večer 6. května dostává vojenské velitelství povstalců zprávy, že vlasovci odzbrojili na západě a jihozápadě 10 000 Němců a postupují přes Lahovice dále. Oddíly ROA postupně proniknou přes Košíře až na Smíchov, kde pokračují v boji.

Zaútočí také na letiště Luftwaffe v Ruzyni a za cenu těžkých ztrát jej obsazují. Bojují s Němci v Motole a na jihu postupně i v Radotíně, Zbraslavi, Chuchli a Jinonicích. Další jednotky postupují i k Hradčanům. A ano, štáb Buňačenkovy 1. divize ROA sídlil právě v onen čas v Řeporyjích.

Přítomnost 20 000 dobře vyzbrojených vojáků s těžkými zbraněmi přinejmenším zahýbala s poměrem sil.

Pro vlasovce bylo Pražské povstání příležitostí, jak se částečně vykoupit a získat vhodné argumenty při jednáních s Američany – takové, které by alespoň zamezily jejich vydání do Sovětského svazu, kde nemohli očekávat nic pro sebe příznivého.

Česká národní rada (a zejména komunisté v ní) odmítla nabídnout jakékoli politické záruky, byť samozřejmě nemohla ve své situaci nepřijmout vojenskou pomoc, kterou ROA poskytla.

Vlasovci však překvapili i vládu v Londýně, která prostřednictvím rozhlasu vyzývala k obezřetnosti směrem k ROA. Nebyla ochota riskovat nějaký hněv Sovětů. Vyčkávání Rudé armády před povstalou Varšavou je koneckonců dost známý fakt. To byla věc, kterou si nikdo nepřál.

Po dalších neúspěšných jednáních rozezlený velitel 1. divize ROA gen. Buňačenko rozhoduje 7. května večer o stažení svých vojáků z Prahy a o postupu k Američanům. Zanechává za sebou stovky mrtvých vojáků, ale i vděčné Pražany na barikádách.

Pomník vlasovců, ne starosty

Další osud generálů Vlasova, Buňačenka a vojáků ROA není veselý. Byli rozemleti koly osudu – na popravištích, ve vězeních, v gulagu. Jejich příklad dokonale ukazuje, že dějiny a jejich protagonisté nejsou černí ani bílí.

Tito ruští muži totiž nebyli jen bojovníky proti bolševismu ve své zemi, byli také vojáky nacistů. Nebyli jen hrdiny Pražského povstání, byli také vrahy civilistů ve Varšavě, v Bělorusku a na Slovensku…

Těch kontroverzí kolem nich můžeme nalézt opravdu mnoho, a jelikož historie není exaktní věda, není možné vypočítat, zda byli dobří, nebo zlí. Prostě byli.

Abych se však také dopustil nějakého vlastního závěru: vlasovci by si dle mého názoru pomník v Praze zasloužili. Přimlouval bych se však za to, aby byl spíš citlivou vzpomínkou vděčných obyvatel městské části na bojovníky, kteří pomohli Praze a Pražanům, zamezili dalším masakrům civilistů, jaké Němci páchali například v Krči, a přispěli k ukončení války.

Obávám se však, aby pomník vlasovců nebyl spíše okázalým pomníkem extrovertního starosty Řeporyjí Pavla Novotného.

Toho patrně čekají soudní tahanice s představitelem KSČM a bývalým příslušníkem Veřejné bezpečnosti Zdeňkem Ondráčkem. Vzhledem k načasování si nelze nemyslet, že je to součástí záměru pana Novotného, jak přitáhnout větší pozornost ke svému případu a udělat ze sebe jakousi tvář současného antikomunismu.

Vojáci nepatří do politických sporů

Novotný jistě chápe, že je dobré se vyprofilovat a využít k tomu současné naladění české společnosti, které oprávněně Rusku nepřeje. Využít k tomu vlasovce je samozřejmě z jeho strany báječný nápad, protože kontroverze kolem nich spolu s Novotného vystupováním coby starosty pozornost jistě přitáhne.

Já se však v této souvislosti obávám právě toho, aby se pomník nesnažil být svým pojetím jen co nejokázalejším furiantským políčkem Rusům, tuzemským komunistům a zavilým příznivcům putinovského Ruska.

To by z pohledu historika bylo snad až příliš laciné a nedůstojné. Tyto své domněnky opírám mimo jiné o prohlášení pana starosty, kde se chlubí, kolikrát ruské televizi k tématu pomníku řekl, že Koněv je „vraždící monstrum.

Ti vojáci, jejichž kosti leží na desítkách míst v Praze, si už další ideologickou bitvu nad svými hroby nezasluhují.

Za Pražské povstání si zasluhují poděkování a výraz vděčnosti, tak jako se jí dostalo už dříve dostalo rudoarmějcům i barikádníkům. Pro Prahu vykonali velkou službu, přinesli mnoho obětí, mnoho životů zachránili a nakonec pomohli uspíšit konec války.

Uctěme je, připomínejme je, pišme o nich, mluvme o nich, budujme jim pomníky tam, kde si je zaslouží a za konkrétní činy, které si to zasluhují. Nepoužívejme je však znovu v politických půtkách, v nichž hrozí nějaké zjednodušování a paušalizace dějin.


Autor je historik, nyní působí jako archivář Českého rozhlasu

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)