Fanoušci na tribuny smějí, středoškoláci do tříd ne. Fotbalová Sparta jim proto půjčila stadion
Že v rámci rozvolňování dostali přednost fotbaloví fanoušci před žáky středních škol, považuje řada učitelů za nesmyslný paradox. Pražské gymnázium Přírodní škola se na něj rozhodlo upozornit ve spolupráci s fotbalovou Spartou, když klub umožnil škole výuku přímo na hlavní tribuně letenského stadionu. „Pokud nechceme mít ztracenou celou jednu generaci, tak děti musejí chodit do školy,“ konstatuje generální ředitel AC Sparta Praha František Čupr.
SMR mobil článek Mobile (207411)
U vchodu do pražského gymnázia Přírodní škola v Letohradské ulici právě končí antigenní testování žáků. „Teď musíme počkat na výsledky a pokud vše dopadne dobře, můžeme vyrazit,“ říká učitel občanské výchovy Jaroslav Najbert. „Pokud jste jeli MHD, ještě vám stříknu dezinfekci na ruce,“ doplňuje ho ředitel školy František Tichý a obchází se sprejem hlouček studentů.
Vidí se po dlouhé době, aby se zúčastnili venkovní výuky na stadionu Sparty. „Bude to příjemná změna, učit se po distanční výuce společně venku,“ těší se jeden z žáků. „Všechny testy jsou negativní, tak můžeme vyrazit,“ oznamuje nakonec žákům ředitel Tichý.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
„My jsme se snažili učit venku, dokud to šlo na podzim, a neměli jsme jediný přenos infekce. Teď se k venkovní výuce zase vracíme,“ říká šéf školy. Vzhledem k umístění gymnázia plánují se studenty výuku na Letné i ve Stromovce, první jarní venkovní setkání se ale odehraje na hlavní tribuně stadionu Sparty.
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
„Chceme společně s fotbalisty dát najevo, jak je důležité, aby se děti vrátily do škol. My nejsme naštvaní, že fanoušci můžou chodit na fotbal, ale chtěli bychom, aby se k normálu mohly vrátit i děti. Vláda mluví o tom, jaká je pro ni vzdělávání priorita, ale realita napovídá, že to zas taková priorita není,“ komentuje Tichý aktuální situaci ve školství.
Do lavic se zatím vrátili žáci prvního stupně základních škol, ale pouze v několika krajích, a výuka je navíc rotační. Znamená to, že žáci se učí týden ve škole a týden online z domova. Středoškolští studenti mají nově povolené konzultace po šesti lidech, do školy ale jinak nesmí.
Ztráta motivace
„Dětem jde strašně dolů motivace k učení. Říkají, že je to nekonečné, pořád stejné. Někdo to přirovnává k normalizaci. Zhoršuje se koncentrace, ale za nejhorší považuji skutečně ztrátu motivace, že už se jim do školy ani nechce. Chtějí vidět kamarády, ale učit se ne,“ popisuje ředitel Přírodní školy, jak podle něj studenty rok s distanční výukou zasáhl.
Jeho škola přitom na problémy spojené s absencí dětí na prezenční výuce upozorňuje dlouhodobě. V únoru studenti happeningem v pyžamech nedaleko budovy parlamentu apelovali na politiky, ať jim umožní návrat do lavic. V petici „Nesmíme obětovat děti“ žádali o umožnění venkovních a volnočasových aktivit. Petici podepsalo 16 tisíc lidí. Začátkem května je ale stále pro středoškoláky povolená pouze výuka venku a v menších skupinkách. Kdy se vrátí do škol, netuší.
„My jsme jednali s ministerstvem zdravotnictví, školství a oni to hází jeden na druhého, takže nevíme. Pan ministr školství řekl, že to musí schválit ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo zdravotnictví řeklo, že pokud to nenavrhne ministerstvo školství, tak oni nemají co schvalovat. Předseda vlády napsal, že to musí navrhnout společně zdravotnictví a školství. Za velký úspěch nakonec považujeme alespoň povolení venkovní výuky, i když se stále netýká celých tříd, ale jen menších skupinek,“ popisuje ředitel Tichý snahy pedagogických odborníků o to, aby se školství dostalo na seznam vládních priorit.
Fyzika na tribuně
Skupina asi třiceti studentů mezitím přichází na Letenskou pláň před stadion Sparty. Učitel ze základní školy na Praze 7 Daniel Pražák dětem krátce vysvětluje, proč se je pražský fotbalový klub rozhodl podpořit a jak výuka proběhne.
„Zatímco školy zůstávají uzavřené, vláda povolila částečně fanouškům vstup na fotbal. Spousta učitelů na to reagovala na sociálních sítích, že tedy půjdou učit na fotbal, a tak jsme si řekli, proč to neudělat. Obeslali jsme pár míst a na Spartě souhlasili. Sparta je hrozně ráda, že se fanoušci můžou vrátit na fotbal, ale upozorňuje tímto i na to, že školy jsou pořád zavřené. Jsme rádi, že nás tímto pozitivním krokem podpořili,“ říká Daniel Pražák.
Děti se rozdělí do tří skupin podle věku. Na rozvrhu mají fyziku, občanskou výuku a literaturu. Na tribuně sparťanského stadionu sedí s odstupy v respirátorech: „Na fotbalovém stadionu jsem poprvé, takže je to pro mě zážitek i jiného druhu než jen školní,“ směje se jeden ze studentů při pohledu na trávník, kde právě běhají fotbalisté. Podle učitelů ale rozhodně nejde o promarněný čas:
„Využili jsme to prostředí, studenti si třeba v rámci mediální výchovy zkusili udělat reportáž a stand-up ze stadionu,“ říká učitel Jaroslav Najbert. Generální ředitel Sparty František Čupr k tomu dodává:
„Jsem velice rád, že děti přišly. Mám tři děti, které jsou školou povinné, a pozoruji na nich, jak jsou frustrované z toho, že jim chybí jakýkoliv sociální kontakt, jakékoliv rozhovory. Když se podíváme na okolní země, tak všude pochopili, že děti potřebují školu. Jsme rádi, že jsme dětem a jejich učitelům poskytli azyl pro výuku alespoň touto formou,“ říká Čupr.
Podle nového nařízení vlády se od 10. května vrátí děti do mateřských škol ve všech krajích. Stejné podmínky budou platit také pro obnovu rotační prezenční výuky žáků 2. stupňů základních škol a žáků nižších stupňů víceletých gymnázií nebo konzervatoří. Postupně se také uvolňují podmínky pro provozování volnočasových aktivit a středisek volného času. Například skauti můžou obnovit svou činnost v 11 krajích, kde se venku může setkat skupina až dvaceti dětí.
Škola není jen budova
Kdy do lavic usednou studenti středních škol a vysokoškoláci, ale zatím jasné není. Podle ředitele gymnázia Františka Tichého i proto, že školství nemá dost silnou lobby. O problémech spojených s online výukou také dlouho nebylo slyšet. Média se tématu naplno začala věnovat až řadu měsíců poté, co děti přestaly školy navštěvovat.
„Pro stát je online výuka krátkodobě nejjednodušší a nejlevnější a jakkoliv stále neexistuje žádná solidní studie, která by potvrdila, že jsou děti ve školách zásadním rizikem, strašně málo škol se proti opatřením vlády ozvalo,“ shrnuje ředitel Tichý.
Podobně to vidí i další pedagog Jaroslav Najbert: „Takhle to vypadá, že jsme se všichni smířili s tím, že se zavřely školy i kroužky, že děti nemůžou sportovat. Přitom venku by šlo dělat spoustu věcí i během nejtvrdšího lockdownu. Stačilo pro to školám vytvořit legislativní podmínky. Škola není přeci jen budova. Jsou to děti, učitelé, jejich interakce. A umožnit dětem učit se alespoň venku, umožnit jim tu socializaci, to se tady neprosadí. Je to frustrující.“
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
2 komentáře
Btw, jak se tak dívám na dopolední teploty a předpověď počasí, tak výuka na stadionu asi nebude ještě nějaký čas to pravé ořechové. To by si snad měly nechat školy na prázdninové kurzy, jestli je budou pořádat.
Krom tohle, pohledem na foto, ani technicky nic moc, vlastně pouze přenosný panel vhodný spíše pro prezentace, než pro výuku.
Spíš historická exkurze ala takhle se (ne)učilo (ani) za Marie Terezie. Bohužel. tímto se kvalitní výuka rozhodně nenahradí. A co je bohužel horší, jak nyní študáci s hrůzou zjistili při testech od Cermatu, tak jim systém neodpustí nic z toho co by měli umět.
Když přišla fronta na podzim 1944 k hranicím bývalé ČSR a přes zimu se táhla až do 9. května ráno, nechodili jsme do školy už od podzimu 1944, počátku jsme dostávali úlohy na pár dní a asi jednou jsme je odevdali a dostali nové. Pak se fronta přiblížila, sovětští vojáci dorazili do Tišnova v cca v 0:30 až 1:00 hodin 9.května 1945 a do školy jsme šli až v červnu 1945 pak ještě celý červenec. Nový školní rok pak začal1.září1945. Porotože stát uznal, že máme co dohánět ve vědomostech byl po čtvrté měšťance ještě tak zvaný JUK – Jednoroční učební kurz, v kterém jsme doháněli to, co a kdy, jsme se za Protektorátu neučili, tedy poslední 2 měsíce roku 1944 a prvních 5 měsíců v roce1945. Povinná školní docházka byla prodloužena o jeden rok, do 15 let věku.
Zajímavé, vše jsme dohnali, nezblbli jsme, překonali i psychická traumata ze zraněných a mrtvých kolem (i ze smrti kamarádů, kteří přišli oživot při manipulaci s všude rozházenou ostrou municí). V médiích nikdo nevykřikoval o strašných dopadech na nás děti kvůli nechození do školy, byly úplně jiné starosti.
Možná, že ty jiné starosti dnes chyb , aby vše probíhalo, neváhám napsat, v klidu a logickém řádu, jako tehdy, ve srovnání s dneškem.