V politických kuloárech se vede tvrdá bitva o novelu zákona o významné tržní síle. Podle jeho zastánců má omezit nekalé praktiky zahraničních obchodních řetězců ve vztahu k českým dodavatelům potravin. S Hynkem Bromem, prvním místopředsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, HlídacíPes.org hovořil krátce po skončení půldenního semináře deníku E15. Na něm si obě strany hry o desítky miliard korun tvrdě vyměňovaly argumenty i invektivy. Potravináři a první místopředseda antimonopolního úřadu mimo jiné hovořili i o „faktoru strachu“.

• Zaujala mě vaše slova o tzv. „faktoru strachu“. Jaké jsou současné poměry ve vztahu dodavatelé – řetězce? A co si myslíte o připravovaném zákonu – je potřeba? Není potřeba? A proč?

Začnu od konce. Zákon funguje, je platný a účinný. A novela je potřebná, protože potřebujeme vyřešit některé nejasnosti. Zároveň novela postihuje jednání, kterými je dnešní zákon obcházen. To znamená, že někdo dělá něco, co by neměl, jak je v Čechách ostatně zvykem.

• Můžete být konkrétnější?

Například obchodní aliance. Princip je v tom, že 3-4 obchodní řetězce si udělají obchodní alianci. Dodavatel, když chce uzavřít obchod s jedním řetězcem, tak musí nejdříve uzavřít obchod s obchodní aliancí. A ta mu říká, že za určitý poplatek, který se vztahuje k obratu, mu poskytne služby. A je otázka ceny té služby. Jestli je cenou tržní, kterou dostane kdekoliv jinde. Pokud budu mít jako dodavatel díky tomu nižší náklady na prezentaci, klidně to zaplatím. Je to pro mě výhra. Ale přece nemůžu dobrovolně platit mnohonásobně víc, než kdybych si tu reklamu dělal sám…

• A faktor strachu?

To je velký problém. Mnoho poškozených nám říká: Já vám to můžu dát, ale jenom anonymně. Protože chci fungovat dál. A to nejen v tom konkrétním obchodním řetězci. Když vám to nahlásím na jméno, tak si to o mě řeknou i ostatní obchodní řetězce a já skončím. Mám úvěry, zaměstnance, závazky, prostě si nemůžu dovolit skončit. Ale už jsem se dostal do fáze, kdy pro mě je tohle jednání tak svazující, že nemám jinou možnost než se na vás obrátit anonymně.

První místopředseda ÚOHS Hynek Brom

• To je jediná cesta?

Nebo se na nás obrátí prostřednictvím nějakého svazu. Faktor strachu potvrzují i případy, když se na nás obrátí někdo, kdo už skončil. Říká: Já už se nemám čeho bát, já už jsem skončil. Poskytnu vám důkaz, jakým způsobem jsem byl nucen k jednání, ke kterému bych se za normálních nikdy neuchýlil.

• Například?

Například: Dostal jsem se do situace, kdy mám nějakou výrobní kapacitu. Odběratel ví, že mám třeba kapacitu padesát milionů kusů. Uzavřeli jsme na padesát milionů kusů smlouvu a celá moje produkce jde pouze do tohoto obchodního řetězce. Z dlouhodobého hlediska je to v pořádku, je to dlouhodobý závazek. Ale pak před Vánoci mi řekne, že nechce celkovou dodávku padesát milionů, ale šedesát milionů. Přitom ví, že moje kapacita je padesát milionů a těch deset milionů kusů výrobku nedodám. Vědí to obě strany. Ale dodavatel musí zaplatit smluvní pokutu, která je ujednaná…

• A to se bojí všichni?

Obchodníci nechtějí být ve vztahu, že cokoliv si obchodní řetězec vymyslí, je v pořádku a musí to plnit. Ale například jeden dodavatel nechodí vůbec na žádnou z našich konferencí. Protože když před časem vyjádřil svůj názor, tak mu bylo taktně naznačeno, že pokud bude vyjadřovat své názory dál, tak v tom obchodním řetězci skončí.

• Na základě toho, co váš úřad ví o vztazích dodavatelé – řetězce. Jak ta situace vypadá? Je to normální, na hraně, je to už za hranou?

Já bych řekl, že je to na hraně. Všechno to jsou obchodní společnosti, všichni chtějí dosáhnout zisk, všichni se chtějí na trhu udržet. My jenom říkáme: Dodržujte pravidla a dohodněte si co chcete. Ale pravidla by měla být dopředu jasná, vymahatelná, předvídatelná. A jestli si někdo vezme podmínky, které jsou pro něj nevýhodné, tak je to jeho podnikatelské riziko a na tom trhu skončí. Ale nemůže to být tak, že se uzavře celkem slušný obchod, ale jedna strana v průběhu času neustále mění podmínky a neustále si diktuje nové a nové požadavky.

• Říkal jste, že ten vztah je na hraně. Jsou ale vinné vždy jen řetězce? Co nekalé praktiky dodavatelů?

Podle našich zkušeností nekalé praktiky jsou z valné většiny na straně obchodních řetězců. Uvedu příklad, který proběhl novinami. Tak dva roky zpátky v lednu, v jednom nejmenovaném obchodním řetězci v Česku nebyla Coca – Cola. Nebyla tam dva měsíce, protože se nedohodli. Tak byl vytvořen velký tlak z centrály Coca – Coly: Dohodněte se za jakoukoliv cenu. Jistě, nemusíte se dohodnout, ale pak česká pobočka Coca – Coly končí. Protože vy potřebujete prodávat. Prodávejte klidně i se ztrátou. To znamená, že takto obrovský nadnárodní obchodník, o kterém byste si myslel, že Coca – Colu musí mít přece každý, tak byl v pasti. Jděte se podívat do Kauflandu, jestli tam najdete Pilsner Urquell. Nenajdete. Takže to je chiméra o tom, že vyhlášené národní značky musí být v řetězcích.

• Jaké jsou nejčastější nekalé praktiky používané obchodními řetězci?

Asi nejzásadnější je nepředvídatelnost ceny. Jedna cena je na faktuře a jedna je na smlouvě. Příkladem jsou třeba ceny za doprovodné služby. Chcete-li se mnou zavřít obchod, musíte se mnou například podmíněně uzavřít reklamní smlouvu. Zavážete se, že mi budete přispívat na remodeling prodejny, na moje výročí, zavážete se k určitému počtu slevových akcí, k objemu, který v obchodě prodáte. Nebo se zavážete, že pokud budete zavádět novou značku, tak dojde ke snížení ceny už vaší zaběhlé značky a tak dál. Těch poplatků je celá řada.

Bitva argumentů – posuďte sami

• Potravináři mluví o přední a zadní marži a říkají, že ta přední není problém…

No, domluvme se, že třeba tento čaj stojí deset korun. Byť je to pro mě těžké a budu tam mít jen půl procenta zisku, pořád budu vědět, že za ten čaj, když dodržím podmínky, dostanu pořád těch deset korun. U některých obchodních řetězců se domluvím, že dostanu deset korun a není jasné, že těch deset korun skutečně dostanu. Protože se může stát, že mi někdo napíše, že jsem porušil pravidla. Já jsem si jist, že jsem pravidla neporušil, ale stejně podle smlouvy dojde ke snížení ceny.

• Máte mezinárodní srovnání, jestli si řetězce u nás dovolují více než v Evropě?

Mezinárodní srovnání jsme jako úřad nedělali, musíme vycházet z nějakých oficiálních dat. Těžko se to i srovnává. Ale pokud by v Německu neexistoval problém, neměli by zvláštní ustanovení článku 19 odstavce 2 v soutěžním zákoně. Tam, kde je problém mezi dodavatelem a odběratelem, tam zákonodárce reaguje. Není to tak, že bychom byla jediná země, která tohle chce řešit tímto způsobem.

• Řetězce argumentují, že novela zákona o významné tržní síle zdraží potraviny…

Stejný argument byl i roce 2009, když se přijímal současný zákon. Přijmeme zákon, dojde ke zdražení potravin. Nedošlo. Zákon sám na cenu nemá vliv. My jenom říkáme: jestliže tady někdo něco zneužívá a poruší pravidlo, tak za to dostane pokutu. A do budoucna se takového jednání vystříhej. Zákon přece nechce ukončovat vztahy mezi dodavateli a odběrateli. Já jenom říkám – když už si chcete něco dohodnout, tak to dodržujte. Mělo by to být win – win. Vyhrát by měly obě strany. A zrušení zákona, bez toho že budeme mít jiný nástroj, by bylo obrovskou chybou.

• Takže na samoregulaci, kterou navrhují řetězce, nevěříte?

Samoregulace sama je hloupost. Když rozdělím to slovo: SAMO a REGULACE. Regulace vychází z latinského regulare, tedy stanovování pravidel. Sám sobě si budu stanovat pravidla? To je něco jako s novoročním předsevzetím. Rozhodnete se, že omezíte pití alkoholu. Vydržíte to chvíli. Ale jenom málokdo je schopen vydržet dlouho. Sám sobě jste stanovil pravidla, ale pak to vyšumí. Trest vám nehrozí, protože jen sám sobě si ulevíte…

• Na podzim jste avízoval průlomové rozhodnutí antimonopolního úřadu. Můžete být konkrétnější?
  

Rozhodnutí bude řešit otázku služeb, které jsou spojeny s prodejem potravin. Naše dosavadní rozhodnutí byla spíše jednodušší. Tady jsme si nechali zpracovat dva znalecké posudky, které nám potvrdili nějaké skutečnosti. A dospíváme opravdu k dosti závažným zjištěním. Kdy se nám cena pohybuje řádově o desítky a někdy i stovky procent vyšší, než je na reálném trhu, tak se ptám, kde je ta výhoda?
Follow @onneumann