Posledního půlroku mají evropští lobbisté nebývalou žeň. V Bruselu se řeší vpravdě globální zákon, který má šanci změnit podobu internetu i médií na dlouhé roky dopředu. Nejen v Evropské unii.

Na jedné straně slyšíme výkřiky: pozor, jde k nám cenzura, na straně druhé varování, že tohle je asi poslední šance, jak dostat peníze od těch, kdo na obsahu parazitují, k těm, kdo obsah skutečně vytvářejí.

Hodně peněz, hodně času

Jde o změnu autorského zákona, takzvaného copyright law, a především pak o dva jeho konkrétní články – mají čísla 11 a 13 a budí značné emoce. Zejména proto, že jsou s nimi spojeny obrovské finanční zájmy.

Na jedné straně nadnárodních technologických gigantů jako jsou Facebook a Google a jiní takzvaní „agregátoři obsahu třetích stran“, na straně druhé zájmy umělců a vydavatelů.

První návrh směrnice se objevil již v roce 2016, teď jde souboj do finiše. Hlasovat se má začít v úterý 26. března ve 12.00. Oběma stranám jde o hodně a do lobbingu daly hodně peněz i času.

Zapojují se i Češi. Aktivní je zejména Pirátská strana, jejíž zástupci opakují, že „některé části směrnice  přinášejí cenzuru a omezení svobody internetu“.

Z hlediska médií je zásadní článek 11. Ten ve stručnosti říká, že ti, co obsah sami neprodukují, jen využívají tvorbu třetích stran – typicky třeba Google News nebo Facebook – musí začít platit těm, kdo obsah reálně vytvářejí, tedy médiím.

Takto na podporu směrnice vystoupili evropští novináři a umělci:

Podobný zákon v minulosti přijalo například Španělsko. Na jeho případě se ale ukazuje, že pro změnu je zapotřebí síla, tedy společný postup celé EU. Firma Google totiž ve Španělsku na opatření reagovala tak, že svou službu Google News, kam „padají“ zprávy z nejrůznějších serverů, v zemi zrušila.

I kdyby ale směrnice prošla, neznamená to automaticky, že každé médium může slavit. Je totiž možné, že by se třeba Google dohodl jen s velkými vydavatelskými domy a menší média by měla i nadále smůlu.

Kdo má více munice

Je však docela dobře možné, že bouchat bude šampaňské hlavně v centrálách Google, Facebooku a spol. Lobbistický uragán, jaký v Bruselu spustili, nemá, ani podle insiderů, úředníků i samotných europoslanců, mnoho obdob.

Snaží se pochopitelně i druhá strana, ale je jasné, na čí straně je „více munice“. Zastáncům změny tak nemusí stačit ani těžké váhy uměleckého světa. V Bruselu orodovala i řada známých umělců, mezi nimi Paul McCartney, Sting nebo Coldplay.

Na tomto grafu americké výzkumné agentury Pew Research je dobře vidět, u koho „internetové peníze“ (příjmy z digitální reklamy) především končí:

I proto, že peníze jdou jinam než k těm, kdo obsah reálně tvoří, média musí škrtit výdaje, snižují velikost redakcí, ubývá kvalitní časově náročné žurnalistiky ve prospěch rychlých „klikacích“ zpráv. Toto prostředí přeje fake news a dezinformačním a konspiračním serverům, kde se „zprávy“ jednoduše vymýšlejí.

Odpůrci změny opakují, že jde o snahu omezit internet, blokovat obsah, cenzurovat, či zdanit pouhé odkazy na články. Změny by jistě přišly (a jak je zvykem v Česku, nejhloupější nápady by vznikly až při takzvané národní implementaci), rozhodně ale nehrozí to, co sugerovali čeští tvůrci Wikipedie, když na první jarní den českou Wikipedii na den vypnuli. Možná by dalo „wikipedistům“ více práce korektní zdrojování, ale link nerovná se přebraný obsah.

Podstatou změny je najít míru toho, co ještě lze od třetích stran, tedy od tvůrců obsahu, takzvaně překlopit, a co už je za hranou citace. Takže by nikdo nezapovídal třeba ani sdílení článků na Facebooku.

Kompromisní podoba směrnice ostatně přímo říká, že se autorské právo „nevztahuje na hyperlinky a na nekomerční a soukromé sdílení publikací individuálními uživateli“.

Podle vzoru Spotify

Pro média méně zásadní je článek 13, který řeší duševní vlastnictví autorů. Princip je ale podobný: proč by měl kupříkladu YouTube mít příjmy z reklamy třeba z toho, když někdo nahraje na server právě vysílaný a draze zaplacený seriál České (či jakékoli jiné) televize?

Firmy by měly mít podle navržené úpravy mechanismy, které nelegální nahrávky odhalí a budou pak řešit s držiteli práv to, jak budou postupovat. Pro některé podnikatelské záměry typu českého serveru Ulož.to by to nepochybně mělo dosti zásadní důsledky. Nejde však o permanentní filtrování obsahu internetu či cenzuru, jak varují odpůrci.

Že by někdo běžným uživatelům zakazoval vytvářet třeba takzvané gify, či za ně pak vymáhal platby, je účelově šířený nesmysl.

Zastánci změny dávají za příklad model švédského Spotify ve srovnání s kanálem YouTube patřícím Googlu. Podle Mezinárodní federace hudebního průmyslu IFPI ročně z jednoho uživatele Spotify jde držitelům autorských práv 20 dolarů, ale z YouTube jenom jeden dolar. Což je samo o sobě dosti výmluvné.