Návrh Zákona o svobodě médií (EMFA) ve středu definitivně prošel Evropským parlamentem. Jestli se podaří zákon dokončit v tomto období, nebylo jisté do poslední chvíle. Schválení textu na celkově předposledním zasedání současného europarlamentu se snažila zablokovat skupina levicových europoslanců.

Ti na poslední chvíli navrhli hlasovat ještě zvlášť o pozměňovacích návrzích namísto o celém textu, na němž se zákonodárci již předběžně dohodli během tzv. trialogu.

Mezi těmi, kdo tento pokus podpořili, byli i dva čeští europoslanci, Hynek Blaško a Kateřina Konečná. Europarlament tento návrh ale zamítl velkou většinou 535 hlasů.

Text dohodnutý v trialogu podpořilo v následném hlasování 464 europoslanců, 92 bylo proti a 65 se zdrželo hlasování.

Z českých europoslanců zvedli ruku pro zákon Luděk Niedermayer, Stanislav Polčák, Jiří Pospíšil, Michaela Šojdrová, Tomáš Zdechovský, Veronika Vrecionová, všichni tři pirátští europoslanci (Marcel Kolaja, Mikuláš Peksa a Markéta Gregorová), dále Radka Maxová (bývalá za ANO, nyní S&D) a jako jediná ze současných europoslanců za ANO Dita Charanzová.

Proti byli Jan Zahradil, Hynek Blaško a Kateřina Konečná. Zdrželi se Martin Hlaváček, Ondřej Knotek, Ondřej Kovařík, Evžen Tošenovský a Alexandr Vondra. Martina Dlabajová (ANO) na zasedání nebyla.

Projednávání zákona provázely zpočátku protesty řady velkých vydavatelských domů, jejichž zástupci původně doufali, že se podaří zákon shodit zcela ze stolu. Proces schvalování trval nakonec rok a půl.

Návrh Evropské Komise představila v polovině září 2022 Věra Jourová, jejíž tým na jeho přípravě pracoval.

Rada jako black box na zákony

Hlavním motivem zákonodárců pro přijetí mediálního zákona byla ochrana svobody, nezávislosti a plurality médií, připomněla česká europoslankyně Michaela Šojdrová, která je členkou Kulturního výboru (CULT).

Ten měl v rámci europarlamentu zákon na starost. „Já vidím osobně největší záruku v požadavku na transparentnost. To je zásadní především pro občany, kteří nyní budou mít k dispozici důležité informace, na základě kterých si mohou udělat svůj názor,“ uvedla.

Informace o majitelích médií budou muset být k dispozici v nové celoevropské databázi vlastnictví médií. Ta má obsahovat nejen údaje o koncovém majiteli, ale i o jeho dalších oblastech podnikání.

Tuto podmínku prosazoval europoslanec Marcel Kolaja. „Bude například snadné odhalit zneužívání média, pokud jeho majitel bude zároveň vlastníkem uhelných dolů a v jeho novinách budou vycházet články o tom, jak je zbytečný boj s klimatickou změnou,“ vysvětlil Kolaja.

Ten se zákonem zabýval jakožto stínový zpravodaj ve Výboru IMCO (Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele), jehož je členem.

Kolaja chtěl prosadit do zákona dále také například návrh na zákaz vlastnění médií vysoce postavenými politiky. Vztahovat se měl na premiéry, prezidenty, ministry a eurokomisaře. To bohužel neprošlo v trialogu. „Rada EU je ,black box‘ na zákony, snaží se často, aby byly co nejgumovější,“ okomentoval to Kolaja.

Přehledné a férové bude muset být také přidělování státní inzerce médiím, které bude nyní podléhat „transparentním, objektivním, přiměřeným a nediskriminačním kritériím“.

Informace navíc budou muset být i předem zpřístupněny veřejnosti. Toto téma v zákoně řeší článek 24. Pravidla se měla podle původního návrhu Komise vztahovat jen na územní celky s více než milionem obyvatel. Tato hranice byla nakonec pod tlakem europarlamentu v podstatě zcela zrušena.

Čeští europoslanci Šojdrová a Kolaja v této souvislosti připomněli případ reklamy Českých drah v Mafře za vlády Andreje Babiše, která byla zadána netransparentním způsobem bez výběrového řízení. „Toto by nyní bylo brzy viditelné a nebylo by to možné,“ řekl Marcel Kolaja.

Špehování novinářů jen s rozhodnutím soudu

Jablkem sváru se stalo také používání špionážního softwaru na sledování novinářů, kterým se v zákoně zabývá článek 4. Toto téma zůstalo také jedním ze dvou nejvíce diskutovaných bodů i v trialogu.

Podle výsledného textu musí členské státy zajistit účinnou ochranu novinářských zdrojů a důvěrné komunikace novinářů. Na novináře nebude smět být nasazen sledovací software, kromě případů, kdy byl novinář vyšetřován pro podezření ze spáchání závažných trestných činů.

I v takovém případě bude ale nutné mít ke sledování předchozí schválení soudem.
Rada EU v čele s Francií argumentovala pro širší možnosti sledování novinářů národní bezpečností.

Právě proti zneužití tohoto pojmu k tlaku na novináře protestovala novinářská obec na podzim poté, co byla zatčena a vyslýchána francouzská novinářka Ariane Lavrilleuxová.

Osmdesát novinářských organizací zaslalo otevřený dopis europoslancům, ve kterém je vyzvali, aby v rámci Zákona o svobodě médií zcela odmítli možnost použití nátlaku a špionážního softwaru na novináře.

Článek 17 má novináře a média chránit před svévolným mazáním jejich tvorby sociálními sítěmi nebo platformami jako je Google. Pokud platforma bude chtít smazat obsah profesionálních médií, který bude považovat za škodlivý, musí to provozovateli média oznámit a vysvětlit 24 hodin předem.

Povinnost odstraňovat obsah, který šíří dezinformace, nebo je protizákonný, stanoví platformám Akt o digitálních službách (DSA), jehož poslední část vstoupila v účinnost letos v únoru.

Mediální zákon má v tomto smyslu DSA doplnit a zajistit, aby technologičtí giganti posuzovali zodpovědně především obsah uznaných zpravodajských médií.

Ve sporných případech mají platformy podle nového zákona konzultovat své rozhodnutí s národním regulátorem, případně samoregulačním orgánem. „Nikdo nesmí být arbitrem pravdy v Evropě, ale zároveň nechceme, aby například Facebook mazal příspěvky profesionálních novinářů,“ vysvětlila Věra Jourová.

Právo na pluralitní informace

Zákon by měl být zveřejněn ve Věstníku v dubnu. Termín účinnosti jednotlivých článků se liší. Devět měsíců se vztahuje na pasáže o sledovacím softwaru a ochraně novinářských zdrojů, dále na článek 6 o redakční nezávislosti v médiích a rovněž články, podle nichž má být ustanoven nový Sbor pro mediální služby na úrovni EU.

Ten bude sestaven ze zástupců regulátorů, což je v podmínkách ČR tzv. Velká mediální rada (RRTV).

Článek 17 o povinnosti platforem v otázkách blokování obsahu médií vstoupí v účinnost 12 měsíců od zveřejnění. Nejdělší lhůtu 36 měsíců má článek 20. Ten stanoví právo občanů na nastavení jakéhokoliv elektronického zařízení tak, aby si mohli nabídku médií přizpůsobit podle svých zájmů nebo preferencí.

Naopak již za šest měsíců, tedy letos na podzim, vstoupí v platnost článek 3. Ten nařizuje členským státům, že musí zajistit rámcové podmínky pro ochranu práva občanů na přístup k pluralitnímu, redakčně nezávislému mediálnímu obsahu.

Protože se jedná o nařízení a ne směrnici, předpis bude platný ve své finální podobě pro všechny, státy jej nebudou individuálně implementovat do svých zákoníků.