REPORTÁŽ. Kvůli pandemii byla o rok odsunuta, teď ale mezinárodní výstava Expo 2020 v Dubaji láká miliony turistů z celého světa na témata udržitelnosti, technologických inovací i lidských práv. Téměř dokonalou vizi budoucnosti lze ale konfrontovat s podstatně střízlivější realitou Spojených arabských emirátů hned za branami výstavního areálu. Anebo uvnitř – v pavilonech zemí jako Rusko nebo Čína.

Tam, kde ještě před pár lety kromě několika málo budov byl jen písek, dnes stojí v podstatě nové město ve městě s vlastní linkou metra, hotely a tisícovkami parkovacích míst. Rozsáhlý komplex na okraji Dubaje, ve kterém právě probíhá odložená světová výstava Expo 2020, přenese návštěvníky do světa technologických inovací.

V areálu plném rozdílných kultur, náboženství, národů a barev pleti, návštěvníka vítá sympatický robot, který ho nasměruje, kam zrovna potřebuje. „Nasaďte si roušku,“ upozorňuje další robot, který dohlíží na dodržování platných epidemiologických opatření.

Procházet se nablýskanými pavilony jednotlivých zemí a mezinárodních organizací člověka zabaví na několik dnů. Svými vynálezy a vizemi se tam prezentují téměř všechny státy světa. Společně mají přiblížit lepší, udržitelnou a tolerantní budoucnost, ve které všichni budou spolupracovat. Místy však návštěvníka napadne, jestli si lidstvo tak trochu nelže do kapes.

Ekopokrytectví? Ne tak docela

Stačí se podívat na samotné město Dubaj plné extrémně energeticky náročných mrakodrapů, klimatizovaných zastávek a obchodních center s vlastním zimním stadionem či zasněženou sjezdovkou. Jde o metropoli, která ještě před pár desítkami let existovala jen jako malé, ne příliš významné přístavní městečko v Perském zálivu, které prosperovalo především z výlovu mořských perel.

V sedmdesátých letech minulého století měla Dubaj necelých 200 tisíc obyvatel a odpovídala tomu i její rozloha. V místech, kde se dnes tyčí stavby jako nejvyšší mrakodrap na světě, největší ruské kolo, či největší obchodní dům, byla v té době jen poušť.

Expo 2020 v Dubaji

Vlivem ropného boomu ve druhé polovině 20. století dnes v Dubaji žijí tři miliony lidí a každoročně město navštíví okolo 15 milionů turistů. Ti přiletí na třetí nejrušnější světové letiště, a to často i soukromými tryskáči, a ubytují se třeba na umělých ostrovech. Není divu, že v roce 2010 byly Spojené arabské emiráty označovány za zemi s největší ekologickou stopou.

V tomto kontextu se tedy udržitelnost prosazovaná na světové výstavě Expo zdá být pouhým zbožným přáním, i když dubajská administrativa tvrdí, že se snaží tento problém řešit. V energetice přechází například z ropy čím dál častěji na fotovoltaiku a do roku 2030 mají mít všechny budovy v metropoli své solární panely.

Do roku 2050 si pak Dubaj dává za cíl být rovnou nejudržitelnějším městem na světě. Chystá vystavět více „udržitelných čtvrtí“, kde budovy nebudou tak energeticky náročné, a dokonce plánuje v pouštích vyvolávat deště, které by postupně mohly být zdrojem pitné vody místo dosud fungujícího odsolování vody z moře.

Lidská práva jen pro někoho

Rozpor s realitou je na výstavě Expo vidět i v expozici věnované ženským právům. Výstava zprostředkovává návštěvníkům výzvy, kterým ženy v různých částech planety čelí, a vyzdvihuje pozitivní dopad žen na utváření lepšího světa. Mezi příběhy a citáty vědkyň, sportovkyň, umělkyň či političek autoři zakomponovali i citát premiéra Spojených arabských emirátů, tedy země, kde jsou padesátiprocentní kvóty na účast žen v parlamentu.

„Naším úkolem je vytvořit takové prostředí, které odemkne ženský potenciál, ochrání jejich důstojnost a ženskost, pomůže jim vytvořit v jejich životech potřebnou rovnováhu a bude si vážit jejich talentu. Když to dokážeme, jsem přesvědčen, že ženy nebudou přinášet nic jiného než zázraky,“ říká Muhammad bin Rašíd Al Maktúm, též dubajský emír.

Je to přitom stejný Al Maktúm, který v roce 2000 nechal unést svou tehdy osmnáctiletou dceru Šamsu z Anglie do Spojených arabských emirátů. Věznil ji až do roku 2019, kdy se jí podařilo utéct zpět do Velké Británie. Rok před tím nechal unést i mladší dceru Latífu, když se snažila dostat do USA. Při rozvodovém řízení zastrašoval také jednu ze svých bývalých žen, jordánskou princeznu Háju, které do postele dával pistoli a špehoval ji softwarem Pegasus.

I kdyby ale návštěvník Expa před těmito kauzami přivřel oči, zbylo by pořád dost otazníků – třeba kolem rovnosti práv osob z LGBT+ komunity. Přímo v Dubaji hrozí za projevy homosexuality až desetiletý trest.

Bezpečnost pro každého, až na Ujgury

Pokrytectví v oblasti lidských práv se na Expo 2020 dopouští ale i jiné státy. Čína třeba při prezentaci nových technologických „vychytávek“ věnuje výraznou část takzvanému chytrému městu. Jde o návrh městských čtvrtí, které jsou nepřetržitě sledovány chytrými kamerami. Ty mají lidem zajišťovat větší bezpečí a zabraňovat potenciálně škodlivému chování.

Jedna z ukázek v rámci expozice ukazuje situaci, kdy senior upadne na chodníku, kamera to zaznamená a vyhodnotí, že se děje něco neobvyklého. Sama následně na místo zavolá adekvátní pomoc. Autoři čínského pavilonu už však neuvádí, že stejné kamery Komunistická strana Číny využívá k postihu nepohodlných osob a ke sledování muslimské komunity Ujgurů, které Peking často drží i v koncentračních táborech.

Rusko zase v rámci své výstavy mluví o potřebě sdílet vědecké poznání a myšlenky, aby lidstvo společně mohlo dosáhnout lepších zítřků. Vyzdvihuje při své prezentaci sílu sociálních sítí propojovat kultury a národy nehledě na hranice států.

O tom, že se Rusko ve skutečnosti západní sociální sítě snaží omezovat, a třeba společnost Facebook letos musela v Rusku zaplatit pokutu pět milionů korun za „šíření zakázaných informací“, se už ale expozice nezmiňuje. Nemluvě o tom, jak režim Vladimira Putina nakládá s nezávislými novináři či opozičními politiky.