ANALÝZA. Když v únoru vyhrálo slovenské parlamentní volby hnutí Obyčejní lidé Igora Matoviče (OĽaNO), měl to být po letech vlády Roberta Fica pro řadu voličů návrat morálky do politiky. Protikorupční étos nové vlády ale utlumila pandemie, nově i plagiátorské kauzy a hodnotové rozdíly koaličních stran. Na řadu přichází zklamání z toho, že Matovič v lecčems začíná tam, kde Fico skončil.

Ta scéna z půlky července musela být aspoň občasným pozorovatelům slovenské politiky minulých let povědomá: Igor Matovič stojí na tiskovce u tabule a představuje „sociální balíček“ své čerstvé vlády. V benefitech pro různé skupiny voličů se myslelo (skoro) na všechny.

Kromě vlaků bude jízdné pro důchodce, studenty a zdravotně postižené zdarma také v autobusech a v městské hromadné dopravě. Penzisté dostanou třináctý důchod a těhotné ženy novou sociální dávku. Na oplátku musí každé ministerstvo ušetřit deset procent výdajů.

Zklamaná Čaputová

Taková představení pro voliče vždy nejlépe uměl sehrát bývalý dlouholetý premiér Robert Fico. Igor Matovič se celá léta očividně dobře díval – a učil se.

Právě on byl přitom po svém vítězství nad Ficovým SMERem mnohými vnímán jako symbol nové éry. Té protikorupční, nezatížené rodinkářstvím a prorůstáním organizovaného zločinu do státní správy. Éry, kdy nejde jen o to oslepit voliče vánočním příplatkem k důchodu, aby neviděli, co se v zemi děje.

Naděje voličů na změnu koneckonců Matovičova vláda otiskla i do úvodu svého programového prohlášení: „Zajistíme důslednou rovnost před zákonem a budeme jednat tak, abychom výrazně zvýšili důvěru lidí ve stát a lidi, kteří ho reprezentují.“

Čtvrt roku poté však Igor Matovič rozdává sociální bonbónky podobně jako Fico, kterého za totéž kdysi kritizoval, a důvěryhodnost jeho kabinetu utrpěla i sérií plagiátorských afér. V diplomové práci měl opisovat sám Matovič, šéf parlamentu Boris Kollár i ministr školství Branislav Gröhling. Matovič se k opisování přiznal, ale řekl, že odstoupí, až dokončí, co voličům slíbil.

Prezidentka Zuzana Čaputová vzkázala, že je „zklamaná a smutná“, že očekávání vysokých nároků na politickou zodpovědnost spojovaná s nástupem Matoviče zůstávají „zatím nenaplněná“. Řečeno to bylo dosti kulantně.

Když se drolí tmel

Připomeňme si, díky čemu Matovič volby vlastně vyhrál. Kromě dlouhodobé únavy z téměř čtrnáctileté (s krátkou přestávkou) vlády SMERu a kromě dozvuků vraždy novináře Jána Kuciaka to byl i chytrý marketing, včetně amatérsky působících, zato autentických videí o korupci, o vyvádění peněz ze Slovenska a o obohacování podnikatelů či politiků. Hnutí „obyčejného člověka“ Matoviče ve volbách nakonec dostalo 25 procent hlasů.

Při bližším pohledu však bylo jasné, že po volbách se protikorupční tmel může rychle začít drolit na řadě kontroverzních témat.

V hnutí Obyčejní lidé jsou totiž jak liberálové, tak zatím mnohem slyšitelnější konzervativci, kteří mají ve své agendě dost vysoko například téma potratů. Nedávno tak část koaličních poslanců hlasovala pro zákon o interrupcích z dílny krajně pravicové Kotlebovy Lidové strany Naše Slovensko.

---

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

---

 

Nejde ale jen o Matovičovo hnutí. Jedním z koaličních partnerů je i strana Sme rodina, která v Evropském parlamentu patří do stejné frakce jako česká SPD Tomia Okamury a další populistické strany či strany blízké krajní pravici.

Jakým směrem by chtěla Slovensko pootočit, naznačuje Sme rodina na ministerstvu práce a sociálních věcí – kam spadá i oblast rodiny. To od jara vede její nominant Milan Krajniak. V květnu opustila funkci šéfka odboru rodové rovnosti Oľga Pietruchová, i proto, že ji prý ministr nutil akceptovat připomínky Konference biskupů Slovenska. Pietruchová také naznačila, že jí posilování náboženství v politice na Slovensku připomíná vývoj v sousedním Maďarsku a Polsku.

O pár týdnů později skončila také šéfka Institutu pro výzkum práce a rodiny Sylvia Porubänová. Na její místo povolal ministr z Česka dosavadního šéfa Občanského institutu Romana Jocha, známého konzervativními postoji. Prý proto, aby státní institut srovnával různé evropské modely podpory rodiny a hledal ten nejlepší pro Slovensko.

Horší karty než Babiš

Igor Matovič má leccos společného s českým premiérem Andrejem Babišem. Zejména marketingové pojetí politiky. Matovičovy vyhlídky na dlouhodobou premiérskou kariéru jsou však nesrovnatelně horší než u Babiše.

Krotit musí jak svou vlastní stranu, tak koaliční partnery, nenastupuje v době ekonomického růstu, ale naopak s vyhlídkami ekonomické krize způsobené koronavirem. Zároveň po letech vlády Roberta Fica zdědil velkou část voličů zvyklých na „úplatky“ v podobě zmíněných slev na vlak či obědů pro školáky zdarma. To, že jim je ve svém zájmu nechce hned všechny brát, ukázal zmiňovaným sociálním balíčkem.

Na rozdíl od Babiše a hnutí ANO, jemuž se často vytýká absence jakýchkoli hodnot, Matovičovi naopak hrozí, že politiku jeho kabinetu budou až příliš ovlivňovat požadavky ultrakonzervativní části koaličních poslanců.

Celkem případně tak vyznívá poslední věta z úvodu vládního programu Matovičova kabinetu, kterou by v tak oficiálním dokumentu čekal málokdo. Je to ostatně Matovičova oblíbená fráze, kterou používá ve statusech a projevech opakovaně: „Držme si všichni palce.“