Děti stříleli matkám v náruči. Na Švédských šancích to bylo horší než v Lidicích
Před osmdesáti lety lidé slavili konec války. Ale neděly se jen oslavy. V červnu 1945 došlo na Švédských šancích u Přerova ke zbytečnému masakru, jehož oběťmi byly ženy, děti a starci. Provinili se jedinou věcí – mluvili německy.
Historik PhDr. František Hýbl zásadně přispěl k systematickému historickému zpracování a k veřejnému přiznání tohoto poválečného českého zločinu. Odehrál se záhy po skončení druhé světové války v Přerově, přesněji v noci na 19. června 1945 u lesíka na návrší nedaleko Přerova.
Švédské šance u Přerova, detail obrazu Anny Sypěnové, se souhlasem Paměť národa
V otcových stopách
František Hýbl, maturitní foto. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
Hýbl se narodil v roce 1941 v Citově na Přerovsku, jeho otec, místní učitel, ochotník a milovník literatury, ho od dětství vychovával k lásce ke kultuře.
František jako malý sedával v otcově třídě a brzy také začal číst knihy z dobře zásobené rodinné knihovny. V mládí úspěšně odmaturoval a poté v Olomouci vystudoval Pedagogický institut, obor čeština a dějepis.
Profesně šel ve stopách otce, ale dráhu učitele brzy opustil. Nemohl se smířit s tím, že režim ohýbá historii, jak se mu zrovna ideologicky hodí. V nastupující normalizaci jako straník neprošel prověrkami.
„Po vyloučení z KSČ jsem dělal nejpodřadnější práce a hned po uklízečkách jsem měl nejnižší plat.“
Tak Hýbl vzpomíná na své tehdejší zaměstnání ve Vlastivědném ústavu Muzea Komenského v Přerově. V práci si topil uhlím a chodil pro něj do sklepa, odkud postupně zachránil cenné archiválie – rukopis Aloise Jiráska, dopisy T. G. Masaryka. Nesměl však publikovat ani přednášet.
Zastřelili ji s dětmi v náruči
O masakru na Švédských šancích se mladý historik dozvěděl od budoucí tchýně. Pocházela z Lověšic a právě zdejší muži museli vykopat hromadný hrob pro 267 zakarpatských Němců, kteří se 18. června 1945 vraceli vlakem domů.
Související články
Jan Urban: Kritizoval Beneše, degradovali jej na vojína. Hodnost mu dodnes nevrátili
Tito většinou ženy, děti a staří muži byli po válce repatriováni z československých sběrných táborů z jižního Slovenska (Šahy, Levice) směrem na Moravu, odkud měli být přesídleni do Rakouska. Kdyby jejich vlak nezastavil v Přerově, mohli žít.
Návrh kříže, který vytvořil pro pietní místo na Švédských šancích u Přerova umělecký kovář Jiří Jurda. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
V Přerově byli právě vojáci 17. pěšího pluku (slovenské jednotky působící v rámci československé armády), vedení poručíkem Karolem Pazúrem. Vojáci vlak zastavili na základě předchozího podnětu či domnělého podezření, že mezi cestujícími jsou „nacističtí kolaboranti“. Karol Pazúr pak údajně při osobní kontrole zaslechl němčinu.
Pazúrovi lidé odvedli Němce na kopec Švédské šance, tam se museli svléknout do spodního prádla a odevzdat cennosti.
„Jedna žena byla zastřelena se dvěma malými dětmi v náruči. Během čtyř hodin vojáci zastřelili 267 lidí. Žen, dětí a starců. Nejmladšímu z nich bylo šest měsíců,“ říká historik. Děti se musely dívat na popravu svých rodičů, před očima matek zabíjeli jejich děti. Hýbl mluvil se dvěma muži, kteří hrob kopali i zasypávali:
„Oni byli svědky promluv vojáků i nářku obětí prosících o smilování. Pod pohrůžkou smrti se toho museli účastnit a bylo jim nařízeno, že o tom musí mlčet.“
Peří bylo jako sníh
Jak šel čas, tehdejší okolnosti tohoto masakru nabývaly obludných rozměrů. František Hýbl pátral v archivech, mluvil s pamětníky.
Hrob s pozůstatky karpatských Němců zastřelených v červnu 1945 u Přerova. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
Postupně přišel na to, že šlo zároveň o loupežnou vraždu, protože vojáci si rozebrali vše cenné, co oběti měly u sebe. Vedle toho rozkradli majetek, který našli ve vlaku, a loupili i v opuštěných domech obětí na Slovensku.
„Pavol Molnár, který jako dítě jel v transportu karpatských Němců a společně s matkou náhodou přežil, vyprávěl o roztrhaných duchnách a peří, které pokrývalo místnosti jako sníh,“ dodává pamětník.
Pazúr se ale trestu nevyhnul, odsoudili jej ke dvaceti letům vězení. Odseděl si ale jen dva roky, z vězení ho nechal propustit Klement Gottwald. Pazúr se potom těšil přízni režimu, dostával vyznamenání a dvacet let byl místopředsedou Slovenského svazu protifašistických bojovníků.
František Hýbl se zasloužil o pohřbení exhumovaných ostatků nevinných obětí, díky němu tak pozůstalí konečně mohli zapálit svíčku za zavražděné ženy a děti. Spolková republika Německo mu za to udělila Kříž za zásluhy.
František Hýbl s Václavem Havlem, 90. léta. Zdroj: archiv pamětníka, se souhlasem Paměť národa
Autoři textu Petra Sasínová a František Vrba ůsobí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Otci navzdory: jak se syn velitele postavil komunistickému režimu
Ve čtrnácti letech byla partyzánskou spojkou, zprávy nosila ukryté v copech
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
54 komentářů
O tomto masakru čtu od začátku roku již několikátý článek. O německých zvěrstvech (a nešlo jen o Lidice a Ležáky) nic, když tak je vina házena na Hitlera a pár jemu nejbližších poskoků. Takže naši presstituti, „badatelé“ a jim podobní budou pořád jen dokola omílat, jak jsme se na Němcích provinili. Asi se snaží o to, hodit celou vinu za 2. světovou válku na nás. Pamětníci vymírají, generace 70.-80-let zblblá havlismem, současná generace věří tomu, co presstituti uveřejní na TikToku. V podstatě – nebýt holocaustu, tak už zřejmě je dávno vina za 2, světovou válku i za veškerá zvěrstva připsána SSSR a Německo (nebylo to žádné „nacisticko“, ale Německo!) se do toho jen nějak „zamotalo“.
Je to snad nějaké vymyšlené? Nestalo se to?
Tento masakr nebyl nic jiného než likvidace svědků řádění Hlinkovych gard na Slovensku v období Slovenského štátu a Slovenského národního povstání.Pazur se legitimoval jako důstojník Obranného zpravodajství Bedřicha Reicina.Důkazem že se jednalo o organizovanou akci OBZ je i to ,že se pluk přepravoval z Prahy do Bratislavy přes Přerov. Mezi oběťmi byli i přímí účastníci SNP podporující povstalce.
Plně s vámi souhlasím. Zvěrstva co tu udělali fašisti jsou zamlčována. I když to násilí odsuzuji, tak si dovedu představit co lidé cítili v sobě a možná to odneslo pár nevinných lidí, prostě Válka je vůl jak zpívají Synkopy 61. Dodnes nás Němci neodškodnili co tu napáchali za zvěrstva za 2.světovou válku.
Zvěrstva, co tu udělali fašisti? No to je mi novina, pravděpodobně si to pletete s nacisty. A že jsou ta zvěrstva zamlčována? To si děláte legraci? Od pětačtyřicateho se nemluví o ničem jiném. Naopak o zvěrstvech , co napáchali Češi už v době miru, tak o těch se vůbec nemluvilo. A možná to odnesli pár lidí, jak píšete? To už je úplný blábol. Zjistěte si něco o Postoloprtech, Ústí Nad Labem, lágru Henke v Ostravě, strahovském stadionu v Praze, nebo se podívejte na dokument natočený Čechy “ Zabíjení po Česku“ na YT.
Dovolím si hluboce nesouhlasit se zněním titulku článku. Zlo je zlo a dělat porovnání mezi zlem, kde byli muži upáleni, ženy odeslány do koncetračních táborů, děti uneseny na převýchovu ( jen některé, protože některé byly označeny jako nevhodné pro převýchovu a tatktéž odeslány do konc. táborů) a zlem, kdy byly krutě popraveni údajně nevinní němečtí občané ( přičemž nemůžeme prokázat, zda někteří z nich nebyli nápomocni zločinnému nacistickému režimu) prostě nelze. Není menší a větší zlo, pokud při obou tragediích umírali nevinní. Titulek si lze vyložit tak, že vlastně v Lidicích to nebylo tak hrozné… a to mě opravdu vytáčí.
Je tu ještě jedno horší zlo o kterém se mlčí- zrada české vlády (a především Beneše)na našich českých občanech, která vedla k odvlečení do Ruska a smrti zisíců Čechů v gulagu včetně gen,Vojdechovského.
Recyklovaný článek, jehož nadpis mě rozčiloval už před několika týdny. Jak může někdo srovnávat s Lidickou tragédií. Proč si autor myslí, že desítky lidických dětí zavražděné v plynových vozech to měli lepší.
Pro tyto zločince není žádná omluva.Jaký je prosím rozdil mezi esesákem vraždícím děti z Lidic a bývalým členem Hlinkovych gard ,který se dal po válce ke komunistům /kolaboranti a udavači se k nim dali kromě těch nejkřiklavějších případů všichni/ vraždícím děti z nějaké slovenské vesnice ,které se vracejí domů? Tito pováleční hrdinové jsou lidský hnůj a odpad ,který jen špiní československé vojáky a odbojáře a v těchto případech bych očekával exemplární potrestání a nikoliv aby podobná kreatura dělala místopředsedu Svazu protifašistických bojovníků.Pak se nedivme ze se vojak slovenského fašistického státu vyznamenaný nacisty,prislušnik Slovenské Rychlé divize v SSSR Martin Dzůr stal dlouholetým ministrem obrany Československé socialistické republiky.A to těm ,,spravedlivým ,, komunistickým pohůnkům nevadilo.
Antifašismus není nic jiného než světový názor založený na nenávisti k fašismu.Mučení a vražda jsou pak vyvrcholením nenávisti a chloubou každého antifašisty.Problém nastává v době,kdy fašisté jaksi už nežijí a fašismus není přesně definován.Za takového stavu si antifašisté osobují právo označovat za fašisty koho se jim zlíbí ,aby měli důvod páchat na nich ohavnosti.
Tam u Přerova se potkal vlak s karpatskými Němci s vlakem s karpatskými Rusíny a Slováky. Holt, milující se rodáci!
Obyčejným člověkem zamává jakákoli lidská krutost. A kritizovat ty, co si prožili svoje prizmatem současnosti, je nesmysl. Za války hodní a uznalí Němci vyhnali ze sudet české obyvatelstvo a bylo jim jedno, kam půjdou a co s nimi bude. Nemohli si odvézt prakticky nic. Jen osobní věci. Jestli někdo zemře, nikoho z Němců nezajímalo. Němci se za války chovali k Čechům stejně jako Rusi po 68. Jako k póvlu. Ti Němci, co se vraceli, nemluvili jen německy. Byla to prvosledová skupina novodobých osadníků Třetí říše, kteří počítali s tím, že póvl bude vyhlazen a zotročen a časem budou mít sousedy mluvící německy. To byl oficiální Hitlerův plán s východní Evropou. Dnes se na všechny Rusy nahlíží stejně a kdyby pár šílenců zmlátilo skupinu ruských turistů 5 let po konfliktu, někteří Češi by tomu tleskali.
A jak se do Sudet dostalo to „české obyvatelstvo“ ? To jste cudně zamlčel, žejo.
Na podzim roku 1924 konstatoval německý
poslanec v rozpočtovém výboru pražského parlamentu
Siegfried Taub, že bylo propuštěno i sedm tisíc německých železničářů, byť úspěšně složili jazykové zkoušky ze státního jazyka. Krátce poté se ministr Jiří Stříbrný chlubil, že zásluhou jeho strany bylo 40 tisíc německých poštovních úředníků a železničářů zbaveno míst a nahrazeno Čechy
[Jaksch 1990, Klimek 2002].
Pro ilustraci citace z článku v Českém slově z 28. 10
Paní Rybnická,čtete špatné knihy,takové knihy Čech nemá číst !
A Bůh ví,jak to vůbec všechno bylo,když Hitler byl Žid jak jsem se nedávno dočetl.Kdyby se tehdy Židi mezi sebou domluvili,válka vůbec nemusela být.
České obyvatelstvo žilo v Sudetech už od středověku – nejdřív ho přilákala nová německá města, v 19.stol pracovní příležitosti v dolech a průmyslu i rodinné vazby. Koncem 19.stol už byly v sudetských městech početné CZ komunity, i do mnoha vesnice přibyli CZ obyvatelé.
BTW vyhnaní sudetští Němci nebyli potomky kolonizátorů pozvaných Přemyslovci. Ti konvertovali k lutheránství a v 17. stol uprchli do Německa před rekatolizací, emigrace pro ně byla snazší než pro Čechy, neměli problém s jazykovou bariérou. Ostatní stejně jako spousta Čechů zahynuli za 30-leté války v dobytých městech, vypálených vesnicích, zabily je epidemie a hladomory. Po 1648 zvala šlechta na svá vylidněná panství nové, katolické kolonizátory z Německa a nabízela výhodné podmínky. Noví příchozí se nejraději stěhovali do opuštěných CZ vesnic, kde byly lepší přírodní podmínky pro zemědělství vč počasí než v sudetských horách.
Ad úředníci po 1918: Nová republika od nich vyžadovala znalost češtiny slovem a písmem, německým zaměstnancům zajistila kursy a požadovala složení jazykové zkoušky. Ve smíšených regionech musel úředník ovládat CZ i DE jazyk. Češi se povinně učili němčinu na obecních školách, měšťankách i SŠ a mnozí žili v bilinguálním prostředí. Takže pro ně nebyl problém domluvit se oběma jazyky, i když jejich němčina nebyla němčinou rodilých mluvčích. Jenže Němci se česky nedomluvili vůbec a kursy nemohly nahradit chybějící celoživotní kontakt s 2. zemským jazykem. Ergo většina DE úředníků zkoušky nezvládla a odešla do DE soukromého sektoru, ve 20. letech v Sudetech nebylo těžké získat adekvátní job. Problém vznikl v době hospodářské krize – firmy krachovaly a nová místa nebyla, zatímco stát své zaměstnance nepropouštěl (ale jen pokud získali definitivu!).
Tohle paní Rybnická nechtěla vědět!
Slovenští Němci žili na Slovensku od tzv středověké kolonizace, mýtili lesy, zakládali osady, důlní i jiná města. Podobně jako v CZ i na Slovensku bylo běžné, že vedle sebe stály slovenské a německé vesnice, že Němci založená města už dávno byla smíšená. Rozhodně nešlo o žádné nové německé osídlence, které na území dobytých cizích států lifrovali náckové poté, co vyhnali/vyvraždili místní obyvatelstvo. K tomu docházelo např v PL nebo na Ukrajině, ale ne na Slovensku, které bylo spojencem 3.říše.
Vrahy ze Švédských šancí byli slovenští hlinkovci, kteří se rozhodli vyrabovat a/nebo obsadit bohaté německé grunty a vesnice, oběti zavraždit, ukrást jejich zavazadla+ cennosti a vylepšit si svou náckovskou minulost z HG „bojem proti fašistům“.
Tj s českým obyvatelstvem nemá přerovský masakr nic společného, kromě toho, že se místní úřady a občané nepostavili vraždící soldatesce. To je ovšem pochopitelné – hlinkovci na rozdíl od obyvatel protektorátu byli po zuby ozbrojení a velmi pravděpodobně by na odpor místních reagovali tím, že by v Přerově rozpoutali jatka,
A co fakt, že v Sudetech zůstalo víc, jak půl milionu Čechů a spousta uprchlíků byla okamžitě vrácena zpět, třeba něm.socialni demokraté, komunisté a Židé byli vrácení do spárů gestapa v Sudetech. Spousta uprchlíků byla ve vnitrozemí přivítána takovým způsobem, že se raději vrátili zpět.
Co my na to, čeští hrdinové?
Budeme to popírat, nebo stačí říct „oni si začali“?
Ty budeš nějaký jejich zastánce že 🤣🤣🤣 ?? Němci pouze zaseli to, co sklidili, nic vic. Věř tomu že nebýt druhé světové války, nic z toho co uvedeno v článku, by se nikdy nestalo.
máte pravdu, stačí říci „oni začali“ to Němci rozpoutali krutost a násilí a začali s tím u sebe doma, kdy zabíjeli židy, komunisty, odboráře…vypustili oheň, který některé z nich taky ožehl. zajímavé je, že při litování násilí, kterého se dočkali Němci na konci války v celé Evropě a tedy i u nás, se zapomíná na to, že kromě údajných německých pochodů smrti třeba na našem území, probíhaly někdy pár dní před nimi nebo dokonce současně s nimi jiné pochody smrti, mám na mysli ty, kdy němečtí dobráci hnali vyhladovělé vysílené vězně KT sem a tam a ty, kteří byli unaveni stříleli na místě a kromě smutných smrtí dětí Německa se střílely i děti jiných Evropanů prchajícími Němci. takže ano, oni si začali a v určitém smyslu slova je dostihla spravedlnost jako národ a o tom, zda se trefila výhradně do těch, kteří byli nacisty, a páchali zločiny na jiných i na dětech jiných není důvod spekulovat, když už dnes víme, že národy jejichž lidi Němci vybíjeli a ani jejich děti, které zabíjeli Němci po tisících se neprovinili ničím.
A proto nas to ospravedlňovalo k tomu, že jsme se mohli chovat také jako dobytek?
1. Bylo potřeba je odzbrojit, a to se bez násilí udělat nedalo.
2. Bylo mezi nimi pátráno po zločincích (a, řekněme si to upřímně, bylo racionální je likvidovat na místě, protože pozdější soudy byly daleko shovívavější).
3. Pochopitelně, panovala vůči nim všeobecná nenávist za jejich chování v průběhu uplynulých šesti let.
.
MMCH, dodnes nám Němci dluží něco přes tři miliardy válečných reparací.
Zajímavý článek, ale je to hrůza. Jak zvěrstva pod velením súdruha Pazúra, tak i nepochopitená shovívavost soudruha Gottwalda.
1. Významná část zastřelených dospělých kolaborovala s nacisty a polní policii, případně jednotkami SS, kterým typovala spoluobčany, kteří podporovali partyzány a další odbojáře. Proto také z východního Slovenska utekli a snažili se dostat do Německa, nicméně byli zadrženi a vraceni zpět.
2. Protože českoslovenští vojáci zčásti pocházeli ze stejných vesnic jako jejich „oběti“, poznali v nich osoby, o nichž věděli, že byly oněmi spolupracovníky německých represívních sil, a to muži i ženy (někteří lidé na východě Slovenska byli Němci zavražděni právě za to, že jejich příbuzní byli u Svobodovců nebo v jiné části československých zahraničních vojsk).
3. Necelé dva měsíce před touto neblahou událostí byly v podstatě bez příčiny zmasakrovány desítky obyvatel Přerova, proto Němci nenašli žádné zastání. Dokonce jsem zaznamenal „konspirační“ teorii, že železničáři, mezi nimiž a jejich rodinami byly oběti onoho masakru také (je popsán na webu valka.cz), vlaky se Svobodovci a vracenými karpatskými Němci postavili vedle sebe záměrně.
.
Jistě je tragédií zastřelení malých dětí, ale Němci při represích proti podporovatelům odboje vraždili i malé děti. Takže ono biblické „oko za oko“.
Němci děti vraždili naprosto stejně, ostatně většina dětí z Lidic byla otrávena v pojízdných plynových komorách (sovětský vynález, který získali Němci v období před napadením SSSR). Zcela běžně byly stříleny děti v náručí matek při masakrech, které prováděli Němci na okupovaných územích v Bělorusku, Ukrajině i v Rusku, viz např, Babin Jar. Dokonce jsem kdesi zachytil hlášku, že přeživší těchto masakrů měli většinou prostřílené ruce, jak se jimi snažili chránit děti.
.
Na celou tuto akci je prostě třeba hledět perspektivou onoho června 1945, kdy válka skončila před pár týdny a vojáci se teprve bezprostředně před ním dozvídali o osudech svých blízkých, zavražděných Němci.
Poválečné Československo tento incident soudilo a pokud by nedošlo ke komunistickému puči, došlo by i k vynesení odpovídajících rozsudků.
Nehleďme do minulosti? Tak vy se nedívejte na špičky svých bot, byla by to pro vás velmi namáhavá a hlavně zbytečná práce. Jaké názory ale lze chtít po dětech z kovaných komunistických rodin?
Váženosti, je to post bellum, pro níž historie začíná až momentem kapitulace Německa, a to, co se dělo před tím, je ignorováno.
Dnes je naprosto jasné, že dlouhodobé vystavení stresu vede k duševním abnormalitám, včetně akceptování velmi násilného chování. U vojáků, kteří prošli bojovými situacemi, v nichž mnohokrát za den riskovali život a každodenně viděli smrt těch, kterým ten risk nevyšel, je to naprosto jednoznačně známo a zčásti se to psychiatricky řeší. Byli tak postiženi US vojáci z Vietnamu, i sovětští vojáci z Afghánistanu. Dnes jsou vážné obavy z návratu „fronťáků“ z ukrajinské války do civilu.
A je jasné, že u lidí, kteří šest let nevěděli, zda oni nebo jejich blízcí přežijí do následujícího dne, se muselo rozvinout něco podobného. Takže chování neslučitelné se současnými normami je třeba brát jako důsledek předešlých šesti let permanentního teroru, který byl dílem Němců. A pokud se následky tohoto teroru obrátily proti nim, je to něco o „božích mlejnech“.
MMCH, Krátce po osvobození Brna ležel v Černovicích před kinem Slovan (dnes snad sportovní hala) německý voják s prostřeleným břichem a strašlivě naříkal. Kolem něj stáli sovětští vojáci a občas do něj některý kopl. Podle pamětníků (generace mých rodičů a starší) trvalo několik hodin než ztichl.
Tohle byl důsledek naprosto šílené nenávisti, kterou vůči sobě Němci vyvolali prakticky u všech okupovaných národů. Pokud by se nechovali jako zvířata, nezacházelo by se s nimi posléze jako s lidmi (protože naříkající kůň zpravidla tu kulku do hlavy dostal).
Sudetoněmečtí historici vědí, že naprostou většinu zločinů při odsunu Němců spáchali jejich soukmenovci (čeští konfidenti gestapa, udavači, kolaboranti, slovenští fašisté atd.) stojící na straně Hitlera, aby se na poslední chvíli zařadili na stranu vítězů a vyhnuli se trestu.
Mrtvé při odsunu Němců z Brna mají na svědomí Revoluční gardy složené z kolaborantů – dělníků vyrábějících zbraně pro Hitlera.
Masakr na Švédských šancích zorganizoval fašista Karol Pazur, Pazúrův bratr byl dobrovolníkem u SS, sestra německou špiónkou, Pazúr sloužil u Hlinkovy gardy, dobrovolně šel na východní frontu. Po zajetí
Sověty, aby si zachránil život, se dal ke komunistům a s čsl.armádou přijel do ČSR. Aby zachránil svou faš.rodinu, začal likvidovat Němce, do čehož se zapojil i fašista Surovčík.
Masakr v Postoloprtech (kde za oběti všech odkrytých 9 hromadných hrobů prohlásili místní Němce, i když tam byly koncentrační a zajatecké tábory, poblíž procházely Pochody smrti z koncentráků a davy zbídačených Němců z vých, Evropy utíkajících před Rudou Armádou).. usvědčený byl mj. četník Bohuslav Marek, kolaborant sloužící Němcům, který aktivisticky na občanech vyžadoval plnění nacistických příkazů.
Sudetští Němci byli v naprosté většině na straně Hitlera, kterému umožnili zničit ČR a těšili se až po válce podle Heydrichova plánu Češi uvolní prostor pro Árijce (zplynováním a zbytek odsunem na Sibiř). Takže ať se za výše popsané zločiny omlouvají navzajem se svými soukmenovci.
Při pochodu Brno – Pohořelice žádní mrtví nebyli. Před začátkem tohoto pochodu bylo zastřeleno pár Němců, kteří u sebe skrývali zbraň, vesměs příslušníci Gestapa a dalších německých represívních složek. Zbrojováci to organizovali proto, že byli nejlépe organizovanou a nejlépe vyzbrojenou částí odboje v Brně. Ano, pracovali ve Zbrojovce, nicméně z toho se vyvléct nedalo, bez represí proti dané osobě i celé její rodině.
Je otázka, zda ono členství Pazúra v SS není jen nacistická propaganda (nevěřím, že by si ho po válce v takovém případě nepodali).
Pergille jako obvykle zase lžete.Brněnský pochod smrti nebyl organizován žádnou součástí odboje v Brně .Byl proveden spontánně kriminálními živly ,které kromě politických vězňů Němci bohužel za války stáhli z půlky Protektorátu do brněnských továren.Místní brněnští dělníci ze Zbrojovky se tohoto excesu zúčastnili v minimálním počtu.Důvodem ovšem nebyla nějaká humanita,ale to že už sami zabírali byty po odsunutých německých obyvatelích.Vaše tvrzení ,že při pochodu žádní mrtví nebyli je další lež.Karol Pazur byl člen Hlinkovych gard a podílel se i na vysídlování českých rodin ze Slovenského státu už v roce 1939.
Pazur s Brnem nemá nic společného, blábolíte.
Pokud se týká toho odchodu Němců z Brna, opravdu to řídili Zbrojováci (maminka byla ve Zbrojovce v rámci „totálního nasazení“, takže informace od někoho, kdo byl s organizátory v běžném kontaktu).
Na začátku byli zastřeleni nějací fanatičtí Němci, kteří se snažili propašovat zbraně (a v té době už platilo, že Němci pod trestem smrti zbraně mít nesmějí). Do Pohořelic došli všichni živí, co se s nimi dělo dál, na tom už brněnský odboj neměl žádný vliv a tudíž ani žádnou vinu.
Tak za 1.Nepsal jsem ,že by Pazur měl s Brnem cokoliv společného. Za 2. Část moji rodiny byla za války v Brně a účastnila se protifašistického odboje ,takže informace o dění v Brně za druhé světové války i po ní mám z první ruky. Takže na mně vaše tendenční lži ani nezkoušejte.
Jenže mě dávají za pravdu i dějiny Brna, které vyšly ve dvou dílech v 70. letech, i kniha o osvobození Brna, která vyšla cca o desetiletí později.
Tedy, jestli bych si dovolil opravu. Totiž sudetoněmečtí historici vůbec nemají úplnou a podrobnou evidenci všech obětí těch zločinů. Těch případů, kdy se je podařilo identifikovat, úplně přesně co do jména, místa i způsobu smrti je poměrně malé procento.
Dá se to v některých článcích dočíst, že sudetoněmečtí historici vycházejí při svých odhadech obětí, spíše ze statistických odhadů. Tolik a tolik Němců žilo v ČR předtím a tolik jich pak bylo zaevidováno po odsunu v Německu. Zbytek povraždili zlí Čehúni. To je přece logické, ne?
No tak úplně ne. Protože, pokud máte tří milionovou skupinu, tak třeba jenom přirozená úmrtnost dá poměrně vysoké číslo..
Významná část sudetských Němců hnojí Ruskou tabuli a další bojová pole. A mnozí byli zastiženi koncem války mimo své bydliště a už se tam nevrátili (ranění v nemocnicích, pracující v průmyslu mimo Sudety apod.). A někteří sudeťáci si uvědomili konec Německa s předstihem a zdrhli dřív než došlo na odsun, někteří ještě před kapitulací Německa.
Jednalo se o bezuzdné vraždění civilních obyvatel po skončení války,o zločin pro který není žádná omluva.Omlouvat ho nelze ničím.Je to hanba a pošpinění cti československých vojáků a odbojářů.Neni tajemstvím,ze vrazi i oběti pocházeli z jedné oblasti a často to byli sousedé z jedné vesnice.Je dokázáno ,že hlavním důvodem masakru bylo kromě obohacení se i likvidace svědků činnosti Pazura a dalších kolaborantů za Slovenského štátu..Mezi oběťmi totiž byli i přímí účastníci Slovenskeho národního povstání na straně povstalců a vrahy bývalí členové Hlinkovych gard ,kteří obrátili kabáty a dali se po válce ke komunistům.Zustavá otázkou do jaké míry byla tato akce připravována a koordinována se zpravodajci kolem Bedřicha Reicina.Lecos napovídá to ,ze se později u soudu Reicin i Pazur snažili celou akci svalit na vojáky generála Ludvíka Svobody.Ten se od tohoto masakru ostře distancoval. Tato akce je důkazem spolupráce Komunistické strany Československa s bývalými slovenskými fašisty .Neni to nic nového ,už před válkou KSČ výrazně spolupracovala s Konradem Henleinem proti Československé republice,tyto dvě strany společně blokovaly v Parlamentu vyzbrojování Československé armády a už ve třicátých letech soudruh komunista Kopecký nabídl Německu naše pohraničí.
Kecáte: Oběti byli Karpatští Němci, kteří na konci války utíkali před odvetou za své zločiny. V oblasti, kde žili, byly jen jakési partyzánské skupiny, ale na východě Slovenska se Němcům podařilo odzbrojit slovenské divize, které měly otevřít průchod přes Karpaty (takže jedním z důsledků byla jatka na Dukle). A jejich aktivity – spolupráce s německými represívními orgány – o nějakém „povstalectví“ nesvědčí.
Prostě, naprostá většina dospělých dostala to, co si zasloužila (spíš míň, protože mnozí měli na rukou krev více lidí a byli zastřeleni jen jednou). Dětí nám může být líto, ale na základě toho, že při represích jejich rodiči podporovaných a řízených byly od Němců povražděny i malé děti (a ne všechny zastřelením, některé byly upáleny zaživa), svezlo se to s oním biblickým „oko za oko, zub za zub“. Patrně, pokud by byli někdy později souzeni, by mnozí zločinci z jejich řad vyvázli bez trestu, což se později (roky 1946 a 47) také dělo.
Na Švédských šancích se jednalo o zločin pro který není omluvy.Jednalo se o komunisty ovládaným Vojenským zpravodajstvím předem připravený čin zorganizovaný Bedřichem Reicinem a jeho štábem.Mezi oběťmi masakru byli i účastníci Slovenského národního povstání na straně povstalců a vrahy byli bývalí členové Hlinkovych gard kteří po válce přešli ke komunistům.Jednalo se pouze a jenom o likvidaci svědků kolaborace Pazura a jeho soukmenovců.Vrazi i jejich oběti pocházeli z jedné oblasti,a často to byli sousedé z jedné vesnice.Sam Pazur se po osamostatnění Slovenska v roce 1939 aktivně podílel na vyhánění českých rodin.Pri soudu se Pazur i jeho nadřízený Reicin snažili svalit vinu na vojáky 1 armádního sboru generála Ludvíka Svobody,ale tento se proti tomu ostře ohradil.Byl to zločin pro který není omluvy a jeho pachatelé měli být odsouzeni stejně jako esesáci.Tento čin je důkazem úzkého propojení mezi československými komunisty a slovenskými fašisty.
Právě že „vrazi“ ze Švédských šancí rozpoznali v sousedním vlaku spolupracovníky gestapa a dalších německých represívních složek, kteří nesli bezprostřední vinu na smrti jejich blízkých.
Odplata byla jistě brutálnější, než by byla pár let po válce, ale je nutno na to hledet prismatem onoho roku 1945 a právě skončeného bezuzdného teroru ze strany Němců.
Nikoliv ,vrazi ze Švédských šancí moc dobře věděli že ve vedlejším vlaku jsou lidé kteří by jim svým svědectvím mohli na Slovensku pěkně zavařit.A vražda civilistů v míru je neomluvitelná ať se na to koukáte prismatem čehokoliv.
Karpatští Němci, kteří byli vraceni z pokusu o útěk do Německa, by měli dost starostí sami se sebou. A většina z dospělých by nejspíš skončila na šibenici.
Vážený pane na území Slovenského štátu žádné německé Gestapo neexistovalo. Tam byly jen Hlinkovy gardy.A jestli tam někdo někomu mohl donášet tak jenom fašistovi gardistovi Pazúrovi a jeho bandě kolaborantů a vrahů z Švédských šancí.Takže jasná likvidace svědků kolaborace krytá Reicinem a jeho komunisty ovládaným Obranným zpravodajstvím.
Po propuknutí SNP byly všechny „Němci osvobozené“ oblasti spravovány v okupačním režimu, v jehož rámci fungovaly i represívní složky nacistického státu.
Ten případ je bohužel pravdivý. Ovšem v tom případě se musíme ptát, jestli už člověk který toto nařídil, byl – v psychickém smyslu normální.
Pokud by se to stalo v době míru, a spáchal tolik vražd, tak by se stal nepochybně předmětem vyšetřování psychiatrů – a ti by mohli i vydat soudu posudek, že byl, v době spáchání skutku nepříčetný,.
V případě války – ač se to asi zdá hrozné. Samotný vojenský výcvik je postaven právě na principu zlomení toho základního, biblického apelu, Nezabiješ .. Ten voják se prostě musí naučit – a to bez většího přemýšlení, a morálního pocitu viny, zabíjet vojáky nepřítele.
Bohužel, to že – potom dokáží někteří z nich , v rámci té otrlosti a otupělosti, zabíjet i nevinné civilisty – je asi to, čemu se říká nechtěný efekt. Dá se to jistě trestat a soudit – ale asi je dost složité tomu naprosto zabránit.
Zase je to trochu složitější: Doporučuji text Františka „Mrože“ Novotného „Mýtus elitního bojovníka“, který ve zkrácené verzi najdete na veřejně vystaveném časopisu CS fandomu:
http://interkom.vecnost.cz/2001/20010354.htm
a v rozvedené ho lze zakoupit jako samostatnou knihu.
Autor se tam zmiňuje o tom, že v době, kdy bylo válčení záležitostí elit, procházeli tito bojovníci po boji očistnými rituály, které právě mely zabránit (a ve většině případů se tak i reálně stalo) tomu, aby se z nich nestaly vraždící bestie. Tohle změnil až nástup masových armád (u nás byly takovým zlomem husitské války), kdy byla hnána do boje běžná populace a o nějaké následné očišťovací rituály se nikdo nestaral.
Němci rozpoutali obě světové války. Za II. světové války bylo zavražděno 365 000 Čechoslováků, zahynulo
18 000 000 občanů svazu Sovětských republik. Němci nás všechny Slovany chtěli vyhladit a podle toho se vždy chovali. Můj otec byl vojákem Svobodovy armády a během války viděli velké množství hrůz, které Němci způsobili. Bydleli jsme a vlastnili jsme 7 let dům, který si nechal postavit starosta Sokola v Litovli. Za války ho přímo z toho domu odtáhli ESESÁCI a zemřel pak v Osvětimi. Když jsme si ten dům kupovali, nevěděli jsme to, až když tam někdo „levitoval“, pátrali jsme po tom, kdo by to mohl být. Předchozí nájemníci se z domu odstěhovali, protože jak říkali, v tom domě straší.
Ono za války existovalo nějaké Československo? Pokud vím , tak okupovaný protektorát a fašistické Slovensko. K tomu ohromujícímu číslu zapomínáme dodat, že v tom jsou obětí spojeneckého bombardování Plzně a severočeských Sudet, slovenské divize SS , bojující v SSSR, slovenští Židé, poslání slovenskou fašistickou vládou do koncentráku a hlavně i lidé, kteří byli popraveni gestapem na základě udání českého, či slovenského souseda. Takže až příště budete někam dávat toto ohromující číslo, tak musíte také uvect vysvětlení , co to číslo obsahuje
Československo za války existovalo a bylo zastupováno exilovou vládou. Spojenecké bombardování by nebylo, kdyby nebylo německé okupace Československa a německé agresívní války proti Spojencům. Za všechny oběti bombardování tedy mohou jen a jen Němci.
Na Slovensku vládla loutková vláda, která musela dodržovat befély z Německa (viz padlí na východní frontě, viz transporty Židů atd.
Udavači a konfidenti gestapa byli nejčastěji Němci. Pokud prošli Československem, tak znalí češtiny natolik, že se mohli ve službách gestapa vydávat za Čechy.
Postoloprtský masakr3.–7. červen 1945Postoloprty, Žatec763Hromadné popravy zajatců německé národnosti
Brněnský pochod smrti30. květen – červen 1945Brno – Pohořelice500–2 000Násilný pochod žen, dětí a starých – mnoho úmrtí vyčerpáním
Ústecký masakr (Ústí nad Labem)31. červenec 1945Ústí nad Labem80–100Výbuch muničního skladu jako záminka – následné pogromy
Švédské šance (u Přerova)18. červen 1945u Přerova265 (z toho 71 dětí)Poprava repatriovaných karpatských Němců
Tábor Hanke (Ostrava)1945–1946Ostravaněkolik setŠpatná hygiena, týrání a špatné zacházení
Zemianske Kostoľany (SR)20. červen 1945Zemianske Kostoľanycca 40Střelba do civilistů po konfliktu s místním obyvatelstvem
Masakry v Teplicích-Šanově1945Teplice-ŠanovdesítkyNásilnosti po skončení války
Tábory a pracovní jednotky (souhrnně)1945–1946ČSR – různá místa8 000–12 000Úmrtí na nemoci, týrání, špatné podmínky
No já si myslím ,protože válku znám jen z doslechu,tak proto si jako myslím,že nebylo dobré v roce 1945 být Němec.
Být Němec bylo dobré tak od 60.let.Dřív to prostě nebyl dobrý nápad.Dnes oni jsou na tom 2,5x líp než my a nevypadá to,že to tady bude lepší.
Ještě k tomu přidejte sběrný tábor Mikulovice u Jeseníků/Frývaldova/1945 .Tam stříleli čtrnáctileté kluky za to ,ze se chtěli podívat domů.Tihle naší pováleční ,,hrdinové ,, byli stejní jako Himmler.
Krátce před tím 14 letí, i mladší, kluci z HJ stříleli po tancích pancrfausty a někdy stříleli ze zálohy i spojenecké vojáky. Proto byli bráni jako riziko, zejména ti, kteří nerespektovali nařízení. Je to tvrdé, ale, bohužel, to plynulo z poválečného stavu věcí.
Američani v r. 1946 napočítali 1111 českých konc. táborů pro Němce.Skutečně tisícstojedenáct lágrů.A tam kde žádný nebyl,tam neznala naše česká vynalézavost hranic. Mělo to dozvuky i v OSN.A na to navázala praxe poválečného státu.A protože jsme se ekonomicky Němcům dodnes ani zdaleka nepřiblížili,ukázali jsme se jako horší než poražení.