Detaily protikomunistického převratu se v roce 1949 dohadovaly přes plot. Zapojit se měli i skauti
Jiřímu Navrátilovi, dlouholetému starostovi českého Junáka a bývalému politickému vězni, nedělalo obtíže ani v devadesáti letech odjet na tábor, spát ve spacáku jako ostatní a krmit se z připáleného kotlíku. „Jeho“ skauti se v roce 1949 podíleli i na přípravě protikomunistického převratu. Navrátilovy vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.
Během květnového povstání 1945 sehrál nemalou roli jako jeden z velitelů skautských odbojářů, kteří běhali mezi barikádami jako spojky a záchranáři.
O tom druhém povstání také v květnu, tentokrát roku 1949, mluví historici jako o největším pokusu o vojenský protikomunistický převrat. Podílet se na něm měly tisíce lidí.
Kutlvašr před mikrofon
Z vojenské posádky ze Žatce se chystaly do Prahy tankové jednotky, povstalečtí vojáci měli přepadnout většinu významných státních institucí – vnitro, obranu, generální štáb, policejní prezidium a vládu. Do republiky měla údajně přiletět západní vojska.
Povstalci se chystali osvobodit politické vězně. Z Pankráce chtěli dostat Karla Kutlvašra, jednoho z bývalých velitelů povstání z roku 1945, a dopravit ho před mikrofon Československého rozhlasu, aby vyhlásil povstání, protože jemu by lidé věřili. Takový byl plán.
Jiří Navrátil zorganizoval asi sto skautů, kteří jako za války měli coby spojky běhat mezi jednotlivými velitelstvími. Několik hodin před vypuknutím tohoto povstání ale všechny vůdce pozatýkala StB. Navrátil dostal dvacet let, vojáci Čančík a Polesný, se kterými spolupracoval, trest smrti.
Po boku Jestřába
Navrátil patří mezi legendy českého skautingu. V patnácti letech zažíval – jak říkával – nejúžasnější dobrodružství, jaké si skaut umí představit: tábory u Bobří řeky, záhady Stínadel, tajemství Řásnovky, chatu v Jezerní kotlině.
Chodil do pražské Dvojky, kterou vedl Jaroslav Foglar – „Jestřáb“. Jak známo, tento spisovatel čerpal náměty ze skutečných příběhů z kronik svého oddílu.
Jiří Navrátil z dětského junáctví vyrostl do intelektuála, který chápal skauting nikoliv jen jako romantické sbližování se s přírodou, ale jako cestu k výchově dětí vedoucí k odpovědnosti, samostatnosti a vlastenectví. Zemřel loni ve věku 93 let.
Ale zpět ke zmařenému povstání z roku 1949. Když si pročítáte k tomuto případu archivní dokumentaci a posloucháte vyprávění pamětníků, zdají se tehdejší plány vojenské a skautské odbojové skupiny neskutečně naivní a neuskutečnitelné.
Za trest sníst knihu o Gottwaldovi
Například detaily o povstání dohadovali Emanuel Čančík a skautská vůdkyně Dagmar Skálová v pražském Braníku přes plot oddělující jejich zahrady, shodou okolností byli sousedé.
Důstojník čs. armády zapojený do plánů snil o tom – alespoň podle jeho výpovědi – že přepadne vilu komunistického ministra spravedlnosti a později obrany Alexeje Čepičky a donutí ho sníst obsáhlou knihu „10 let s Klementem Gottwaldem“.
Jiří Navrátil uznával, že pokus o protikomunistický převrat z dnešního pohledu vypadá bláhově. Tenkrát prý žili tím, že je v tom Západ nenechá: „Když jdeš do boje, nesmíš si říkat, co by bylo, kdyby… To musíš jít s tím, že se to povede.“ tvrdil. Komunisté ho nakonec věznili v kriminálech a uranových lágrech celkem jedenáct let.
Autor textu Mikuláš Kroupa působí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou patnáct let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Plátno ztratilo rám a obraz se stal mapou. Miloš Šejn nenašel u komunistů pochopení
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Bylo by dobré znát proč se ŚTB podařilo povstání zlikvidovat. Pan Navrátil a další by se měli dostat do učebnic dějepisu aby se nestávalo , že dnešní mladí lidé budou vstupovat do komunistické strany protože je jiná doba a jejich dědeček byl komunista aby se lidé měli lépe. Ti lidé, co tvoří zbabělou mlčící většinu.
Poučení je na nikoho nespoléhat. Hlavně ne naše západní spojence včetně USA.
Značko „Nemec“,vy jste to nepochopila?Šlo o naivní pokus o převrat,který StB nechala dojít do zahájení a pak zasáhla.Nevím,kolik zúčastěných se pak dostalo do spárů StB a bylo exemplárně potrestáno.Připomíná mi to ale
atentát na Heydricha,kdy byla sice utnuta jedna ze stovek hlav nacistů,ale doplatily na to tisíce Čechů.
Mladé lidi nechte na pokoji.Mozkovou hmotu jim bohužel zpracoval ranný kapitalizmus v českých krajích a oni už vědí,kam se vrtnout.I když se nám to mnohdy nebude líbit.
1) Nejhorsi na tom je, ze ti lide fakt verili, ze je v tom Zapad nenecha. Pritom tyhle hruzy byly smluvne zpeceteny uz behem Jaltske konference. 2) No a kdyz to neslo takhle ve velkem, bylo jasne, ze je treba se pokusit v mensi skupine – Masinove. O tech se v ucebnicich dejepisu asi taky nepise.
Občas se připomíná, pokud jde o Jaltskou konferenci a konkrétně Československo, že to není pravda, protože smlouvy vzešlé z Jalty o nás vůbec nehovořily – ale tak jistě, v celkovém kontextu faktického vývoje jde jen o detail…
A pokud jde o ty Mašíny a učebnice dějepisu… Tak nevím, co je dnes v těch učebnicích třeba pro ZŠ. Ale např. už cca v polovině 90.let vyšly dvoudílné Dějiny zemí Koruny české, což taky asi nelze nazvat úplně učebnicí, ale mělo to sloužit jako takový základ k výuce konkrétně českých dějin pro střední školy nebo hlavně gymnázia (ony pak tedy vyšly ještě v mnohodílném, daleko podrobnějším zpracování)… A v tom druhém díle (věnovaném období od roku 1740 až prakticky do roku 1993) je, v souvislosti s represemi po roce 1948, tato lakonická zmínka (doslova opisuji, protože to mám zrovna po ruce): „…Zoufalé akty individuálního odboje (bratři Mašínové) zůstaly pouze izolovanými akcemi…“
V r.1946 proběhly v Československé republice svobodné a demokratické volky.S převahou je vyhrála KSČ.Tři roky nato je zde pokus o převrat zřejmě stále bez podpory obyvatel ČSR a tudíž i bez podpory Západu.Sféry vlivu byly skutečně dohodnuty mezi velmocemi před a po skončení 2.svět.války.
Pokud se týká „hrdinů“ Mašínů,byli to jednoznačně zločinci a teroristé.Místo,aby za své protistátní činnosti zabili někoho ze škodících VIP ze strany a vlády,zmohli se jen na vraždění civilních a překážejících osob při svém průklestu na Západ.Je na pozůstalých sprostým hříchem Topolánka,že je vyznamenal jménem naší republiky a ještě jim metál dovezl k nohám.
Pokud se týká pozůstalosti po nich,měl být výnos věnován pozůstalým po jejich vraždách nevinných.Jejich sestra neměla dědit.
Tak jistě, že v případě Československa tady bylo naivní spoléhat se na pomoc Západu. Samozřejmě, v případě řady jiných zemí to bylo v té době jiné – například Řecko, kde do roku 1949 zuřila občanská válka mezi komunisty a provládními, prozápadními silami (s tím mimochodem souvisí i ti řečtí uprchlíci, které přijala Gottwaldova ČSR a o kterých tu byla zmínka v jiném článku)… Jenže v případě Řecka, na rozdíl od Československa, bylo hned v závěru druhé světové války jasné, že to bude spadat do západní, britsko-americké sféry vlivu…
Naznačujete, že Československo bylo prodáno Západem 2 x, jednou v Mnichově a podruhé v Jaltě ?
Velice zajímavá otázka. Právě výše jsem vlastně naznačoval, že je těžké srovnávat Jaltu s Mnichovem (i když to někteří tak dělají), protože na Jaltě zrovna jmenovitě o Československo nakonec vůbec nešlo. Ale to, že Západ uznal ČSR jako součást sovětské mocenské sféry v rozdělené Evropě, k tomu přispěla celá řada dalších faktorů, jako, kromě faktického postupu Rudé armády a tzv. demarkační linie v roce 1945, později např. odmítnutí Marschallova plánu pod sovětským tlakem a nakonec, definitivně, už sám komunistický převrat v únoru 1948.
Navíc, srovnal jsem to konkrétně s Řeckem, u kterého byl ze strany Západu naopak zcela evidentní zájem si jej, asi hlavně ze strategických důvodů, udržet. Kromě toho, že se na pádu německé okupační moci v Řecku podíleli hlavně britští, a nikoliv sovětští vojáci, stačí připomenout známou, třebaže zcela neoficiální nabídku, kterou v roce 1944 předložil Churchill Stalinovi. Ta se týkala poválečného procentuálního vlivu Velké Británie a SSSR v balkánských nebo k Balkánu blízkých států (zase se tedy vůbec nejednalo zrovna o Československo). V té dal Churchill najevo (i když byl ochoten dost ustoupit SSSR v otázce Rumunska, Bulharska, ale i Maďarska a Jugoslávie), že v Řecku si V. Británie přeje udržet 90 % vlivu.
Takže shrnuto, z našeho pohledu, to srovnání Mnichova s Jaltou dost kulhá – a v tom druhém případě je k té Jaltě třeba přidat, nebo místo ní zvýraznit, další okolnosti, které jsem zčásti jmenoval. Ale zase nakonec… Vždyť ono to takové, že na základě „jednání o nás bez nás“ nás „někdo někomu přenechal“… To nezačalo teprve Mnichovem 1938 a vůbec 20.stoletím. Na něco takového si stěžoval už Komenský v souvislosti s vestfálským mírem z roku 1648…
Jakým konkrétním právním aktem, případně jakou smlouvou uznal západ ČSR jako součást sovětské mocenské sféry?
Právě vlastně žádnou. Spíš než o uznání by tu možná bylo přesnější hovořit o respektování statu quo, který se tu do roku 1948 vytvořil. Vždyť pak už jsme se sami (naše vedení) zapojili do RVHP, už v lednu 1949; později, v roce 1955, do Varšavské smlouvy…
Tak že bych tomu měl rozumět Čerte tak, že součástí sovětské mocenské sféry jsme se stali vlastní hloupostí a vlastní vinou, nikoliv nějakou vinou západu?
Tak asi je jasné, že to v první řadě nelze dost dobře oddělit od kontextu druhé světové války a toho, že ta sovětská mocenská sféra západně od hranic SSSR (se kterou se dalo dopředu tak nějak počítat na jednání v Jaltě, ale nejspíš už i dřív, při schůzce v Teheránu koncem r. 1943) nezahrnovala zdaleka jenom nás.
Ale abych se pokusil odpovědět co nejpřesněji na Vaši otázku, tak jistě bych řekl, že to bylo spíše naší vinou (třeba i kroky presidenta Beneše) než vinou Západu – lidem jako Churchill, Attlee, Roosevelt, Truman atd. jsme byli/stali jsme se „ukradení“. A kromě toho, je asi úplně zbytečné poukazovat na naší straně na roli od r. 1945 tak vlivné a populární KSČ… Samozřejmě taky, Gottwald nebyl Tito (což dodávám už jen čistě proto, kdyby se snad NÁHODOU nabízela varianta, že bychom se z mocenského vlivu SSSR mohli nějak vyvázat i pod vládou a diktaturou komunistů)…