Čína jako trhák pro Hollywood. Americké filmy pro čínský trh upravují scénáře i herecká obsazení
Mnozí velcí hráči globálního filmového průmyslu, jehož centrem je (ještě stále) Hollywood, v poslední době přiznávají to, na co někteří pozorovatelé upozorňují již několik let — Hollywood už prakticky nedokáže fungovat bez Číny.
Čínský trh s rychle rostoucí střední třídou představuje potenciál, který hollywoodští filmaři a producenti nemohou jen tak přehlížet.
Také proto se v posledních letech množí nejen nejrůznější formy spolupráce mezi Hollywoodem a Čínou, ale i přímé investice obřích čínských firem podnikajících (mimo jiné) v oblasti médií a filmu do zavedených amerických společností, které po desetiletí dominují světovému filmovému průmyslu.
Stamilionové publikum, stamilionové zisky
S ekonomickým vlivem však zcela přirozeně přichází také vliv ideologický, což dokazují mnohé příklady kompromisů a ústupků, kterých se Hollywood v posledních letech v případě filmů cílených na uvedení na čínském trhu dopouští.
Tento vliv je natolik zjevný, že si ho již všimli v americkém kongresu, kde loni na podzim 18 senátorů z obou pólů politického spektra vyzvalo otevřeným dopisem americkému kontrolnímu úřadu (Government Accountability Office, GAO) k větší obezřetnosti při posuzování některých čínských investic v USA.
Výslovně v něm zmiňují, že definice národní bezpečnosti by měla být rozšířena tak, aby zahrnovala otázky propagandy a kontroly médií, jakož i instituce sloužící coby nástroje soft power.
Dlouhodobě nejžádanější asijský herec v Hollywoodu a jeden z nejlépe placených filmových umělců světa Jackie Chan (číns. Čchen Lung), který byl loni na podzim Americkou filmovou akademií oceněn čestným Oscarem, okomentoval současnou situaci v Hollywoodu slovy:
„Když Čína nebyla [cílovým] trhem, vše se řídilo podle Ameriky. Ale dnes se mě všichni ptají, ‚Myslíte si, že se to bude čínským divákům líbit?‘ Všichni scénáristé a producenti nyní myslí na Čínu. Čína je teď středobodem všeho.“
Pro Wall Street Journal se podobně vyjádřil např. i Adam Goodman, bývalý ředitel produkce u Paramount Pictures, který nyní řídí produkční společnost financovanou pekingskou technologickou firmou LeEco.
Čínští komunisté zachraňuje lidstvo před roboty
Časopis Time již dříve publikoval články o některých kontroverzních případech ústupků Hollywoodu čínskému nátlaku a v lednu tohoto roku přinesl veliké shrnutí doplněné přehledem největších čínských koprodukcí a investic do spolupráce s Hollywoodem.
Pokud jste si coby milovníci americké komerční kinematografie kladli například otázku, proč ve filmu Marťan (The Martian, rež. Ridley Scott) z roku 2015 amerického kosmonauta zachrání kolegové z čínské vesmírné stanice, proč ve čtvrtém dílu série Transformers: Zánik (Transformers: Age of Extinction, rež. Michael Bay, 2014) čínská Komunistická strana zachraňuje lidstvo před invazí robotů, zatímco americká vláda selhala, nebo proč byl ve filmové adaptaci slavného komiksu ze Studia Marvel Doctor Strange (rež. Scott Derricson, 2016) tibetský mystik nahrazen keltskou čarodějkou, autorka článku Hannah Beechová vám na ni v Times poskytne odpověď.
Stejné důvody stojí i za množícími se případy výměny herců a v poslední době i režisérů mezi ČLR a Hollywoodem. Namátkou můžeme zmínit epizodní roli v současnosti největší čínské herecké hvězdy Fan Ping-pingové v jednom z dílů série X-men (nakonec její scény zůstaly pouze ve verzi určené pro čínský trh) a účinkování Matta Damona v kasovním trháku Velká čínská zeď (Čchang-čcheng, 2016), který natočil jeden z nejslavnějších čínských režisérů Čang I-mou.
Film mimochodem v Číně rozpoutal vlnu kritiky pohříchu koloniálním motivem, kdy „čínskou civilizaci zachraňuje bílý muž“ – nota bene Američan – jako v každé správné hollywoodské akční klasice (viz např. tady a tady).
Kupujeme hollywoodská studia
Pokud jde o investice a akvizice, k nejvýznamnějším patří ty realizované čínským gigantem podnikajícím v realitách a zábavním průmyslu, společností Dalian Wanda.
Ta v loňském roce koupila hollywoodské studio Legendary Entertainment a již předtím investovala do nákupu dvou velkých řetězců multiplexů v Americe a Evropě. Dále Wanda uzavřela dohodu o podílu na financování projektů se společnostmi Sony Pictures a Dick Clark Productions, přičemž druhá jmenovaná produkuje Zlaté glóby a American Music Awards.
V poslední době se Dalian Wanda v médiích skloňuje v souvislosti s pozorností, již věnují čínští regulátoři některým čínským bankám poskytujícím mamutím společnostem (třeba právě Dalian Wanda, ale i Anbang, HNA a Fosun) půjčky na zahraniční akvizice.
Pozadu nezůstávají ani další čínští giganti v oblasti podnikání na internetu a v zábavním průmyslu, Alibaba a Tencent. Obě skupiny investovaly do menších hollywoodských studií a podílely se na produkci takových filmů, jako jsou nové díly sérií Mission Impossible či Star Trek.
Alibaba spolupracuje mimo jiné s jedním z předních hollywoodských režisérů Stevenem Spielbergem. Televizní stanice z Mao Ce-tungovy rodné provincie Chu-nan (Chu-nan wej-š‘) zase investovala do společnosti Lionsgate, mimo jiné producenta Hunger Games (zdroj Time).
Propaganda se západní tváří
Důvody k takové „spolupráci“ jsou z čínské strany ryze pragmatickým krokem. ČLR se dlouhodobě pokouší nejrůznějšími cestami a způsoby posílit svoji pozici ve světě. V tuto chvíli je však asi tou nejzásadnější překážkou v pomyslném boji o globální mocenské prvenství to, že jí chybí dostatečně „sexy image“.
I ti, kteří touží po čínských investicích nebo vidí spásu v úspěšném proniknutí na zdánlivě neomezený čínský trh, jsou v důsledku často odrazeni přímočarou a všudypřítomou propagandou, kterou chrlí stávající komunistický režim s krvavou minulostí, ve světě nechvalně známý potlačováním lidských práv.
Tento fakt značně oslabuje působení čínské soft power, která se jinak jeví jako velice účinná zbraň, jak si na svou stranu získat nejen politiky/ podnikatele, ale také zahraniční „masy“.
Stačí si vzpomenout na pozitivní obraz, který si dokázal nesrovnatelně menší soused ČLR, Jižní Korea, vybudovat díky líbivé popkultuře, jíž symbolicky dobývá celý svět, včetně samotné Číny, pro niž je v tomto ohledu dalším ze vzorů hodných následování.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Na Číně jsme si vypěstovali závislost. Sami ani pořádně nevíme, jak velkou
Strach z „očipování lidstva“ vystřídaly obavy z čínského vlivu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
7 komentářů
„Důvody k takové „spolupráci“ jsou z čínské strany ryze pragmatickým krokem. ČLR se dlouhodobě pokouší nejrůznějšími cestami a způsoby posílit svoji pozici ve světě.“ Prezident Zeman měl „v noseů. Od Číny je skutečně se co učit. Například „pragmatické kroky“, které nevadí ani takovým firmám jako jsou společnosti Sony Pictures a Dick Clark Productions, přičemž druhá jmenovaná produkuje Zlaté glóby a American Music Awards.
Oprava: …“v nose“ …
Jo bodejť by to Miloš neměl v nose, když mu z čínského rekta trčí sotva paty. Dobrou chuť.
O peníze jde až na prvním místě.
Co se divíte hujeři, naprosto stejně postupoval americký průmysl, jakož i filmová (a podobná studia) vůči nacistickému Německu v průběhu 30.let, kdy toto Německo už pod vedením Hitlera provádělo rasovou likvidační politiku proti svým obyvatelům (Židům , nemocným a dalším). Ale byznys byl byznys a Německo bylo silný ekonomický i politický subjekt a zákazník v Evropě. Tak proč se mu nepřizpůsobit?
A dnes je to némlich stejné a protestuje proti tomu leda pár naivních sluníčkářů. Čímž tedy neříkám že by určitý postup vůči Číně (pokud svou totalitní politiku nezmění) nebyl potřeba, jenže Čapek to ve své Válce s mloky popsal přesně, a o pár desetiletí opakoval Asimov v románu Ani sami bohové. Tohle právě žádná velmoc neudělá
Srandovní jak dokážete naroubovat na USA 30 léta v Německu, když celou tu éru až do roku 1941 největším ekonomickým a politickým partnerem Hitlerova Německa byl Stalinův SSSR.
🙂
Několik poznámek k tomuto… Předřečník má zcela pravdu v tom smyslu, že Německo mezi světovými válkami nesporně představovalo pro USA důležitý ekonomický faktor (vůbec nemluvím o nějakém politickém spojenectví). Předpoklady pro to vytvořily již aktivity amerického kapitálu v Německu po první světové válce – a jako známý příklad, třeba německá automobilka Opel fúzovala s americkou General Motors už v r. 1929. – – – Pokud jde o ten SSSR, tak je fakt, že Německo se už v době tzv. výmarské republiky dost sbližovalo se sovětským Ruskem (smlouva v Rapallu, 1922), ale po Hitlerově nástupu k moci v r. 1933 se ty vztahy dost zmrazily – a nový obrat přinesl zase až pakt Molotov-Ribbentrop v srpnu 1939. – – A jako hlavního politického partnera Hitlerova Německa bychom asi mohli označit, aspoň od doby, co je sblížily především okolnosti španělské občanské války a další faktory mezinárodní politiky, Mussoliniho Itálii. Vždyť přece Stalinův SSSR v r. 1935 podepsal smlouvu s Francií a s námi (ČSR), která v podstatě mířila proti Německu; naopak, Německo v r. 1937 uzavřelo s Itálií a Japonskem tzv. pakt proti Kominterně (tj. komunistické Internacionále), tedy pochopitelně proti SSSR a mezinárodnímu komunistickému hnutí.