KOMENTÁŘ. Žijeme si v iluzi vlastní suverenity, zatímco se naše země stává pouhým kolbištěm v globální partii, kde figurkami posouvají cizí mocnosti. Česká republika se dnes nachází v nebezpečném sevření dvou impérií, která mají sice odlišné barvy, ale identický cíl: rozklad jednotné Evropy.

Na jedné straně stojí ruské hybridní operace, které systematicky leptají naši společenskou soudržnost, na straně druhé se k moci derou zájmy americké technologické oligarchie a její „servisní“ ideologické organizace.

Tragédií dnešní doby není jen samotný tlak zvenčí, ale především ochota domácích politických elit tuto hru hrát.

V tomto textu popíšu, jak nás současná mocenská garnitura prodává zájmům, které jsou v přímém rozporu s naší bezpečností.

Vlastizrada dnes totiž nemá jen podobu otevřené kolaborace s Kremlem, jak ji známe od extrémních stran. Mnohem nebezpečnější je tiché spojenectví té části politického spektra, která se tváří prodemokraticky, ale pod maskou „atlantické spolupráce“ nás vhání do područí amerických protofašistických struktur.

Není tajemstvím, že předvolební kampani dominoval chaos v digitálním prostoru – algoritmy sociálních sítí sycené ruskými narativy systematicky rozleptávaly důvěru v předchozí směřování země a vytvářely prostor pro „nový pořádek“.

Ruská splátka: vláda v roli dlužníka

Nacházíme se v bodě, kdy se z České republiky stává další trojský kůň uvnitř Evropské unie. Zatímco jedna ruka politické moci splácí dluhy Rusku za jeho pomoc v digitálním prostoru, druhá ruka otevírá dveře ideologům, kteří chtějí identicky zničit evropský projekt zevnitř.

Jsme svědky procesu, kde se zájmy této země a její důstojná budoucnost v silné EU stávají obětí na oltáři zájmů digitálních dezinformačních velmocí. Pokud nepochopíme, že nepřítel už nesedí jen za hranicemi, ale i v poradních orgánech a na tiskových konferencích vládních i opozičních stran, naše cesta do podřízené nesvobody bude dokonána.

V politice není nic zadarmo. Pokud se tedy někdo dostane k moci díky masivní destabilizaci veřejného mínění, dříve či později přijde čas vyrovnat účty. Současná vládní garnitura je v tomto ohledu v hlubokém morálním i politickém dluhu vůči Moskvě.

Není tajemstvím, že předvolební kampani dominoval chaos v digitálním prostoru – algoritmy sociálních sítí sycené ruskými narativy systematicky rozleptávaly důvěru v předchozí směřování země a vytvářely prostor pro „nový pořádek“.

Tato pomoc však nebyla projevem sympatií, ale investicí. Dnes sledujeme, jak se tato investice Kremlu vrací i s úroky.

Zatímco předchozí vláda stála v čele evropské pomoci napadené Ukrajině, ta současná pod pláštíkem „pragmatismu“ a „ekonomické stability“ tuto podporu postupně přiškrcuje. Kroky, které dříve byly nemyslitelné, se stávají novou normou.

Vidíme omezování vojenské i finanční pomoci Ukrajině, podsekávání obranného rozpočtu v době největšího bezpečnostního ohrožení Evropy od druhé světové války, ale i rétorický obrat: tichý souhlas s vykreslováním pokračování konfliktu na Ukrajině jako „zbytečného krveprolití živené Bruselem“. To vše je faktickým přijetím ruské informační doktríny.

I Česko se tak stává nástrojem ruské dlouhodobé strategie: destabilizovat EU tím, že se z dříve aktivního a proevropského spojence stane pasivní článek, který v kritických momentech raději „vymění principy za klid na práci“.

Cíl obou těchto skupin – jak té putinovské, tak té trumpovské – je totiž v jádru identický: destrukce Evropské unie jako suverénního politického a ekonomického celku.

Vondrův výkvět a „moudré“ navazování kontaktů

Jenže je tu dvojí metr, který v české politice dosáhl v posledních měsících absurdních rozměrů. Když by Tomio Okamura nebo zástupci SPD hostil představitele ruských totalitních struktur, demokratická scéna i média by (zcela oprávněně) bily na poplach. Mluvilo by se o ohrožení bezpečnosti a páté koloně.

Když však „výkvět“ ODS v čele s Alexandrem Vondrou zaplní auly institutu CEVRO, aby s úctou naslouchal Trumpovým poradcům a architektům rozkladu liberální demokracie, čteme o „moudrém budováním strategických kontaktů“ s budoucí americkou administrativou.

Tato přetvářka je stejně nebezpečná jako ruské dezinformace. Cíl obou těchto skupin – jak té putinovské, tak té trumpovské – je totiž v jádru identický: destrukce Evropské unie jako suverénního politického a ekonomického celku.

Zatímco se Vondra a jeho okolí zaklínají spojenectvím s USA, ve skutečnosti do Česka importují ideologii, která chce z Evropy učinit jen soubor slabých, izolovaných států.

Hosté na CEVRO totiž nejsou přátelé silné a bezpečné Evropy. Naopak otevřeně mluví o tom, že silná EU je překážkou pro jejich mocenské a obchodní zájmy.

Pokud nás naši „konzervativci“ prodávají lidem, kteří považují EU za nepřítele, dopouštějí se stejné zrady jako ti, kteří nás chtějí vrátit do ruské sféry vlivu. Výsledek bude stejný: ztráta nezávislosti a proměna v bezvýznamný protektorát, tentokrát ovládaný protofašistickými klikami zpoza oceánu.

Mnichovská groteska jako důkaz

Vystoupení Petra Macinky na bezpečnostní konferenci v Mnichově názorně ukázalo, že strany napojené na narativy digitálního fašismu a Heritage Foundation – jako je popírání lidmi způsobené klimatické změny – už velmi dobře chápou  metody vedoucí k volebnímu úspěchu. Jejich metodou již není přímé působení na voliče, ale mnohem účinnější ujišťování sil ovládajících síťové nástroje na přetváření mozků o své naprosté loajalitě.

Když mu počasí znemožnilo osobně v USA přesvědčit Heritage Foundation, že pro klimatickou agendu digitálního fašismu řekne a udělá cokoliv, vyslal jim vzkaz alespoň takto z Mnichova. A uspěl.

Jde o to silám utvářejícím postdemokratický svět vzkázat: „Jsme to právě my, kdo je ochoten vaše pozice hájit ad absurdum a demontovat pro vás demokratický stát i společnost.“

Trapas ministra Macinky před diplomatickou elitou typu Radosława Sikorskiho či Hillary Clintonové, kde se jal kázat o světovém řádu, se může zdát stejně ponižující jako scéna z filmu  Kurvahošigutntág, kde zbohatnuvší Bohuš pozve své kamarády z Olšan u Vyškova do luxusní restaurace spolu se svým právníkem a jeho manželkou.

Zatímco tam šlo o geniální umělecké ztvárnění našich národních traumat, v Mnichově to byla bohužel syrová realita. Macinka v Mnichově sice neobjednával „pivo a rum a guláš s pěti knedlama“, ale identicky noblesně představil známé rusko-trumpovské konspirační narativy.

Petra Macinku z Velkých Bílovic nepřipravila na velkou politiku evidentně ani Houdiniho škola mizejících psacích per a proruských narativů. I když ve své hlavě tím velkým politikem, s právem peskovat prezidenta, bezesporu je.

A ačkoli vzdělaní lidé pokládají udivené výrazy přítomných světových diplomatů za neuvěřitelné faux pas, Macinka naopak ví, že účel byl do puntíku splněn.

Když mu počasí znemožnilo osobně v USA přesvědčit Heritage Foundation, že pro klimatickou agendu digitálního fašismu řekne a udělá cokoliv, vyslal jim vzkaz alespoň takto z Mnichova. A uspěl.

Fox News a síť X již hromadně šíří Macinkovo představení, ve kterém ho tyto Trumpovy hlásné trouby ukazují jako důkaz, že jejich „Vůdce“ není osamocen, ale mezinárodně podporován a uctíván. Můžeme si být tedy jisti, že digitální fašismus a jeho algoritmy nenechají Motoristy ve štychu ani před dalšími volbami.

Touto cestou je evidentně ochoten zajišťovat podporu pro ODS i výše zmíněný Alexandr Vondra.

Architekti rozkladu a „Projekt 2025“

Pokud chceme pochopit, kam nás tito „konzervativní“ politici skutečně vedou, musíme se podívat na jejich ideový manuál. Tím je dnes v USA především Heritage Foundation, dříve seriózní konzervativní think-tank s padesátiletou historií, který se však pod vlivem trumpismu proměnil v servisní organizaci pro nastolení autoritářského režimu.

Pokud elity ODS naslouchají těmto lidem, nenaslouchají spojencům, ale těm, kteří chtějí zničit jedinou strukturu, která nám dává skutečnou suverenitu a bezpečí – tedy sjednocenou Evropu.

Jejich hlavní manuál je takzvaný „Projekt 2025“ – tisícistránkový plán na totální přestavbu amerického státu, který v USA vyvolává zděšení mezi ústavními právníky i obránci lidských práv.

Tato organizace je v USA obviňována z pokusu o tichý státní převrat a nastolení „protofašistického“ uspořádání. Mezi nejhorší body jejich agendy patří:

• Likvidace brzd a protivah: Plán na ovládnutí státní správy loajálními figurkami (tzv. Schedule F), které mají nahradit nezávislé odborníky, aby prezident mohl vládnout bez omezení.

• Křesťanský nacionalismus: Prosazování radikální náboženské agendy do zákonů, omezování práv menšin a žen, a budování společnosti na základech, které popírají moderní liberální stát.

• Rozklad demokratických institucí: Systematické oslabování ministerstva spravedlnosti a FBI tak, aby sloužily jako nástroje politické msty.

Pro nás v Evropě je však nejděsivější jejich vize zahraniční politiky. Heritage Foundation otevřeně volá po „velkém resetu“ Evropské unie. Jejich cílem je přitom transformovat EU zpět na pouhé „Evropské společenství národů“ – tedy bezzubý obchodní spolek bez jakékoli politické moci.

Pokud elity ODS naslouchají těmto lidem, nenaslouchají spojencům, ale těm, kteří chtějí zničit jedinou strukturu, která nám dává skutečnou suverenitu a bezpečí – tedy sjednocenou Evropu.

Heritage Foundation navíc hlásá i nebezpečnou pavědu a klimatický nihilismus. Jejím cílem je:

• Likvidace vědeckých institucí: Plán volá po rozbití a privatizaci agentury NOAA (Národní úřad pro oceány a atmosféru), která poskytuje světu kritická data o oteplování a extrémním počasí. Chtějí umlčet vědce, aby jejich data nepřekážela ziskům fosilního průmyslu.

• Válka s ochranou zdraví: Chtějí zbavit agenturu EPA pravomocí regulovat emise skleníkových plynů, čímž fakticky popírají desítky let trvající vědecký konsenzus o jejich škodlivosti.

• Globální izolacionismus: Odstoupením od Pařížské dohody a sabotáží mezinárodních fondů chtějí USA vyvázat z jakékoli odpovědnosti za stav planety, což by spustilo dominový efekt globálního ekologického kolapsu.

Hnutí pro rozvrat Evropy

Dlouho jsme slýchali o „Hnutí“ (The Movement), které se Steve Bannon pokoušel v Bruselu vybudovat jako poradenskou centrálu pro evropskou krajní pravici. Až nejnovější únorové spisy z roku 2026 však odhalily skutečnou hloubku špíny, která za tímto projektem stála.

Uniklá komunikace potvrzuje stovky přátelských zpráv mezi Bannonem a odsouzeným sexuálním predátorem Jeffrey Epsteinem, v nichž se otevřeně hovořilo o financování rozkladu evropské integrace.

Zatímco se Bannon v médiích stylizoval do role nepřítele elit, v soukromí žádal Epsteina o prostředky na podporu kampaní Marine Le Penové, Mattea Salviniho nebo německé AfD.

V textech z března 2019 Bannon doslova uvádí, že se „soustředí na získávání peněz pro Le Penovou a Salviniho, aby mohli postavit plné kandidátky“ do Evropského parlamentu. Cíl byl jasný: ovládnout tuto instituci zevnitř a udělat z ní nástroj k destrukci celé Unie.

Propojení ideologie „vlastenectví“ s penězi člověka, který symbolizoval to nejtemnější z globální oligarchie, ukazuje na naprostý cynismus těchto struktur. Nešlo o žádnou suverenitu národů, ale o snahu dosadit do evropských vlád figurky, které by byly zavázány těmto predátorským sítím.

Tato osa Bannon–Epstein jasně demonstruje, že boj proti „bruselskému diktátu“ je v jejich podání jen marketingovým produktem, který má zakrýt skutečný plán: rozložit Evropu jako jedinou sílu schopnou regulovat digitální a finanční giganty a nahradit ji chaosem, v němž budou vládnout protofašistické kliky a jejich sponzoři.

Případ Pojar: Proč se s dezinformacemi nebojovalo

Jedním z největších tuzemských paradoxů uplynulých let byla naprostá pasivita státu v boji proti dezinformační hydře. Zatímco se český informační prostor měnil v toxické bojiště ovládané algoritmy, klíčoví lidé v srdci vlády se tvářili, že se nic neděje.

Hlavní tváří tohoto „nevšímání si“ byl vládní poradce pro bezpečnost Tomáš Pojar. Člověk s pověstí zkušeného diplomata, u něhož nikdo s IQ nad 80 a schopností kritického myšlení nechápal, proč tak vytrvale odmítá jakýkoliv systémový boj s rozvratným obsahem na sítích. Dnes už je tato hádanka vyřešena.

Pojar totiž plynule přešel do služeb dalšího amerického pravicového think-tanku – Hudson Institute. A pohled na to, co tato organizace představuje, dává jeho předchozímu působení zcela nový, mrazivý smysl:

• Nástroj neokonzervativních zájmů: Hudson Institute je dlouhodobě kritizován jako hlásná trouba „jestřábů“ a zastánců agresivního militarismu. V jeho pozadí stojí finance od nejtvrdších pravicových nadací (Scaife, Bradley) a obřích korporací typu Monsanto či farmaceutických gigantů, které mají eminentní zájem na oslabení evropské regulace a suverenity.

• Financování a střety zájmů: Institut čelí obviněním, že jeho „nezávislé“ analýzy jsou často přímo placeny cizími vládami (např. Tchaj-wanem) nebo zbrojařským průmyslem. Je to klasický model „pay-to-play“, kde se politika nekupuje na ulici, ale skrze luxusní kanceláře ve Washingtonu.

• Rozvrat Rozvrat EU jako pracovní metoda: Hudson Institute otevřeně prosazuje vizi, ve které silná a integrovaná EU překáží americkým obchodním a mocenským zájmům. Kritizují evropské normy a snaží se z kontinentu udělat soubor vazalů, kteří budou bez řečí kupovat americké zbraně a technologie. Zásadním nástrojem této strategie je prosazování „fosilní nadvlády“ (Energy Supremacy).

Hudson Institute aktivně tlačí Evropu do nových závislost: místo skutečné energetické soběstačnosti skrze obnovitelné zdroje (které tito „myslitelé“ systematicky zesměšňují jako „zelený socialismus“) prosazují trvalou a nákladnou závislost Evropy na americkém zkapalněném plynu (LNG).

Procházíme transformací v „dezinformační peklo“, sociologický stav, ze kterého se společnost už nikdy nemusí vyhrabat. Hlavním rysem tohoto stavu není jen to, že lidé věří lžím, ale že zcela ztrácejí schopnost sebereflexe a kritického úsudku.

Prioritou je krátkodobý profit fosilních a technologických gigantů, kterým podávají ruku i čeští poradci a politici. V jejich světě je Česko jen odbytištěm pro americký plyn a zbraně, zatímco se naše krajina a budoucnost mění v použitý kus hadru obětovaný na oltář cizích zisků.

Tomáš Pojar ze své pozice poradce pro národní bezpečnost systémově kdysi oslabil obranyschopnost země proti hybridním hrozbám. Tím, že inicioval zrušení postu zmocněnce pro dezinformace a zablokoval připravený akční plán, fakticky vyklidil pole ruským a americkým vlivovým operacím.

Jeho rétorika o tom, že stát nemá být ‚arbitrem pravdy‘, posloužila jako dokonalý paraván pro to, aby dezinformační hydra mohla beztrestně rozleptávat českou společnost.

Slovenský a maďarský scénář: Cesta bez návratu

Dlouho jsme se na vývoj v Maďarsku a na Slovensku dívali s pocitem nadřazenosti, jako na odstrašující příklad, který se nás netýká. Dnes už je zřejmé, že jsme se ocitli ve stejné pasti.

Procházíme transformací v „dezinformační peklo“, sociologický stav, ze kterého se společnost už nikdy nemusí vyhrabat. Hlavním rysem tohoto stavu není jen to, že lidé věří lžím, ale že zcela ztrácejí schopnost sebereflexe a kritického úsudku.

Tento proces má děsivou setrvačnost. Jakmile dezinformační hydra ovládne mysl kritické masy lidí, dojde k nevratnému poškození demokratického rozhodování:

• Nulová sebereflexe: lidé zpracovaní masivními kampaněmi z Ruska i od domácích oligarchů už nejsou schopni přiznat chybu. I když se jejich volba ukáže jako katastrofální, jejich mysl, zbavená logického ukotvení, nehledá cestu zpět k racionalitě, ale utíká k ještě radikálnějším lžím.

• Cesta od oligarchů k fašistům: slovenský příklad je v tomto naprosto varovný. Když část voličů konečně prokoukne korupční podstatu oligarchických struktur typu SMER, nenastává žádné „prozření“ směrem k liberální demokracii. Místo toho tito lidé končí v náruči otevřených fašistů ze strany Republika. Je to začarovaný kruh, kde zklamání z jednoho typu lži vede pouze k přijetí lži ještě brutálnější.

• Konec rozumu: dezinformační mašinérie neútočí na intelekt, ale na emoce a nejnižší pudy. Výsledkem je společnost, která dobrovolně volí své vlastní zotročení, protože už není schopna rozeznat své skutečné zájmy od zájmů těch, kteří ji ovládají přes displeje telefonů.

Česko se právě teď nachází na hraně tohoto slovensko-maďarského scénáře. Pokud dovolíme, aby dezinformace definitivně rozleptaly schopnost většiny vnímat realitu, staneme se zemí, kde už žádné volby nic nezmění.

Budeme jen rotovat mezi různými odstíny autoritářství, zatímco podstata naší svobody se rozplyne v digitálním smogu, který sem pumpují dezinformační velmoci s tichým souhlasem našich vlastních „elit“.

Posledních pětina a kus hadru v dějinách

Dostali jsme se do bodu, kdy se Česká republika stává trojským koněm uvnitř Evropské unie. Tragédie naší situace spočívá v tom, že i kdyby se podařilo odstranit současnou proruskou kliku, která zemi paralyzuje dnes, v záloze už čeká v bleděmodrém provedení jiná klika, říkejme jí Vondrova.

Bez demokratické budoucnosti a bez silného ukotvení v jádru Evropy se však Česko mění v prázdnou schránku. Stáváme se zemí, která sice má své hranice i vlajku, ale jejíž osud už dávno nepíší její občané.

Pro občana, kterému záleží na suverénní a demokratické budoucnosti v EU, je to volba mezi dvěma formami vazalství – jednou východní, druhou zámořskou, ale oběma směřujícími k rozkladu evropské jednoty.

Vyhlídky na záchranu jsou čím dál mizivější. Odhadem zbývá posledních 20 % lidí, kteří jsou schopni vnímat globální i lokální politickou situaci v souvislostech, bez filtrů dezinformačních narativů. I kdyby tito lidé do posledního zaplnili všechna náměstí v zemi, proti mašinérii, která ovládla mysl většiny, už nic nezmohou.

Většina populace, systematicky zpracovaná jak ruskými dezinformačními kampaněmi, tak americkou technologickou oligarchií, bude vždy volit tak, aby to vyhovovalo zájmům těchto dvou digitálních impérií. Schopnost rozlišit vlastní národní zájem od zájmu cizího algoritmu se definitivně vytratila.

Evropská unie je jediným celkem, který nám může dát důstojnou budoucnost a ochranu před predátory globálního trhu. Pro naše současné i budoucí elity se však stala jen „kusem hadru“, s nímž se vytírá podlaha při vyjednávání o přízeň Washingtonu nebo Moskvy.

Bez demokratické budoucnosti a bez silného ukotvení v jádru Evropy se však Česko mění v prázdnou schránku. Stáváme se zemí, která sice má své hranice i vlajku, ale jejíž osud už dávno nepíší její občané.

Pokud se nedokážeme vymanit ze sevření těchto dvou dezinformačních oligarchických molochů, zůstaneme jen smutnou poznámkou pod čarou v dějinách kontinentu, který jsme kdysi pomáhali tvořit.