Do třetího čtení ve sněmovně jde ostře sledovaná novela exekučního řádu. Obsahuje přes třicet pozměňovacích návrhů včetně takzvané teritoriality. Toto sloučení všech exekucí dlužníka u jednoho exekutora, kterého by navíc vybíral soud podle pořadníku na krajské úrovni, by podle zastánců teritoriality de facto ukončilo byznys s exekucemi. Změnu ale blokují poslanci za ANO a ODS. Bojí se zvýhodnění dlužníků na úkor věřitelů.

Paní Nikola (jméno je změněno kvůli ochraně soukromí, pozn. red.) bojuje s dluhy už dvacet let. Část z nich jí vznikla kvůli neplacení zdravotního pojištění, pak se přidaly půjčky na umoření jiných dluhů. Přiznává, že vlastní vinou se dostala do dluhové pasti, ze které nebylo úniku.

„Ze začátku když jsem vydělávala a měla nějaké peníze, tak jsem vždycky exekutorům dala, co jsem měla, ale po nějaké době jsem zjistila, že se z těch peněz nesplácí jistina – tedy původní dluh u VZP, kde mi každý rok narůstaly další úroky. Ptala jsem se exekutora, proč jdou ty peníze na penále z dluhu a ne na splacení samotného dluhu a bylo mi řečeno, že v první řadě se musí splatit penále,“ popisuje začátek mnohaletých problémů.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Dnes, když jste v exekuci a snažíte se dluh splatit, tak peníze jdou většinou primárně na splacení úroků, pokut, penále a nákladů řízení. Tu jistinu splácíte až úplně na závěr. To znamená, když se na tu jistinu nedostane, tak se původní dluh neustále úročí a vy vlastně pořád dokolečka platíte jenom úroky. Nejste schopná se z toho dostat,“ popisuje stávající exekuční systém Radek Hábl, autor projektu Mapa exekucí, který shromažďuje a vyhodnocuje situaci dlužníků v České republice.

Podle Hábla probíhá v Česku 4,5 milionu exekucí, kterým čelí 720 tisíc lidí. Až 70% z nich má více exekucí najednou, a to u více exekutorů, což pro dlužníka představuje mnohem vyšší náklady.

„Exekutor, i když vidí, že už je vedeno třeba deset exekucí na stejného člověka, stejně musí zahájit celý proces lustrace majetku pojedenácté. Tedy píše bankám, pojišťovnám, zaměstnavateli, na úřady. My se snažíme prosadit, aby se v budoucnu exekuce jednoho člověka kumulovaly u jednoho exekutora, který by je spravoval. Tím by se ohromně ulevilo zaměstnavatelům a současně by se odstranil nezdravý byznys s exekucemi,“ vysvětluje Radek Hábl. Podle něj volná soutěž exekutorů o dlužníky přispívá k tomu, že se v dluhové pasti nachází deset procent Čechů.

Kdy skončí dluhové otroctví

„Současný exekuční systém funguje více jako byznys pro exekutory a věřitele, než že by cílil na splácení dluhů. Je tady skupina pár velkých exekutorů spojená s velkými advokátními kancelářemi, kteří si předávají jednotlivé zakázky a kumulují v jejich rámci dluhy a své dlužníky,“ potvrzuje poslanec a místopředseda hnutí Starostové a nezávislí Jan Farský.

Sám k novele exekučního zákona připojil několik pozměňovacích návrhů, mezi nimi například ten, aby měl dlužník šanci nejdříve splatit původní dluh, tedy takzvanou jistinu, a pak až takzvané příslušenství, tedy poplatky pro advokáty a exekutory či případné penále.

„Hlavním cílem exekučního zákona má být, aby dlužník splatil dluhy. Dnes je ale hlavním cílem udržet co nejvíce lidí v dluhovém otroctví. A to je prostě něco, na co doplácí kompletně celá společnost. Této vládě se to nedaří změnit, protože tam chybí vůle to změnit,“ kritizuje Farský.

S tím ale nesouhlasí poslanec za hnutí ANO Patrik Nacher: „Za poslední volební období jsme vyřešili celou řadu věcí, které tady fungovaly 17 let a byla to ostuda. Posvítili jsme si na dětské exekuce (novelu občanského zákoníku, která zabraňuje vymáhání dluhů od dětí, schválila Poslanecká sněmovna 5.3. 2021 – pozn.red.), rozhodčí doložky, na podmínky poskytování úvěrů a tak dále,“ vyjmenovává Nacher dílčí změny v systému exekucí za poslední roky.

„Teď se dostáváme k dalším prvkům jako je humanizace mobiliárních exekucí nebo zastavení marných, bagatelních exekucí,“ popisuje Nacher pozměňovací návrhy, které předkládá v novele exekučního zákona za ANO. Přijetí těchto dílčích změn podle něj ke kultivaci českého exekučního systému stačí. I proto se například staví proti zmiňované teritorialitě.

Hlavně to nepřeťápnout

„Já se snažím upozornit na to, abychom to při snaze kultivovat zas úplně nepřeťápli. Abychom tu houpačku nepustili úplně na druhou stranu, kdy by se dlužníkovi vlastně vyplatilo dlužit,“ říká Nacher. Teritorialita podle něj není potřeba, protože vyřešit se mají dluhy nadělané v minulosti. Upravené zákony pak mají zajistit, že do dluhových pastí už lidé tak snadno nespadnou:

„Za mě teritorialita nedává smysl. Dává smysl u dlužníka s jednou exekucí, ale pokud má někdo pět exekucí z minulosti a šestou pak bude řešit podle teritoriality, tak u předchozích se stav nemění, stejně bude muset komunikovat se šesti exekutory, My potřebujeme vyřešit především minulost. Třeba zastavení marných exekucí do 1500 korun,“ vysvětluje svůj postoj Patrik Nacher.

S tím, že je potřeba upravit mobiliární exekuce tak, aby dlužníci nebyli tlačeni k ještě většímu zadlužení u lichvářů nebo v rodině, souhlasí i odborník na dluhovou problematiku ze společnosti Člověk v tísni Daniel Hůle. Zásadní je ale podle něj i zmíněné slučování vícečetných exekucí pod jednoho exekutora.

„Zcela běžně k nám do poradny přicházejí dlužníci, kteří mají třeba 20 exekucí a 15 exekutorů. To je samozřejmě úplně absurdní. Myslíme si, že by bylo naprosto racionální, aby všechny exekuce vůči jednomu dlužníkovi vymáhal jeden exekutor. Jednou z cest je teritorialita, kdy vymáhání necháme soukromníkům, a druhá cesta je zestátnění těch exekutorů,“ říká k tématu teritoriality Hůle.

Státní exekutoři fungují v řadě západních zemí. Například v Německu, Finsku, Rakousku, Dánsku nebo ve Švýcarsku. Podle Radka Hábla je zestátnění exekutorů možné zvažovat do budoucna, ale taková změna zabere mnoho let.

„Klíčový princip teritoriality není, že to dlužník bude mít blízko, ale že člověk s více exekucemi bude mít jednoho exekutora, se kterým může lépe komunikovat a lépe se domluvit například na splátkovém kalendáři a tohoto exekutora mu přidělí soud. Tím pádem odpadne nezdravá soutěž mezi exekutory, rozbije se tím ten byznys s exekucemi,“ vysvětluje Hábl.

Jakkoli to může znít překvapivě, tento argument podporuje i Exekutorská komora ČR, i když má její prezident Jan Mlynarčík k novele zákona jinak řadu výhrad.

„Exekutorská komora už dlouhodobě prosazuje zavedení úplné místní příslušnosti na krajské úrovni. Je to změna velká, nicméně se domníváme, že na ni nastal pravý čas. Budeme se muset vypořádávat s ekonomickými následky pandemie a tato změna bude podle mého názoru cestou k lepšímu,“ říká pro HlídacíPes.org Mlynarčík.

Hra o bilion korun

Obavy z nárůstu exekucí v důsledku pandemie covidu sdílí i exekutor Petr Polanský. S exekucemi pracuje už dvacet let a sám považuje současný systém za nešťastně nastavený:

„Problém je, že stávající exekuční systém byl nastaven na konci 90. let tak, aby se rychle honili ti „smějící se neplatiči“, kterých bylo plno. Nepočítalo se ale s tím, že se situace úplně změní a že tu časem bude skupina osob, vůči kterým jsou vedeny desítky exekucí,“ popisuje. Podle něj většina exekutorů zavedení místní příslušnosti podporuje. Lobby věřitelů jako jsou dopravní podniky, banky a další subjekty, které se staví proti zavedení teritoriality, je ale velmi silná.

„Hrají o obrovské množství zakázek, které můžou volně přidělovat a najít si exekutora takového, který splní nějaké jejich podmínky. Jaké to jsou podmínky, těžko hovořit, protože zákon neumožňuje, abychom ty exekuce dělali dráž nebo levněji. Prostě ty exekuce platí povinní, nikoliv ti oprávnění a my vlastně nemůžeme soutěžit s cenou. Otázka potom je, s čím kdo jakoby ‚soutěží‘,“ popisuje zákulisí byznysu s exekučními pohledávkami Petr Polanský.

„Je tady skupina pár velkých exekutorů spojená s velkými advokátními kancelářemi, kteří si předávají jednotlivé zakázky a kumulují tam dluhy a své dlužníky,“ dodává k tomu poslanec Jan Farský.

„Věřitel si vybere exekutora, který bez záloh, bez jakýchkoliv plateb s tím spojených, vymáhá desítky tisíc dluhů. Takže se logicky snaží věřiteli zavázat,“ říká.

Podle advokáta Michala Žižlavského, který novelu exekučního zákona komentuje i za Advokátní komoru ČR, ale není na takové soutěži nic nezdravého:

„Pokud budu mít exekutora, který mi vymůže z pohledávky 100%, a exekutora, který mi vymůže z pohledávky 10%, tak se samozřejmě obrátím na exekutora, který mi vymůže 100%. Na tom není nic špatného. A pokud budu reprezentovat zájem věřitele, kde soud rozhodl, že má důvodnou pohledávku a chce ji vymoci, tak si vyberu toho, kdo mi ji vymůže nejlépe,“ vysvětluje Žižlavský, proč se Advokátní komora staví proti navrhovanému přidělování exekutora soudem na základě krajské příslušnosti.

Radek Hábl z Mapy exekucí ale upozorňuje, že takové „tržní prostředí“ de facto slušné exekutory nutí, aby se chovali jako ti neslušní, protože jinak se na trhu neudrží. A trh je to co do objemu peněz skutečně lákavý.

„Pouze na jistině se vymáhá přes tři sta miliard korun. Pokud přidáte všechna ta penále, úroky, pokuty, náklady na vymáhání, tak se můžeme dostat někdy až k bilionu korun. To byl ještě nedávno státní rozpočet České republiky. Jenom abychom si dokreslili, o co se tady hraje,“ popisuje celkový objem exekucí v Česku Hábl.

Za vším hledej Faltýnka

Podle Radka Hábla i poslance Jana Farského ve sněmovně blokují návrhy na tzv. teritorialitu ANO, ODS a část SPD.

„Pan Faltýnek z ANO má nějakou vazbu na exekutory, speciálně pana exekutora Miku. Já nevím, jestli v byznysu, nebo přátelskou. Ze stejného regionu jako oba zmiňovaní je také Radim Fiala z SPD. A ty hlasy dohromady hnutí ANO a SPD stačí k tomu, aby se jakékoliv změny zablokovaly. A to prostě se tady děje už roky,“ popisuje Farský, proč se teritorialitu nedaří ani po šesti letech v parlamentu prosadit.

Dalimil Mika je jedním z největších exekutorů v České republice a zároveň dlouholetý sponzor ANO. Podle portálu Hlídač státu straně od roku 2013 přispěl celkem čtyřikrát celkovou částkou 1 250 000 korun.

Šéf poslanců ANO Jaroslav Faltýnek na dotazy HlídacíPes.org nereagoval. Podle advokátky Hany Marvanové byl ale Faltýnek proti teritorialitě už před mnoha lety.

„Já jsem to sama zažila. V roce 2014 jsem šla pomáhat na Ministerstvo spravedlnosti Heleně Válkové a snažila jsem se prosadit dokument zvaný Humanizace exekucí, který zahrnoval i zavedení teritoriality exekutorů, tak aby se omezil ten byznys s dluhy. Tehdy se mnou jednal krátce i pan Faltýnek a řekl mi, že žádná teritorialita nebude,“ popisuje Marvanová s tím, že posléze začal ze strany ANO sílit tlak na její odvolání.

„Za tři měsíce jsem z ministerstva odešla, protože jsem dospěla k závěru, že tam je tak silná exekuční lobby, že vlastně vůbec není možné reformu exekucí v té době prosadit.“ Ani o šest let později se podle ní situace příliš nezměnila.

Jak těžko se nad změnou exekučního systému hledá shoda, popisuje poslanec Patrik Nacher: „Má to být vyvážené. Svět není černobílý, není to tak, že všichni dlužníci jsou v tom nevinně a je jim potřeba globálně, plošně pomoct. A byl jsem to já, kdo přišel s návrhem bagatelní teritoriality a dostal jsem za uši od všech. Od velkých exekutorů, že to nechtějí, to jsem nemohl nic jiného ani čekat, od těch malých, že chtějí buď všechno, nebo nic. Takže jsem návrh nakonec stáhl,“ popisuje Nacher.

Podle exekutora Polanského by pro exekutory bylo nejhorší, kdyby v rámci novely prošly pouze dílčí změny. To by prý mohlo celý systém ještě více zkomplikovat:

„Systém exekucí by měl být férový. Měl by být založen na tom, že exekutor je naprosto nezávislá osoba, na kterou byly postupně naloženy spousty rozhodovacích pravomocí, takže by neměl záviset na tom, jestli mu nějaká instituce dá nebo nedá nějakou zakázku. Pokud se nepodaří prosadit princip teritoriality, ale jen dílčí změny, tak se naopak exekuční řízení ještě zdraží a povede to k tomu, že ještě méně lidí se bude ochotno s exekutory bavit,“ tvrdí.